Na RE (modelech řízených směrovkou a výškovkou) mě zaujalo především to, že si mohu konečně zase jednou postavit soutěžní model. Na první pohled se to zdá jednoduché, ale na druhé zamyšlení jsem se zapletl do vlastní sítě – když už budu něco stavět, tak si to musím správně navrhnout. Abych mohl model správně navrhnout, musím pochopit jak létá a definovat si, co od něho vlastně budu chtít. Mé zkušenosti s ERES zahrnují pouze Slite a byly poněkud nepřesvědčivé – zdálo se mi, že model nelétá a nezatáčí, samozřejmě ve srovnání s křidélkovými modely RCEV. K pochopení výkonů a vlastností ERES modelů se dopracovávám ztuha a pomalu.
Číst →

Se zjevením se ERES mě napadlo, že jde o vítanou příležitost postavit si opět jednou soutěžní elektrovětroň. Rychle jsem si uvědomil, že už jsem hodně zapomněl, a proto začal konsolidovat své znalosti o aerodynamice. Nadšení pro ERES mě ale už do jisté míry přešlo, moc se mi nelíbí, jak modely létají, ale mohu si přeci postavit i model nesoutěžní 🙂 .

Konkrétními popudy k sepsání tohoto článku byly dva: nejprve jsem dostal e-mail od pana Hrubého poukazující na nesrovnalosti ve výpočtu polohy těžiště různými publikovanými metodami. Rozptyl hodnot byl značný. Odkázal jsem pana Hrubého na program pro výpočet těžiště, který již dlouho používám a na který je odkaz níže.
Druhým podnětem bylo představení nového větroně RES našeho známého výrobce a jeho tvrzení, že dosáhl lepších vlastností modelu tím, že směrovku z původní polohy za výškovku přesunul dopředu.
Číst →

Občas se na diskusním fóru objeví odkaz na některý můj článek (poznám na sledovanosti těchto stránek), tentokrát se na RCmánii diskutovalo o výškovkách. K tomu mi napsal jeden pan modelář, zda by na RESce nebyl na VOP lepší nosný profil. Inspirovalo mě to k tomuto příspěvku.
Číst →

Nikdy neříkej nikdy. Napsal mi pan „továrník“, že bych neměl být líný a že bych měl dotahovat věci do konce. Tedy, on to tak přímo neřekl, ale já si to tak přeložil. Takže už podruhé naposledy 🙂 .
Číst →

Tak dneska naposledy. Už mě to totiž nebaví 🙂 . Tentokrát jsem se zabýval problémem, jak dostat nalosování z Excelu do SORGu (mimochodem, je to obdivuhodné dílo). Nakonec celkem jednoduše, protože plně automatické aktualizace jsem se po jistém rozvažování vzdal.
Číst →

Vítejte u čvrtého (a určitě nikoliv posledního 😉 ) dílu seriálu věnovaného losování soutěží (1. díl, 2. díl, 3. díl). V tomto komentáři nám dal Tomáš Chalupník na vědomí, že se k nalezení optimálního řešení hodí metaheuristika a uvedl i optimální nalosování. Nějak jsem se domníval, že se Tomáš spojí s Alešem a že nový SORG bude mít supr-dupr startovací matice. Losování jsem pustil z hlavy, ale nedávno jsem v práci opět narazil na pojem metaheuristika a vzpomněl si, že sám pro sebe jsem si problém vlastně nevyřešil. Prázdniny se ovšem k podobným podnikům výborně hodí.
Číst →

Přináším vám třetí pokračování (snad ne) nekonečného seriálu „Spravedlivé nalosování soutěže“ (1. díl, 2. díl), obrňte se trpělivostí 🙂 . Jako v každém správném seriálu, nejprve shrnu minulý děj: kvůli ohromnému počtu možností nalosování soutěže nelze použít ani hrubou výpočetní sílu k prohledání a vyhodnocení všech variant. Soutěž je ale možné nalosovat náhodně a případně losování mnohokrát opakovat, dokud není splněna nějaká podmínka (= dokud se nám nalosování nelíbí). Celkem slibným způsobem se mi jevila metoda „prohledávání sítě“. O ní bude tento článek.
Číst →

Nejprve si posypu hlavu popelem, asi jsem první díl vůbec neměl publikovat, ale já už nevěděl kudy kam. Až když jsem to viděl napsané, tak mi došlo, kolik odboček a možností jsem cestou přehlédl. Když se ozval i syn Vojta, že by zkusil „prohledávání sítě“, odpověděl jsem mu, že už jsem to zkusil, a že to nikam nevede. Potom mi ale došlo, že vše záleží na volbě kritéria (neboli „užitkové funkce“).
Číst →