Drobky – 3. 12. 2022


Dnes jen takové povídání, žádné velké myšlenky 🙂 .

Pády a opravy


Po nedělní havárii už se mi Slite ani nechtělo opravovat, ale potom jsem usoudil, že (a) mám „Slajtku“ rád, dokonce jsem chvilku uvažoval, že si objednám ještě jednu stavebnici 🙂 , (b) stejně potřebuji dva modely a oprava bude rychlejší než stavba od začátku. Na místě havárie jsem posbíral trosky (dokonce i cizí – doufám, že Frantovi nechyběly), takže bylo celkem jednoduché žebra opravit. Kde materiál chyběl nebo už byl lepený několikrát jsem balzu jednoduše přeplátoval dalším kouskem. Je zajímavé, že to byla už třetí havárka (první dvě na špatné servo, třetí kvůli srážce ve vzduchu) a vždy do stejného místa 🙂 .


U Ivana Hořejšího jsem si musel objednat fólii (zbytky původního materiálu jsem spotřeboval při předchozích opravách). Jak já ty moderní materiály nemám rád 🙂 , neumím s nimi. Je mi z té mé práce až špatně, omluvou mi budiž, že jsem upřednostnil rychlost před kvalitou.


Dopoledne jsem model potáhl a v poledne vyběhl na louku. Létá, ze čtyř startů jsem dokonce nalétal 2 úplná a jedno skoro maxo 🙂 . Na obrázku je i Extrabuřt, i on potřeboval zalétat po havárii.


Zdálo se mi totiž, že umím akrobatit, bohužel jen ve spaní 🙂 . Nehodu bych připsal ztrátě orientace. Oprava zabrala půl hodiny, z čehož 15 minut jsem dloubal ven hlínu. Ale definitivně mi došlo, že i s akrobatem musí pilot mých kvalit létat jako v refrénu z úvodní písně filmu Báječní muži na létajících strojích:
Up, down,
flying around,
looping the loop,
and defying the ground.

V mém převodu:
Nahoru, dolů,
od sebe, k sobě,
střihnout si přemet,
neskončit v hrobě.

Už mám těch bouraček letos nějak moc, ale viz titulek odkazovaného článku 🙂 .


Trofeje – proč se u vrtule lámou vždycky pravé listy 😀 ? Model opět létá s oranžovou GWS, tentokrát rozměru 8×6.

Z RES háječku
V posledních vydáních německých časopisů FMT a Aufwind je test Wiki, v Aufwindu navíc i Mirai. Čeští výrobci jedou!

Z Wiki jsou recenzenti nadšení. Připomínky jsou dvě: hmotnost výrobce slibuje 370 g (je to tak – viz stránky Zeller Modellbau), zatímco reálná je okolo 400 g (FMT – 400 g, Aufwind – 405 g). Prý je pravděpodobně na vině balza, prototyp byl zřejmě z jiného materiálu než sériová stavebnice. Prý na trhu již dlouho není kvalitní a lehké dřevo (zatracený grýndýl – moje poznámka). Druhým postřehem recenzenta v FMT je „filigránská“ konstrukce, dílů je moc a i když do sebe perfektně zapadají, je nutné dávat pozor a přemýšlet.

U testu je i porovnání hmotností naposledy autorem testovaných modelů:
Wiki: 400 g
X-dream: 385 g
Magic 2: 375 g
Eli: 395 g

Pořád si myslím, že je velkou chybou, že kategorie nemá omezení hmotnosti nebo plošného zatížení.

Kolega recenzenta v Aufwindu zkoušel na křídle turbulátor. Prý je model o hodně hodnější v kroužení, ale výšky na gumicuku jsou menší.

Střádám si tyto střípky informací, až budu navrhovat svůj vlastní model. Uvědomil jsem si totiž, že na RESkách mě baví především vymýšlení návrhu a konstrukce. Nápadů na nový model mám spoustu, ale jestli se mi bude chtít, to se ještě uvidí 🙂 .

E-RES bude příští rok F5L. Pravidla jsem ještě neviděl, ale zaujalo mě, že zatímco čisté větroně F3L spadají pod větroňářskou subkomisi F3-Soaring, elektry přísluší pod subkomisi F5. Jsem zvědavý, zda se pravidla obou kategorií časem „rozjedou“, přeci jen mají členové různých subkomisí různé názory. V této souvislosti je zajímavé, že elektrické F3B jsou F3G a tudíž pod stejnou subkomisí, stejně jako si pylonáři přetáhli elektrické pylony od „elektrikářů“ z F5 a z F5D se stala F3E. Dávalo by mi smysl, kdyby i E-RES zůstal pod F3-Soaring.

Na webu Ládi Buška jsou ke shlédnutí žebříčky RES (vlastně F3L, ale RES mi jde z pusy líp 🙂 ) a ERES za rok 2022.

V žebříčku juniorů kategorie větroňů je 35 pilotů, z nichž minimálně tři soutěže odlétalo 21. Budu to zapisovat jako 21/35. Tedy:
RES jun – 21/35
RES sen – 42/81
ERES jun – 4/5
ERES sen – 16/27

RES soutěží bylo 20, E-RES potom jen 5. Píšu si to sem, abych mohl příští rok touto dobou vyhodnotit trend 🙂 .

