Tahat nehotový model ven by se mělo zakázat 🙂 , ale bylo chvilku hezky, neodolal jsem. Jděte na kapitolu 6.

Část 2. (12.3.2023)
Část 3. (15.4.2023)
Část 4. (6.8.2023)
Část 5. (10.10.2023)
Část 6. (19.11.2023)

Dmychadla jsou fajn, ale zdá se mi, že vhodných velkých předloh je málo. Naše modely mají být především létavé, což moderní vojenské stroje moc nejsou. Po nadšení z modelu North American Fury jsem hledal opět předlohu z těsně poválečného období – něco s rovnými křídly. Uragána, celým jménem Dassault M.D.450 Ouragan (česky na Wikipedii), jsem okukoval dlouho a dokonce jsem si nakreslil i hrubý plánek „prcka“ na dmychadlo 30 mm, ale dočasně jsem dal přednost jiným předlohám. Teď na něj konečně došlo. (Titulní fotka je také z wikipedie.)

Se „sůčkem“ jsem praštil v létě a po dlouhých duševních mukách, zda opravit nebo spálit, jsem se rozhodl pro to druhé. Vytrhal jsem 50 mm dmychadlo a začal překreslovat plánek na Uragána. Model bude mít rozpětí asi 800 mm (podle toho, jestli udělám přídavné nádrže na koncích křídla), plánovaná hmotnost 350-400 g. Pro mě novinkou bude „žbrdlinkový“ trup, z přepážek a podélníků. Stavbu jsem chtěl začít trupem, ale ouha – neměl jsem překližku na přepážky, takže zase začínám křídlem a materiál si musím dokoupit.

Poslední zbytek překližky 1.5 padl na kořenová žebra. Rozhodl jsem se pro dělené křídlo, spojka se pod vzduchový kanál vejde, celá výška profilu už ne.

Odlehčování dřevěné konstrukce 🙂 , ušetřil jsem tak 4 g. Nevím, zda stály za tu námahu, ale určitě mám dobrý pocit. Totiž, opustila mě potřeba mít model co nejrychlejší, malá hmotnost je důležitější. Potom lze létat „stíhačkově“ i okolo hlavy. Všimněte si otvorů pro spojku, křídlo je mírně šípovité a má vzepětí.

Zbylá žebra jsou balzová, vyřezaná podle kartonových šablon.

Jsem na sebe hrdý – na „plánku“ je pravé křídlo plnou čarou a levé čárkovaně – ušetřil jsem dvě A-čtyřky 🙂 . Chtěl jsem to udělat už mockrát, vždy jsem zapomněl. Tentokrát jsem se zarazil těsně před tiskem a druhé křídlo stačil doplnit.

Důležité je začít, teď už bude Uragán jen přibývat 🙂 .

Honza
30.1.2023

---

Část 2.

Pokračuji tam, kde jsem minule skončil – pouzdra pro spojky z balzy 3 mm …

… nosník je šikmo, takže pouzdra jdou mimo nosník …

… nevím, jestli jsem to se vzepětím nepřehnal (6°), přeci jen křídlo trochu šípovité. Ale model nebude mít směrovku a trup je hodně bachratý. Uvidíme 🙂 .

Zabroušené pouzdro a stojiny pro horní pásnici.

Nosník je kompletní.

Sem jsem se dostal poměrně rychle od minulé kapitoly. Bohužel následovala měsíční přestávka, vymlouval jsem se, že nemám překližku na přepážky trupu. Ve skutečnosti za tím byla nejistota, nevěděl jsem, jestli to, jak jsem si model vymyslel, bude fungovat. Stejně to zjistím teprve až poté, co se pokusím 😉 . Nicméně jsem v rámci prokrastinace přečetl všech 5 dílů F. L. Věka a taky až po uši zabředl do diskusí o F3L/F5L 🙂 .

Materiál dorazil (díky, Ivane), v sobotu jsem vytiskl přepážky a …

… a začal tvary „vyhlodávat“ lupínkovou pilkou.

Obecným problémem EDF modelů je, že mají nejen vnější, ale i vnitřní stranu. Aby se do modelu vešlo vybavení je vzduchový kanál zploštělý – vstup je kruhový, poté přechází průřez na elipsu, aby udělal místo pro baterku, vstup do dmychadla je opět kruhový. Mimochodem, poslední přepážku (až tu vzadu) musím udělat znovu a lépe.

