Dodělávky a další letové dojmy v kapitole 7.

Část 2. (17.12.2022)
Část 3. (28.12.2022)
Část 4. (29.12.2022)
Část 5. (1.1.2023)
Část 6. (9.1.2023)
Část 7. (9.5.2023)
Část 8. (19.5.2023)

O Zlínu Z-X (deset) jsem psal už před 2.5 rokem. Teď na něj konečně došlo. Oproti původnímu mému plánu je model menší, pouze v měřítku asi 1:10 (tj. s rozpětím 1500 mm). Bude to mrňousek na Miniretroklání.

Pro malý model platí úplně jiná „fyzika“ než pro model větší. Takže jsem zvětšoval hloubku křídla i kormidla, a prodlužoval trup. Holt to bude „čtvrtmaketa“. Navíc bude mít model elektropohon, nicméně změny jsem si u pořadatele nechat odsouhlasit předem 🙂 . Plánek kreslím v průběhu stavby, sám jsem zvědav, jak to nakonec vyjde.

S profilem jsem se vyvztekal. První varianta měla můj oblíbený S3021 s rovnou spodní stranou. Potom mě napadlo, že zkusím AG16, který plánuji na RESku. Vyrobil jsem kořenová žebra a vytiskl podklad pro žebra ostatní, ale opět jsem si vše rozmyslel. Jako spojku jsem chtěl použít kulatinu s průměrem 5 mm, ale vzepětí by bylo moc malé. Odtokovku jsem chtěl řešit tenkou překližkou jako u Slite, ale zalekl jsem se vlastní odvahy 🙂 .

Takže jsem profil v zadní části trochu potlustil, spojku zmenšil na průměr 4 mm, vše již hotové zahodil a začal znovu.

Všechny nabouraná letadla mám opravená, venku je hnusně, tak lepím…

… už vidím, že jsem zapomněl provrtat žebra pro kabely k servu 😳 . Stejně je se dřevem moc příjemná práce.

Pokračování bude.

Honza
4. 12. 2022

---

Část 2.

Pouzdra pro spojku jsem vyrobil z podélně rozříznutého kousku balzy 4 a stojin z balzy 1.7. Spojka bude z uhlíku D4 a nosník má u kořene šířku 7 mm, tak to krásně vyjde.

Zabrušování stojin „brousítkem“, už jsem to tu předváděl mnohokrát 🙂 . Na příští projekt si budu muset vyrobit nová, nebo alespoň obnovit brusný papír.

Pomocný nosník je takový bonbónek, hned je jasné, že nejde o jednoúčelový soutěžní model. Pásnice jsou spíše symbolické o průřezu 3×1.

Odtoková lišta je z balzy 3×25. Protože křidélko má větší hloubku, dal jsem zespodu balzu 1, nahoře na fotce žeber je to dobře vidět, …

… na kterou jsem shora nalepil další balzu. Možná by bylo bývalo lepší použít rovnou silnější balzu a udělat z ní křidélko v jednom kusu, nevím.

Pořád se mi zdálo, že šířka té horní lišty, kterou by měl vést řez oddělující křidélko, je nějaká malá. Tak jsem se kouknul na plánek – a dolepil balzu 3 po celé hloubce křidélka. Vždycky se dodatečně divím, jak můžu „bejt tak blbej“. Na druhou stranu přesně toto dělá stavbu vlastních modelů tak krásnou 🙂 .

Pouzdro pro spojku stačí protáhnout vrtákem. Spojka jde hodně na těsno, ještě uhlíkovou tyčku trochu přetáhnu brusným papírem.

Koncové oblouky.

Hurá, nezapomněl jsem na otvory v žebrech pro kabely ke křidélkům 🙂 .

Hotová křídla – 56 g. Křidélka odříznu až od potaženého křídla, bojím se nežádoucího zkroucení.

Profil se mi líbí, jsem opravdu zvědavý, jak to poletí.

Směrovka má „rámeček“ ze 4 nejprve namočených a po vyschnutí slepených pásků balzy 1.5.

Výškovka je klasické konstrukce. Hodně jsem přemýšlel, zda nemám raději udělat ocasní plochy profilované, dokonce jsem si variantu s profilem HT12 i nakreslil, ale usoudil jsem, že u modelu této velikosti a určení je to zbytečné.

Ke kýlovce a stabilizátoru jsem ještě přilepil smrkovou lištu.

Pořád tápu, jak udělat trup. Abych získal čas, tak ještě křídla a ocasku potáhnu – samozřejmě papírem 🙂 . Taky jsem si dal dva závazky – vejít se do 1/4 kila a model stihnout dokončit do konce roku. Bude to můj božíhodový Zlín. Ale když se mi to nepovede, tak se nezblázním.

