Komentáře: 8

1. Honzo,
   jednička podtržená za článek i upravu, v pololetí Tě budu navrhovat na pochvalu trenéra kategorie F5L.
   Já jsem teprve teď stáhnul fotky a videa a bohužel jsem zjistil, že jsem díky své nezodpovědnosti a lehkomyslnosti nepořídil téměř žádný materiál, o hyenovitém typu ani nemluvě. Stále jsem někoho měřil nebo „pomlouval“ :-), pak jsem dostal za úkol v týmovém stanu dojíst všechny řízky, pak zbylé nakládané miniokurky a na závěr jsem od té bandy dostal vynadáno, že mi strašně douho trvá balení a že na mne musí čekat.
   Nicméně hezká neděle že? Z mého pohledu nesrovatelně lepší než ta před týdnem.
   Láďa

   1. Ahoj Láďo, děkuji za pochvalu a věřím, že až strávíš řízky a okurčičky, něco malého na res.cz spíchneš. Strašně rád Tě čtu 😉 , H.

2. Koukám, že to finále bylo ještě těsnější, než jsem si myslel – v druhém letu dokonce oba za 1000b, holt v prvním jsi byl na přistání o 4b lepší, čas taky nastejno 🙁

   Jinak mne trochu překvapilo, kolik lidí v napohled ideálním počasí nenalétalo – už poslední postupující do finále měl jeden let „nenaletěný“ a možná i druhý (nepoznám, zda 6:04 byl blbý rozpočet anebo zda prostě 30s chybělo). A už jen mírně pod finále začínali lidé, kterým by už nestačila ani jedna škrtačka.
   Bylo to kupodivu docela zrádné, sám jsem jednou také opakoval (stihl jsem druhý pokus s rezervou 4s) a letů s větším manévrováním ze stoupáku do stoupáku jsem měl minimálně polovinu. Holt výkonnost RESky není jako u F5J a tak se toho tolik neoblétá 🙂

   1. Ahoj Tomáši, jo jo, bylo to napínavé a pořád si myslím, že finále je pro soutěž s 22 lidmi nesmyslné 🙂 , protože se potkáme už v základních kolech několikrát. Ale dal jsem si závazek, že když jedu na soutěž, akceptuji pořadatele a nehádám se 🙂 . Pro mě bylo dobré, že jsem si uvědomil svou chybu z posledního kola, a když jsem soustředěný, tak prostě nemáte šanci 😀 (blbý vtip, vím).

      Počasí jsem viděl takto – nebe bez mráčku a slaboučký vítr znamenají spoustu bublin, které jsou ale úzké a krátkodobé (mohou buď zaniknout nebo se spojit dohromady). To znamená, že když poletím kus (řekněme 250 m) rovně, musím do něčeho vrazit. Problémem bylo někdy se udržet, ale když to po 2-3 kroužky nevypadalo, letěl jsem dál/ jinam. Připodobnil bych to k přeskákání řeky po kamenech. Byly vidět, což není vždy pravidlem, bylo jen třeba se trochu snažit. Omlouvám se, pokud to zní jako poučování.

      Opakování je taktický prvek, podle mě bys to dolétal i tak, jen Ti přišlo jednodušší opakovat 😉 , alespoň tak se mi to jevilo. H.

      1. Co bylo poučné (a je to v souladu s tím, co píšeš) – hned několikrát se mi při této akci stalo, že i ve výšce kolem 100m byl stoupák fakt extra úzký… Zkoušel jsem jemné zatáčky a nic, až mě to přestalo bavit a položil jsem Purito natvrdo na ucho do utažené zatáčky a ejhle – najednou jsem stoupal jak raketa 🙂
         Tohle je normální, když se honí bublina pár metrů nad zemí, ale občas to je stejné i v napohled komfortní výšce a přijde mi, že to je další věc, kterou dost lidí podceňuje.

         A další věc tedy je to, že ne každý model RES se nechá stejně ochotně honit do různých typů zatáček – různé průměry, náklony a tak… Sám naštěstí s tímto nemám problém ani v nejmenším a jsem tomu velmi rád 🙂

         1. Ahoj Tomáši, podle mě je normální, že stoupáky byly takto úzké i ve větší (no, ono 100 m je pořád ještě málo) výšce. Domnívám se, že za to mohla holá pole, případně fleky asfaltu a střechy hangárů. Velký teplotní rozdíl, ohraničené rozměry generovacích ploch vedou k malým a rychlým bublinkám.
            H.

3. Mohu-li svou trošku do mlýna….
   e-RESky beru jako oddychovou, pohodovou zábavu kde výsledek není to nejdůležitější. Možná to tak vnímá více lidu, nevím….
   A tak nesoustředěnost může být znát.

   Každý to zvládáme jinak, mě by třeba vyhovovaly čtyři skupiny, abych měl více času na regeneraci – v posledním kole jsem se už prostě nesoustředil na ustředění.

   Na adresu organizátorů – paráda. Sice soutěž s finále nepovažuji za optimální, ale oceňuji jednoznačnost, s jakou byly propozice ráno vyřčeny. Hned je jasné co bude a jak bude. Ještě jednou děkuji za pěknou soutěž.

   1. Ahoj Karle, já to mám jinak. Pohoda jistě, oddech jistě, ale nakonec je to soutěž 🙂 .

      Na vlastní kůži jsem si mockrát vyzkoušel, že když jedu na soutěž jen za oddychem a zábavou, tak odjíždím (doslova) jako zpráskaný pes. Prostě mozek dopředu ví, že budu na chvostu, že je to tak v pořádku, že to vlastně chci. Výsledkem je jedna chyba za druhou, takže to nakonec ani zábava není – viz Nová Paka 🙂 . Ale každý to máme jinak, tomu rozumím. H.

Komentáře nejsou povoleny.