Z dob mých RC začátků mi zbyl parasol Aircoupe, kterého jsem se rozhodl „přeškolit“ ze spalovacího motoru na elektriku. Důvody k tomuto kroku jsem měl dva – jednak mi chyběl hodný model, na kterém by se můj syn mohl učit prvním pilotním krůčkům, a také jsem si chtěl vyzkoušet pohonnou jednotku ještě předtím, než se pustím do stavby nového modelu.
Plánek na polomaketu Aircoupe vyšel v časopisu RC modely v listopadu 1997. V roce 2003 jsem si model postavil. Říkám model, nikoliv polomaketu, protože polomaketou byla již předloha v časopise, další kus maketovosti jsem obětoval já na oltář jednoduchosti. Předloha modelu se jmenovala E.C.-1 a postavil ji pan G. Elias ve 20. letech (viz anglicky na www.flightglobal.com, případně na http://earlyaviators.com, navíc plánek na metrovou maketu nabízí Peter Rake). Před osmi lety jsem však nebyl schopen dohledat téměř nic, jen jednu fotku, tak jsem si s maketovostí moc hlavu nedělal.
Model má trup ze smrku a překližky, potah příhradoviny je z monofilu a navrch ještě i papírem. Křídlo má žebra navlečená na nosník se dvou lišt 6×3, mezi nimiž je balzová stojina, a taky jsem oproti plánku přidal položebra. Profil je myslím Clark Y. Ocasní plochy mají obvody ze 6 pásků balzy 1.5. Potah je z vliesu. Model je velmi robustní a pevný, těch 8 let na něm vůbec není znát.
Původní pohonnou jednotky tvořil O.S.15LA (tj. dvaapůlka, „eště jí mám skovanou“ 🙂 ) s vrtulí 8×4. Tato fotka je z roku 2004.
Připravené vybavení – motor Turnigy SK3536-910, vrtule sklopná (jiné jako větroňář nemám) 11×6, regulátor MGM, stařičký pětikanál Hitec a 2xHS422.
Motorovou přepážku jsem odbyl, do koutů mezi původní lože motoru a bočnice trupu jsem vlepil smrkové lišky, zepředu zabrousil do roviny a přilepil překližkovou motorovou přepážku. Pro jistotu pojištěno vruty :-). Elektropohon je asi o dost lehčí než původní spalovací motor – dovažoval jsem asi 100g olova, aby bylo těžiště „tak nějak na nosníku“.
Motorová zkouška na zahradě, trup funguje jako slušný rezonátor, bez vrtule je to skoro nesnesitelné (motor dost vibruje), s vrtulí se zvuk dost zklidní a za letu je to skoro realistické. S napůl vybitou baterkou motor žral 203 W, Drivecalc pro stejné napětí vrátil 205 W, dobrý ne? 
Na zalétávání bylo dneska „nepříjemno“, poměrně silný a nárazový vítr a zima. Přemluvil jsem synka, aby šel fotit, popadl model a vysílač a hurá na louku.
Nejprve jsem chtěl startovat ze země, ale louka je zdupaná od turů, tak jsem změnil názor a startoval raději z ruky.
První start po 7 rocích v „hangáru“ se vydařil, …
… průlet taky …
… ale přistání mi nejdou – i když jsem si myslel, že je to jako do peřin, stejně se podvozková noha ohnula (ale pokud si vzpomínám, tak to i před těmi 7-8 lety končívalo stejně, modelu se jinak nic nestane 🙂 ).
Let sice trval asi jen 10 minut, ale nějaké dojmy mám:
- 200 W na model o hmotnosti asi 1.2 kg v pohodě stačí, stejně se létá, i v takto větrném počasí, na půl plynu nebo i méně.
- Křidélka mi chybí, před těmi několika lety jsem byl rád, že se jimi nemusím zaobírat, ale parasol na směrovku reaguje takovým zvláštním způsobem – nejprve výrazně vybočí a poté se teprve nakloní do zatáčky, dnes mi to docela vadilo (možná to bylo větrem).
- Jako školní model Aircoupe moc nevypadá, spíše by to chtělo pro začátečníka elektrovětroň, ještě uvidíme za klidu.
- Další model (tentokrát snad opravdovou (polo)maketu 🙂 ) postavím bez podvozku, na ty moje louky je to lepší.
Honza
5.3.2011