Nalosování soutěže je věčné a vděčné téma. Otázku obsahující výčitku v podobě: „Proč zrovna já letím s XY čtyřikrát? To je přeci nespravedlivé.“ slýchám dosti pravidelně. Až mě jednou napadlo, jaké je tedy vlastně „nejspravedlivější“ nalosování. Odpověď není ani trochu jednoduchá.
Číst →

Když jsem se začal potýkat s letovými vlastnostmi Migu a konečně „otevřel knihu“, zjistil jsem, že zase nevím něco, co jsem měl vědět před tím, než jsem se vůbec do stavby pouštěl 🙂 . Žil jsem v omylu, že šípová křídla jsou přeci synonymem pro rychlost, takže model se šípovým křídlem přeci musí létat rychle. Nu, není to pravda, tento článek chce problematiku šípových křídel trošičku osvětlit.
Číst →

V minulém článku o „hodně rychlých dmychadlech“ jsem slíbil pokračování o měření rychlosti modelu. Ve zmíněném poháru bylo předepsáno, že rychlost se měří a vyhodnocuje pomocí Dopplerova jevu, naopak výslovně nepovolené bylo měření rychlosti pomocí GPS nebo Pitotovy trubice. Donutilo mě to k zamyšlení, neboť jsem se dosud domníval, že to přeci nemůže jít. Opět jsem se mýlil – jde to a docela dobře. I když přesností tato metoda nevyniká, aby přesná byla, bylo by potřeba splnit poměrně náročné podmínky, jak bude ukázáno dále. Na druhou stranu není třeba žádného zvláštního vybavení, stačí natočit model na video 🙂 .
Číst →

Ještě tu mám jeden „chřipkový restík“ (= nemůžu lepit, nemůžu ven, ležím doma s chřipkou, ještěže je Internet) z Vánočních prázdnin 🙂 . Na RCG byla v roce 2012 vyhlášena soutěž o to, kdo překoná rychlost 200 mil za hodinu s modelem poháněným dmychadlem o průměru 70 mm. Pro vás, kdo vládnete angličtinou – tady je spouštěcí diskuse (11 stránek) a tady vyhlášení a průběh 70mm-class-EDF-Speed-Cup-Challenge (89 stránek).

Hned na začátku prozradím, že 200 mph se zaletět nepovedlo nikomu. Poslední aktualizovaný žebříček z 26. února 2014 obsahuje 3 piloty s výkony 189.6 mph, 186 a 185. Vlákno je dávno mrtvé, asi všichni zjistili, že to nejde 🙂 , ale otázka – jak rychle může dmychadlový model letět, mi pořád vrtala hlavou.
Číst →

Na začátku bývá otázka – jaké uspořádání musí mít model, aby se ustředil v termice sám? Dalo by se říci samostředný model? Vím, že většina volných modelů si buď termiku sama najde, nebo se v ní alespoň udrží, zatímco s radiáky je nutno neustále pracovat, ponechány samy sobě většinou termiku spolehlivě opustí. I o samokřídlech se říká, že mají schopnost létat termiku bez zásahů do řízení.
Číst →

Zbláznil jsem se do elektrických dmychadel. Protože jsem “šťouravý”, několik málo dní po zalétání Vampira jsem se začal shánět po nějaké další předloze (na snímku je „dospělý“ korejský T-50 (fotil Vojta) a hlavně „nějaké teorii“, jak že vlastně to dmychadlo pracuje.
Číst →

Na stoupáku se diskutuje o jednolistých vrtulích, což mě přivedlo k napsání tohoto článku. Internet na dotaz “single-blade propeller” vyplivne mnoho odkazů, z nichž ovšem je relevantních jen pár.

Z odkazů se lze dozvědět zhruba následující:

• jednolistá vrtule je účinnější než vícelistá
• tvrzení, že jednolistá vrtule je účinnější, je mýtus
• jednolisté vrtule se hodí ve speciálních případech

Číst →

Na Ukrajině se létal Wilga Cup. Výsledky jsem „podrobil“ statistickému zkoumání. Létalo 30 pilotů, celkem 8 základních kol. Jedno kolo bylo škrtací, následující data však uvažují všech 8 kol.
Číst →