Už jsem měl „stopalcovky“ zazimované, ale když strana a Vláďa zavolá, do Manušic musím, i kdyby se mi nechtělo 🙂
Začátek byl ohlášený na 10:30, pršet přestalo asi ve čtvrt na dvanáct. Pod stanem jsme se tak mohli věnovat buchtě od Hedviky a uzenému od Aleše. Jen vysvětlení, jak se má maso správně připravovat, nám zkrátilo čas čekání na protrhání oblohy o půl hodiny 🙂 .
To už Aladin hlásil, že brzy pršet přestane, nálada byla výborná. Původně bylo přihlášených 8 pilotů, takže měl Vláďa připravené lístečky na sedm kol po dvou skupinách, ale skončili jsme tradičně u skupiny jediné se sedmi startovišti. Kol jsme si na začátku řekli osm, ale nakonec odlétali 12 🙂 .
Jirka opravil „bouračku“ z před čtrnácti dní a soutěžičku si užíval.
Letové fotky jsou od Hedviky. Míra si pochvaloval, jak se kolo od kola Django postupně zlepšuje 🙂 .
Měli jsme startoviště vedle sebe, v prvních kolech jsem slyšel jen „nehejbej se!“, ani jednou mě netrefil 🙂 .
Letiště je obklopené ohradníkem, někdy to holt nevyšlo…
… prostě špatná strana plotu 🙂 .
Odposlechnuté slovní souboje mezi F3-géčkaři Alešem a Mirkem dokáží rozhodit každého. Každý jejich vtípek jsem schopen poznat na záznamu výškoměru podle ničím jiným nevysvětlitelné ztráty minimálně 20 m výšky 🙂 .
Takových „škrtaček“, co se odehrálo v Manušicích, nepamatuji. Jeden měří, druhý vypíná stopky, třetí má ještě 5 m k bodu a pár „sviňáků“ ještě kouká nahoru 🙂 …
… když se let povede, je to důvod k nelíčené radosti 🙂 .
Přistání pana „továrníka“ jsou již proslulá svou dramatičností.
Vždy po dvou letech byla kratší přestávka, po 4. kole proběhla krátká porada, jestli nás létání ještě baví a kolik kol tedy poletíme. Všimněte si Jirkovy obvyklé svačiny …
… že by banán byl oním hledaným tajemstvím dobrého elektroletce? Dopředu prozradím, že Jirka vyhrál. To by ještě nebylo tak divné, zaráží nás spíše ten odstup od zbytku soutěžního pole 🙂 .
Typický obrázek dnešní neděle, kdo umí, létá, kdo neumí jen smutně kouká 🙂 .
Jirka umí ale i přistávat.
„Čumilové“…
… a časoměřiči. Pokud se létá v jediné skupině, měříme si letový čas vysílači. Ale časoměřiči výslovně zakázání nejsou 🙂 .
Oběd po šestém kole. Suché smrkové dřevo nepotřebovalo moc pobízet …
… opékání bylo nutné bedlivě kontrolovat, výroba černého škvarku byla dílem okamžiku 🙂 .
Zde se schyluje ke spravedlivému trestu za zesměšňování soupeřů, ale nakonec se vítěz vysmekl …
… pohár je pózovací. Pomazlit se, vyfotit a odevzdat zpátky 🙂 .
Nepamatuji jinou soutěž, v níž by byly takové bodové rozdíly mezi soutěžícími. Prostě jsme dostali na prdel a dobře nám tak. Jirko, obrovská gratulace!
I Hedvika dostala odměnu (přivezl Mirek, předává Vláďa). Cestou do Manušic jsme si dělali legraci, že už nemůžeme jezdit na soutěže, protože máme vyčerpanou buchtovou dotaci 🙂 , teď už bude zase z čeho péci 😀 .
Měl jsem z 12 letů 4 škrtací, stejně mě ale nejvíce mrzí přistání po signálu v 5. kole 🙂 .
Vláďo, Marku, děkuji moc, že nám poskytujete příležitosti k setkáváním plných dobré nálady, vynikajícího jídla a nekomentovatelných sportovních výkonů.
Honza
8.10.2023
Ahoj Honzo,
Jako vždy skvělá reportáž, díky za ní.
Mám radost, že jste byli držáci a i přes né úplně hezkou předpověď počasí dorazili. Nakonec z toho byl parádní den.
Já bych teda potřeboval taky tak pět škrtaček, ale i tak si to užívám.
Jirka M. byl dnes fantastickej, jeho ztrátu na plný počet po 12-ti kolech závidím. Jako naklepal nám prdky pěkně 🙂
Díky všem že jste dorazili. Hlásím, že mně to po letošním útlumu, začíná asi zase bavit. Takže pokud nějak vyjde rozumné letové, byť studené počasí, dáme letos ještě aspoň jednu akcičku. Doufám.
V
Ahoj Vláďo,
jako vždy – děkuji za pochvalu 🙂
Nedá mi to, abych nezareagoval na Tvůj příspěvek na Stoupáku – https://www.stoupak.cz/forum/souteze-v-roce-2022/13169-manusicke-soutezicky?start=10#25421, že lidé by se měli odhlašovat ze soutěží, když nemohou přijet. Naprosto souhlasím, ale zdá se mi, že MS by nebyla MS, kdyby nás bylo bývalo na dvě skupiny.
Mně osobně se moc líbí, když se nesedí a létá. 12 kol jsou dvě hodiny ve vzduchu (ve 4 hodinách na letišti – i na „kulturu“ zbyl čas 🙂 ), to už je pořádná porce zkušeností. A za Jirku zaplať pánbůh, kdyby v Manušicích nebyl, tak jsme si mohli myslet, jak létáme skvěle 🙂 .
Trochu nechápu hlasy, že minimální počet skupin by měl být čtyři, aby si piloti mezi koly stačili řádně odpočinout 😉 , každý to holt máme jinak.
Už se těším na pokračování,
H.
Ahoj Honzo,
Jasně, soutěžičky už máme tak nějak zažité jednoskupinové, je to fajn a taky mi to vyhovuje. Ani 8 lidí jednokolově by problém nebyl.
Na stoupáku to byl takový momentální povzdech spíš k oficiálním soutěžím, že mi to přišlo jako nešvar hodný vyslovení, vytažení, jako slušnost.
V.
Vím, vím, slušnost 🙁 .
Na RES.CZ je popsaná hromada podobných situací, kdy někdo přihlášený nepřijel, jiný nepřihlášený přijel, apod. Reskaři o tom píší, protože je to pro ně (asi) nové, ale většina pořadatelů už s sebou na letiště tahá tiskárny a losují před soutěží, podle mě to jinak nejde.
Na druhou je těch notorických přihlašovačů-nejezdičů jen pár, o většině se ví a apely na ně neplatí.
Tak si vzpomínám, že dřív jsme posílali koresponďáky, to už si člověk rozmyslel nepřijet, když už měl zainvestováno 50 halířů (nebo kolik tenkrát stály 🙂 ). H.