Zajímavostí je, že „Kulíšci“ odlétali 15 soutěží F3L – obdivuhodné!

Rádio
Svou DX-devítku mám už 9 let, pokukuji po novém vysílači. Opravdu jen pokukuji, rádio mám rád a slouží bezchybně, jen jsem si říkal, že bych si mohl za dva roky udělat radost k šedesátinám. Před měsícem Spektrum přišlo s dlouho ohlašovaným vysílačem iX14.


Diskuse na RCGroups, odkud je převzatý i odkaz na obrázek, je opravdu výživná, vysílač má totiž Android. Funkce řízení jsou zřejmě oddělené od uživatelského rozhraní, ale problémů se zamrzáním je mnoho. Spektrum dělalo iX12 a iX20, také s Androidem a SW je samozřejmě stažitelný přímo do vysílače, takže se určitě podaří program časem odladit, ale stejně mě zaráží, stejně jako hodně modelářů v diskusi, kolik chyb tam je. Na druhou stranu, lidí, co si musí pořídit poslední výkřik techniky a mění vysílače každé dva roky, je hodně a nějaká aktualizace SW správného nadšence nezastaví. Já si počkám 🙂 .

Honza
3. 12. 2022

Komentáře: 33

  1. Nevím jak to bylo v té recenzi FMT, ale k hmotnosti Wiki mám dvě poznámky…
    Zaprvé těch 370g proti stavebnici vyžaduje uhlíkovou spojku, běžná ocelová je asi 25g navíc. Zadruhé je dost otázkou vyvážení, já bych se třeba s uhlíkovou spojkou na 370g dostal, ale nesedělo mi těžiště, dovažuji asi 20g i po náhradě jednoho ocelového drátu v lanovodu uhlíkem. Za mne pokud někdo chce Wiki co nejlehčí (myslím běžné Wiki, ne Megalight mutaci), tak to chce opravdu hodně šetřit na ocase – odlehčit náhony, potah ocasek nejlehčí fólií či mylarem atd…

    Ad minimální plošné zatížení – máš v té úvaze jednu dost zásadní chybu… Zvednout plošné zatížení kategorii může prospět, pokud se na minimální hmotnosti dostáváme nějak draze a komplikovaně. Jenže pokud se RESky dají postavit za 10g/dm2 naprosto běžně a bez větších fíglů, tak by stanovení limitu naopak znamenalo zdražení a komplikaci – v tu chvíli dostupnou hmotnost navíc využiješ na větší plochu tuhého potahu, celofrézované křídlo a podobné věci, což by ceny stavebnic zvedlo (nejspíš dost výrazně).

    1. Ahoj Tomáši,

      na odkazovaných stránkách u Zellera je uvedeno, že váha 370 je s ocelovou spojkou. V recenzi to bylo také napsané, proto jsem si to ověřoval. Ale je to jedno, já chtěl tu poznámku využít spíše ke kritice neomezení hmotnosti.

      Jak píšeš, k malé váze se dostáváš komplikovaně výběrem materiálu (co jsem slyšel, tak se prý kupuje balza na kubíky, na stavebnice RES se hodí jen opravdu malá část) a speciálním a drahým vybavením. Kdyby byla váha zdola omezená, tak se právě do stavebnic může použít i těžší materiál a stačila by levná serva (a případně pohony). A taky bych se neomezoval jen na stavebnice, lidi, co si budou stavět modely sami (a podle mě ti, co budou chtít vyhrávat, si modely sami navrhovat budou) nebudou muset dělat kompromisy, které musí mít na mysli výrobci stavebnic, a jejich modely budou výkonnější. Dovedl jsi si před 5 lety představit, že 4m F5J bude mít 1100 g? A to tam omezení plošného zatížení je.

      Je to můj názor, připouštím, že nemusím mít pravdu, ale podle mě by se při omezení na 12 g/dm2 nic dramatického nestalo. Co jsem viděl, tak se špička dostává s RESkami už na nějakých 280 g, to je třeba 8 g/dm2. Myslíš, že někdo takovou stavebnici zvládne?
      H.

      1. Ad Wiki – co vím, tak klasická má mít minima mezi 360-370g, ale tedy s uhlíkem. Ultralehká je trochu jiné téma, nemá brzdy a další věci.

        Obecně – právě že pod 12g/dm2 se u RES dostáváš naprosto běžně a nedá se to brát jako nějaký extrém. Zrovna Wiki má FAI plochu 37dm2, což je pro 12g 444g hmotnost – to má prakticky každý slušně postavený kus pod váhu i když je „z těžší stavebnice“. A jak píšu – když dáš ten limit, tam má okamžitě u Wiki smysl přidat torzku i dolů a možná i nahoře protáhnout víc dozadu – to dorovná hmotnost, zvedne nepatrně výkony, ale při ceně balsy se to hned projeví v ceně. Kiwi to samé, zrovna tak Purito, které teď dělám – to je sice těžší, ale taky má plochu 39dm2 jen křídlo, celková je tak 42-3dm2, takže by muselo jít nad 500g, typicky ale má pod 440g. Resík zase to samé – plocha větší a v lehké verzi někde u 370g…
        A upřímně fakt nevím, co vymýšlíš se „speciální výbavou, pro lehkou Wiki stačí (ověřeno!) EMAX ES9051, což je fakticky totální lowend, baterka 1s Lipol 600mAh, což je za pár korun, přijímač třeba u Frsky to nejlevnější, co mají (Archer R4).

