Svěřil se mi na soutěži v Horní Branné Karel, že se přihlásil na ERESa do Heřmanova Městce. Namítl jsem, že přeci v sobotu jedeme na malé výškoměry do Plzně (článek ještě bude), ale červíček hlodal. Předpověď počasí byla taková nijaká, ale nakonec jsem se na nedělní soutěž do Podhořan přihlásil. Mezitím jsem ještě opravil na modelu zlomenou směrovku (izolepa už ji ale držela ve správném tvaru asi rok) a nahrál do slovinského výškoměru FW2.17, který vypíná motor v nastavené výšce a odblikává tzv. FAI výšku. Udělal jsem dobře, že jsem jel – šel jsem z překvapení do překvapení 🙂 .


Nerad začínám omluvou, ale komunita elektroletců a komunita RESkařů tvoří dvě navzájem téměř disjunktní množiny 🙂 (čti – neznáme se). Pokud někdo budete schopen přiřadit tvářím jména, napište mi prosím na email nebo do komentáře, a já texty doplním. Jirka Kadlec se mi ovšem představil a Iva čtenář těchto stránek zná 😉 . Mimochodem, Ivo vyhrál sobotní RES v seniorech a jeho Jenda juniory, inu, není nad to mít ptačí jméno 🙂 .

Zázemí bylo naprosto fantastické, ostatně ochrana před sluncem byla nutná.

Marně jsem vzpomínal, kdy jsem naposledy viděl nelétajícího časoměřiče. O dvou pohromadě vůbec nemluvě 🙂 . V Podhořanech byli, protože, bohužel, ne všichni RESkaři mají ERESa…

… došlo i na menší poletuchy. Klub z HM má prý 12 létajících juniorů, smekám.

Pilotů nakonec létalo 16, tedy 2 skupiny po 8. Dlouho mi trvalo, než mi vysvětlili (a já pochopil), že startovací bod a přistávací bod nejsou shodné 🙂 . Pro větroně je to potřeba, pro elektry asi ne. Ale diskusi pravidel si nechám na jindy.

Nakřáplý balsový „čumák“ …

… jediné lepení, co jsem viděl, jednu srážku ve vzduchu jsem slyšel, snad to modely i piloti přežili ve zdraví.

Přistávací hemžení.

Karel s sebou měl dva modely. Starvision (jestli si to pamatuji dobře) …

… „ozbrojeného“ winglety…

… a Kiwi…

… kterému se ale nechtělo ani nahoru, ani přesně na bod.

Devět minut pracovní čas, pět minut přípravný čas, po třetím kole přestávka pro dobití baterek.

Byla to „hoňka“, ale na letiště přeci chodíme létat, ne vysedávat a krafat 🙂 .

Bavilo mě pozorovat Jendu a poslouchat napovídajícího Iva – mají úžasný cit pro povětří.

Jenda a trenér kategorie Láďa Bušek. Moc pěkné tričko 🙂 .

Také nějaký „Star“ a Petr Břinčil?, mě zaujala ta velká vrtule. A také krásná konstrukce.

A máme to zas sebou, jsem si myslel.

Uklidili jsme eroplány a šli na stejk. Mňam.

Ale konec ještě nebyl, nejprve bylo potřeba přesvědčit Sorg, že bude ještě jedna opakovací skupina. Při čekání jsem se dozvěděl, že na letišti v minulých dnech probíhalo soustředění talentované mládeže zakončené testem. Poprosil jsem Miloše, jestli bych se také nemohl otestovat – neměl jsem to dělat, zjistil jsem, že nejsem ani mladý, ani talentovaný 🙂 .

Výsledky (fotka). Cože, ono se neškrtá? No, neškrtá, v pravidlech to není. Za chvilku ale přiběhla Hedvika, že prý si mám sestavit éro a jít na finále. Divil jsem se moc, takže mě museli kolegové chvíli přesvědčovat. Dal jsem baterku na nabíječ (každý mA dobrý), sestavil Slite, a běžel na poslední startoviště. Počkali na mě 🙂 .

Jenda „samozřejmě“ vyhrál juniory a potom se četla jména seniorů a moje až naposled. Konečná výsledkovka (fotka s brýlemi). Bylo to pro mě obrovské překvapení, pořád si myslím, že zblbnul Sorg nebo se mi to jen zdálo. Ale můj hlavní pocit je, že finále je strašně nespravedlivé.

Další dojmy:
– Neumím chodit od startovacího k cílovému bodu, měl jsem problém jej v trávě najít.
– V prvním kole jsem přistál hodně daleko, tak jsem model hodil ještě jednou a dosáhl času 32 sekund, nemám rád nuly (i když jsem v té chvíli nevěděl, že se neškrtá).
– Oproti RCEV ERES neletí a je neovladatelné 🙂 ,
– Ale stejně se mi líbí.

Miloši a kolektive, díky moc za nové znalosti i zážitky, bylo to prima 😉 .

Honza
6.6.2021