Po minulém výprasku jsem k soutěži RCEV v Horní Branné vzhlížel trochu s obavami, ale přijet jsem tak jako tak musel, lákadlu krkonošského létání nelze odolat 🙂 .


Na Brabenci jsem byl neobvykle brzy, a to mě (a Leoše) ještě v klesání do Jilemnice předjela rozkacená Liána otce a syna Jiráskových 🙂 . Spěch ovšem vůbec nebyl bezdůvodný, „pačáci“ parkují vždy vedle sebe a proto musí „zabrat místo“.

V této souvislosti se musím přiznat, že jsme jako klub hanebně selhali. Leoš sice parkoval hned vedle mě, ale z druhé strany držel místo Bédovi. Když přijel Petr, musel stát potupně na konci (mé obvyklé místo, vím jaké to je 😉 ). Naštěstí naše opomenutí velkomyslně přehlédl (prý se k němu vrátí až na výročce 😀 ), postavil stan před našimi vozy a pustil nás do stínu. Zatímco kluci kotví plachtu a já alespoň fotím, Jirka „krade“ 🙂 …

… i když byla Hedvika na kongresu v zahraničí, nezapomněla na nás. Jirka řídí s krajním sebezapřením…

… a cestou na nástup zdraví do Bratislavy 🙂 .

Devatenáct pilotů, tři skupiny, šest kol.

Mirek přivezl nového pilota, taky Jirku, zase je nás víc. Zde zachyceni v jediném neveselém okamžiku každé soutěže – placení 🙂 .

Start do prvního kola. Mně scenérie letiště přijde naprosto úchvatná.

S Petrem jsme se potkali jen v jednom kole ze šesti, tak jsme si mohli měřit navzájem. Petr byl suverénně nejoptimističtější pilot, podívejte se na statistiku ve výsledkovce, ale obávám se, že „5. pivo“ konalo svou povinnost 🙂 .

Nad lesem dva dravci. Povětří bylo neobyčejně zrádné. Vítr foukal snad jen jedné skupině z 18, pokud slunce nezakrýval macatý kumulus, vždycky někde nějaká termika byla. Pokud bylo ale slunce za mraky, bylo povětří u země úplně mrtvé, muselo se výše a tam my přeci nelétáme 🙂 .

Kam poletíme? Doleva, doprava, dopředu, dozadu?

Nahoru!

Rodinný tým Michala a Ládi s Brďasem.

Posledního Daidala ve startovním poli létá Leoš.

Béda s modelem Sparrow vlastní výroby.

Strážce hangáru – poštolky naštěstí ptáky neloví, většinou 🙂

Takovou potvoru poštolky hlídají 🙂 .

Když se zrovna neletí, tak se debatuje o volňáskách …

… nebo výrobě kompozitových modelů 🙂 .

Vláďa peče s Martinem…

… a Martin zase s Vláďou. Někdo už by měl konečně rozhodnout, jestli je lepší Tilia nebo Django 🙂 .

Podle mě a Karla rozhodně Django!

Jirku T. potkala velká smůla, jeho Limit se neřízený zřítil asi ze 70 m, proto dále létal se silně upraveným Djangem…

… zde pod dohledem Jirky M.

Zatímco pomocník Petr utíká s modelem zpět na startoviště po pokusu o zápornou vypínací výšku (start do údolí 🙂 ), Jirka stále zírá do dálky a svírá vysílač ❓

Na druhý pokus už to bylo lepší, modely se vrací současně 🙂 .

Jirku M. neopouští úsměv nikdy…

… vyhrál. Létal spolehlivě, nízko a dlouho.

A také dobře ukazoval Vláďovi.

Měl jsem tu čest být u Vláďova nejlepšího letu (3. vektor 🙂 ) …

… sestup z 500 m se nejlépe provádí pravým kniplem doleva a k sobě 🙂 .

A byl konec. Výsledky jako 1. obrázek, 2. obrázek a 3. obrázek. Výsledky ze Stoupáku. Na Jirku M. neměl nikdo a výhodu domácího prostředí Jarda a Martin využili beze zbytku. Blahopřeji.

Já začal krásným prvním letem z malé výšky zakončeným střetem křídla s vlastní holení 🙂 . Potom jsem vyrobil ještě dvě „škrtačky“, nedokázal jsem poslechnout vnitřní hlas velící „leť výš“. Ale co, bylo to prima a o hodně lepší než před měsícem 🙂 .

A letiště v Horní Branné je prostě nepřekonatelně půvabné.

Jardo, Martine, Karle, děkuji za moc hezkou sobotu. A Jirkovi M. za zmrzlinu 🙂 .

Příští sobotu je v Mladé Boleslavi Dobový letecký den (malá ochutnávka) 😉 .

Honza
13. 6. 2022