        Ad 280g – to se týká ultralight verzí a popravdě proč by to jako neměl výrobce zvládnout? Jak jsem říkal o víkendu, tak na gumu s extrémní verzí Wiki počítám a věřím, že budu ještě níže…
        Zajímavost téhle kategorie je právě v tom, že se do podobných extrémů dá dostat i při domácí stavbě s nízkými náklady. Srovnání s F5J je zavádějící, tam to právě takto snadno nejde (a už vůbec ne levně), navíc je trochu jiná výkonnost modelů, tam je minimum aspoň na těch 12g/dm2 vhodné, to ale prostě na RES přímo nesedí.
        Tady ti skutečně reálně hrozí, že při zavedení limitu náklady naopak vyrostou. Ano, na první pohled to zlepší pozice jednoduchých začátečnických modelů, které jsou teď těžší, ale špička s nimi nebude létat ani náhodou, objeví se jinak pojaté speciály, které zkrátka místo váhy posunou do popředí jiné vlastnosti a nemyslím si, že by to bylo pro dostupnost přínosem 🙁

        1. Ahoj Tomáši,

          všechny kategorie, kde nebylo omezení hmotnosti nebo plošného zatížení, dříve či později skončily. Pokud se prosadí elektry (a já věřím, že jo), tak zase na ty závody ve zbrojení dojedou.

          Mně přijde představa, že „unlimited“ kategorie bude snadnější nebo levnější než kategorie s omezením, absurdní.

          Nicméně, limit v současné době není, takže přeji všem RESkařům (i sobě) hodně štěstí 🙂 . H.

          1. Já si rýpnu – když píšeš „všechny kategorie bez limitu skončily“, tak jistě dokážeš vyjmenovat pár příkladů…
            Já totiž popravdě na žádnou nemohu přijít a tudíž mi to přijde jako taková hodně prázdná proklamace – ať vzpomínám jak vzpomínám na různé kategorie v úpadku, tak všechny různé limity měly nebo byla souvislost s nimi naprosto nulová nebo alespoň podstatně složitější (třeba u F3J)…

            A druhá věc – RES přece není ani náhodou unlimited! Nemá limit právě jen v hmotnosti/plošném zatížení, jinak je tam ale limitů spousta, možná spíš nadprůměrně mnoho. Počínaje rozpětím 2m přes omezení ovládaných prvků a konče limitem stavebních technik…. Tohle vede k tomu, že mne samotné neomezení hmotnosti nechává hodně v klidu, ono to prostě až tak extrémní prostor k zdivočení nedává. A další věc – zamysli se nad tím co píšu, to dokonce zdražení při zvýšení minimální hmotnosti zas tak absurdní není. Přijde mi, že naprosto přehlížíš to, na co upozorňuji – vážně si myslíš, že model s vynuceně větší hmotností postavený k jejímu dorovnání s balsovým potahem po (skoro) celé ploše křídla nebo dokonce frézovaný z plné (a ještě více vybírané) balzy nebude dražší než současný speciál, který je „jen lehký“?

            Případné zavedení limitu zatížení by (hlavně u elekter) mohlo dávat smysl spíš kvůli omezení výkonnosti, to seriózní téma k debatě je, ale neargumentujme prosím zlevněním, to je prostě v konkrétní situaci F3L/F5L zcela nepodložené…

            1. Třeba „sifony“, které jsem létat moc rád.
              O tom, co píšeš, přemýšlím, ale smysl mi to nedává.
              H.

  2. Zajímavá diskuse. RESkami se zabývám velmi intenzivně a už i dost dlouho. Proti tomu ale vůbec nejsem soutěžní chrt a tak jen se zájmem sleduji hledání svatých grálů v podobě nízké hmotnosti, nebo třeba superprofilu. No a troufnu si tvrdit, že tam se hledaný grál nenachází. U nás i v cizině zatím nevítězí ty nejlehčí modely. Copak u nás, tady se resky létají … za rok to už budou dva roky :-), ale třeba v Turecku, Německu, Holandsku … Sledování nejnižších hmotností a vycházející recenze jsou, myslím si, jen reklama a předhánění výrobců. Nedovedu si jinak vysvětlit, proč se na mnoha soutěžích umísťuje velmi létavá Samba (převážně ze stavebnic od SMČR), která málokdy vyjde pod 480g, spíš běžně okolo 550g a svojí hlavicí připomíná tramvaj. Ani moje pokusy o malé plošné zatížení (jaro 2020) nevedly k vysokým letovým výkonům (šlo o 9g/dm). Balsy jaksi není nazbyt, Němci používají ve větší míře překližku (třeba odtokovky) a místo D-boxu raději uhlíkovou rouru. A létají s tím špičkově.
    Na beztermická soutěžní kola to v budoucnu nepochybně bude chtít „speciál“ ovšem hmotnost nebude na prvním místě.
    Ke kategoriím, které neměli omezenou hmotnost – moje velmi oblíbené CO2 si já myslím skončili na nutnosti speciálních úprav sériového motoru, kličkování při plnění nádrže (vážení jednotlivých bombiček) atd.
    Např. kat. P-30, která je u nás hmotnostně omezena a toto omezení jsem navrhoval coby trenér kategorie já, se létá tady jako jinde ve světě, ale tam omezeni nejsou, nebo na jinou nižší hmotnost.
    Čest ptáci! P.