Toto je jediná přepážka, která musí být „přesná“, neboť bude držet dmychadlo.

Základ trupu, překližkové podélné stěny jsou potřeba k zakotvení křídla …

… asi takto. Uvědomil jsem si, že při konstrukci a stavbě EDF pociťuji zvláštní (asi masochistické) uspokojení 🙂 .

Honza
12. 3. 2023

---

Část 3.
Stavba mi jde jako psovi pastva. Vždycky si něco vymyslím a potom nevím, jak z toho vycouvat, a dlouho sbírám odhodlání pokračovat. Takže na dva dny práce připadá měsíc váhání. Původně jsem chtěl napsat přemýšlení, ale to by nebyla pravda, postup stavby mám vymyšlený a nakreslený od začátku, jen se zmítám mezi extrémy pokračovat nebo vyhodit 🙂 .

Další na řadě byly vzduchové kanály z VectorBoardu, resp. nejprve papírové „střihy“.

VectorBoard lepím kyanoakrylátem na „podložku“, pásek papíru.

Jak jsem psal výše, vstupní vzduchový kanál je na obou koncích kruhový a uprostřed eliptický. Právě sestavení vstupního kanálu jsem se bál, zbytečně, jak se ukázalo. Hlavní podmínkou úspěchu bylo důvěřovat výkresu, žádné zarovnávání podle skutečnosti 🙂 . Oproti plánu (a fotkám výše) jsem ale posunul motor dozadu, neprochází přepážkou, ale pouze se o ni opírá. To proto, abych nemusel při případné demontáži pohonu zničit celý kanál.

Montáž trupu jsem začal přilepením přepážek k bočnicím.

Dalším krokem bylo přesné oříznutí kuželu kanálu podle motorové přepážky (nasouvat se totiž musí od eliptické díry, tj. zepředu). Přitom došlo k politováníhodné události, která si vyžádala přestávku na ošetření a alespoň částečné zacelení, nemám rád na modelu čmouhy od krve 🙂 .

Hranu kanálu jsem zkosil, bude zasahovat do náběhu pláště dmychadla.

Pro upevnění motoru jsem si vyrobil dva balzové kroužky. První má šířku 30 mm (později se rozřízne na 2×15) a je z balzy 1.5, druhý z balzy 2 a o šířce 12 se navine na prvním kroužku. Pohon se nasune do přepážky a větší kroužek se přilepí na zadní stranu přepážky…

… hotové to vypadá takto.

Na plášť dmychadle se nasadí menší kroužek, pohon se zasune do většího kroužku a menší kroužek se přilepí k většímu. Druhá polovina menšího kroužku potom těsní výstupní kanál. (Předbíhám, ale když už jsem se tu rozpovídal o uložení pohonu … 🙂 ).

Kanál svým úkosem zasahuje i kousek za motorovou přepážku.

Hlavní podélníky trupu jsou každý ze tří pásků balzy 2×3 (tj. podélník má průřez 3×6).

Trup je rotačně symetrický (alespoň na modelu), podélníků jsem udělal 5.

Na podélníky jsem udělal značky, kde mají být přepážky …

… a konce zařízl. Vše přesně podle plánku 🙂 .

Dalším krokem bylo přilepení tří podélníků ke třem přepážkám (ta vlevo zatím zůstala „volná“, protože by se tak o 2 mm nevešel motor (má opakovaná chyba 🙂 , stejný problém mám u každého dmychadlového modelu).

Následovalo usazení přepážek na podélníky, obkreslení správných poloh přepážek na kanály a oříznutí VektorBoardu.

Pro krátkou spojovací část jsem také z VB udělal dodatečné opěrky.

Když jsem byl spokojený s lícováním, přilepil jsem odpovídají přepážku k podélníkům …

… a poté nasadil i přední díl. Šlo to celkem snadno, pokud člověk nespěchá a když něco nepasuje, nesahá hned po žiletce, nýbrž hledá chybu v ustavení dílů.

