Druhý díl kompletace své modelářské historie věnuji motorovým modelům. (Říkala Hedvika, že je to neúnosně dlouhé, běžte si nejdříve udělat kafe, než se pustíte do čtení 😉 ).

Cessna 120
Vždy mě bavily více modely malé, takže jsem si ke COX Texaco pořídil ještě COX 0.8 Dragonfly, který měl i regulaci otáček natáčením prstencového tlumiče. Prvním modelem, kterým jsem na tento motor postavil, byla metrová polomaketa Cessna 120. Při barvení válečkem jsem ji ale „přestal mít rád“, takže jsem ji věnoval Pepíkovi Trefnému jako pokojovou dekoraci. Další zajímavostí, kterou mám s tímto modelem spojenou, je rozšlapání nepovedeného motorového krytu – poprvé a naposledy jsem při modelaření takto impulzívně zareagoval, proto si to pamatuji. Od té doby se vždy zhluboka nadechnu, jdu dělat něco jiného, a k dané záležitosti se vrátím až po vychladnutí 🙂 .

8 – Šídlo

Prvním modelem na COX Dragonfly tak bylo Šídlo, ostatně dragon fly je v angličtině šídlo. Inspirací pro model byl anglický větší motorák (od D. Boddingtona, ale jistý si nejsem) z Modeláře, který byl ukázán se dvěma křídly – jedním bez křidélek s Clark-Y a druhým křidélkovým s polosymetrickým profilem.

Ještě jsem měl Š120L 🙂 , takže to mohl být tak rok 1995.

12 – dvouplošníček

Dalším a posledním „coxíkovým“ modelem byl malý dvouplošník. Našel jsem „nahaté“ fotografie.

S tímto modelem mám spojené dvě velmi trapné vzpomínky vztahující se k zalétávání. Při první pokusu se motor točil na druhou stranu (to motory s membránovým sáním umí). Po odhození se model ve vzduchu zastavil a vzápětí couváním zřítil. Při druhém pokusu už se motor točil správně, ale směrovka šla na druhou stranu. Ach jo, stydím se ještě teď. Po „narovnání“ a opravě lepicí páskou a přeprogramování vysílače model asi letěl, to už si nepamatuji 🙂 .

14 – Kapřice (Q-model)

Usoudil jsem, že COXíky jsou pro mne příliš náročné, že to chce něco většího. Tak se ze mě na jaře 1999 stal majitel „dospělého“ motoru OS Max 15 LA a cvičného modelu Caprice (ale říkal jsem mu Kapřice). Fotku modelu nemám, ale našel jsem, spíše náhodou, návod 🙂 . Pamatuji se, že jsem strávil jedno odpoledne na letišti „bušením do vrtule“, po návratu domů jsem si objednal ještě startbox, 12V baterii a startér. Potom už to bylo bez problémů 🙂 . Mimochodem, toto příslušenství jsem před pár lety, když už jsem neměl kvůli elektrice na žhavíky ani pomyšlení, věnoval podobnému nešťastníkovi 🙂 .

15 – SE5A

Chci dvouplošník 🙂 . Podvozek a vzpěry jsem nikdy nedodělal, ale SE5A létala výborně.

Kryt motoru a nádrže byl také zajištěný gumou.

S tímto modelem jsem se naučil přistávat i na 4 m širokou cestu. Podle auta (Ford Escort) mohlo jít o rok 1999.

16 – Ki-100

Další „polomaketou“ byla Kawasaki Ki-100. Znovu jsem se učil létat, zpočátku každý start skončil havárií. Od té doby vím, že podobné modely musí mít těžiště o dost víc vepředu než vychází výpočtem (destabilizující vliv trupu) a hlavně relativně malé výchylky na výškovce, jinak model přechází do tzv. dynamického přetažení, tj. spadne do vývrtky při velké rychlosti. Naštěstí se balzové modely štípají „logicky“ a dají se snadno opravovat 🙂 .

Motor běží, mohu startovat. Na tento model jsem měl dlouho památku na hřbetu ruky, když jsem si „sáhl do vrtule“. Omotal jsem si ruku hadrem a odstartoval, ale potom jsem se začal bát, že mi krev nateče do kniplů 🙂 .

Tato fotka je datovaná květnem 2001, to už model létal hezky a spolehlivě, i když už byl po haváriích „ošklivý“.

18 – Cessna Birddog

První elektra – na Speed 600 a sedmičlánek NiCd. Model má zvětšenou hloubku křídla, aby elektropohon unesl, zbarvení je chilské.

Cessna letěla asi 2x, bez rezervy výkonu, nebavila mě, takže šla za „sestřičkou“ C-120 (viz výše). Na elektrickou polomaketu bylo ještě brzy (2001).

19 – Pepito

Vzorem pro Pepito byl Grumann Traveler (viz 27 níže) dle plánku z anglického časopisu. Na model mám článek i výkres, bohužel ve formátu SKD, který už nepřečtu 🙁 , myslím, že jsem to posílal do nějakého časopisu 🙂 (rok 2003). Model byl balzový, jen hřbet trupu byl z polystyrénu. Pro startovací box jsem používal sedmičlánek NiCd a kombinoval tak létání s Pepitem a Primerou.

Model potkal smutný, byť zajímavý konec. Při letu na zádech se mi několikrát stalo, že se model vzepjal. Nevěděl jsem proč, při kontrole na zemi se mi zdálo vše v pořádku. Až jednou při přemetu vylétly z modelu baterie, které byly uložené pod nádrží; a bylo po Pepitu. Najednou bylo jasno – při letu na zádech podtlak „vyklopil“ uvolněné dno schránky, po pominutí podtlaku se balza vrátila zpátky, přičemž chyba nebyla pod mastnou a překrývající se fólií na první pohled vidět.