Honza
17.12.2022

---

Část 3.

Spojka polovin výškovky z drátu 1.6 mm. Dopředu se omlouvám, že sem dávám i takové „blbosti“, ale dělám to pro sebe 😉 .

Kormidla jsou zavěšená opět na páscích monofilu.

Jedna kochací – stejně se mi ty dřevěné modely nejvíc líbí v kostře.

A ještě druhá 🙂 .

Potah křídel a ocasních ploch je z japika 19 g/m2 (něco jako tlustý modelspan, pokud si ještě někdo pamatuje, co to bylo 🙂 ). Položil jsem 3 vrstvy vypínacího a 2 vrstvy zaponového laku. Při lakování se mi pěkně prohnuly odtokovky do autostabilního profilu (holt lehká balza 🙂 ), což jsem srovnat žehličkou. Křidélka odříznu a zavěsím až při dokončování modelu.

Model stavím podle knihy Bezmotorová letadla v Československu 1918-1939, o které jsem psal zde, která obsahuje nejen třípohled, ale i fotografie letadla. Výkres a fotografie se v mnoha detailech rozcházejí, ale protože stavím model letadla, ne maketu, nevadí mi to. Bohužel obsah knihy je chráněný copyrightem, tak z ní kopírovat nechci. Na internetu jsem našel tuto fotku (viz vodotisk), ze které je ale velmi dobře zřejmý konstrukční uzel, na kterém jsem se zarazil – upevnění křídla k trupu. Originál měl křídla připevněná k trupové přepážce, což mi ale na model moc nehrálo, potřebuju křídla chytit k bočnicím trupu. Hodně jsem tak o trupu přemýšlel a nakonec se uchýlil ke své oblíbené metodě „vlaštovčího hnízda“ (což je vlastně předchůdce 3D tisku 😀 ) – slepování malých kousků materiálu k sobě do požadovaného tvaru. Výsledek v tuto chvíli ještě není znám.

Bočnice jsou z tvrdé balzy 1, zesílení s vlákny napříč také.

Zesílení rohů balzovými lištami.

Přepážky jsou vyřezané z překližky 1.5.

Tady je to odkazované připojení křídla k bočnicím …

… na naviják to nebude, na elektru snad OK.

Zadní část trupu je rovná, takže lze stavět na rovné desce…

… přední přepážky jsem lepil „podle oka“ (Kašparovy krávy 🙂 – můj oblíbený pracovní nástroj).

Přípravek v podobě první přepážky stáhne bočnice k sobě a dovolí vylepit kouty balzou.

Spodní lištu jsem v přední části podélně rozřízl, aby se snáze ohýbala.

Trup má šestiúhelníkový průřez, vpředu dokonce sedmiúhelníkový. Vyplňování stěn jsem zahájil právě vpředu nahoře.

Zadní část je potažená lehkou balzou 1 s vlákny podélně…

… přední část potom tvrdou balzou 1 s vlákny napříč.

Nejprve potáhnu jednu stranu, po zabroušení potahu na nosníku u druhou.

A tady jsem zatím skončil. Křídlo a ocasní plochy mají 88 g, trup zatím 40 g. Chybí kabina, centroplán a motorová přepážka. Drak tak bude mít asi 150 g, to už se asi do 250 g nevejdu (ale 280 taky dobrý 🙂 ).

Honza
28.12.2022

---

Část 4.

„Kabina“ či „dekl“ je můj bolehlav…

… ale nějak to funguje. Hlavně jsem ale přehnal broušení, takže mít čas, asi bych díl udělal znovu. Pořád si nadávám, že jsem si se stavbou vůbec dával nějaký cíl, ale přestat nemohu. Ale občas mám pocit, že „plánování“ je nejlepším způsobem, jak si modelařinu znechutit 🙂 , ještěže to dělám jen jednou za rok.

Motorový prostor a přepážka. Brusná houbička je vinna nedokonalostí krytu – ubírala balzu příliš mocně 🙂 .

Trup připravený k potahování…

… tímto „klubkem hadů“. Papír je tenký, pracuje se s ním naprosto nádherně.

Odřezávání křidélek…

… závěsy jsou opět monofilové pásky.

Poslední dnešní krok – přilepení kořenových žeber.

Pro pohon mám připravený motor Dualsky XM2221EG-38 (1700KV). Také jsem vyhrabal starou sklopku 6×3, budu muset převrtat kleštinu z 2.3 na 3 mm – prosím, nevíte někdo, jak nejlépe na to? Dík.

Retro vzhled modelu se mi moc líbí, už hledám předlohu pro nějakou větší polomaketu 🙂 .

Honza
29.12.2022

---

Část 5.

