Fun Challenge 2021?

/ JK / Komentáře: 24

V minulém článku jsem představil Pohár baronů, který se mi moc líbí, s jedinou, ale podstatnou, výhradou – nemám rád, když se modely ničí. Rozumím tomu, že to pro někoho může být zajímavé až vzrušující, mně to ale bývá spíše líto (asi by ničení modelů bylo možné zabránit abstinencí, ale to by nebyla Francie 🙂 ). Ale touha si něco podobného vyzkoušet mě neopouští.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám tento článek publikovat už teď, původně jsem chtěl nápad odložit na příští zimu, ale Alešův komentář mě přiměl odhodit zábrany. Více hlav víc ví a třeba se společně dobereme ke koncepci, která zaujme více lidí než jen mne.

Nejprve stručná rešerše srovnávacích soutěží „velkých letadel“. Prosím, povšimněte si, že nejde o soutěže v akrobacii, ostatně od účelových strojů (vojenských či turistických) se obvykle požadují úplně jiné vlastnosti.

Za první světové války probíhaly v Adlershofu (Orlí dvůr) u Berlína soutěže stíhacích letadel. Taková „výběrová řízení“ proběhla tři. Teď budu citovat z knihy Ilustrovaná historie letectví o Fokkeru D VII : „Po předvedení prototypů továrními piloty se předpokládalo jejich předání pilotům z fronty. Program zkoušek byl důkladný a všestranný. Zahrnoval zjišťování letových vlastností, obratnosti, ovladatelnosti, stability, rychlosti ve střemhlavém letu a jeho vybrání. … Nebylo zapomenuto ani na výhled z letounu, jednoduchost stavby apod.“ Na první soutěži v lednu 1918 se sešlo 31 prototypů od 10 továren, vítězem se stal (trochu podvodem) Fokker V 11 (v sérii jako D-VII).

Po první světové válce se pořádala v pětiletých cyklech letecká klání vojenských letectev v Curychu. O naší účasti v roce 1937 se mluví dodnes. Našel jsem tuto diplomku, která stojí za přečtení („jen“ 37 stran).

Pro turistická letadla byla ve dvouletých intervalech pořádána soutěž „Challenge International de Tourisme“. Známá je účast našich pilotů na BH-11 (1927) a Aero A-200 (1934). Podrobnosti jsou na wikipedii, bohužel jen anglicky.

Body piloti získávali v následujících kategoriích:
– konstrukce
– délka startu přes překážku
– délka přistání přes překážku
– spotřeba paliva
– minimální rychlost
– závod přes Evropu
– maximální rychlost na 300 km trojúhelníku

Po druhé světové válce už se, pokud vím, ve srovnávání na mezinárodní úrovni nepokračovalo.


Popularita malých soutěží je, alespoň co se z počtu videí na „trubce“ zdá, veliká. Odkaz na toto video už jsem dával do komentáře pod původní článek, ale stejně na něj mohu koukat do omrzení 🙂 . Pro více filmů zadejte STOL.
Mimochodem, líbí se mi způsob, jak odstartovat na co nejmenší vzdálenosti. Nejprve se na brzdách zvedne ofukem od vrtule ocas, poté rozjezd asi 2 vteřiny bez klapek, v takové čisté konfiguraci je odpor nejmenší a akcelerace největší. Poté se rychle vysunou plné klapky, které stroj „vykopnout“ do vzduchu, a ejhle – letí 🙂 .

Pro modeláře máme Fun-Fly (anglická pravidla anglicky). Ve Fun-Fly se soutěží v následujících disciplínách:

  • Nejdelší kluz: od startu ze země motorový let max. 20 sekund, poté co nejdelší kluz a přistání na cíl
  • Trojnásobný nářez (Triple Thrash – lépe to přeložit nedovedu): vzlet, tři mezipřistání, tři výkruty, tři přemety a další mezipřistání, měří se čas
  • Vývrtky a přistání: na 30 sekund motoru (nemusí být v jednom kuse) provést co nejvíce otáček vývrtky, poté přesně přistát
  • Limbo: počet průletů brankou za 2 minuty
  • Mezipřistání: počet mezipřistání za 2 minuty
  • Akrobacie bez motoru: stoupat 20 sekund a poté dělat přemety a výkruty
  • Balónky: srážení balónků
  • Nosič vody: na model se připevní kalíšek vody, musí se odstartovat, obletět okruh a zase přistát
  • Shoz kroužku: na model se připevní držák kroužku (10 cm dlouhá tyčka), na kterou se navlékne gumový kroužek se stuhou. Shoz se provede výkrutem, přemetem apod.
  • „Roop“ (roll – loop, tj. výkrut-přemet): za minutu předvést co nejvíce párů výkrut-přemet
  • Pylony s mezipřistáním: co nejrychleji obletět pylonovou trať s mezipřistáním v každém kole

