F5L Roudnice N. L. – 17. 9. 2023


Po sobotní větrné smršti v Hořicích nás v neděli v Roudnici nad Labem přivítalo nádherné pozdně letní počasí se slibnou termikou, nicméně i zákeřnými klesáky 🙂 .


Pilotů „dřeváků“ (alespoň tak se F5L přezdívá v komunitě F5J/RCEV) se nás sešlo 22…


… létající část pořadatelského týmu, zleva Franta, Míra, Pepa, doplnili také jejich přátelé a příbuzní. Létali jsme ve třech skupinách pět kol bez škrtání, nejlepších pět pilotů potom ještě dvoukolové finále.


Roudnické letiště (modelářské) je proslulé omezením letového prostoru velkým provozem…


… dnes nám sebrali ještě další kvadrant prostoru parašutisté…


… vynášené touto přemotorovanou Skylane (stejně to nechápu, vyskakovat s letadla, kterému nic není a normálně letí 😉 ). Naštěstí pro nás byl větříček jen mírňoučký, takže nám volný prostor postačoval. Ale zpět k našim hračkám“ 🙂 .


Kdo s kým a kdo proti komu. Zaslechl jsem hlasy, že tři skupiny je málo, že si piloti mezi koly vůbec neodpočinou 🙂 .


Dominance Resiků a jeho modifikací začíná být zřetelná…


… a to už má nástupce jménem Starcross 😉 .


Stejný model, různé styly. Vašek odhazuje model vodorovně …


… Petr mírně vzhůru …


… a Ivan vyznává zásadu, že co neuhodí, to neulétá 🙂 .


Láďa poskytuje odbornou pomoc se Sorgem, když se jeden z pilotů nedostavil na start a bylo mu umožněno letět s jinou skupinou.


Karel si většinou nechal našeptávat od Martina, což platilo i naopak …


… Wiki je krásný model a Martin umí.


Ivo přijel sám, bez Jendy, a zdálo se mi, že ho samotného létání nějak nebavilo. Ale možná si jen projektuji své vlastní zkušenosti 🙁 se svými potomky.


Dopředu prozradím, že Tomáš vyhrál základní část, zde se mi ho ovšem podařilo zachytit v nedůstojné situaci 🙂 , každý si někdy musíme …


… doběhnou pro model, abychom stihli odstartovat nejpozději v 2:29 pracovního času.


Přítomnost ženy na startovišti zjemňuje mravy…


… tlumí emoce, když zlobí neposlušný regulátor …


… a dodává pilotovi pocit jistoty a bezpečí (jde-li o ženu vlastní 😉 ). A díky za vynikající perník.


Nejžádanějším pomocníkem je ale asi Libor, vždy dobře naladěný, usměvavý a ochotný pomoci, však je taky Petr šťastný jak blecha 🙂 .


První tři po základní části dostali krásné „placky“, viz i titulní foto (závist mnou lomcuje 🙂 )…


… a po finále. Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku.


Čtyři lety jsem měl v pohodě, až v posledním kole se mi povedlo „nakopnout“ model při přistání. Duševním rozborem jsem zjistil, že jsem přestal dávat pozor. V průběhu letu jsem musel bojovat o termiku a když se mi ulevilo, že čas nalétám, ztratil jsem koncentraci. Nějakým zázrakem to na finále stačilo („lucky loser“ 🙂 , i když jsem přišel o placku 🙁 ). Ve finále jsem měl kliku, nebo Tomáš smůlu. Stejně se mi ale zdá, že v počasí, jaké bylo dnes, by se měly létat „výškoměry“, v termické kategorii by neměla rozhodovat přistání měřená po centimetrech.

Na příští rok slibují pořadatelé seriál soutěží, už se těším 🙂 . Pánové a dámy, děkuji moc, že jste a pořádáte.

Honza
17. 9. 2023


PS: Už dlouho hledám předlohu na hodnou polomaketu – že by Pegass?


PS2: Pro dmychadla mám slabost už dlouho – Jardův Panther od Freewingu.

Komentáře: 8

  1. Honzo,
    jednička podtržená za článek i upravu, v pololetí Tě budu navrhovat na pochvalu trenéra kategorie F5L.
    Já jsem teprve teď stáhnul fotky a videa a bohužel jsem zjistil, že jsem díky své nezodpovědnosti a lehkomyslnosti nepořídil téměř žádný materiál, o hyenovitém typu ani nemluvě. Stále jsem někoho měřil nebo „pomlouval“ :-), pak jsem dostal za úkol v týmovém stanu dojíst všechny řízky, pak zbylé nakládané miniokurky a na závěr jsem od té bandy dostal vynadáno, že mi strašně douho trvá balení a že na mne musí čekat.
    Nicméně hezká neděle že? Z mého pohledu nesrovatelně lepší než ta před týdnem.
    Láďa

    1. Ahoj Láďo, děkuji za pochvalu a věřím, že až strávíš řízky a okurčičky, něco malého na res.cz spíchneš. Strašně rád Tě čtu 😉 , H.

