O tomto víkendu se opět létala korespondenční soutěž X5J. Pravidla jsou jednoduchá: v třídě „unlimited“ je pohon bez omezení, 10 minut maximum, motor se odečítá a za opakované spuštění motoru je pokuta v podobě 0 bodů za přistání. Třída malých oběžek (SOR) má maximum jen 5 minut a motor musí mít max. průměr 28 mm a délku magnetického prstence do 17 mm (po našem bychom řekli 2830 či 2212).

V sobotu jsem s Majnou odlétal SOR:
Majna, 1500 mm, 520 gramů, TG2826-1650, Ae 10×6, 2S1550, 135 W
Vítr asi 5 m/s, zataženo nízkou oblačností, -2 °C.

Bubliny chodily od městečka, vždy mě překvapí, že se dá termika najít i za opravdu hodně špatného počasí. Nejhorší je, že si vždy „zafuním“ brejle :-). Přistávací bod jsem s Majnou spolehlivě přelétával, ještěže se měří k nejbližší části modelu, v mém případě to byla ve všech 3 letech směrovka (viz obrázek 🙂 ).

1. 5:04, motor 21, přistání 240 cm = 299
2. 5:02, 10, 460 = 306
3. 5:00, 13, 280 = 311
Celkem 916 bodů.

Pro „unlimited“ jsem dnes po určitém rozjímání vytáhl po roce opět Havrana.
Havran, 1900 mm, 1200 g, MVVS 3.5/960, Ae 12×6.5, 3S2250, 280 W

Bylo krásně – ale jen když se člověk na počasí díval z tepla pokoje, foukalo tak 8 m/s, k tomu -7 °C. Svítilo ale sluníčko a termiky bylo habaděj a po návratu domů jsem i roztál :-).

První let jsem podržel plyn a celých 10 minut bojoval o nížku, resp. o to, abych model neztratil z dohledu. Zato jsem úplně zvoral přistání a k bodu nedoletěl 😳 . Druhý let byl do bubliny, první motor jen 8 sekund. Co mě to napadlo, nevím. Termiku jsem vytáčel po větru, ale vrátit se s Havranem je problém i za bezvětří :-), takže jsem nakonec motoroval 4x. Poslední let byl „na jistotu“, na přistávání jsem si nechal větší rychlost a bod přelétl. Dobře mi tak, alespoň mi trochu spadl hřebínek 😆 .

1. 10:00, motor 20, přistání daleko = 580
2. 10:02, 25 (vícekrát) = 573
3. 9:58, 25, 550 cm = 588
Celkem 1741 bodů.

Kolik motoru na 3×10 minut MMR
Když si jdu „jen tak“ poletovat, létám na 3×10 minut s nízkým průletem vždy po 10 minutách (nejvíc se éro ničí přistáváním 😉 ). Málokdy motoruji výše než 100 m, opakovaně motor zapínám podle potřeby. S Majnou v RCEK konfiguraci (ehm, tedy lehké RCEK konfiguraci – s motorem TG2826-1650) jsem od září nalétal 18 letů, na které jsem spotřeboval průměrně 103 sekund motoru, na jednu desetiminutovku tudíž připadá asi 35 sekund. Rozptyl je značný – viz obrázek. „Špičky“ jsou ze dní, kdy hodně foukalo, většina časů je mezi 80 a 100 s.

Tedy:

1. Majna má RCEX koeficient asi 1.3, takže průměrným výsledkem v RCEX s modelem tohoto typu by mělo být okolo 130-140 bodů za motor, samozřejmě plus body za přistávání, pokud to někomu (třeba mně) moc nejde.
2. Jak jsem již psal, průměrnou dobu motoru v korespondenčních soutěžích v roce 2010 jsem měl asi 37 s, v roce 2009 41 s, tedy asi 110-120 bodů za motor podle pravidel 2011.
3. Rozdíl je příliš malý a dat málo na nějaké závěry, ale vysvětlitelný je jednak rozdílnými modely (Majna vs. Castor a Havran, přetížená oběžka vs. účinný pohon), možná je to i vlivem „soutěžní“ atmosféry, při korespondenční soutěži se přeci jen snažím odstartovat do termiky, i když to by přeci v mém případě měl být ten rozdíl alespoň 60 bodů, kruciš 😆 .
4. Tady a tady jsem ukázal, že v případě RCEK doba chodu motoru v době trvání asi 30 s zaručuje nalétání maxima asi jen v polovině případů. Protože model RCEK má k tak 1.5 až 2 (200 W na 1/2 kg dá k=2), lze odhadnout, že k nalétání maxima v RCEK je potřeba průměrně asi 45 až 60 sekund „přepočteného“ motoru.
5. Takže, RCEK (či lépe „jedno stoupání“) – 45 až 60 s motoru na 10 minut letu (a to vlastně jen s ani ne 50% pravděpodobností, takže by to mělo být ještě více), RCEX (či lépe „více stoupání“) – 35 až 40 s motoru na 10 minut letu (a to vlastně v polovině letů na jedno stoupání, takže by to mělo být méně). Rozdíl je tak veliký, že jej nelze svést na nedostatek dat.
   • Jednou z možností je to, že termika se „líhne“ na zemi, takže u země ji lze snáze nalézt a využít. (Vtírá se ovšem otázka, co má potom jedno nastoupání do velké výšky společného s termickým létáním?) Některé bubliny ale nepřežijí déle než několik minut, takže možnost opakovaného zapnutí motoru je nutností.
   • Druhým vysvětlením může být to, že data z RCEK jsou ze soutěže, kdy pilot musí letět, když musí. Ale tento rozdíl nebude velký, viz 3. bod výše.
   • A nakonec za tím může být i to, že někteří piloti RCEK prostě létat nízko neumějí a chystají se na přistání „zbytečně vysoko“. Ti potom statistiku zkreslují. To je ale hodně tenký led, na který si (zatím) netroufnu.

Začal jsem stavět náhradu za Majnu – viz úplně dole v seznamu stránek. Ale protože mě mezitím chytl zase jiný projekt, nevím, jak to nakonec dopadne :-).

Honza
20.2.2011