    1. Samba z nějakého důvodu létá fakt slušně ve větru. Mám ji (testoval jsem a dokumentoval tu první pro SMČR) a v podstatě to neumím úplně zdůvodnit – profil mi nepřijde až tak rychlý, zas tak těžké to není aby to mělo nějak hodně „jezdit“, trup je naopak velká bedna, ale z nějakého důvodu mi přijde, že ve větru létá i proniká opravdu hodně nad průměr… V klidu už je to slabší (nejen opadáním, ale i v točení), ale vítr fouká dost často na to, aby tento model dával smysl. A jelikož se dobře stavěla, tak není divu, že z těch, co tehdy přišly do kroužků, pořád ještě létá pěkných pár.

      Jinak ty ultralehké jsou skutečně o jednom speciálu do klidu, asi není důvod dělat takto všechny modely. Osobně si myslím, že se to místy moc dramatizuje a kromě toho, že v limitu hmotnosti vidím i rizika „nečekaných následků“ viz výše mi to přijde i vcelku zbytečné. Reálně se plošná zatížení asi usadí někde lehce nad 10g/dm2 pro „běžné modely“, to se dá postavit i z běžných stavebnic úplně v pohodě a o něco méně u „klidovek“, tam to bude práce více, ale zase jich nebude tolik.

      Na okraj k úspoře balzy – zrovna na těch německých speciálech s uhlíkovou trubkou je balsy možná i více než třeba u Toma Hlavinky. Sice odpadne torzka, ale zase to má vesměs více žeber a hlavně položeber vpředu. Extrém je Purito, které zrovna dodělávám, tam je balsy asi nejvíc, co jsem kdy u RES viděl a není to jen o nadprůměrné ploše, je to hlavně o tom, že žeber je fakt děsně moc 🙂

        1. To asi ne, o Puresu nevím nic moc, tohle letadlo jsem neměl a ani nijak moc nezkoumal. Pokud bych to hypoteticky někde napsal, tak jen jako citaci odjinud, ne vlastní praxi. Naopak u Samby to je z vlastní praxe (potvrzeno i od dalších) a jak poctivě přiznávám, tak mne to docela udivilo.
          Jinak já měl RES už šest různých (dvě prodány, na třetí dojde brzy , nemám toho zase tolik najednou), sedmá bude snad o víkendu a je zajímavé, jak moc se liší, na to, že je fixní velikost, ovládání a omezení stavby. Nějaký názor na vlastnosti si postupně dělám, ale určitě netvrdím, že mám zcela jasný názor na úplně vše (na něco ano, ale na něco naopak vůbec ne).

          Ad odpad – jo, to mám stejně, taky už jsem pár věcí stavěl ze zbytků z různých RES, třeba nedávno dvě „vystřelovadla“ kategorie V 🙂

          1. Ahoj Tome,

            tak to se omlouvám, že jsem si Purese spojil s Tebou. Někde jsem to asi četl, ale ruku do ohně bych za to nedal.
            H.

    2. Ahoj Pavle,
      díky za hezký pozdrav 🙂 a taky, že konečně vím, kdo zavedl omezení hmotnosti na P-30, ještě mi někde na půdě jedna už tak 20 let hnije 🙁 .

      Když bych navrhoval RESku třeba na 300 g, bude vypadat úplně jinak než když budu chtít půlkilovou. Profil, plocha, půdorys křídla, vzepětí, ocasky, všechno lze optimalizovat pro danou hmotnost. A pokud bych takový lehký model dovážil na 500, tak budu zklamaný. RESky mám jen dvě, takže zkušenosti „kladná nula“, ale na mých RCEV je to jasně vidět, prostě každý model má jinou optimální hmotnost. Taky si nemyslím, že záleží jen na výkonech, nýbrž i na chování, tj. stabilitě a řiditelnosti. Dovážený model např. chce jinde těžiště i výchylky, možná jen nemám dost trpělivosti.

      A ještě něco – mám už dlouho podezření, že aerodynamika křídla se „schovaným“ nosníkem a náběžkou z uhlíkové kulatiny, je při RESkových rychlostech aerodynamicky výhodnější než tuhý potah jen přední části nebo D-box. Bez měření v tunelu je to ale neprokazatelné 🙂 .
      H.

      1. Tedy Honzo, to jsem nečekal, že budeš šířit kacířství 🙂 („fólie“ je výhodnější než tuhý potah.)
        Nicméně mohu potvrdit, že při studiu perutí narážím na rozdíly mezi výsledky matematických modelů a měřeními v tunelech. Jakoby aerodynamika v těchto oblastech nebyla úplně propracovaná….Bohužel , většina článků končí myšlenkou: “ je potřeba provést další testy a přesně vyhodnotit potenciální přínosy“, ale další měření už nikdo nedělá – je to mimo oblast zájmů.
        Objevuje se i myšlenka, že při hodně malých Re číslech (kolem 20.000) je dominantní složkou vztlakové síly přetlak na spodní straně profilu a klenutí na horní straně není až tak moc významné….Ale to by musel vysvětlit někdo, kdo aerodynamice rozumí.