Měl jsem v plánu popřát všem modelářům do Nového roku samostatným článkem, ale nestihl jsem to. Proto alespoň takto – samá šťastná přistání v roce 2023.

Do konce roku jsem model zalétat nestihl. Totiž – potřeboval jsem vybrousit kulatou drážku, ze sady jehlových pilníků jsem si pečlivě vybral kulatý, nasadil jsem jej na balzu a … vybrousil čtvereček. Člověk by měl naslouchat, když k němu někdo shora hovoří, takže jsme v neděli vyrazili raději do zoo. Dneska v Hořicích na Novoročním létání bylo ovšem nádherně, všimněte si, jak do toho sluníčka mžourám 🙂 . Běžte na kapitolu 5.

Zvětšování otvoru pro servo. Serva pro Zlína jsem vybral ze Su-25 a Drozda. Ale mám pocit, že pro větroně nejsou Turnigy 1440A nejvhodnějšími servy, mají dost vůle.

Protahování kabelu serva pomocí drátu s háčkem.

Chvilku jsem přemýšlel, kam schovat konektor. Zvažoval jsem pájení kabelů napřímo, ale nakonec vyhlodal díru do žebra tak, aby se konektor …

… mohl schovat do vedlejšího pole.

Pro napájení serv „na stole“ jsem vyhrabal napájecí obvod – kdysi se hodil na Autonomy. Občas se překvapím, jaké poklady skrývám po šuplících 🙂 .

Lepení ocasních ploch do (skoro) pravého úhlu.

Pro ovládání jsem použil „lanovody“, už jsem neměl energii 🙁 na svá obvyklá balzová táhla. Servy, táhly, kabely a přijímačem model přibral asi 50 g, váha ukázala celkem 195 g. To už mi bylo jasné, že se do čtvrt kila nevejdu, pro dosažení správné polohy těžiště to vypadalo tak na 100 g do čumáku.

V modelu jsou 4 serva, trojčlánek by regulátor (resp. jeho BEC obvod) asi utavil. Proto jsem vytáhl dvojčlánek 900 mAh. Kleštinu v kuželu (viz výše) jsem provrtal „v ruce“, šlo to úplně snadno i s mou stařičkou PICO vrtačkou 🙂 . Pohon „žere“ do 6 A, výkon okolo 40 W. Předběhnu a prozradím, že to úplně stačí, k charakteru modelu se pozvolnější stoupání (odhadem 3 m/s) hodí. Větší vrtule s většími výkony mám v plánu zkusit později.

K motoru byly přiložené imbusové šroubky 2.5 mm. Použil jsem je, protože jsem ve svých zásobách šrouby s normální hlavou nenašel. Se šroubovákem se pracuje mnohem lépe než s kouskem ohnutého šestihranu 🙂 . Dobré bylo, že se motor hned na první pokus točil na správnou stranu, takže stačilo motor namontovat jen jednou – někdy mám i kliku 🙂 .

Zkoumání, kam s baterkou …

… na poličku přeci. Když budu potřebovat vyndat motor, budu ji muset vylomit.

„Nikdy není čas udělat věci pořádně, ale vždy je čas je udělat znovu.“ Kryt udělám ještě jednou, pořádně a i s kabinou. Pro dokreslení vzhledu jsem vyřízl provizorní siluetu kabiny z VectorBoardu. Díra v kuželu je mělká, mezera mezi trupem a kuželem velká – holt „čtyřstovky“ měly hřídele vyčnívající jen málo, to musím také opravit. A za třetí pod trupem chybí ližina 🙂 . Dneska ráno jsem si přivstal, na spodek trupu nalepil lepicí pásku jako ochranu před odřeninami a model „napípal“ do vysílače. Hmotnost modelu vyšla asi 300 g.

Velkou výhodou malých modelů je to, že jsou malé, do „upíčka“ by se jich vešla celá letka 🙂 .

Velkou nevýhodou malých modelů je to, že jsou malé 🙂 . Nalétal jsem asi 40 minut, ve vzduchu model vypadá jako živý. Když je modrá obloha, jsou i bílé modely krásně vidět. V přímém letu model klouže moc hezky, zatáčky jsem ještě úplně neodladil. Uvědomil jsem si, že když jdu létat na louku do Vratislavic, malost modelu mi vůbec nepřijde. V Hořicích na rozlehlé ploše jsem si se svými „mrňousy“ připadal až trapně 🙂 , mám o čem přemýšlet.

Honza
1. 1. 2023

---

Část 6.

Jak jsem psal výše, času na výrobu nového dílu mám fůru – nový kryt kabiny, lepší, radostnější 🙂 .

Vzadu jsou dva kolíčky, kterými se kryt zasouvá do přepážky, vpředu je kolíček ve tvaru L posuvný.

