Manušické buřtování 2023


Jako každý rok jsem zvažoval, zda jet na mistrovství RCEV. Onou poslední kapkou, která mě převážila na stranu NE, byla informace, že v sobotu 2. září se bude v Manušicích „buřtovat“. Oproti předchozím ročníkům šlo o akci skromnější, ale to mi na zážitcích neubralo.


Když Aleš sedí, létá termiku, když stojí, rozhání ostatní modely průlety …


… buď s F3G nebo Swiftem.


Soutěžení některé velké kluky nebaví, aerovleky jo.


ASW-28 dostalo nové, hodné křídlo, teď lze se šestikilovým modelem létat jako s Djangem (skoro 🙂 ). Děkuji Mojmírovi, že mi model na jeden let půjčil (nátlak, abych si pořídil velkého větroně, je velmi nevybíravý, leč účinný 😀 ).


Motor jako ve vlečné nemá ani Tesla 🙂 .


Druhým vlekaným modelem byl Pionýr …


… čistá krása.


Nejobdivovanější model na letišti – Tomášův Racek na zemi …


… ve vzduchu …


… a opět na zemi. Teprve třetí přistání se pilotovi povedlo na jedničku, dvoukolé podvozky jsou záludné.


Pohodička u ohýnku 🙂 …


… i s plnými břichy 🙂 .


I z „bublinek“ lze postavit krásnou polomaketu.


„Pěnový“ akrobat nebyl na letišti ani jediný, tento stroj od Topmodelu je dřevěný. Vždy, když sleduji Jirkovu pilotáž, připadám si méněcenný 🙂 , prostě umět termiku a umět pilotovat jsou dvě různé věci 😉 .


Vítr nefoukal, termika byla slaboučká, ideální podmínky pro fyzickou aktivitu s házedlem.


Dvacet let starý Piper létal stejně jako před dvaceti lety. Jen ten pohon by pro vlekání nových větroňů už asi nestačil.


Zatímco se vlekalo, jedlo, či povídalo, Vláďa celý den pilně trénoval, za 3 týdny se opět sejdeme na soutěžích 🙂 .


Každý nějak začíná 🙂 .


Vzal jsem s sebou obě polomakety větroňů a Miga. Přijel jsem domů naprosto „ulítanej“, ale šťastný a spokojený, že jsem pány po roce viděl. Mojmíre, Jirko, Dane, Aleši a ostatní … díky moc, příště přijedeme zas!

Honza
3. 9. 2023

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)