V sobotu jsme létali pod Černou horou, v neděli pod Řípem 🙂 . Soutěž kategorie F5L (ERES) s poetickým názvem „Roudnická malá vrtulka“ byla taková komorní, pilotů se sešlo jen 11, ale (a) mám takové malé akce raději než velké, (b) pořadatelé, rodinné klany Bayerů a Kamenských, šlapali jako hodinky.
V Roudnici se na jednu stranu prostě nesmí, je tam ranvej a „velcí ptáci“. Trochu zmatek byl s pravidly – ve sportovním řádu pro rok 2023 jsou ještě původní pravidla ERES, ale platí už jen FAI pravidla F5L v anglickém jazyce. Můj překlad si můžete stáhnout. Létali jsme na dvě skupiny šest kol.
Frantovo depo, měl zase 🙂 nový eroplán a zase s véčkem 🙂 .
Nový model měl i Jarda. Zaujala mne geodetická konstrukce výškovky…
… a potah náběžné části jen zespodu.
Vašek létal s upraveným Resikem …
… pořád se nemohu rozhodnout, do jakého písmena má mít model vzepětí křídla. Jsem nakloněn věřit tomu, že čím více vzepětí připomíná elipsu, tím lépe, ale podrobnější rozbor jsem zatím nedělal. Třeba na něj v zimě, až bude více času a méně světla, dojde.
Karel věřil peroutkám.
Tomášovo Purito, i ve větru létalo fantasticky…
… možná i proto, že se pilot nebál pustit model po větru. Nebýt odlétnuté kabinky při přistání, mohl Tomáš vyhrát. Jinak je z fotky zřejmé, že „antituristické pravidlo“ (pilot se nesmí vzdálit víc než 3 m od svého bodu) by bylo záhodno zavést i v jiných kategoriích než F5J 🙂 . Naštěstí Míra Tomáše při přistání netrefil (což by byla stejně chyba pomocníka – tj. má 😉 ).
I když nechodíme pro gumicuky, musíme se ohýbat 🙂 .
Ornitologická vložka – káně v termice při dynamickém kroužení, létala na rychlosti dopředu, dozadu, doleva, doprava. Pokud nevidíte roztažený ocas a konce křídel, nedělejte s modelem úzké kroužky, termika je dynamická, mění se a přesouvá.
Rodinný výlet – táta Pavel, syn Honza a pes …
… maminka jen rozmazaně 🙁 .
Úplné výsledky na Stoupáku.
Zase jsem měl kliku (nebo Tomáš smůlu s kabinkou). Létal jsem se Slite, pořád s ní umím lépe než se Sýčkem. Ve škrtacím letu jsem nebyl schopen udržet se v bublince, protože jsem pořád dával směrovku do zatáčky a křidélka kontra, a nebyl jsem si schopen srovnat v hlavě, že to s reskou nejde 🙂 . Domů jsme přijeli úplně vyšťavení a „vyfoukaní“, měl bych se držet pravidla jeden víkend = jedna soutěž, ale sedět doma mně většinou nedá.
Franto, Míro, Pepo i ostatní – děkuji za hezkou neděli a příště přijedeme zase.
Honza
15. 5. 2023
Ahoj Fšem,
velmi příjemné soutěže a realisticky popsané skutečnosti. Všem děkuji.
Ale Honzo, neměl by ses zamyslet nad svými umístěními?
A mohl by jsi zveřejnit „Kamarádogram“ doplněný o hodnoty z posledních soutěží ? 😉
Ahoj Karle,
děkuji. To jako že bych si měl zkontrolovat, kolik mi zbylo kamarádů 🙂 ? Udělám v průběhu týdne a pošlu mailem, sem kamarádogram dávat nebudu.
H.
Docela zajímavé, člověk si říkal, že to bylo krásné termické počasí, ale nakonec koukám, že šest maxim nedokázal vůbec nikdo a aspoň pět (po škrtnutí jednoho letu) mám jenom já (bohužel s tou technickou nulou za přistání)…
I dobře létající JK tam má jednu tisícovku za 4:09, kdy to v jeho skupině nedal nikdo, od čtvrtého místa už jsou pak ztráty docela velké.
Ono fakt těch 90 metrů vypadá rozumně – zřejmě je to na model typu RES tak akorát , aby se sice dalo slušně létat, ale zároveň to ani náhodou nestačí na příliš velkou „samozřejmost“ maxima ani při docela slušném počasí – tohle vypadá docela dobře (i třeba v Mnichově Hradišti to bylo dost podobné).
Ahoj Tomáši,
pokud bys přistál za 90+, byl jsi první. A potom, že nerozhoduje přistání 🙂 . Jinak podle mě je „odpadávající kabina“ blbost, já bych to z pravidel vyhodil. Na druhou stranu, pokud se opakuje, je izolepa neskutečný opruz, několikrát jsem ji při opakování strhl a už nenalepil zpátky, díky třesoucím se rukám jsem musel spoléhal na magnet a přistávat jemně. No jo, ale teď to tam prostě napsané je, tak pravidla respektuji.
