Po měsíci opět v Roudnici 🙂 . Ačkoliv hrozil déšť a vítr, mají roudničtí nahoře přímluvu a počasí vyšlo na jedničku.
Neporušili jsme tradice – přijeli jsme poslední a Hedvika upekla koláčky. Sotva jsem měl čas si jednou hodit model, jestli cestou „něco neupadlo“, a už byl nástup. Pilotů se dostavilo 11, takže jsme létali ve třech skupinách a soutěž byla naplánovaná na 6 kol. Pokud bych hledal nějakou chybu, tak by to bylo právě „nalosování“ – po odpadnutí jednoho pilota se letěla skupina pouze ze 2 startovišť, navíc skupiny byly víceméně pevně dané. Mělo to ovšem i výhody, když jsem viděl kolegu jít na start, věděl jsem, že si musím pospíšit, neboť letím také 🙂 .
Vláďa si mě vybral za pomocníka (ve všech 6 kolech 🙂 ) – šel jsem do sebe a snažil jsem se, co mi síly stačily 🙂 .
Povětří bylo příznivé, mimo prvního kola, kdy ještě termika nebyla úplně vyvinutá, už se opakovalo jen velmi zřídka, o pořadí ve skupině rozhodovala vypínací výška…
… i přistával. Dokonce si vysloužil „pomstu“ Jirky T., který jej trefil při přistání, naštěstí bez zranění. Inu, proč řešit složitou 3D úlohu srážky dvou modelů ve vzduchu, když pilot stojí na jednom místě na zemi a představuje snadný cíl 😀 .
Jirku T. ale tento let (poslední) stál vítězství…
… měl stejně jako Jirka M. pět tisícovek a rozhodoval škrtací let. Je fakt, že se oba Jirkové nepotkali ani v jednom kole a my ostatní jim nebyli důstojnými soupeři 🙂 .
Špionáž před posledním kolem 🙂 .
Pravděpodobně nejstarším pilotem byl Franta a díky důvěrné znalosti letiště předváděl moc hezké lety. Ani on, ani Pepa nikdy neztrácí dobrou náladu.
Říkal Míra, že končí, že další soutěž už pořádat nebude 🙁 . Říkal toho i víc o situaci v klubu, je mi z toho smutno, mám roudnickou partu i letiště moc rád, ale věřím a doufám, že si to ještě rozmyslí.
Karel vždycky ví, kam poletí – závidím 🙂 .
Další dvojici vytvořil Ivan a Jarda.
Poslední let poslední skupiny byl památeční …
… všechny modely a asi 10 kání v jednom stoupáku …
… Ivanův model byl ale ptákům nejnebezpečnější 🙂 .
Ceny a výsledky. Kluci roudničtí, díky moc za hezkou sobotu a chci věřit, že to navzdory řečem nebylo naposledy.
Po manušickém debaklu jsem „vymyslel“ nový styl létání. Rozhodl jsem se nechat „zatracený optimismus“ doma zavřený v ledničce a létat rozumem. Dopředu předesílám, že mě to moc nebaví 🙂 , nicméně strategie je to jednoduchá – výšku si „vědecky“ stanovím před startem a potom už se jen snažím dobře přistát. Nejhorší dobu letu jsem měl 9:56 a všechna přistání za 50, takže v tomto ohledu metoda funguje. Na druhou stranu jsem při nabírání předepsané výšky nejméně ve třech případech prolétl stoupákem, ale „rozkaz zněl jasně – bez emocí!“ 🙂 . Na konci mi na vítěze chybělo asi 100 bodů, což odpovídá tak 20 m výšky v každém z 5 letů. Dobře mi tak 🙂 !
A na úplný závěr ještě pár „nemodelů“ 🙂 , na našich letištích se dají spatřit velmi zajímavé stroje.
„Ultralehké Cessny“ – AirLony Skyline.
Slingsby T67 Firefly (vyvinutý jako Fournier RF-6) OK-RAW.
Bulldog 100 (původně Beagle) HA-TVA.
Carbon Cub SP-YCS předvedl velmi krátký vzlet ve stylu STOL.
