Touto roční dobou už jsme měli být zalezlí v norách a věnovat se zimnímu spánku nebo stavění nových modelů, ale bylo ještě potřeba dolétat odložené soutěže – v sobotu v Nové Pace, v neděli v Hořicích. Tento článek pokrývá oba dny, takže je nechutně dlouhý – běžte si udělat kafe, než se pustíte do čtení.


V sobotu ráno se nás na letišti Brdo slezlo 22 pilotů, včetně vzácných hostů v Moravy. Ale příroda nespolupracovala …

… Karel při seřizování Limita (proto ta stuha pod trupem) hlásil, že se dá létat i 20 m vysoko 🙂 .

Alespoň byl čas rozdat perník …

… a seřídit délku táhel…

… a vyfotit Jirku s hlavní cenou z tomboly MČR.

Okolo 11. hodiny se pořadatel rozhodl, že se létat bude, začal vybírat vklady a nalévat rum 🙂 .

Tak takhle se to dělá, ještě jsme nezačali a Jarda si byl prvním místem jistý 😀 .

„První kolo: jedna“.
„Dva“.
„Druhé kolo: tři“.
„Taky tři, musíme si najít, kdo nás změří.“

Start do prvního kola. Motor bylo záhodno vypnout nejpozději ve 120 m, kdo zkusil víc, musel zase rychle dolů pod mraky. Martin svou skupinu suverénně vyhrál…

… tady ještě napovídal Láďovi, kde to nosilo…

… a ve čtvrtém letu se dopustil chyby 🙁 . Po krásném vybojovaném letu se asi o 10 cm spletl v rozpočtu na přistání, škrtl uchem o jeden strom a skončil na druhém . I takové věci se bohužel stávají. Tilii mu pomohl ze stromu setřepat Jirka M, ale to už bylo po soutěži a pilot evidentně znechucený.

Petr N. přijel z velké dálky na obě soutěže a užil si je 🙂 . Na můj vkus už je těch Djang nějak moc, občas řídím cizí, proto obdivuji barevné „rychlé pruhy“.

Zdeněk to měl do Podkrkonoší jen o kousek blíž.

Pro Radka to byla druhá letošní soutěž s „malými“, prostě má talent 🙂 .

Michal se mi přiznal, že se ho létání za bezvětří moc nebaví. Rozuměl jsem mu 🙂 .

Většinou se všechny modely sešly v jednom „neklesáku“, skupin, v nichž by všichni nalétali plný čas, moc nebylo. A kvůli mrakům se ani nedalo létat moc vysoko.

Jirka, Petr, Máša a vzadu Láďa – ten se v posledním kole rozhodl vybojovat Gagarina, což se mu výkonem 301 m podařilo 🙂 , odpoledne už bylo vidět celkem vysoko.

Rozmáhá se nám tu takový nešvar – křížení Djanga a Limita…

… jednou tak …

… podruhé jinak. Ovšem inteligentní a vylétaný pilot rozdílné modely zvládne 🙂 .

Fotka překvapivých, nicméně naprosto zasloužených vítězů je v titulku. Výsledkovka jako fotka a úplná ze Stoupáku. Byla to hodně zajímavá soutěž, ale podmínky byly pro všechny stejné a ti nejlepší vždycky vyplavou jako korek nahoru. Jardo, Mirku a Radku – blahopřeji! Petře S. a kolektive – dík!

Já měl jedno ze svých tragických období (= létal jsem jako tragéd 🙂 ). Totiž, to bylo tak. Původně jsme měli jet závodit v sobotu ráno s tím, že se s naší hořickou partou potkáme až v sobotu večer na letišti. Ale zasáhly objektivní důvody a do hospody jsem MUSEL už v pátek. Následky nestřídmého požívání se prostě projevit musely. Nevadí, alespoň jsem si trochu vylepšil pozici v kamarádogramu.

Sobotní odpoledne jsme strávili společně s Jirkou T. na chatě sekáním trávy, tréninkem střelby na krátkou vzdálenost a diskusí o stoupavosti modelů. Večer jsme se jeli podívat na letiště. V klubovně byla zábava ve velkém stylu, spousta prázdných, poloprázdných i plných lahví různých slavných značek. Odolal jsem 🙂 a při odjezdu jsem si říkal, že jsem zvědavý na ráno 🙂 . Dopředu prozradím, že někteří jedinci jsou prostě imunní 😀 .

Nedělní ráno na hořickém letišti bylo jako vymalované. Obloha bez mráčku, větříček jen slaboučký.

Vysmátí vítězové ze soboty, měl jsem radost s nimi.

Buchtu jsme před Jirkou museli schovávat 🙂 .

Ráno to bylo na zimní výbavu, ale postupně se začaly objevovat odhalená předloktí a u drsnějších jedinců i lýtka.

Na letišti měli současně soutěž volňáskáři. Jednou přistál „hívr“ (na fotce pé-třicítka) přesně na bod, obvykle nám ale dobře sloužili jako termické sondy 🙂 .

Soutěž byla vypsána na obligátních 6 kol, pilotů bylo opět 22, takže 3 skupiny.

Ivanův „náčelník“ Geronimo je skvost.

Reflexními prvky opatřená Tilia, ale nevím čí.

Inu, když má pomocník schopného pilota, tak může koukat, kde co lítá a kde co předčasně přistává 🙂 .

A já pilota dobrého měl – většinou pana továrníka.

Hezké tričko měl, takové chci taky 🙂 .

A protože Hedviku povýšil Petr na zapisovatelku, na oplátku Vláďa měřil mně. Na fotce je ještě kantýnská Mirek, dobře vařil 🙂 .

Bylo opravdu hezky – létalo vše, co mělo křídla…

… i když tomuto bylo asi jedno, jestli v Hořicích svítí a nefouká.

Petr nejenže organizoval soutěž, ale i výborně létal.

Termiky bylo až nadbytek, modely přistávaly současně…

… zapisovatelka tak měla v 8:30 ještě spoustu času na opalování…

… ale nebylo to pravidlem, občas se vyplatilo nastoupat výše a optimismem příliš nehýřit.

Nejmenší výšky měl Martin se spravenou Tilií, zkoušel škodit 🙂 .

Krásný Daidalos Petra S.

Jarda létal dobře, ale úplně imunní nebyl 🙂 …

… na rozdíl od Zdeňka 🙂 . Radka jsem viděl minimálně 3x se zachraňovat v malé výšce a velké dálce, umí. Jirku jsem při stejném výkonu přistihl jen jednou a bylo to spektakulární, moc hezky se na to koukalo. Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku. Úžasná tečka za sezónou, prostě nosit husy do kostela se vyplatí! Petře, Pavle, Mirku – dík!

Po soutěži došlo ještě na výuku nových pilotů …

… a zkoušení nových modelů.

V prvním kole mě ve druhé skupině Radek srazil z oblohy. Měl jsem radost – bojí se mě 😀 . Djangu náraz do náběžky vysunul křídlo z čepu a neovládaný model začal padat. Naštěstí mě napadlo nad zemí vyklopit brzdy, takže se havárie obešla bez dalších škod. Opravu jsem odletěl s poslední skupinou. Ve druhém kole jsem opakoval a tudíž škrtal (Vláďo, díky za donesení modelu), takže jsem potom nasadil tzv. „devětsetšedesátku“, aneb létání na jistotu s cílem nevyhrát, ale na vítěze skupiny moc neztratit. Je to sice zbabělé, ale účinné.

Doufám, že se v podobně hojném počtu a dobré náladě budeme vídat i příští rok.

Honza
10. 10. 2022