Předpověď počasí na příští týdny již není pro létání příliš příznivá a navíc se zdá, že se do Písnice v příštím týdnu nedostanu. Proto jsem po zvážení všech pro a proti poslal přihlášku pořadatelům do Nové Paky. 27 soutěžících a nádherné letní počasí (zase jsem se spálil – myslím od sluníčka 🙂 ).



Každé závody začínají natažením plachty, na které si závodníci sestaví své miláčky. Vedle Honzů Micky a Mlejnka přijel i Jarda Bartůněk. Jirka Veselovský, na kterého jsem se těšil prý zařizoval opravu oken po krupobití (aneb jak počasí ovlivňuje soutěže elektrovětroňů :-)).


Dále se připojí nabíječe a je možno jít okouknout konkurenci…


… jak na poslední chvíli dohání tréninkové manko.


Martin Horák tréninkové nasazení ale přehnal a přerazil trup svého upraveného Minicorada – po odhodu model s běžícím motorem pokračoval po balistické křivce – příčina neznámá. Na opravě jsme se ale podíleli téměř všichni…


… i když zejména na Luďkovi bylo vidět, že to nedělá poprvé 🙂


Povedlo se – zalétávání po opravě.


Ajajaj – kontrola modelů vahou a „šuplerou“ zapůjčenými Katedrou fyziky FSv ČVUT – „zločinec“ s lehčím modelem se našel jej jeden, spravila to drobná mince a kus lepicí pásky (jsem zvědavý, zda ji sundá 😆 ). Jinak Majně navážili 518 g – buď mám špatnou váhu nebo delší gumičku na poutání křídla :-).


Výpočetní středisko za důkladnou mříží, skoro jako na poště 🙂


Hromadný start …


… a hromadné přistání je prý to, co na „káčkách“ přitahuje nejvíc. Létalo se na devíti startovištích (tj. 3 rundy) na 5 kol, z toho jedno škrtací. Byl to fofr, na žádné dlouhé posedávání nebyl čas.


Létalo se na „samoměření“. V prvním kole si mě za pomocníka vybral pan Vancl, ale ted už toho asi lituje – byla to prý jeho druhá soutěž RCEK, ale hned v prvním kole neodhadl vzdálenost a poslal model do lesa. Za to mi ale „vyfouk“ asparágus (cenu věnovanou Honzou Mickou), tolik jsem si ho přál…


Dalším modelářem, jehož jsem měl možnost pozorovat při práci z bezprostřední blízkosti, byl Pan Pilot a Modelář Miroslav Číp. Křídlo ze Siesty a motor TG1900, zajímavostí je trupová gondola z duralové trubky (viz další foto).


Rychle nahoru a (pokud možno) pomalu dolů.


Letiště Brdo bylo jednou zastávkou na cestě po vlastech českých pro Leoše Svobodu s chotí. Bohužel s jediným modelem jeho produkce létal…


… Béda Koros. Snad se to příští rok změní.


„Našeptával“ jsem i budoucímu vítězi – Láďovi Bednářovi (a jsem na to hrdý 🙂 ) – pilot „par excelence“.


Stejný model a Luděk Novotný stydlivě odvrací tvář – ve finále skončil poslední, nicméně to, co předvedl je pro mě výkon takřka neuvěřitelný. Pět minut létal sotva v 30-50 m, „vylizoval“ každou bublinku při fantasticky čisté pilotáži. Chybné rozhodnutí v první minutě letu už při panujících podmínkách asi napravit nešlo, ale nevzdal se a pro mne to byla škola!


Luděk našeptává Radkovi. Šel jsem náhodou okolo a zaslechl i neslušná slova :-), ale asi to pomáhá, Radek patří bezpochyby ke špičce.


Radek si postavil svůj vlastní „igeliťák“ – celkem osvěžující pohled po těch všech „opatlaných bublinkách“.


Na tomto obrázku se model od předchozího liší – čím? Nápovědu hledejte výše.


Pěkná soutěž s hojnou účastí, příště přijedeme zase.

Obsadil jsem s Majnou (nebo Majna se mnou?) 12. místo, finále létalo 10 nejúspěšnějších – příště :-). Vážně, při panujícím počasí a absenci brzdy je pro mne i toto umístění malý zázrak. Motoroval jsem vždy déle než 40 s, model se mi zdával být nejvýše a přesto jsem přistával jako první? A ta přistání – fuj (dokonce jedno po větru – viz foto výše). Hlavním úkolem však bylo model nerozbít a tento úkol jsem splnil! Měl bych si pořídit konkurenceschopnější model (a hlavu a ruce taky), ale v tuto chvíli k tomu nějak nevidím důvod, možná když zbude čas po stavbě polomakety… Jinak další soutěže RCEK jsou příští sobotu (28.8.) v Praze a potom 4.9. v Chomutově. Luděk říkal něco o tom, že Chomutov mám povinně…

Požadatelům se povedlo připravit nádhernou soutěž, vše klapalo jako po drátku. Navíc registrace soutěžích začíná na letišti v Brdu vesele – panákem ferneta. Po takovém úvodu už se nikdo po zbytek dne mračit nemůže. Ještě jednou díky.

A nakonec ještě dva obrázky pro pohlazení duše.

Cestou domů jsme za Jičínem viděli v jednom stoupáku 8 skutečných větroňů, bylo to ale proti sluníčku, takže fotka není, ale nádherný dojem zůstane. A aby těch aviatických zážitků nebylo dost, tak večer přelétl nad Kamenicí balón. Letěl na sever, kde už jsou jen lesy, tak doufám, že pilot věděl co dělá.

Honza
22.8.2010