Honza
29.8.2021
Ahoj Honzo, pěkná reportáž a fotky, toho maskovaného éra jsem si vůbec nevšiml. A Mírovi a spol samozřejmě patří dík za pohodovou soutěž. Byla by škoda, kdyby soutěže v Roudnici skončily. Za sebe musím říct, že jsem se sám překvapil-ani jedno přistání mimo :-). Ještě zjemnit tu pilotáž, jak jste mi kolektivně vtloukali do hlavy. .. Jinak Jirka nebyl jediný, kdo mne v sobotu trefil-na zpáteční cestě se mi při dojíždění v koloně podívala do kufru slečna se sotva oschlým řidičákem :-(.
Ahoj Mirku,
tak to mě mrzí – s tou slečnou, snad to byly jen plechy a půjde to snadno opravit 🙁 .
Přistání se dají nacvičit, pamatuji se, jak jsem na RCEN chodil trénovat a pořád jen „hobloval“ čáru 🙂 . Ale byla to nuda, jako každý dril. Létat termiku je zábavnější.
Byla by škoda, kdybychom si už v Roudnici nezalétali. Koukal jsem na http://lmkroudnice.cz/ a opravdu se zdá, že nic jiného než RES a RCVS neexistuje. Snad si to ještě kluci rozmyslí. Věřím tomu.
H.
Ahoj všichni,
Míro, tak to mně mrzí, prostě smůla a snad nebudou škody na autě velké, opravitelné. Ale naštve to.
Taky doufám, že roudničtí to nakonec nějak dají a Véčkové soutěže neskončí. Docela jsem si to místo oblíbil a jezdím tam rád. Fakt by byla škoda vytlačit zábavu na úkor jiných „věcí“.
Já jel tentokrát s cílem lítat trochu na jistotu, abych si spravil chuť z Manušického debaklu 🙂 . A jak řekli, tak udělali, byť los pro mne byl hodně milostivý.
Honzo, díky za článek. A taky že děláš bezva fotky, kromě mimosoutěžních parádních letadel mi připadá, že ani nemám takový pupek jak v reálu 😀
V
Nechci být hnusný, ale pokud se při 11ti pilotech létá na tři skupiny a ještě nalosované tak, že se někteří piloti za 6 kol nepotkají, tak to už je u kategorie s přepočty na 1000b hodně na hranici regulérnosti 🙁
Jinak ale musím říct, že určitá „trudomyslnost“ ohledně budoucnosti akcí byla stejný víkend i v debatě mezi F5J piloty na Eurotour v Holíči. Jsou tu ztráty skvělých lidí po covid, zejména mezeru po Lojzovi Hrabáčkovi bude skoro nemožné zacelit 🙁 🙁
Ale pak je tu i další vlna „změn módních kategorií“ – nástup RES a ERES prostě odsává možné pořadatele, navíc v elektrách zejména na Moravě má obrovský dopad rozmach kontroverzní RCEP kategorie.
Zrovna stopalcovky RCEV se dostávají do nepříjemné pozice, kdy viditelně klesá základna pilotů, přelévá se to jinam, že třeba teď do Paky na MČR je přihlášeno jen 37 pilotů je prostě málo. V F5J sice počty pilotů naopak pořád mírně rostou, ale o to větším rizikem je u nich pokles počtu pořadatelů v příštím roce. Nevím, strašně rád bych si myslel, že to je jen „pandemická deprese“, ale bojím se, že ne tak docela 🙁
Ahoj Tomáši,
nemyslím si, že by hranice neregulérnosti v sobotu na letišti někomu vadila. Všimli jsme si, ale odbylo se to pokrčením ramen. Ale máš pravdu, to jo.
Jinak mně ta roztříštěnost nijak nevadí, když to (trochu) přeženu, stačí mi jezdit do Manušic na neofiko soutěžičky. Druhou stranou téže mince je ovšem i to, že jsem se nepřihlásil do Paky (i když se možná přijedu podívat), mně velké a dvoudenní akce vůbec nelákají až nebaví, a nejsem sám.
(E)RES je „zvěrstvo“, ale „lidi to chtějí, lidi to mají mít“ – mimochodem, průnik s elektroletci je minimální a domnívám se, že dost pilotů RES začne pošilhávat po F5J – měl bys být rád 😉 . To samé se dá říci o RCEP, i když tam je to spíše „dědkovská“ (už se mě to také bude brzy týkat) kategorie – nechtějí se rozhodovat, jak vysoko vyletět (to mi Pavel dá 🙂 ).