        1. Ahoj Karle,

          následující obrázky jsou (bez povolení) zkopírované z knížky Wei Shyy a kol. Aerodynamics od Low Reynolds Number Flyers (Aerodynamika letců na malých Re číslech).


          Profily křídla vážky – sejmuté a „zarovnané“


          Zarovnané profily mají větší odpor a menší vztlak než ty „vlnité“.

          Vysvětlit „matematicky“ se to moc nedá, prohlubně prý zaplní víry, po nichž proudění „klouže“.

          Souvislost s RES to asi nemá žádnou (i když kdo ví), jen chci ukázat, že čím menší Re, tím větších překvapení se lze dočkat. I když o Tvých peroutkách mám od začátku jasno 😀 . Proč si myslím, co si myslím o profilech a konstrukci křídla RES, možná sepíšu, možná ne. Zatím viz https://www.mh-aerotools.de/airfoils/ribs.htm

          H.

  3. Minimalni hmotnost – vrele souhlasim s Honzou. Argumentovat s ceocky je sice uz dost outdated, ale treba prakticka absence hmotnosti u F5J zavodni letani hodne prodrazuje.
    Hmotnost vs. zatizeni: muze byt zavadejici. Plocha je umerna druhe mocnine delkoveho rozmeru, hmotnost treti mocnine. Pro homogenni predmety to plati presne. Zatizeni jako podil hmotnosti a plochy obecne porovnava neporovanatelne. Eroplany homogenni nejsou, ale zhruba v tomto smyslu je mozne uvazovat. Proto cim vetsi eroplan, tim vetsi zatizeni. Vsimli jste si? Ale pro stejne velke eroplany naprosto ok. A hmotnost se meri (drive vazi) snadno, zatizeni se zjistuje sloziteji. Pro minimalni hmotnost (zatim?) asi nebude politicka vule.
    Re je genialni bezrozmerne porovavaci kriterium, porovnava setrvacne a vazke sily. Vazke sily prevazuji u mini letacich aparatu, Re v rozsahu desitek. Vsechno vetsi leta na setrvacne sily.
    Mini aparaty letaji na tlakove poruchy, ktere vznikaji od viru na okrajich „kridla“. Tak se take vysvetluje onen povestny cmelak.
    Pro vazne zajemce doporucuji knihu od R. Dvoraka „Jak letaji“. Ing. Dvorak pusobil po revoluci pred svym odchodem do penze jako reditel Ustavu termomechaniky CSAV.

    1. Jedna zdvořilá poznámka Ivane – víš co byla svého času největší rána pro F5B? Změna pravidel, která vedla k nutnosti zahodit spoustu existujících modelů (dokonce 2x)…
      A přesně tohle by se stalo, kdyby se u RES zavedla prostá minimální hmotnost – on je rozdíl ploch křídel u používaných modelů docela drtivý, představa, že stejná velikost 2m vede na skoro stejné modely je blbost. Shodou okolností mám doma oba extrémy – MadRES je asi nejštíhlejší křídlo s malou plochou, Purito je pak asi RES s vůbec největší hloubkou a plochou, která se užívá (mimo samokřídel, to je jiné téma). Vidět to vedle sebe je fakt zajímavé… No a když zavedeš limit třeba 450g, tak MadRES můžu jednoznačně hodit do popelnice, Wiki bude dost sporný model, Purito ale ideál. Ehm – kolik z uživatelů těch méně optimálních strojů bude nadšeně kupovat a stavět něco nového a kolik se na to raději vykašle?
      Pokud limit, tak holt těch 12g/dm2, tam jsou alespoň šance víceméně srovnané . Ono to i zde bude pro některé modely spíše plus a pro některé spíše mínus, ale je to řekněme „v normě“.
      Já se nechci někoho dotknout, ale podle mne málokdo podobné změny domýšlí ve všech vazbách a dopadech. Zrovna teď to máme v F5J a demo toho, jak nedomyšlená je jedna změna protlačená pro 2023 letos v květnu jsme si velmi tvrdě užili na ME v Szegedu (kde byla z jistých důvodů uplatněna), fakt se „těším“ na příští sezónu… 🙁

      1. Ahoj Tome, Tvůj komentář spadl rovnou do spamu, všiml jsem si ho až dneska. Omlouvám se.

        Pořád si myslím, že by 12 g/dm2 zavedeno být mělo 🙂 .

        Pohodový nový rok 2023.
        H.

        1. Jak to píše Tom. Změny a doplňky pravidel by měly být promyšleny že všech úhlů pohledu. 12g na čtverec? Ok, ale v tu chvíli přestávám pořádat soutěže. Nedovedu si představit to počítat a vážit. Za sebe si myslím, že je to, zatím, samoregulující.

  4. Pokud si dobre pamatuji a mam spravne informace, tak hmotnost F5B byla zavedena po MS v horkem Rumunsku. Behem souteze tam behem letu houfne explodovaly pretizene baterie. Opravte mne.
    Min. plosne zatizeni neznamena, ze by se musely vsechny eroplany kontrolovat. Vsechny volne kategorie maji v pravidlech plochu od-do, to je vlastne totez. Prakticky se meri jen tri vitezne eroplany na ME/MS. Staci, aby to v pravidlech bylo a lidi si to sami ohlidaji.
    Ale … rozumim. Dabel je v malickostech.