Ach jo, jen kdyby ty Fun-Fly modely nebyly tak beznadějně ošklivé 🙁 .

Potud tedy rešerše, a teď jak by mohla vypadat taková srovnávací soutěž v modelářském podání.

Model
Stejně jako u výše popsaných soutěží by se nemělo soutěžit v akrobacii, všechny disciplíny by měly být snadno změřitelné, bez bodování stylu a čistoty provedení.

Srovnávat by se mělo ve třech oblastech:
– statické hodnocení
– obratnost
– výkonnost

Zahrnutí statického hodnocení by mělo vyřadit (resp. odsunout dozadu) modely, které nevypadají „správně“, případně odměnit piloty, kteří si dali práci s povrchovou úpravou a detaily. Model nemusí být kopií velkého vzoru, ale měl by „vyzařovat“ atmosféru odpovídající události. Statické hodnocení si představuji jednoduché – soutěžící a pořadatelé sestaví pořadí zúčastněných modelů podle „líbivosti“.

Obratnost a výkonnost jsou protichůdné požadavky, takže mi přijde důležité zakázat změny konfigurace mezi jednotlivými úlohami. Samozřejmě se smí vyměnit vrtule, baterie nebo jiná součást, ale vyměněná součást musí mít stejné rozměry či parametry jako součást původní.

Dalším omezením je pouze elektropohon, aby se dalo létat skoro všude.

Kdyby bylo po mém, tak bych zakázal i křidélka, ale kamarádi mi vysvětlili, že model řízený jen směrovkou a výškovkou už se skoro nedá sehnat, modelář by si ho musel postavit a to by mohlo potenciální účastníky odradit.

Dlouho jsem přemýšlel nad omezením rozměrů. Na jednu stranu malý model bude obratnější, velký si zase lépe poradí s nástrahami počasí a možná i případným dotykem s páskou brány. Nakonec jsem se rozhodl, že rozměry omezené nebudou, vnitřně považuji za optimální model o rozpětí asi 1 m a hmotností okolo 500 g, ale to může být jen má osobní preference.

Takže mi zůstalo jen jedno jediné omezení – elektropohon 🙂 , a jediná podmínka – všechny úlohy musí model absolvovat ve stejné konfiguraci a se stejným pohonem. To znamená bez změny dovážení, bez změny rozměrů a typu vrtule, motoru a baterie. Dále by model měl mít podvozek, aby měl jak startovat a přistávat, ale takový EasyStar odstartuje a přistane ze země i bez podvozku 🙂 .

Úlohy
Napadají mě následující úlohy zaměřené na obratnost:

  1. Limbo
    Průlet brankou, s případným postupným snižováním pásky (například postupně 2, 1.5, 1 m). Páska musí být z nějakého „trhacího“ materiálu, asi krepový papír, možná nit s praporky. Zde může být důležitá hmotnost modelu, protože příliš lehký model může při styku s páskou utrpět škodu.
  2. Přemety
    Počet přemetů za daný čas
  3. Horizontální zatáčky
    Počet obletů pilota za daný čas (v malé výšce, jako upoutanec; ale může být nebezpečné – hlava se jednomu zatočí raz dva)
  4. Délka přistání
    Měří se délka dojezdu modelu při přistávání přes pásku umístěnou třeba 50 cm nad zemí. Dotek s páskou má za následek nehodnocení přistání. Pokud se model postaví na nos, bude se počítat vzdálenost dvojnásobná, pokud skončí na zádech, tak se přistání nehodnotí.
    (Délka startu je pravděpodobně nezměřitelná, hádali bychom se. Stejně tak může být obtížné určit, zda se model koly dotkl před čárou, pokud by byla jen nakreslená na zemi, páska v určité výši je jednoznačná.)
  5. Odhoz bomb na cíl
    Toto by měla být „bezkontaktní“ náhrada srážení tyček. Úprava modelu pro odhoz pum by neměla být složitá. Případně můžeme převzít tyčku s kroužkem z Fun-Fly a shazovat výkrutem.