  2. Koukám, že to finále bylo ještě těsnější, než jsem si myslel – v druhém letu dokonce oba za 1000b, holt v prvním jsi byl na přistání o 4b lepší, čas taky nastejno 🙁

    Jinak mne trochu překvapilo, kolik lidí v napohled ideálním počasí nenalétalo – už poslední postupující do finále měl jeden let „nenaletěný“ a možná i druhý (nepoznám, zda 6:04 byl blbý rozpočet anebo zda prostě 30s chybělo). A už jen mírně pod finále začínali lidé, kterým by už nestačila ani jedna škrtačka.
    Bylo to kupodivu docela zrádné, sám jsem jednou také opakoval (stihl jsem druhý pokus s rezervou 4s) a letů s větším manévrováním ze stoupáku do stoupáku jsem měl minimálně polovinu. Holt výkonnost RESky není jako u F5J a tak se toho tolik neoblétá 🙂

    1. Ahoj Tomáši, jo jo, bylo to napínavé a pořád si myslím, že finále je pro soutěž s 22 lidmi nesmyslné 🙂 , protože se potkáme už v základních kolech několikrát. Ale dal jsem si závazek, že když jedu na soutěž, akceptuji pořadatele a nehádám se 🙂 . Pro mě bylo dobré, že jsem si uvědomil svou chybu z posledního kola, a když jsem soustředěný, tak prostě nemáte šanci 😀 (blbý vtip, vím).

      Počasí jsem viděl takto – nebe bez mráčku a slaboučký vítr znamenají spoustu bublin, které jsou ale úzké a krátkodobé (mohou buď zaniknout nebo se spojit dohromady). To znamená, že když poletím kus (řekněme 250 m) rovně, musím do něčeho vrazit. Problémem bylo někdy se udržet, ale když to po 2-3 kroužky nevypadalo, letěl jsem dál/ jinam. Připodobnil bych to k přeskákání řeky po kamenech. Byly vidět, což není vždy pravidlem, bylo jen třeba se trochu snažit. Omlouvám se, pokud to zní jako poučování.

      Opakování je taktický prvek, podle mě bys to dolétal i tak, jen Ti přišlo jednodušší opakovat 😉 , alespoň tak se mi to jevilo. H.

      1. Co bylo poučné (a je to v souladu s tím, co píšeš) – hned několikrát se mi při této akci stalo, že i ve výšce kolem 100m byl stoupák fakt extra úzký… Zkoušel jsem jemné zatáčky a nic, až mě to přestalo bavit a položil jsem Purito natvrdo na ucho do utažené zatáčky a ejhle – najednou jsem stoupal jak raketa 🙂
        Tohle je normální, když se honí bublina pár metrů nad zemí, ale občas to je stejné i v napohled komfortní výšce a přijde mi, že to je další věc, kterou dost lidí podceňuje.

        A další věc tedy je to, že ne každý model RES se nechá stejně ochotně honit do různých typů zatáček – různé průměry, náklony a tak… Sám naštěstí s tímto nemám problém ani v nejmenším a jsem tomu velmi rád 🙂

        1. Ahoj Tomáši, podle mě je normální, že stoupáky byly takto úzké i ve větší (no, ono 100 m je pořád ještě málo) výšce. Domnívám se, že za to mohla holá pole, případně fleky asfaltu a střechy hangárů. Velký teplotní rozdíl, ohraničené rozměry generovacích ploch vedou k malým a rychlým bublinkám.
          H.

  3. Mohu-li svou trošku do mlýna….
    e-RESky beru jako oddychovou, pohodovou zábavu kde výsledek není to nejdůležitější. Možná to tak vnímá více lidu, nevím….
    A tak nesoustředěnost může být znát.

    Každý to zvládáme jinak, mě by třeba vyhovovaly čtyři skupiny, abych měl více času na regeneraci – v posledním kole jsem se už prostě nesoustředil na ustředění.

    Na adresu organizátorů – paráda. Sice soutěž s finále nepovažuji za optimální, ale oceňuji jednoznačnost, s jakou byly propozice ráno vyřčeny. Hned je jasné co bude a jak bude. Ještě jednou děkuji za pěknou soutěž.

    1. Ahoj Karle, já to mám jinak. Pohoda jistě, oddech jistě, ale nakonec je to soutěž 🙂 .

      Na vlastní kůži jsem si mockrát vyzkoušel, že když jedu na soutěž jen za oddychem a zábavou, tak odjíždím (doslova) jako zpráskaný pes. Prostě mozek dopředu ví, že budu na chvostu, že je to tak v pořádku, že to vlastně chci. Výsledkem je jedna chyba za druhou, takže to nakonec ani zábava není – viz Nová Paka 🙂 . Ale každý to máme jinak, tomu rozumím. H.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)