Takže já bych to s budoucností tak černě neviděl.
A hodně štěstí o víkendu,
H.
Ahoj Tomáši,
já tedy doufám, že to nebude snad tak tragické, jak popisuješ. Osobně si myslím, že to tříštění, ředění pilotů do jiných kategorií je spíš o nekoordinovaném kalendáři soutěží. Je jasné, že u překrývání třeba Véček a Resek se to nutně naředí a každý si vybere co je mu bližší. Trochu mimo tuto cestu vidím taky RCEP, ač na východě populární kategorie, pro mne neatraktivní, ve výsledku jen přistávací soutěž.
V Roudnici to vypadá spíš „jen“ na drobnou neshodu lidů, než na neochotu pořadatele (prostě jen momentální nakakanost 🙂 ) a odhaduju, že to přejde samo a bude zase dobře.
Add 37 pilotů na MČR Véček.
Opět kalendář, stejný termín je RCVS, RES + ERES. To se pak není čemu divit 🙁
I já jsem měl původně stejný termín v Manušicích, leč přehodil jsem, právě abychom nekolidovali. K tomu piloti jako Honza, ale i já, kteří mají Véčka jako pohodou akcičku a větší, k tomu dvoudenní je (mně) neberou. Tím se zároveň omlouvám.
Taky myslím, že vůbec není možné porovnávat s F5J, kde je pilotní základna velká, drobný pohyb nahoru a dolů není vůbec znát a hlavně, to „tvrdé“ jádro jezdí furt, protože obyčejně nemigrují právě k jiným kategoriím.
V.
Jojo, ten příští víkend je samostatná kapitola – totální úlet, ona jsou totiž v jednom termínu MČR dokonce čtyři – RCEV, RCVS, F3J, F3B a k tomu ta velká akce RES v Podhořanech . A snad s výjimkou F3B, což je specifická parta, mají všechny ostatní kategorie v pilotech znatelné průniky. Ale popravdě i tak mi ten počet přijde poměrně malý na to, že ještě v roce 2019 RCEV vypadaly, že by mohly být vůbec nejpočetnější termickou kategorií. Podle žebříčku tehdy skoro dotáhly F5J, ale od té doby se trend trochu změnil, zatímco F5J paradoxně i přes covid ještě mírně posílily, tak u RCEV to tak optimisticky nevypadá.
Honza Kubica se mimochodem s absencí průniku s RES slušně plete, jen z té malé skupinky teď v Roudnici RES celkem dost řeší minimálně dva lidé (o kterých na 100% vím, možná více) a jen tak z hlavy bez delšího přemýšlení bych se určitě dostal na 10 dalších. Koneckonců se to týká i mne, letos mimo F5J nestíhám skoro nic, ale pokud se příští rok normalizuje situace, tak dost možná pokud nebude zrovna F5J upřednostním před stopalcovkami RES taky (důvody by byly na delší popis).
Ahoj Tomáši,
podle mě máme rozdílné pohledy na modelářské dění. Podle mě (nebo pro mě) je výhodné mít co nejvíce malých lokálních akcí v mnoha různých kategoriích, protože létám pro zábavu, ne pro body nebo slávu. Kdybych bydlel na Moravě, budu létal RCEP, kdyby v Budějovicích, tak RCEN, tady v našem koutku se holt létá RCEV. A zábavy (mimochodem i létání) je na malé akci mnohem víc než na velké.
Ale rozumím i lidem z druhé strany spektra, jen mě to nebere. Popravdě, když vidím reklamu na „Sambu“, naskakuje mi z představy, že bych tam musel být, kopřivka 🙂
H.
Honzo většinu toho, co píšeš, ti neberu (že to vidím jinak není podstatné, to mi nebrání tvůj názor chápat).
Akorát bych tedy opravdu neřekl, že si na velkých akcích užijeme málo zábavy, řekl bych, že zrovna český F5J tým je „užíváním si závodů“ velice profláklý po celé Evropě 🙂