Úlohy zohledňující výkony jsem vymyslel dvě:

  1. Stoupavost
    Doba dosažení dané výšky po startu ze země (třeba 120 m, výškoměr podmínkou).
  2. Závody okolo pylonů
    Toto by byla skupinová záležitost, Reno start = všechny modely odstartují do vyčkávacího prostoru a na trať se vrhnou až na signál. Doba závodu 5 minut.

Tato poslední úloha do značné míry určí pohon, i s vyčkáváním před startem musí baterie stačit na asi 6 minut chodu na plný plyn, tj. asi 10C odběr. Když budu uvažovat asi metrový a asi půlkulový model, měla by k pohonu stačit 50 g oběžka s baterií 3S1000 nebo 2S1500, tj. přibližně to, co používáme v RCEV. Na výkon nejnáročnější úlohou budou pylony. Když uvažuji, že motor poběží 6 minut na plný plyn, tak by to odpovídalo 10 A z tříčlánku a 15 A z dvoučlánku, tj. asi 100 W. To je podle mě akorát (ve větroni jde motor chvilku a potom dlouho chladne). Minimální rychlost takového modelu bude okolo 7 m/s, s tím se dá ještě docela dobře „trefovat“.

Hodnocení a organizace
Návrh hodnocení zde zatím uvádět nebudu, má představa je ale taková, že vliv statiky bude 25% bodů, úloh zaměřených na obratnost 45% a výkonnostních úloh 30%.

Všechny úlohy, až na závody okolo pylonů, jsou individuální. Okolo pylonů budeme létat ve skupinách.

Vhodné modely
Pokus si někdo chce model postavit, doporučuji web Outerzone. Našel jsem tam i Barona a menšího Baroneta, strašně moc se mi líbí tento dvouplošníček Bandito. Ale z tohoto webu bych tu mohl překopírovat polovinu plánků, trávím tam poslední dobu dost času 🙂 .

Z hotových modelů jsem se koukal na RC Factory, osobně se mi moc ty pěno-prkénkové modely moc nelíbí, ale použitelné určitě jsou.

Mnohem vhodnější (naprosto splňuje mou představu o modelu pro takovou soutěž) mi přijde třeba Master Stick od Hackera. Pokud bychom tedy měli vyjednávat o množstevní slevě, obrátil bych se na pana Hackera. Nebo vymyslím(e) stavebnici a pan továrník mám modelů nařeže „podle potřeby“.

Moc se mi líbí také Fun Cub od Multiplexu, ale ten je rozměrově a tudíž i cenově někde trochu jinde.

Prosím připomínkujte. Lockdown jednou skončí a toto by mohla být zase trochu jiná zábava než termické elektrovětroně. Děkuji.

Honza
6.3.2021

Komentáře: 24

  1. Ahoj Honzo,
    nejdřív jsem si myslel, že by mě asi taková soutěž moc nebavila. Jak nad tím tak po chvílích ale přemýšlím, tak by to mohlo být mimo termickou sezónu celkem fajn. V Manušicích a k tomu oheň a buřty… Už se těším…
    Co se týče modelu, tak bych si něco postavil…Napadl mě třeba Trempík od p. Fary nebo Piper J3 cub nebo Pilatus v nějaké stavebně lehké variantě… Do EPP modelu bych nešel. Jsem raději pro přírodní materiál, plastu už je všude hodně… Takže až omotoruji Sambu, začnu stavět model na Fun CHallenge 2021.
    Ať se daří
    Ivo

    1. Ahoj Ivo,

      tak to jsi mě velmi příjemně překvapil.

      Já osobně si myslím, že hezčí létání než termické není, alespoň s elektrou mohu jít létat mockrát za sebou, stíhačka mě po jednom dvou startech zase na 14 dní omrzí. Jenomže termika je navýsost individuální poletování a také se u ní moc legrace neužije.

