Drobky – 20.2.2011

O tomto víkendu se opět létala korespondenční soutěž X5J. Pravidla jsou jednoduchá: v třídě „unlimited“ je pohon bez omezení, 10 minut maximum, motor se odečítá a za opakované spuštění motoru je pokuta v podobě 0 bodů za přistání. Třída malých oběžek (SOR) má maximum jen 5 minut a motor musí mít max. průměr 28 mm a délku magnetického prstence do 17 mm (po našem bychom řekli 2830 či 2212).

V sobotu jsem s Majnou odlétal SOR:
Majna, 1500 mm, 520 gramů, TG2826-1650, Ae 10×6, 2S1550, 135 W
Vítr asi 5 m/s, zataženo nízkou oblačností, -2 °C.

Bubliny chodily od městečka, vždy mě překvapí, že se dá termika najít i za opravdu hodně špatného počasí. Nejhorší je, že si vždy „zafuním“ brejle :-). Přistávací bod jsem s Majnou spolehlivě přelétával, ještěže se měří k nejbližší části modelu, v mém případě to byla ve všech 3 letech směrovka (viz obrázek 🙂 ).

1. 5:04, motor 21, přistání 240 cm = 299
2. 5:02, 10, 460 = 306
3. 5:00, 13, 280 = 311
Celkem 916 bodů.

Pro „unlimited“ jsem dnes po určitém rozjímání vytáhl po roce opět Havrana.
Havran, 1900 mm, 1200 g, MVVS 3.5/960, Ae 12×6.5, 3S2250, 280 W

Bylo krásně – ale jen když se člověk na počasí díval z tepla pokoje, foukalo tak 8 m/s, k tomu -7 °C. Svítilo ale sluníčko a termiky bylo habaděj a po návratu domů jsem i roztál :-).

První let jsem podržel plyn a celých 10 minut bojoval o nížku, resp. o to, abych model neztratil z dohledu. Zato jsem úplně zvoral přistání a k bodu nedoletěl 😳 . Druhý let byl do bubliny, první motor jen 8 sekund. Co mě to napadlo, nevím. Termiku jsem vytáčel po větru, ale vrátit se s Havranem je problém i za bezvětří :-), takže jsem nakonec motoroval 4x. Poslední let byl „na jistotu“, na přistávání jsem si nechal větší rychlost a bod přelétl. Dobře mi tak, alespoň mi trochu spadl hřebínek 😆 .

1. 10:00, motor 20, přistání daleko = 580
2. 10:02, 25 (vícekrát) = 573
3. 9:58, 25, 550 cm = 588
Celkem 1741 bodů.

Kolik motoru na 3×10 minut MMR
Když si jdu „jen tak“ poletovat, létám na 3×10 minut s nízkým průletem vždy po 10 minutách (nejvíc se éro ničí přistáváním 😉 ). Málokdy motoruji výše než 100 m, opakovaně motor zapínám podle potřeby. S Majnou v RCEK konfiguraci (ehm, tedy lehké RCEK konfiguraci – s motorem TG2826-1650) jsem od září nalétal 18 letů, na které jsem spotřeboval průměrně 103 sekund motoru, na jednu desetiminutovku tudíž připadá asi 35 sekund. Rozptyl je značný – viz obrázek. „Špičky“ jsou ze dní, kdy hodně foukalo, většina časů je mezi 80 a 100 s.


Tedy:

