Do Horní Branné jezdím moc rád, ostatně pravidelní čtenáři těchto stránek to moc dobře vědí. V sobotu se nás sešlo 13 pod přísným psím pohledem – pouze Mášu zastoupila Radkova Anička.


Obvyklý pořadatelský tým.

Počasí bylo horské a jarní, na kulicha to bylo po celou soutěž. Mirek si přivezl vlastního časoměřiče Zdeňka, ale …

… bojoval s neposlušnou technikou a i na procházku po „žluté“ (vlastně do žluté – řepky) se vydal. Letiště je totiž na kopečku a ve větru se holt občas někdo nedotáhl. Zaslechl jsem dokonce řeči, že by jim bylo lépe u televize (MS v hokeji), ale doufám, že to pánové nemysleli vážně. Přeci i když se nedaří, je lépe na letišti (alespoň mně 😉 ). Mým oblíbeným heslem pro podobné situace je refrén této písně.

Karel měl dvě Djanga a krásný stan…

… už jsem to tu psal, dávejme si na něho pozor, létá skvěle 😉 , v Horní Branné třetí. A to nové Django chci taky! (I když tento konkrétní kus je prý očarovaný, říká Karel, snad se pan továrník přizná, jak to udělal 🙂 .)

Radek. 5×1000. Neměla by být Radkům účast v jakékoliv modelářské soutěži zapovězena 😉 ???

Při prohlížení fotek jsem zjistil, že se mi díky novému foťáku povedlo pár záběrů přistávacích manévrů. Radek bez problémů sázel pouze 50.

Renda má styl odkoukaný od táty.

Z Martinova výrazu je zřejmé, že navést model na přistávací bod je docela fuška…

… a to ani nemusí držet vysílač.

Martin H. létání prožívá …

… a nikdy se nevzdává, 2. místo. Krkonošská termika byla zrádná, ale hojná, Kdo umí, zachránil se i z malé výšky.

Renda startuje …

… ale jeden start v kole je přeci málo.

Novopacká „banda“ pohromadě, jen Lubor se mi sem nějak nevešel…

… až tady.

Petrův model nemá klapky, alespoň k něčemu je to mé psaní dobré 😉 .

Už v Hořicích jsem říkal Láďovi o Honzově rekordu v „Gagarinovi“. Prý se již před časem změnila pravidla, takže pro příště – výsledek letu musí být kladné číslo, nemá tedy cenu ladit pohon pro výšku větší než asi 380 m 😀 .

Po šesti kolech a dvou přeháňkách bylo hotovo. Výsledky (na fotce).

Mám rád malé soutěže, dvě, maximálně tři skupiny, potom už mě soutěž nevydrží bavit po celou dobu trvání. V Krkonoších mi udělaly čáru přes rozpočet přeháňky a vynucené přestávky. Můj výsledek z Horní Branné je proto také obvyklý – dvě škrtačky, z toho ta skutečná z posledního kola, kdy jsem si utrhl opravdu ostudu – 2:58 😀 . Protože ale cen bylo více než obligátní tři, i tak na mě vyšel diplomek a klubko pružinového drátu 🙂 .

Jardo a Martine, děkuji moc za hezkou sobotu mezi kamarády.

Honza
30.5.2021