      Také při hrabání se ve vlastní minulosti jsem taky zahořel touhou postavit si nějaký model „jen tak“. Trochu to plní K-11, ale to je pořád příliš seriózní model 🙂 .

      Když jsem narazil na Barony, tak jsem věděl, že to je přesně to, co chci – obrovský kopec společné zábavy s trošičkou sportu, o který ale vůbec nejde, to je jen záminka k tomu se sejít.


      O svém modelu jsem ještě nerozhodl, s plasty to mám podobně jako Ty. Ale udělal jsem „chybu“ – trávím příliš mnoho času na Outerzone 🙂 . Zatím jsem si nakreslit „Špačka“ (ideově vychází z prvních Junkersů), dokonce už mám na překližce nalepený papír s žebry, ale nemohu se odhodlat říznout; ten dvouplošníček Bandito mi nedá spát, nějaká aerodynamická čistota je mi nějak úplně ukradená 😉 .

      Držím nám palce, H.

  2. Ahoj,
    už skoro tři hodiny projíždím to Outerzone. Nádherný plánky a hóóódně inspirace…
    Díky!

    1. To už jsi mohl mít křídlo postavený 😀
      Alespoň to si vždycky říkám, když se zvedám od počítače. Je tam té inspirace až moc 🙂

  3. Ahoj Honzo, na mě je to docela složité.
    Můj návrh vychází z jedné soutěže, kterou jsem viděl v DDR- v překladu ,,Píchání balónků,,
    Potřebuješ pouze branku a tři tyčky s nafouknutými balónky na bambusové tyčce. Prodávají se cca 4m dlouhé.
    Start ze země, loping, podlet branky a píchnutí balónku. ty tam jsou tři, tudíž to celé třikrát a přistání. to celé na čas.
    Technika: Oni to létali s libovolnými modely.
    Já bych upřednostnil stejný model, stejný motor a accu. Pak už záleží opravdu jen na umění pilota a hlavně, nemusím to stavět :-)))
    Toto je samozřejmě jen můj názor a mohlo by se to i nějak pospojovat, ale u těch Němců to fungovalo a byla legrace. O to jde především.
    Měj se krásně. A
    https://www.rc-network.de/threads/ballonstechen.641/

    1. https://www.youtube.com/watch?v=Kyt4GE_96zM

      Ahoj Aleši, to jsou zase ty ohavné fun fly 🙂 (viz video, i když oni mají tyčky krátké), ale hlavně na balónek musí být větší a těžší eroplán, s půlkilovou elektrou bych se bál, že vyhraje balonek. Stavět nemusíš, půjde to odlétat s čímkoliv, co má elektromotor. A nakonec, sbírám nápady, třeba i na balónky dojde, pokud je bude někdo chtít. H.


  4. Po 10 letech jsem reaktivoval Pittse, řekl jsem si totiž, že na Fun Challenge (FC) potřebuji hlavně létat, stavět mohu „potom“. Namontoval jsem původní vybavení, nabil dvě baterky 3S1500 a pozdě odpoledne vyrazil na louku (uvědomil jsem si, že je dobré, že mohu jít létat i pozdě, když už termika spí).


    Ouha, až na poli jsem zjistil, že páky křidélek kolidují s pákami serv, ostatně páky serv ocasních ploch byly jedinou změnou (stydím se). Pomohl jsem si zhotovením podložek z papíru s vytištěným „dronovým“ kódem, který jsem naštěstí měl s sebou.

    Pitts létá a asi dobře, došlo mi, že před těmi 10 lety jsem na něj neměl 🙁 . Bude ještě pár letů potřebovat na seřízení 🙂 .

    Co se úloh týká, model v pohodě odstartuje i přistane, na čumák se překvapivě nestaví. Průlet 2 m brankou zvládnu (tedy teoreticky – bez branky), níže se asi bojím. Přemety jsou v pohodě, oblety taky – chvíli, než se mi zamotá hlava. Přistání jsou trochu problém, model překvapivě dobře klouže, čekal jsem strmější sestup. Jsou to všechno dojmy po dvou desetiminutových letech, čeká mě ještě hodně práce. Ale už teď se na FC těším.

    H.