  1. Majna má RCEX koeficient asi 1.3, takže průměrným výsledkem v RCEX s modelem tohoto typu by mělo být okolo 130-140 bodů za motor, samozřejmě plus body za přistávání, pokud to někomu (třeba mně) moc nejde.
  2. Jak jsem již psal, průměrnou dobu motoru v korespondenčních soutěžích v roce 2010 jsem měl asi 37 s, v roce 2009 41 s, tedy asi 110-120 bodů za motor podle pravidel 2011.
  3. Rozdíl je příliš malý a dat málo na nějaké závěry, ale vysvětlitelný je jednak rozdílnými modely (Majna vs. Castor a Havran, přetížená oběžka vs. účinný pohon), možná je to i vlivem „soutěžní“ atmosféry, při korespondenční soutěži se přeci jen snažím odstartovat do termiky, i když to by přeci v mém případě měl být ten rozdíl alespoň 60 bodů, kruciš 😆 .
  4. Tady a tady jsem ukázal, že v případě RCEK doba chodu motoru v době trvání asi 30 s zaručuje nalétání maxima asi jen v polovině případů. Protože model RCEK má k tak 1.5 až 2 (200 W na 1/2 kg dá k=2), lze odhadnout, že k nalétání maxima v RCEK je potřeba průměrně asi 45 až 60 sekund „přepočteného“ motoru.
  5. Takže, RCEK (či lépe „jedno stoupání“) – 45 až 60 s motoru na 10 minut letu (a to vlastně jen s ani ne 50% pravděpodobností, takže by to mělo být ještě více), RCEX (či lépe „více stoupání“) – 35 až 40 s motoru na 10 minut letu (a to vlastně v polovině letů na jedno stoupání, takže by to mělo být méně). Rozdíl je tak veliký, že jej nelze svést na nedostatek dat.
    • Jednou z možností je to, že termika se „líhne“ na zemi, takže u země ji lze snáze nalézt a využít. (Vtírá se ovšem otázka, co má potom jedno nastoupání do velké výšky společného s termickým létáním?) Některé bubliny ale nepřežijí déle než několik minut, takže možnost opakovaného zapnutí motoru je nutností.
    • Druhým vysvětlením může být to, že data z RCEK jsou ze soutěže, kdy pilot musí letět, když musí. Ale tento rozdíl nebude velký, viz 3. bod výše.
    • A nakonec za tím může být i to, že někteří piloti RCEK prostě létat nízko neumějí a chystají se na přistání „zbytečně vysoko“. Ti potom statistiku zkreslují. To je ale hodně tenký led, na který si (zatím) netroufnu.

Začal jsem stavět náhradu za Majnu – viz úplně dole v seznamu stránek. Ale protože mě mezitím chytl zase jiný projekt, nevím, jak to nakonec dopadne :-).

Honza
20.2.2011

Komentáře: 3

  1. Hodně je to o taktice – kdyby se létalo RCEK v MMR režimu, tak prakticky nikdy nepůjdu přes 15s motoru – odhaduji, že tak třetinu maxim bych dal na 15s, další třetina by byla do cca 30s, zbytek by se natáhl.
    Jinak výhoda MMR je obecně v možnosti řešit rozpad termiky – pokud se ti to rozpadne při VMR, tak musíš někam přeletět, často v klesání a záchrana je už pak problém, pokud ale na konci přeskoku můžeš třeba jen 10s „poskočit do výšky“, tak je to úplně jiné.

    1. Tomáši, odvážím se odporovat (ale 100% jistý si nejsem). Domnívám se, že pokud by se létalo MMR, málokdo by šel přes 5 s prvního stoupání (samozřejmě s uvážením vlivu aktuálních podmínek). Samozřejmě, že MMR lze létat i na jedno stoupání do velké výšky s tím, že si (beztrestně) přimotoruješ, když to náhodou nevyjde, ale zdá se mi, že tím se MMR soutěž vyhrát nedá, protože ty spotřebované vteřiny motoru už nikdo zpátky nezíská.

      Uvidíme, až bude více zkušeností, teď mi ale MMR přijde hodně jiné než LMR/VMR, odvážil bych se tvrdit, že jde o úplně něco jiného. Mně to trvalo hodně dlouho, než jsem si ty rozdíly uvědomil a mentálně zpracoval, ale u MMR nabírám na motor jen výšku na to, abych doletěl do místa předpokládaného výskytu termiky, neuvažuji s tím, že bych na motor vystoupal tak vysoko, abych čas nakouzal (napadal). Ale klidně se spletu, jen když lítáme :-). H.

      1. Já se od tebe zas tolik neliším – jen mírný posun… Neřekl bych, že je u MMR výhodou letět vždy poprvé vyloženě „jen“ na 5s (pro rychlost stoupání „ala RCEK“), myslím si, že to klesne třeba z 30s na 10-15s a pak už doplňovat o krátké 5s – prostě citelné zkrácení. Reagoval jsem ale hlavně na tu tvou úvahu o „vyšší efektivitě“ MMR – ano, máš určitě pravdu, mělo by to vyjít lépe – odpadne rezerva, kdy si letěl výše, než bylo třeba, je možné víc riskovat atd. Výjimky mohou nastat – znám letiště, kdy při jistém směru větru je do 50 či dokonce 100m naprosto nepoužitelná turbulence a je zkrátka třeba se dostat nad ní – tam se asi MMR a VMR srovná a dost možná bude jeden „stratosférický let“ výhodnější, než se tlouct kratšími úseky. Ale pokud není na letišti podobně nestandardní situace, tak by MMR lépe vyjít mělo.

Komentáře nejsou povoleny.