    1. U F5B šlo o limity plochy a zatížení, s baterkami to souviselo jen nepřímo (i když nevylučuji, že to bylo záminkou). Jinak ale baterky „hořely“ až do konce NiXX éry, uklidnilo se to až s nástupem LiPOL v kombinaci s wattlimitery.
      Problém ale byl v tom, že těch změn vedoucích ke změnám (drahé) techniky bylo více po sobě a odradilo to dost lidí .

      Ad měření – jenže RES žádnou plochu od/do nemají, mají jen 2m rozpětí… A reálné plochy jsou někde od 29dm2 do 64dm2 (NFROB samokřídlo), to je děsný rozdíl. A i u řekněme klasických koncepcí s vynecháním extrémů jsi ve větším rozsahu než si pamatuješ z F1A, které byly „odjakživa“ definovány 32-34dm2, tady je to cca 32-45dm2, tedy 6x větší rozptyl. U F1A stačilo jen celkem snadno vážit, ale tady by to takhle jednoduché nebylo (pokud bys tedy nechtěl natvrdo „zakázat“ řadu existujících modelů)….

  5. Přeji hezký další rok s (e) RES kami..

    Za sebe bych byl proti zavedení limitů hmotnosti či plošného zatížení.
    Pokud chceš model odlehčit a máš limitované materiály, nezbývá než věnovat péči konstrukci. Navíc není nutné jít na hmotnostní minima za každou cenu.
    Záleží s jakou filozofií budeš model a jeho soutěžní provoz volit.

    Pokud nejsou limity, jsou i rozdílné vlastnosti u různých koncepcí modelů,
    pak je možné zvolit jinou strategii při soutěži právě volbou modelu,
    ať již jen na jedno kolo, nebo na celou sezonu a létat svým vlastním stylem.

    Omezování povede k unifikaci modelů až všichni skončí u jednoho, nejpovedenějšího, univerzálního. V této kategotii je ještě prostor pro kreativitu, a bylo by škoda to omezovat.

  6. Ty brďo, takové emoce 🙂 . Kategorie F3L je mezinárodní, takže se tady můžeme přesvědčovat, případně si vyhrožovat do aleluja. Dokud nějaký národní svaz návrh nepředloží a FAI CIAM subkomise a plénum ho neschválí, tak se přeci nic neděje.

    Jinak mě existence stávajících modelů nechává naprosto klidným. Přeci RES modely jsou levné a snadno postavitelné a (skoro) každý jich má 5 nebo 7, tak v čem je problém? Navíc, 80% modelů by 12 g/dm2 splnila tak jako tak, do zbytku by se dala větší baterka 😀 .

    V F5J i RCEV takové omezení plošného zatížení je taky a problémy s měřením nejsou.
    H.

    1. Karel na hrad! 🙂
      F5J RCEV a pod se létá, až na drobné spíš jednotlivé vyjímky s komerčně vyráběnými modely. Stačí jednou přeměřit Django, Tilii, Limita a co já vím ještě a je hotovo. Nedovedu si představit, že někdo si dá práci a udělá jako Django 🙂
      Jenže RESky jsou konstrukční, stavebnice se upravit dá snadno a děje se to už teď, navíc dost lidí létá s nekomerčními stroji (i v cizině). Ivan má pravdu, volné se na soutěžích nekontrolují, ale pak dochází na MS k různým rozčarováním s hrozbou diskvalifikace (známe z praxe) páč to některý konstruktér vyrobí moc „těsně přesně“. Možná, kdyby se kontrolovalo často a všude, bychom čuměli – jo na výkon to vliv nemá, ale je to mimo limit.
      Zrovna já momentálně létám se Starwoodem – 41,5dm2, 2x Vaianou – 40,8dm2, a Eli 34,7dm2 a všechno váží 400-415g 🙂
      A nejde o emoce, ale diskusi, od toho tu ta možnost je, tak si diskutujme, vždyť to není nijak divoké.

  7. Jen pro zajímavost jsem vyhledal pravidla, podle kterých se létalo v roce 1951 (z knihy Létací modely, Antonín Zrna a Vítězslav Hamza, Naše vojsko 1951, Praha)

    Těch 12 g/dm2 tam je, opravdu jen pro zajímavost. H.

    1. Nějak nerozumím návrhům pro kat. RES a ERES, omezit plošné zatížení, či hmotnost, éresky létat motor jako F5J, škrtat nejhorší start atd. Proč?
      Tedy proč ta unifikace? Basket, fotbal a hokej mají taky jiná pravidla, i když by určitě sjednotit šla 🙁
      Proč máme to puzení všechno sjednocovat? Třeba nařízení EU 🙁

  8. Ahoj Pavle,

    moje odpověď bude nechutně dlouhá 🙂 , možná by si zasloužila samostatný článek, ale pro návaznost diskuse ji píšu jako komentář.

    1) Když říkám (vlastně píši), že by mělo být omezené plošné zatížení nebo hmotnost, vycházím z následující úvahy.

