RCEV táhne. V sobotu 27. září se na výborně připravené soutěži (jako vždy 😉 ) sešlo 23 pilotů a jedna pilotka.


Pražáci (a z přilehlého okolí) jsou ozdobou každé soutěže. V Hořicích se ale sešla celá česká špička…

… včetně jmen nejslavnějších 🙂 – Malčatýmu. Radek vyhrál s obrovským náskokem a to ještě stačil radit slečně Neherové.

Věčný smíšek Honza Micka s novou Tilií. Povšimněte si velké hloubky křídla, konečně! Podle mě se nakonec v „malých“ prosadí těžší eroplány a jinak než hloubkou se plocha dohnat nemůže. A navíc, nebo především, je takový model výborně vidět. Honza po sedmi soutěžních letech skončil na druhém místě.

Druhou událostí byla první soutěž nového „juniora“ Rendy Novotného. Ani se tatínkovi nedivím, že při tom dmutí se pýchou neměl čas na vlastní létání 🙂 . Znám to a závidím, budu muset „vycvičit“ i mladšího syna.

Počasí bylo „nevyzpytatelné“, stoupáky většinou nevýrazné. Ovšem kdo umí, umí, Radek vyhrál o 50 bodů před Honzou a já ztrácel dalších 50 (to by se v „káčkách“ nestalo 🙂 a srovnejte s Chomutovem). Možná k tomu přispělo i létání ve třech skupinách po sedmi až devíti pilotech – ale tak to má být, při třech pilotech ve skupině je soutěž nespravedlivá.

Přistávalo se občas hodně brzy (nedodržování pracovní doby!), takže i „nadělovacích“ kol bylo dost. Zaslechl jsem i názor, že by se mělo jinak bodovat, třeba dávat body za pořadí v kole. Nemyslím si, že to projde, ale legrace by to být mohla. Pokud totiž dojde k tomu, že jeden ze skupiny „uletí“ ostatním o 4 minuty, mají oni ostatní „škrtátko“ a o nic jim nejde. Pokud by bylo možné bojovat alespoň o nějaké drobné se stejně postiženými kolegy, určitě by o větší napětí nebyla nouze.

Daidalů je ve startovním poli pořád ještě většina, ale pomalu „vymírají“. Startuje Karel Mrázek, letošní nový pilot = RCEV táhne 🙂 .

Vlastní konstrukce (Brďas?) Petra Semeráka.

Scorpion Tomáše Hrubého. Spektrum modelů ve výškoměrových soutěžích je stejně pestré jako v „enkách“ 🙂 .

Ženský prvek na letišti má vždy kladný účinek. Bude příští rok i ženský pohár? (Musím promluvit s dcerou…)

Soutěž odsýpala, při 3 skupinách v kole bylo i 7 kol otázkou několika málo hodin 🙂 . Vedle výborného guláše (dámy z kantýny – díky) Petr s Pavlem připravili i hodnotné ceny. Možná na základě ankety vítězové dostali jak pohár, tak flašku. Hořické trubičky se dostaly na 7 prvních „potenciálních finalistů“.

Ještě před vyhlášením výsledků proběhla „show“ na téma správného plnění pravých hořických trubiček šlehačkou. Vězte tedy, že hubičkou spreje je třeba propíchnout trubičku uprostřed, jen tak je zajištěno, že šlehačka vyplní celou dutinu a ani kapka jí neukápne. Petře, dík, sám jsem v tom neměl jasno 🙂 .

Modeláři v Hořicích pilně budují a mají na to sponzora. Prý zbude i na nákup pilotů 🙂 .

Pro mě byla soutěž velmi zajímavá, jako na houpačce, jednou nahoře jednou dole. V předposledním kole jsem si zapomněl přepnout přepínač z potlačeno, takže jsem měl rázem třetí škrtací let. V posledním kole jsem se rozhodl opakovat jako první (že by mi začínala jít i taktika?) a to mi pomohlo k „1000“, ale propotil jsem za těch 7 minut triko. Radek nám ovšem ukázal, že to jde i z menších výšek, stačí jenom trénovat 😉 .

Výsledky.
Vlákno na Stoupáku.

Hořičtí, díky moc a už se těším na jaro.

Honza
2.10.2014