Druhá letošní F5K byla vlastně první, a o to očekávanější, jak si povedou pravidla F5L v konfrontaci s realitou. Na krásném modelářském letišti „mezi Ještědem a Bezdězem“ (na obě dominanty je z letiště vidět, viz tečku pod křídlem Martinova modelu) se sešlo lidu mnoho, do soutěže jich však nastoupilo „pouze“ 16.


Nepřijeli jsme poslední, takže jsem mohl s uspokojením pozorovat, že někteří modeláři své modely teprve sestavují (nebo už opravují?). Při podrobnějším pohledu na Oldův model jsem zjistil, že má motor upevněný obráceně, za zadní čelo a šrouby zevnitř trupu. Minimálně námět k zamyšlení.

Nástup v 9:15…

… létat se bude upravených pravidel – 6 kol se škrtáním, ale bez finále. Pravidla finále obsahují, ale všichni účastníci s jeho vypuštěním souhlasili (vox populi, vox dei – přečtěte si odkaz 🙂 ). Obdobnou situaci řešili i v Poříčí na F5J, s tím rozdílem, že vypustili pro letošek platná ustanovení, která ale už byla pro příští rok zrušena. Osobně by se mi porušování pravidel jako pořadateli nelíbilo, jako soutěžící jsem vřele souhlasil 🙂 , a teď jsem rád, že máme precedentní rozhodnutí.

Dalším, podle mě trochu kontroverzním bodem, bylo vymezení přistávací plochy. Pravidla F5L dávají řediteli soutěže pravomoc určit přistávací plochu (čemuž jsem rád). Pokud model nepřistane na přistávací ploše, hodnotí se celý let nulou. Ve starých pravidlech to bylo 30 m od přistávacího bodu, v ostatních elektro-kategoriích je to 75 m. V Mnichově Hradišti jsme létali na délku přistávací pásky, tj. 15 m. Podle mě to není proti znění pravidel, ale proti jejich smyslu ano. Piloti, kterým se přistání zatím moc nedaří, by neměli dostávat nulu za celý let. Za sebe bych byl příště pro 75 m. Vláďa mi dá za tento odstavec kartáč, ale byla to jediná piha na kráse soutěže, organizace šlapala jako hodinky.

A ještě si musím šplhnout doma – krabice na stole obsahuje domácí sušenky od mé ženy, mňam 🙂 .

Tedy, čtyři startoviště, čtyři skupiny, šest kol se škrtáním. Láďa (doufám, že nevědomky 😉 ) objevil pravidlo, o které se chystám teprve psát. Podle nejnovějších výzkumů kostičkovaný povrch napomáhá obtékání. Tady „to“ má sice jen na motýlu …

… ale takto by to mělo správněji. V dalším kole se výzkum zaměří také na kondenzaci vody v křídle 🙂 .

Jedinou nulu v soutěži zapsal Vláďa hned v prvním kole po vysunutí křídla ze spojky. Škody nebyly velké – trochu potrhané křídlo, které se spraví za 10 minut, a hlína na vrtuli. I Láďa je novinářská hyena 😀 .

V dalších kolech létal Vláďa se Starcrossem. Model vypadá moc hezky a létavě. Věrného pomocníka měl v …

…Karlovi, kterého jsme to ale minulý týden ve Všeni naučili až moc dobře 🙂 , viz výsledkovka dole. Jen kdyby takových „začátečníků“ bylo víc!

Bačinovi, létal jen Radek – a dobře. Obloha vyla vymetená, vítr chvíli jo, chvíli ne, kluci měnili pomalé křídlo za rychlé a potom zase zpátky.

Pavel fotil jako o život (má dlouhé sklo 🙂 – odkaz na jeho fotogalerii je dole), zde jsem ho nachytal v neratovickém depu.

Ivan má pořád dobrou náladu. Když jsem se ho ptal, jestli ji někdy ztrácí, tak prý při pohledu na výsledkovou listinu. Ale to vždy jen na chvilinku.

Největší arzenál si přivezl Libor – Purito, Wiki a Eli …

… pokud jsem si všiml, létal s Eli. Pokud jsem si všiml, vždy start přímo do termiky a návrat z největší výšky.

Jakub měl (asi) problémy s technikou. Soutěž ale nevzdal a dolétal s 1.5 m modelem…

… pro který si jednou musel až „do podhradí“ 🙂 .

Nádherné počasí, ale zrádné – opět viz výsledkovka, tisícovky se braly i za tříminutové lety, rozhodovalo soustředění. Miloš a Olda …

… a Olda a Miloš.

V jednom stoupáku s luňákem červeným.

Podel nových pravidel nesmí z modelu nic upadnout (a to ani při kontaktu se zemí při přistávání). Proto se kabiny zajišťují gumičkami nebo lepicími páskami. Tady gumička Milošovi pomohla už za letu …

… no a co, aerodynamická brzda přeci 🙂 .

Jako pomocníka si mě vybral Martin, pro něhož to byla první soutěž s RESkou. Kazil jsem mu málo 😀 .

Výměna gumičky pro sklápění vrtule.

Druhým odvážlivcem, který si ode mě nechal napovídat a zapsat výsledky, byl Tomáš.

Přistávací soustředění.

Konec 🙁 , alespoň fotku na památku (klikněte pro zvětšení) …

… heřmaničtí …

a „Wikisti“.

Mimochodem, skvělou ovladatelnost RESky s motýlem Tomáš demonstroval tím, že při přistávání, při kterém modelu do cesty skočilo náhle se objevivší zaparkované auto, se dokázal vyhnout, sotva uchem štrejchnul o otevřené dveře 😉 . Jinak model moc hezký.

Lidé, bez nich by to nešlo. Obsluha PC …

… ředitel a startér. Prosím Vláďu o doplnění jmen, prosím.

Vyhlašování výsledků, i pro sponzora. Láďa si zkouší, jaké to je stát na soklu 🙂 .

Takto to dopadlo. Všimněte si, že mezi Martinem a mnou rozhodl škrtací let, odstupu Libora o velikosti necelých 3 bodů a také výkonů, za které se braly 1000.

Poznámka technická: když jsme se před týdnem vraceli ze Všeně a diskutovali chybu v SORGu (dnes už je opravený), rozhodl jsem se, že si naprogramuji svůj program v Excelu. Šlo to celkem dobře, výsledkovka výše je z tohoto programu (tudíž není oficiální, ale vyšlo to úplně stejně jako na výtisku ze Sorgu). Nevím, jestli se kdy dočká ostrého soutěžního nasazení, ale „chodí“ i na stařičkém PC EEE a hlavně si mohu zvětšovat písmo podle potřeby 🙂 .

Vláďo a kolektive, děkujeme za nádherný den mezi svými 🙂 . A ještě parádní fotogalerie od Pavla a Tomáše.

Nejhorší je mít dva eroplány, nemohl jsem se rozhodnout, se kterým mám létat, nakonec jsem to rozdělil půl na půl. V pátek večer jsme byli v kině na filmu Invalida (doporučuji všemi deseti, pokud máte rádi vyprávění příběhů, není to film s posláním 🙂 ), takže jsem byl ráno takový „vláčný“ (lepší jsou soutěže v neděli, v sobotu se vyspím ze starostí pracovního týdne 🙂 ). Přesto se mi dařilo, respektive by bylo lepší říci, že když se mi nedařilo, dopadli ostatní ještě hůře. Vysvětluji si to tak, že když je štěstí unavený, sedne si i na mě 🙂 .

Honza
23.4.2023