O Křepelce, laminování, malých modelech a jedna knížka ke stažení.
Laminát a Křepelka
Počasí létání moc nepřeje, tak po chvilkách stavím. Jak jsem už psal dříve, moc rychle nepostupuji, ale nestěžuji si :-). Protože jsem s balzou na Aerosportu Quail už skončil, skoro vše balzové je hotové, přistoupil jsem výrobě motorového lože a motorového krytu.
Papírové šablony a polystyrénové bloky sestavím do „kopyta“, které ořežu a obrousím do žádaného tvaru. Výsledek oblepím izolepou, bez ní polystyrén vyndat skoro nejde.
Připraveno k laminování. Kopyto motorového krytu, trubka od Solarfilmu na držák motoru a kuželová balzová trubka na Břehuli (viz dále). Laminuji bez vakua, polystyrén se totiž pod tlakem hroutí. Tkaninu prosytím na igelitu, setřu přebytek pryskyřice plastovou kartou, přenesu na díl, uhladím a pokračuji další vrstvou. Motorový kryt je ze dvou vrstev 80, motorová trubka také, nosník na házedlo má na prvních 100 mm jednu vrstvu 40 a druhou vrstvu po celé délce.
Výsledek. Laminování na pozitivní kopyto má spoustu nevýhod, ale je jednoduché. Výsledek má k profesionálnímu vzhledu daleko, mě ale uspokojuje :-). Stejnou technologii jsem použil i na Cougarovi. Kryt je poměrně těžký, i s ložem motoru přibylo asi 9 gramů, příště zkusím méně vrstev nebo tenčí tkaninu.
Drak modelu zatím váží 52 gramů, pohon 66, serva a přijímač (s táhly a uložením) řekněme 20, potah a podvozek dalších 20, celkem tedy asi 160 gramů, to jde :-). Akorát se mi zdá, že model bude těžký na předek, asi budu muset přijímač a serva poslat dozadu.
Serva a přijímač budou stejné jako v Břehuli, motor je XM2223EA-13 (kv2200), regulátor XC1010BA a baterie Rhino 2S460. Líbí se mi, že motor i regulátor mají konektory, nemusím pájet :-), jen si musím udělat nabíjecí kabel na baterii (protikus už mám, ale lidi nejsou).
Bojím, se že pohon bude až moc výkonný, ale ubrat se dá vždycky.
Chvála malosti
Ne nemyslím naši národní povahu, ale malé modely. U nás totiž nejsou velké plochy, v těchto dnech a týdnech není ani termika, tak si hodím pohazovat s házedlem a motoráčky. Baví mě to. S Břehulí se dá létat na každém převýšení svah, lety delší než minuta jsou vzácné, ale „vyblbnu“ se úžasně. Slabým místem modelu však byl ocasní nosník, jen balza 0.8 mm potažená papírem byla málo. Po čtvrtém lepení přeraženého trupu mě to přestalo bavit a udělal jsem nosník nový – při příležitosti laminování krytu na Křepelku sendvičový – sklo na balze.
Sundat křídla z trupu byla fuška, ale za pomoci ředidla se to povedlo bez větších škod. Nový nosník je o něco málo kratší než původní, celková hmotnost zůstala stejná – 55 gramů, pevnost je mnohonásobně větší.
Malé modely mě vždy bavily, volňásky, CO2 makety, házedla a vystřelovadla. S volňásky však není kde létat, u nás rozhodně ne. Vím, že trochu „opožděně“, ale objevil jsem malé RC a najednou se přede mnou otevírá naprosto nové pole neorané a já nevím co dříve – malou maketu, házedlo, RC wakefielda, atd. Půlkilové modely jsem stavěl vždy, ale teď lze snadno a levně stavět modely o hmotnosti poloviční či ještě menší, vždyť lepení „žbrdlinek“ je úžasný relax, zkuste to také.
Možná se jen vezu na vlně nového trendu (v oboru ARF jsou malé modely už normální, já ale myslím především na balzu), protože se začínají objevovat stavebnice hezkých malých modelů, které jsou k „radiaci“ buď přímo určeny nebo se k tomu samy nabízejí – z testů v RC Revue větroň Šohaj (pan Hiesbök má vůbec hezké modely) a elektrolet Kruh II, toto házedlo Bug z RC Groups je taky nádherné (stavebnice z Dánska prý 10 Eur + poštovné).
Hurricane na Sumatře
Kdysi před lety jsem si z „frajeřiny“ přeložil knížku od bývalého pilota RAF v Malajsii Terence Kellyho. Nedávno jsem se o válce v Holanské Východní Indii bavil s kolegou a při té příležitosti jsem si na tuto knihu vzpomněl. S trochou obav jsem se začetl a zjistil, že to jde (budete-li shovívaví). Pokud máte čtečku nebo Vám nevadí číst na monitoru počítače, zkuste to (mobi a pdf).
Honza
11.11.12