22 – Vrána

Má první funkční „nevětroňová“ elektra na 2xSpeed 400. Model měl servem ovládanou pumovnici, děti se za padáčky hodně naběhaly, zvláště když je vzala termika 🙂 (srpen 2002).

23 – Lagg-3

Nevím, co mě to napadlo, dát na letadlo rudou hvězdu, také jsem za to byl po zásluze potrestán 🙂 . Model létal dobře, ale nepřistával. Křídlo bylo z moc lehké/křehké balzy. Pamatuji si, že po přistání do sněhu jsem musel 1/3 křídla lovit pod povrchem. Poučení – letadlo s ruskou imatrikulací už nikdy (a druhoválečnou německou také ne).

25 – Aircoupe
Model jsem již popsal zde. Původně (2003) jej poháněl spalovací motor, později jsem jej předělal na elektriku.

27 – Grumman Traveler

Má první malá elektrická polomaketa.

S „plechovkou“ model i ze země odstartoval.

Model jsem vyměnil za akvárium pro Vojtu a kanára pro mámu. Petr odstranil podvozek a naistaloval střídavou Megu. Když jsem to viděl létat, rozbil jsem prasátko a motor Mega 16/15/5 si pořídil také, konečně začaly dávat elektrolety smysl 🙂 . Ale to musím ještě pár modelů přeskočit.

28 – Rehek

Můj poslední „čuďák“, chtěl jsem akrobata. Bohužel nebo bohudík, už jsem byl totálně „zelektrizovaný“, model už neletěl.

Nakonec jsem drak prodal, ještě teď se stydím, že jsem za nějaký model vzal peníze (400 Kč).

29 – Lelek

Na tuto deltu nemám obrázek, našel jsem jen plánek – naštěstí uložený v dxf formátu, tak ho zde přetiskuji. Model jsem postavil dvakrát – první model skončil hned při prvním létání, samozřejmě chybou, ztrátou koncentrace, pilota – byl opravdu hodně rychlý. Z Jeti model mi poslali nový regulátor (to se tenkrát ještě tak dělalo) a já postavil druhý exemplář, ostatně je opravdu z jen několika málo dílů.

Vlastně fotku lze nalézt v tomto článku, stejně jako obrázek dalšího modelu, ke kterému také nic moc nemám.

30 – Karančo
Malý motoráček s křídlem, které mělo být na stíhačku Grumman Wildcat, zbytek jsem dodělal jen tak od oka. Model byl od začátku určený pro Megu. Obrázek nemám, ale vyštrachal jsem toto video od Michala Michny.

Mimochodem, našel jsem ještě tuto video reportáž z Manušického dráteníka RCEN od stejného autora. Patřilo by to spíše do 1. dílu, ale to mi snad odpustíte 😉 .

34 – Jokosuka Suisei

Rok 2006. Chtěl jsem polomaketu na Speed 400, resp. Megu. Tady jsem si ještě dělal plány, jak doplním maketové detaily, ale model se jich dodnes nedočkal 🙁 . Je to asi můj nejstarší letuschopný model. Šířka trupu byla „ušitá na míru“ sedmičlánku pětistovek NiCd, z lipolek se vejde jedině stařičká TP 3S1500, se kterou létám dodnes 🙂 .

Tady je Jokosuka společně s „miráží“ č. 39.

35 – Boeing 247D

Lehoučký model na 2x Mig280. Trup z polystyrénu, křídlo a ocasní plochy konstrukční. Žebra byla navlečená na nosník z balzové stojiny a uhlíkových pásnic, křídlo se v zatáčce prohýbalo. Ale model létal moc hezky.

Červenec 2006. Stejně mám pocit, že se mi nenabarvené modely líbí víc 🙂 .

37 – Pitts (SIG)
Model jsem již popsal zde.

39 – Mirage F1

K tomuto modelu jsem našel článek, takže předpokládám, že už o něm bylo možno někde něco číst (2008). Takže jen pár údajů. Maketové rozpětí vycházelo na 450 mm a to mi přišlo málo, proto jsem jej zvětšil na 600 mm, délka je asi 850 mm. Konstrukce je celobalzová. Křídlo má profil NACA 1406 a tvoří jej skořepina z balzy 1.5 se 4 žebry v každé polovině. Ocasní plochy jsou „prkýnkové“, trup je bednička s oblou horní stranou. Odchylek od maketovosti je moc, křídlo nemá „psí zub“, sání vzduchu jsou zmenšená na šířku 3 mm, ani horní obrys trupu se mi nepovedlo zachovat (nad křídlem je „boule“). Ploutvičky jsem kvůli těžišti neosadil. Kabina je také z rovných úseků, lisování neumím (už tenkrát 🙂 ). Potah je z obarveného vliesu (dlouho jsem věřil, že to nejde, dokud jsem to nezkusil).

Drak modelu váží asi 160 g. Pohon zajišťuje Mega 16/15/5 s vrtulí 6.5×4, regulátor je 25A MGM, zdroj Lipol 3S-1500. Každé křidélko má vlastní HS-55, plovoucí VOP ovládá větší HS-81. Do „čumáku“ přišlo asi 20 g olova, vzletová hmotnost je asi 560 g.

Model měl dvě chyby – plovoucí výškovku, která dost znesnadňovala řízení, a také strakatou kamufláž.

Další historie už je popsaná na těchto stránkách, vyhledejte si ji sami 😉 .

43 – Grumman Cougar
51 – Durafly Vampire (Hobbyking)
53 – Skrček
55 – Mig-15
56 – F-105 (Freewing)
57 – FJ-1 Fury
59 – Su-25
60 – Arado 96

Honza
8.2.2021