    Když se létá termika, je nutnou nějak zajistit podobné, když už ne úplně shodné, výchozí podmínky. Tyto výchozí podmínky mají historicky buď podobu stejné výchozí výšky, nebo stejné výchozí energie pro dosažení výšky. I když obě možnosti vypadají stejně, stejné nejsou.

    Když je omezená výchozí výška (například délkou vlečné šňůry nebo pevnou vypínací výškou elektromotoru) není omezená energie, se kterou model zahajuje let (tato energie je úměrná součinu výšky a hmotnosti modelu). Rychle se ukázalo, že větší model ze stejné výšky létá mnohem dle než model malý. Proto se zavedlo v nějaké podobě omezení hmotnosti modelu.

    Když je omezená výchozí energie (například hmotností gumového svazku, objem paliva, moderně limiter výkonu elektropohonu), vede to k „závodům ve zbrojení“, protože s danou energií se lehčí (a aerodynamicky čistější) model dostane výše než model těžší. Proto se opět zavedla nějaká omezení rozměrů, hmotností apod.

    Nechci zde opisovat Sportovní řád nebo FAI Rules, ale většina termických kategorií (volných i RC) nějaké omezení hmotnosti má.

    U RES je omezená energie (natažením gumy), lehčí model se dostane výše a poletí déle. U ERES je omezená výška, těžší model má více výchozí energie. O elektrách je toho dále více v odstavci o pevné vs. proměnné vypínací výšce.

    Argumentem proti zavedení omezení hmotnosti (nebo plošného zatížení – ono je to v podstatě to samé) u RESek je to, že to není problém, že omezení rozpětí a konstrukce samy o sobě stačí. Nemyslím si to, čas ukáže. Dnes se hodně staví ze stavebnic, je pro ně trh. Model ze stavebnice musí být „postavitelný“ průměrným modelářem, soutěžní speciály budou za pár let vývoje vypadat úplně jinak než třeba dnešní stavebnicový „model X“ (dosaď si podle potřeby, nechci se žádného výrobce dotknout).

    Dále, konstrukci modelu určuje způsob startu. Při startu na gumicuku je model namáhaný jinak (a asi víc) než u elektry. Proto očekávám, že začnou vznikat speciály jen pro elektriku. U elekter bude mnohem snazší dosáhnou malé hmotnosti.

    2) Pevná vs. proměnná vypínací výška

    Pevná vypínací výška u elekter nefunguje. Na RCGroups je o tom dlouhá diskuse, když se mluvilo o vzniku F5J. Dříve nebo později se termická soutěž změní v soutěž v přistávání. Pro letošní rok je v kalendáři 13 soutěží ERES. Předpokládám, že se budou piloti postupně přelévat z RES do ERES, tím poroste konkurence a kvalita pilotů a o pořadí bude rozhodovat přistání, protože z dané výšky nalétají maxa všichni. Na rozdíl od gumicuků, s elektrou si lze pro stoupák doletět třeba i po větru, podíl maxů z celkového počtu startů bude větší než u čistých větroňů. F5J vypínací výška je v podstatě geniálním způsobem, jak rozlišit dobré piloty od průměrných, mnohem lepším způsobem, než měřit přistání po 20 cm nebo doby letu na desetiny sekundy.

    3) Škrtání nejhoršího startu
    Podle mě šlo původně o nápravu možné technické poruchy, postupem času, s rostoucí spolehlivostí techniky, se ze „škrtacího kola“ stal taktický prvek. Pokud se škrtat nebude, smířím se s tím.

    Nemyslím si, že jde o nějakou unifikaci. Spíše využití zkušeností z minulosti, neopakování chyb předchozích generací (tj. přesný opak toho, co tlačí EU 😉 ).
    H.

  9. Mě by Honzo fakt zajímalo, jak si představuješ to “ soutěžní speciály budou za pár let vývoje vypadat úplně jinak“, mně to upřímně přijde jako zcela prázdná slova…
    Ono se to nezdá, ale stavební omezení pravidel RES prostor hodně zásadně omezuje – to, co se stalo třeba ve volných modelech, tady prostě nejde. Pro příklad neuděláš žádné kompozitové D-boxy, uhlíkem plně páskovaná žebra nebo tenké tuhé odtokovky z pásků a přes tohle vlak nejede. A co je zajímavé, on je malý prostor hlavně u extralehkých modelů, které bys „chtěl omezit“. Tady je právě ten paradox, o kterém tu píšu od začátku, kdy bys zvednutím hmotnosti naopak vrátil do hry některé postupy, do kterých se zatím nikdo moc nehrne – tuhý potah po celé ploše, frézovaná křídla z plné balsy atd., což by ke zdražení vedlo zcela jistě.
    Ony se podobné modely asi začnou brzy objevovat tak jako tak, ale spíš jako speciály do větru atd a nebudou tedy nutné zdaleka vždy. Pokud by se ale hmotnosti zvedly, tak se s tebou klidně vsadím, že v krátké době budou v podobném duchu špičkové modely úplně všechny.