Kabina má „páteř“ z balzy 1 a potah z balzy 0.8. Naprosto blbá konstrukce, dole měly být rámové lišty (ta moje vrozená lenost 🙁 ).

„Čelní štítek“ je z bloku balzy.

Zabrušování …

… a lepení. Nakonec jsem celý díl potáhl tenkým papírem.

Ližina (s měkkým „i“) je ze dvou vrstev překližky 0.6 …

… a drží na špalíčcích z balzy.

Ližina dodala modelu na charakteru. Vidět je „ucpávka“ mezery mezi trupem a kuželem z překližky.

Po prvním letu jsem ještě na baterku přilepil 10 g závaží.

O barvičkách ještě přemýšlím, zatím a alespoň jsem nabarvil kabinu. Velký vzor létal pravděpodobně v barvě materiálu, ale možná měl směrovku nastříkanou nějakou tmavou barvou (nápis Zlin-X) je na fotce světlý. Ale možná nechám model tak, jak je. On je totiž tak malý a neposedný, že se s ním stejně nedá létat moc daleko.

Kochací foto.

Letové dojmy po asi hodině ve vzduchu:

• Model je poměrně rychlý, vzhledem ke krátkému trupu na větší vzdálenost hůře čitelný, určitě to není soutěžní elektra 🙂
• Zlín je nezáludný, má ale malou setrvačnost, je hříčkou větru, je lépe ho pořád sledovat.
• Zatáčení je lepší začínat jen směrovkou, po pokusech jsem zrušil mix křidélka-směrovka a řídím odděleně. V tomto bodu je Zlín podobný ASW. Mám dojem, že takto malý model by si vystačil jen se směrovkou a výškovkou, ale neměl bych jak brzdit a vykompenzovat zkroucení křídla 🙂
• Na 3 minuty motoru jsem nalétal 21 minut, tj. na minutu motoru připadá 6 minut kluzu. Do baterie jsem dobil 280 mAh, takže spotřeba motoru je asi 5 A.

Jsem spokojený, mám další hračku 🙂

Honza
9. 1. 2023

---

Část 7.
Už je to 5 měsíců od poslední kapitoly, Zlin má za sebou asi 3 hodiny ve vzduchu a další úpravy.

První změny směřovaly na zlepšení vlastností. Posunul jsem těžiště dopředu (další závaží do čumáku) a nakroutil větší negativy na křídle. Pomohlo to, ale Zlin ani tak není hodné letadlo, musí se pořád řídit. Podle mě za to může malé vzepětí a krátký trup. Výhodnou stranou téže mince je potom značná obratnost. Co mě nepřestává udivovat, je pronikavost. I za silného větru se s modelem dá létat jako s mnohem větší polomaketou, je to velmi příjemné. Přikládám to profilu, uvidím, jak se osvědčí AG16 na RESce.

Pro křídla jsem si slepil kartonovou krabici, nemusím se bát o potah.

Viditelnost takto malého modelu je problém, proto jsem nanesl „rychlé pruhy“. Barva se jmenuje Giotto Decor, Matt Acrylic Paint, k sehnání ve výtvarných potřebách, a patlal jsem ji štětcem ve dvou vrstvách křížem. Podle výškoměru v přijímači se i tak bojím nad 200 m, ony ty malé modely dokáží mizet hodně rychle 🙂 .

Výkony ještě změřím, až bude klidné počasí. První pokus byl tragédie, data byla prakticky nepoužitelná. Odhadem vychází poměr motorového letu a kluzu asi 1:6, tj. klesavost tak 0.6 m/s.

Honza
9.5.2023

---

Část 8.
Tak snad už naposled ke Zlinu. Dneska jsem si ráno přivstal a změřil poláru. Model připravený k letu (včetně Altis GPS modulu) vážil 347 g, toho olova jsem do čumáku postupně asi opravdu narval hodně, ale on byl jinak ten model takový jankovitý 🙂 .

Odpor modelu je přibližně Cx=0.025+0.06*Cy^2. Zkoušel jsem hodně nízkou rychlost, to už bylo třeba model neustále korigovat, letěl rychlostí asi 5.5 m/s a opadal více než 0.6 (jedno měření v malé výšce). Na brzdách se potom klouzavost při malé rychlosti zmenší asi na 5.

Chystal jsem se na Moravu na MINIRETROKLÁNÍ, ale v sobotu 3. června „musím“ do Plzně na RCEV, takže zůstane jen u hračky, soutěžní model se Zlina nestane. Profil ale vypadá velmi, velmi dobře, nová ERESKA už se mi rodí – zatím v počítači 🙂 .

Honza
19.5.2023