Jak jsme se bavili v Roudnici, změnil jsem názor na pevnou výšku, alespoň u RESek. Nicméně červíček pořád trochu hlodá; čas ukáže, možná, že to u proměnné výšky nakonec stejně skončí. Ona se ta kategorie vyvíjí a dělat předpovědi je docela těžké 😉 . Zdá se mi, že přechod od gumicuků na elektry bolí, ale až lidi pochopí, že s elektrou se dá létat aktivněji, začnou se výsledkovky zahušťovat. Potom možná bude čas se zamyslet, jestli nestojí za to rozlišovat něčím jiným než centimetry od bodu. Příští rok to nebude 🙂 . H.
U té kabiny šlo o poškození z dřivějška (také jsem lepil motorovou přepážku). Prostě smůla, že jsem si toho nevšiml předem (asi to nastalo už o závod dříve) atd., jinak ale mám na Purity kabinu uchycenou opravdu spolehlivě i bez izolepy (mám tam „šoupátko“ z drátu). Po finální opravě si asi klidně dovolím létat i nadále bez izolepy.
Kvůli poškození to upadlo po relativně mírném přistání, tohle nebylo žádné extrémní bodání, mimochodem bodů by to bylo něco kolem 96-97. Neřeším, stane se…
Mimochodem dnes objednávám další Purito ve vylepšené verzi 2.0, budu ho mít i na gumu (dva trupy), asi chápeš proč jdu znovu do tohoto modelu 🙂
Výsledky houstnout budou určitě, ale podstatné je, že letový čas se prostě musí naletět s hledáním termiky a určitě to nebude ani do budoucna o nějakém „napadání“. Nakonec sice třeba rozhodne přistání, ale piloti se k němu budou muset propracovat nějakým výkonem v „plachtařské části“, nehrozí, že by to došlo do stavu jako v RCEN a podobných kategoriích. To už spíš hrozí stav jako v F3J, kdy to sice bude náročné, ale piloti budou tak dobří, že to bude příliš těsné. Ale nechme se překvapit.
Ahoj,
obávám se, že se vzrůstající termickou aktivitou a slábnoucím větrem se budou výkony vyrovnávat a převáží dovednost v přistání.
Na rozdíl od omezování výšky bych navrhnul omezení minimální hmotnosti. Třeba půl kila.
Co vy zkušenější, bylo tu dříve podobné řešení ?
Pro zamezení paniky – nenavrhuji změnu pravidel, jen nabízím námět k diskuzi.
Hele zcela obecně – podle mne se vliv zvýšení hmotnosti dost přeceňuje. Pomůže to v případě, že se letí v naprostém oleji (což je tak 2x za rok), občas to pomůže i když lehce fouká, ale termiky jsou prostě slabé, ale pokud to nosí, tak je to dost jedno, termika unese 500g RES stejně jako 400g (a ještě to oblétá větší prostor). Pro příklad zrovna na té nedělní soutěži by to podle mne bylo naprosto jedno, tam když se stoupák našel, tak nebyl nijak slabý a úplně v pohodě by se zvládlo i s o něco těžším modelem (možná i lépe, že by se snáze přelétalo a vracelo).
Omezení nejlehčích modelů ke konci F3J (a řečnění o tom u F5J) bylo spíš kvůli ceně a životnosti, kdy hlavně u F3J byl s ultralehkými modely objektivně problém, ale u RES, kde jsou lehké modely celkem bez rozdílu ceny, to prostě smysl nemá.
Tedy přirozeně pokud bys nešel do nějakého úplného extrému, když jsem měl 2m Sagittu někdy těsně před 1989, tak mi vážila 800g a byl jsem „king“, dvoumetrovky měly běžně od kila nahoru. Zvednutí třeba na 800g už by se jistě poznalo, ale vážně bys chtěl s něčím takovým létat i dnes?
Dovolil bych si citovat autora zdejších stránek 🙂
Poloměr zatáčky
Těžší model nezatočí tak snadno jako model lehčí. Minimální poloměr zatáčky je úměrný hmotnosti modelu, tj. o 20% těžší model bude na otočení potřebovat o 20% více místa. Tato vlastnost může být při vytáčení úzkých komínů podstatná.
Ještě by k tomu měly co říct momenty setrvačnosti.
Podle mě, je lehčí model obratnější a v malých výškách výhodnější.
Konečně mě někdo cituje – Karle díky 🙂 ! Osobně bych také byl pro omezení hmotnosti, ale není chuť. Na napadání 360 sekund z 90 m je potřeba opadání 0.25 m/s. Když budu uvažovat jen plošné zatížení, tak Slite má asi 500 g a opadá 0.33 m/s. (0.25/0.33)^2 = 0.57, takže model by měl vážit 0.57*500 = 290 g. To půjde a podle mě je jen otázkou času, než se takové modely objeví. A budou to setsakra speciály. Ale když není chuť…
Nicméně ani omezení hmotnosti pořád neřeší základní problém, že piloty nelze odlišit jinak než přistáním, v tom jsou totiž výškoměrové kategorie o několik generací modelářského vývoje dál. Ale jak jsem psal výše, ono se uvidí, jak se bude kategorie vyvíjet. Za sebe bych na pravidla alespoň 3 roky nesahal (ale na mě ani v nejmenším nezáleží).
H.