Ve výtokové trysce jsem udělal díru pro kabely (VB se hrozně blbě opracovává)…

… a po zalepení pohonu usadil i zadní díl trupu. Oproti části před dmychadlem to byla „brnkačka“.

Je vidět, jak se zadní kroužek na dmychadlu přetáhne přes výtokový kanál. Nakonec, po přilepení přepážek k podélníkům, jsem ještě „prstolepem“ nabodoval VB k přepážkám. Posledním krokem bylo zalepení zbývajících dvou podélníků.

Na dmychadlových modelech je zajímavé, že se staví zevnitř ven 🙂 .

Honza
16. 4. 2023

---

Část 4.

Začnu „smutně“, takového osudu se dostalo Žabákovi. Teď už bude jen v titulku stránek 🙂 , vysvětlení je úplně nahoře.

Uragán po kouskách přibývá. Tento víkend bylo obzvláště neletově, případně nevýletově, takže jsem si nejen zamodelařil, ale i sepsal pokrok za 4 měsíce zpátky 🙂 .

Přepážky pro horní kryt a přidaná kořenová žebra jsou z překližky 1.5 mm.

Podélníky slepené opět ze tří pásků balzy 2×3.

Mezi oběma podélníky jsou ještě kousky balzy 3, kterou povedu oddělovací řez (pokud ještě nevymyslím něco jiného).

Pořád nevím, jestli jsou ty „žbrdlinky“ dobrý nápad, model se za ně nesmí chytit, lámu jednu za druhou 🙁 .

V kritických místech jsem prostory mezi plaňkami vylepil balzou 1.5…

… koncový kužel přijde olaminovat, balza tam přijde zbrousit do ztracena.

Další bolehlav – přechody mezi trupem a křídlem. K překližkovým žebrům jsou nejprve přilepil „šablonky“, kterými se žebro má opírat o trup. Bambusové „špejle“ pomáhají držet polohu.

Postupně jsem prostor mezi trupem a žebrem vylepil kousky balzy 3…

… a ty přibližně ořezal do správného tvaru.

Nakonec se přechod vybrousí brusným papírem navinutým na vodovodní trubce. Čára fixem na „šablonkách“ pomáhají v odhadu, kam až lze zajít. Bál jsem se tohoto kroku, ale nakonec to šlo snadno.

Doplnění „trojúhelníčků“ na křídla.

Ocasní plochy jsou ploché rámečky z balzy 3.

Křídla jsou nasunutá na definitivní spojky (uhlík o průměru 4 mm a vzadu drát 1.6), ocasní plochy jsou jen sešpendlené. Už to vypadá jako letadlo 🙂 .

Zatím 234 g, ale mám pocit, že měl motor být více vpředu 😉 , uvidíme.

Honza
6. 8. 2023

---

Část 5.

Výškovka má vzepětí, takže se drátová spojka může v pouzdrech i kývat do stran. (Už jsem to tu popisovalněkolikrát 🙂 )

Výškovka se nasouvá do výřezu ve směrovce…

… kořen směrovky je ještě zesílený balzou.

Směrovka je potom nasunutá i do zářezů v trupových přepážkách. Ale mám pocit, že je to málo, ocasní plochy jsou takové „hejbací“. Ale protože nevím, co s tím, nechám to tak.

Čelní kroužek ze dvou proužků balzy a jednoho z překližky …

… je ještě přelaminovaný.

Odříznutí vršku.

„Polička“ pro výbavu z balzy 1 mm a dvou pásků překližky 0.6.

Připraveno k potahování. Trup a křídlo je potažené „tlustým“ japikem, ocasní plochy tenkým.

Potah trupu je z proužků vždy přes dvě pole, po délce jsem je rozdělil na třetiny. Pěkná opičárna 🙂 .

Přechody jsem měl vyrobené krásně přesně, akorát jsem zapomněl na vzepětí 🙁 …

… takže jsem dole vzniklou mezeru přelepil páskem papíru. Díry jsou „chňapky“, došlo mi, že musím model při startu za něco chytit 🙂 – ještě přijdou olemovat překližkou. Dopředu hlásím, že to není úplně ono.

Servo výškovky je uložené šikmo.

