Vloni touto dobou jsme všichni řešili lehké, „klidové“ modely. Letos je to téměř naopak – ani na mé letošní šesté soutěži neklesl vítr pod 5 m/s. Ale co bych také chtěl, že jo? V Krkonoších 🙂 .


Ráno bylo chladné, i když jsme cestou pár chasníků v tričku a kraťasech potkali. Ale nebyli od Ústí. Jirka vytáhl z auta deku a udělal ze sebe indiánskou squaw 🙂 . Tradiční pořadatelský tým Jarda, Martin a Karel vyhlásili soutěž na šest kol po třech skupinách, bylo nás 18, takže akorát.

Tomáš přijel bez táty (Jirka dal přednost „nějakým“ F3G – co to je 🙂 ), ale na Tomášovy výkony to vliv nemělo, v první skupině prvního kola nám „nadělil“ a to tak, že hodně 🙂 .

Podle zkracující se „sukně“ je vidět, jak se Jirka postupně rozehříval…

… nakonec ji odhodil docela a soutěž vyhrál 🙂

Jirkovi šlapal, ale nedošlápl 🙂 , na paty Radek, který přijel bez Rendy – musel se prý učit – držíme palce na zkoušky.

Máša pózovat nechtěla, ale musela.

Jirka si zaslouženě vylétal třetí místo.

Srdce novopackého zázemí 🙂 …

… a možná vysvětlení, proč musí Láďa od Petra odhánět mouchy.

Jirka na výletě do obilí (taky jsem tam byl, ale jen kousek 🙂 ) …

… Láďa dopadl hůře (v posledním kole), model skončil v lese, prý ve 20 m výšce. Jirka M. říkal, že si dojede pro lezeckou výbavičku, tak snad vše dobře dopadlo.

Jarda s Martinem měli ve znalosti místního prostředí výhodu 🙂 …

… na druhou stranu se museli vyrovnávat se Sorgem (zamrzl jen jednou).

Na place to byla občas honička, ale soutěž řídil člověk, ne robot, takže jsme na opozdilce (vím vlastně jen o jednom 😉 ) vždy počkali.

Karel se dokázal vyhnout technickým problémům …

… i letům bez brýlí …

… „bedna“ mu utekla jen o pár bodů (myslím 6).

Leoš musel lepit motorovou přepážku, Mirek se bohužel přijet jen podívat.

Další lepič – Bédovi pomohl ohebnějšími prsty Jirka (ještě v sukni)…

… a dobře – model létal dál.

Modrá obloha s mráčky, sluníčko, teplo. Vítr dobrým pilotům nevadil 🙂

Blahopřeji, pánové! Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku.

Jardo, Martine, Karle – dík! Na nejkrásnější letiště v Česku budu jezdit vždy rád 🙂 .

Mé výkony byly opět hanebné. V prvním letu jsem vypnul optimisticky a vyrobil škrtačku. Do dalších kol jsem tedy šel s heslem „better safe than sorry“. Moc mi to ale nepomohlo. Ve druhém kole jsem si nechal Calvina v 80 m převrátit termikou na záda a řízení obnovil ve 40 m. Naštěstí to dobře dopadlo. Ve čtvrtém kole jsem letěl ve třetí skupině a s modelem praštil na cíl, posunula se „ucpávka“ mezi motorem a baterií, následkem čehož nešel spustit motor. Do pátého kola jsem nastupoval hned ve skupině první, takže jsem si doběhl pro náhradní model a „vznikla“ druhá škrtačka. Ach jo, jsem v poslední době nějaký roztěkaný 🙂 . Asi budu nechávat foťák doma, budu si vozit židličku a na otázky, jestli budu někoho měřit, budu odpovídat NE, odpočívám 😀 . Ale nevím, jestli by mě to bavilo 😉 . Takže, počkejte příště.

Honza
12. 5. 2024