Předběhnu hned dvakrát. Po sobotní soutěži RCEV v Horní Branné (reportáž bude) jsme letadla ani nemuseli vyndávat z aut, neboť v neděli nás čekaly Manušice. A takto to dopadlo 🙂 .


Přijeli jsme neobvykle brzy, tráva byla mokrá, ale Karel už zalétával.

„Ruce vzhůru“ 🙂 .

Mára má své hnízdo (=velitelské stanoviště) připravené. Hedvika se překonala a přivezla sladkosti hned dvou různých druhů …

… fotka je samozřejmě naaranžovaná 🙂 .

Měl jsem couvnout, mohl jsem skončit výš 😀 .

To jsem z toho jelen 🙂 , kde se tam vzali?

Přijelo nás jen dvanáct, jeden pilot se neomluvil. Vláďa měl rozlosování připravené na šest kol po třech skupinách, ale na nástupu jsme si odsouhlasili, že budou stačit skupiny dvě. Přelosovat soutěž v Sorgu problém nebyl, papíry jsme si nechali a Marek nás pro starty mocným hlasem vyvolával.

Soutěž pěkně odsýpala, moc fotek z plochy nemám. Diskutuje se hodně o přestávkách, odpočinku mezi koly, vzájemném časoměření. Můj dojem je, že v Manušicích jsme chtěli všichni hlavně létat, takže jsme si čtvrthodinový takt docela pochvalovali. Navíc neznám modelářskou akci, kde by byla taková „prdel“ (omlouvám se za toto slovo, ale pouhá „sranda“ nestačí) – vtípky, špílcy, dobře míněné urážky, smích. Chechtal jsem se od začátku do konce 🙂 .

Pan „továrník“ létal skvěle, mám radost, že jsem byl u toho alespoň jako „mačkač stopek“.

Neposlušné servo výškovky a rána po odhozu modelu. Opravit to půjde, navíc si Jirka z Manušic odvezl zbrusu nové (a osazené) Django New. A na konci jsem mu i záviděl, kyselé bonbóny mi unikly jen o fous a já je tak rád 🙂 .

Vašek je úžasný modelář, škoda, že mu rodinné závazky brání v častější účasti mezi námi.

Jirka R. se mému objektivu nějak vyhýbal, asi ví proč. Doufám, že si Michal také KONEČNĚ nějaký model pořídí a nebude se na nás jezdit jen dívat.

Jirka (každého pilota je možné oslovit jako Jiřího, je tak 50% šance, že to bude správně 🙂 ) a Tomáš Tůmovi – moc hezky se na jejich létání koukalo…

… i když si nejsem jist, zda si má lepší polovička cloní oči, nebo se chytá za hlavu 🙂 .

Jirka M. (zase 🙂 ) s banánem (mimochodem, heslo „ananas“ znamené okamžité přistání, na „banán“ se startuje) nejenže přišel na startoviště …

… ale i Karlovi pro model doběhl …

… neboť počasí bylo zrádné a každá vteřina se počítala.

Nejsilnější rodinný tým Novotných – Luděk, Radek a Renda (na fotce chybí Anička 😉 ). Opět musím uznat, že jejich létání má potenciál téměř televizní, létali „napínavě“.

Oběd. Jmenovaným ohněstrůjcem je Jirka M. (prý má praxi z Národního divadla, Výstaviště a teď byl nedávno na Havaji 🙂 ) …

… Renda se bojí, že mu chci sežrat buřta, kouká zle 🙂 .

Nejdou a nejdou, ani když je ředitel soutěže vyzývá, inu s plným břichem se nikomu nechce. Ceny byly bohaté a to pro všechny, díky Aleši. Fotka vítězů je v titulku, blahopřeji! Výsledky jako obrázek a úplné na Stoupáku.

Vláďo, Máro, díky moc za nádhernou neděli.

Mé sportovní výkony nesnesou ani to nejshovívavější hodnocení. V sobotu jsem jel do Horní Branné vyhrát, dnes se jen zúčastnit 🙂 . Opravdu, je to vše v hlavě; jaké cíle si dáme, takových dosáhneme. Uvědomil jsem si také, že ač jezdím do Manušic hrozně rád, létám tam téměř vždy blbě. Myslím si, že je to atmosférou, v níž nás těší, že si můžeme užívat příjemné pospolitosti. Za takové situace vyhrávají piloti, kteří mají dáno „od pánaboha“, což já rozhodně nejsem. Ale neměnil bych, nikdy, kamarádi jsou víc než nějaké „umístění“ 😉 .

Honza
24. 9. 2023