Už se to hýbá 🙂 , na křidélkách jsou serva Turnigy 1440, va výškovce Hitec 55, vše ze Žabáka. Ostatně na předchozím obrázku je vidět zelený pruh na regulátoru stejného původu 🙂 .

Lepení výškovky do směrovky pomocí papírové šablony.

Kýl a je vidět i bowden k výškovce.

Kabina je slepená z Vectorboardu

Nevěděl jsem, který přijímač mám použít, nakonec jsem vyndal z Arada Lemon 0034, je totiž maličký a jde přichytit na bok trupu…

… tady vykukuje úplně vpravo. Mám pro model připravenou baterku 3S1000, ale nechtělo se mi pájet konektory, tak jsem vzal 3S650, který normálně pohání Calvina. Akorát je tato baterie vysoká a nevejde se dost dopředu, takže jsem těžiště dohnal nalezeným 20 g vyvažovacím tělískem.

Kochací fotka 1.

Kochací fotka 2.

Hmotnost modelu připraveného k letu …

… a údaj, když na váhu fouká z pohonu (nevím, jakou to má vypovídací hodnotu, asi malou až žádnou).

Dneska po práci jsem vylákal Hedviku s foťákem na louku. Ačkoliv svítilo sluníčko, pršelo. Ale nefoukalo a to je hlavní.

První start byl dramatický, nevrhl jsem dostatečnou silou a model se zastavil ve vzduchu pod úhlem asi 45 °, gravitace nakonec zvítězila, naštěstí je tráva vysoká (mám i video, jestli se mi povede jej nějak zeditovat, tak ho sem dám). Druhý start už byl OK…

… model letí a to je hlavní. Model je lehký, létavý, ale mým převažujícím pocitem je ulehčení, že jsem se ho (na nějakou dobu) zbavil 😉 . Uragán je už uložený na polici, mám volný stůl na nový projekt 🙂 . Na barvičky a drobné dodělky si model počká do doby, než se na něj zase začnu těšit.

Honza
10. 10. 2023

---

Část 6.

Chvilku mi trvalo, než jsem na Uragána zase „dostal chuť“, dodělal jsem přechody trup-křídlo z pásků balzy…

… vybroušené „šmirglem na špejli“ a přetáhnuté páském papíru.

Dopnoplošník potřebuje krytky serv…

… nalaminované z jedné vrstvy skelné tkaniny 48 g/dm3 a jedné 33 g/dm3. Kryty drží (zatím) šroubek serva.

Teď by mělo přijít na řadu barvení, barvy už tu mám připravené, ale v místnosti se mi stříkat nechce a venku to nejde. Uvidíme. Zato jsem vzal model ještě jednou na louku.

Svezl jsem v modelu Altis GPS, zajímalo mě, jak rychle vlastně model umí létat a také jaký je tah dmychadla za letu.

Naměřit rychlostní poláru malého a rychlého modelu je docela problém, i větřík foukal, výškovku jsem držel v prstech (tj. nemám letové fáze jako u větroňů), ale jako orientační odhad poslouží tato data docela dobře. Polára má rovnici -vy=7.61/v+0.0064*v^3, rovnice odporu je cx=0.0424+0.114*cy^2. Maximální klouzavost mi vyšla asi 7.2 (tj. jako má holub 🙂 ). Maximální rychlost modelu je okolo 100-110 km/h (při statickém odběru z tříčlánku asi 17 A – viz měření pohonu pro Su-25). Když zanedbám vnitřní aerodynamiku vzduchového kanálu (a nic jiného mi nezbývá), vychází mi tah dmychadla při rychlosti 100 km/h asi 2 N (200 g). Mám o čem přemýšlet, ještě jsem to mentálně úplně nezpracoval. Vypadá to, že si budu muset opravit některé své představy 🙂 .

Už do tohoto článku nic dávat nebudu, barvení (až se k němu dostanu) věnuji samostatný článek.

Stavba mi zabrala skoro rok, vyzkoušel jsem si opět nové stavební postupy, žbrdlinky měly být z tvrdší balzy nebo menšími roztečemi, dmychadlo jsme měl před zabudováním vyvážit, ale pocitu řídit vlastnoručně vymyšlený a postavený model se stejně vyrovná jen máloco 😉 .

Děkuji za přízeň.

Honza
19. 11. 2023