    Mně prostě přijde, že tohle je klasické hledání problému, který neexistuje, přičemž ale snaha o jeho „řešení za každou cenu“ může spíš škodit… F3L a hlavně F5L určitě nemalé problémy čekají, ale čekám je jinde. U F5L asi bude fakt brzy tématem „přistávací soutěž“ a úvahy o F5J bodování výšky, u F3L třeba už teď začíná rozruch a návrhy kolem zabodávání při přistání a tak lze pokračovat. Ale zrovna specifikace modelu mi přijde dost v pohodě a dokonce bych i řekl, že s tím nemusí být závažný problém vůbec nikdy.

    1. Ahoj Tomáši,

      nejsem Sybila, takže nevím, jak budou vypadat modely za pár let. Jen vím, že moje první „RESka“ někdy v roce 1985 vážila kilo a půl, serva měla po 50g a taky tam byl paklík AA tužek. To, co máme teď, jsem si nepředstavoval ani ve snu. Na druhou stranu si uvědomuji, že za pár let budeme zase koukat, co lidi vymysleli. Předpokládat, že vývoj ustrne, mi přijde neprozíravé. Navíc, u FAI kategorií se cena neřeší, to platilo odjakživa 😉 .

      Třeba: z toho, co vím teď, tak se mi zdá, že otevřená konstrukce je při Re číslech RESek asi lepší než tuhý potah po celém křídle. Pokud půjde vývoj k tenčím profilům, podle mě jo, tak se to možná změní. Materiálová i technologická náročnost bude velká, bez omezení hmotnosti/zatížení ještě násobně větší.

      Jak jsem psal výše, můj názor nemá na pravidla žádný vliv, takže se klidně můžeme shodnout, že se neshodneme 🙂 .
      H.

  10. Moje soukromá, nikterak promyšlená úvaha:
    Je strašná škoda, že nejsou zkušenosti ze soutěžního porovnání superlehkých modelů výše zmíněných, ani modelů se superpřesným tuhým potahem (pokud takové existují). Dokonce jsem osobně nelétal ani proti WIKI, na který slyším jen chválu…To, že model má nějakou vlasnost či parametr neznamená, že bude úspěšný i při soutěži.
    A navíc je to vše ovlivněno aktuálním počasím – velikostí stoupavých i klesavých proudů, rychlostí větru a dokonce i vlhkostí. Dokud neporovnáme letadla v reálných podmínkách, ve statisticky významném počtu případů, mohou být naše diskuze jen vodítkem k zamyšlení, nikoli důvedem ke změnám…..

    V případech, kdy není termika aktivní bude mít model velký vliv (stejně jako taktika pilota), pokud termika aktivní bude, nalétá se plný čas s každým modelem a zbyde soutěžení v přistání.
    V prvém případě je vhodná pevná vypínací výška, v druhém se hodí „penalizace“ jako v F5J a nebo vyhlášení vypínací výšky pro konkrétní den.
    Ale hlavní je, že se o (e) RES kách diskutuje, což značí že se nám kategorie líbí a záleží nám na ní.

    1. Ad balsa D-box proti trubkovému nosníku a položebrům. Fakt jsem toho vyzkoušel hodně, s kamarádem Jirkou máme zalétnuto přes 60 resek, ne jen našich, ale kluků z kroužku, kamarádů apod. Když jsme nějaký typ objednávali a stavěli, tak vždy alespoň 2 až 3 kusy. Momentálně létám s položebrovými typy. Jsou jednoduché na stavbu a na materiál – jo, krom Puríta 🙂 a nemůžu se zbavit dojmu, že k lepšímu výkonu u nich je třeba „jen“ zpřesnit předek profilu. V klidu bez termiky to prostě není ono. Skoro bych tipoval, že speciály budou mít uhlíkovou trubku a balsový potah minimálně přední části (jeden takový mám rozkreslen). Zavedením plošné hmotnosti to nastane 100%. Ale pochopitelně se mohu mýlit.

      1. Však taky není žádnou náhodou to, že z Purita máš okamžitě pocit „on si tím počtem (polo)žeber něco kompenzuje“ 🙂 Vypadá to lehce šíleně, ale v podstatě to je právě o snaze udržet i u této koncepce ten předek aerodynamicky rozumný…
        Ale přijde mi, že to ve výsledku už je složitější než tuhý potah a že koncept s trubkou je celkově vhodný spíš pro jednodušší modely.

        Jinak nechci kritizovat, ale kombinaci uhlíkové trubky a tuhého potahu předku pokládám za hodně spornou. Aerodynamicky dejme tomu, ale jinak se moc rozumně trubka s potahem propojit nedá, jsem si dost jistý, že klasický nosník (případně s uhlíkovými pásnicemi) s dobře udělanou stojinou a torzní skříní vychází lépe.

      2. Ahoj Pavle, díky za informace. Podle mě je trubkový uhlíkový nosník „zvěrstvo“, torzka nebo celá nosová část z bloku balzy + nosník z pásnic vyjdou o hodně lehčí a pevnější. Ale podstatně stavebně náročnější.

        U mých (pouhých) dvou modelů – Slite křídlo (trubka) má 270 g, Resik křídlo (torzní skříň + smrkové pásnice) 200 g a ještě bych si troufal ho odlehčit výběrem materiálu. Navíc, pocitově je křídlo Resika tužší.

        Z jiného soudku – zítra v 10:00 v Hrušovanech létáme mikrosoutěžičku ERES. Přijeďte!
        H.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)