Pod Říp jezdím moc rád, proto mi bylo velmi líto, když měla být loňská soutěž RCEV v Roudnici poslední. Naštěstí to nebyla pravda. Kvůli prázdninám a souběhu se dvěma dalšími soutěžemi (F5J a RCVS) se nás v sobotu sešlo „jen“ 10.


Pořádání se ujal Tomáš Vydra, při zápisu jsme od něho dostali plechovku …

… a od Hedviky buchtu. U toho se musím zastavit – byly tří druhů, označené písmeny M, P a T, přičemž ty poslední nebyly pro pana Tůmu, nýbrž „pouze“ tvarohové (P = povidlové, M – makové) 🙂 .

Jirka H. předváděl „retrívra“, naviják pro přitahování gumicuku, my ale vrtule neodhazujeme, model si ji vždy (tedy většinou) přiveze zpátky sám 🙂 .

Jdou na to, dvě skupiny, sedm kol.

Soustředění bylo potřeba – povětří bylo krásně termické a proto i velmi zrádné.

Martin H. rozbil 🙁 svůj nejlepší model ještě přes soutěží, po vypnutí motoru se prostě neovládán zřítil, proto „musel“ létat se zelenou Tilií.

Radek střídal 1000 a škrtačky, stěžoval si na důsledky prodělaného kovidu – brrr.

Martin P. doplatil na jednu roudnickou zvláštnost – létáme vedle dráhy, kam se nesmí. Pokud fouká směrem k dráze, bývá opuštění stoupáku velmi bolestivé, ale velké stroje musí mít přednost.

Na letišti měli, stejně jako vloni, soustředění holandští plachtaři …

… naštěstí Tomášovi přijel řídicí létání vynadat jen jednou 😉 . Nemáme sebekontrolu, kroužíme po větru, dokud nás někdo neokřikne „tam už nesmíš“, pokud je ticho, máme za to, že je všechno v pořádku.

Na Tomáše toho bylo chvílemi až moc, hlásit čas, zapisovat výsledky, k tomu ještě hlídat letový prostor.

Také jsem si uvědomil, jak moc rozmazlení jsme. Časové údaje na tabuli nebyly doplněné zvukem/hlasem, pomocníci museli pilotům hlásit, přičemž tabule odečítala, piloti však vyžadují hlášení přičítací, jak jsou zvyklí. Možná by si měli zkusit zalétat MS bez pomocníků 😉 .

Výletník 🙂 . Pokud pilot trefil stoupák už na motor, dalo se vypnout v 50 m, jinak bylo lépe letět do 100, aby pilot získal trochu času na přelet do jiné oblasti.

Záchrana celé skupiny v 8. minutě a 20 m nad zemí.

Pokud dobře počítám, 3x Limit (Jirka T., Jirka M., Jarda), 3x Tilia (Radek, Martin a Martin), 2x Django (Vláďa a já) a Rendův Element. Jirka H. se fotit asi nechtěl.

Kontrola výsledků.

Tleskáme 🙂 . Výsledky jako obrázek.

Balíme a …

… opékáme. Bylo to moc prima, Tomáši a kolektive – díky moc, že jste sebrali odvahu pokračovat v tradici podřipských elektrosoutěží.

Před soutěží jsem pečlivě sledoval předpověď počasí, nakonec to vypadalo na pěkné létavé povětří s náhlým zvětšením rychlosti větru okolo poledne. Ve skutečnosti to nebylo tak strašné, jak předpovídali, ale byl jsem už mentálně nastavený, že první kola odlétám s Calvinem a poté vezmu těžší Django. Nakonec to bylo 5+2, přitom jsem měl ale pocit, že by i poslední dva lety lehčí Calvin v pohodě zvládl, ale plán je plán 🙂 . Do posledního kola jsem šel s tím, že ještě nemám škrtačku, takže jsem jí vyrobil, inu je to v hlavě 🙂 . Jinak si téměř nic nepamatuji, tj. soutěž byla pro mne „nevzrušivá“, žádné záchrany v 10 m. Vlastně jo, téměř jsem se srazil s Jirkou M. při přistávání, snad mi odpustil 🙂 .

Honza
24. 7. 2022