  5. Ahoj Honzo,
    no já si chtěl vždycky postavit Čmeldu, tak možná je teď ten správný čas.

      1. V tom já mám jasno, Z-37. Mám v plánu upravit tenhle plánek na rozpětí cca 1000-1200 mm


  6. Do FC jsem se opravdu zbláznil 🙂 . Pořídil jsem si badmintovou síť, síť nahradil páskou z krepáku. První baterku jsem vylétal osmičkami v metrové výšce – bez branky. Na druhou baterku, už s brankou, se mi podařilo prolétnout z asi 30 pokusů třikrát (stydím se), vždy jsem na poslední chvíli přitáhl nebo uhnul. Nemyslím si, že to bude s větší brankou snazší, je to v hlavě 😉 .

    Bylo krásně, nakonec jsem nastoupal ke káňatům a luňákovi do asi 150 m a několik minut kroužil v termice (Pitts má rozpětí 760 mm a 620 g). Přitom jsem přemýšlel, že jsem se měl držet větroňů a neblbnout s motoráky, ale rychle jsem tuto myšlenku zaplašil – je to přeci výzva (anglicky challenge)!

    Honza

  7. Co mne v poslední době asi nejvíc zaujalo z modelů na nevážné blbnutí jsou „Eddie und Otto“ – https://www.flugmodell-magazin.de/files/dlm_uploads/av0515_downloadplan_eddie_otto.pdf a třeba https://www.rcgroups.com/forums/showthread.php?2376322-Eddie-vs-Otto-Cartoon-style-WW1-Combat-biplanes-free-plan .
    To je dokonalá pitomost na různé večerní blbnutí při vícedenních závodech, cena nunulanic. Už jsme se o tom i bavili na F5J akcích, že by si to pár lidí udělalo, ale jaksi pak přišlo omezení kolem Covid a ustoupilo to do pozadí, vůbec by mne ale nepřekvapilo, kdyby se tento nápad zase vrátil.
    A Honzo, tobě by se to mohlo líbit, nemají křidélka 🙂

    1. Hezké, ale ten „Funtonov“ už je až moc seriózní letadlo… Na té dvojici Eddie/Otto je právě boží to, že to je až vlastně parodie, koneckonců ten popis na RCG „cartoon plane“, tedy něco jako „komiksové letadlo“ to dokonale vystihuje 🙂 Přitom to ale perfektně létá… A když se to udělá z EPP místo Depronu, tak je to ideální stroj na klasické večerní blbnutí, při kterém je hladina ethanolu „větší než velká“ 🙂

      1. Ahoj Tome, tato akce bude, pokud bude, pro serióznější letadla a serióznější piloty 🙂 . Což neznamená, že by nikdo nemohl přijít s Ottou nebo Eddiem 😉 .
        H.

  9. To mě se ta Fundula líbí moc. Na to jak je to vytesaný to neuvěřitelně pěkně lítá. Už sem si pro jistotu stáhl plánek 🙂

  10. Sněží a prší, létat se nedá, tak jsem si vyrobil „bombu“ a jednoduchý držák na ní. Držák je ze dvou pásků překližky a uhlíkové trubky. Bomba/špulka je kousek uhlíkové trubky a dva překližkové kroužky. Na špulku přijde namotat kousek krepového papíru. Špulka se nasadí na držák přivázaný gumou k hornímu křídlu. Odhoz se provede půlvýkrutem nebo půlpřemetem. Jsem zvědavý, jestli a jak to bude fungovat. H.

  11. Né, Čmelda bude. Říkám si, že už je načase si od těch vakuovek trochu odpočnout u normální modelařiny. Už mám objednanej lak a lepidlo. Balsu mám, kvalitně vysušenou cca 30 let na skříni 🙂
    Ale letovej projev té depronové krabice mě dostal, tak to asi taky ze srandy zkusím. Moc práce s ní myslím nebude. Jen to budu muset udělat z epp. V týdnu vytisknu plánky a uvidím.


  12. „Picek“ je hodně pevné letadlo a já jsem hodně mizerný pilot, alespoň to jsou mé aktuální dojmy.

    Když to vezmu po jednotlivých úlohách:
    1) Limbo: občas uhnu, občas přistanu na minimálce ještě před páskou, zatím jedno zakopnutí podvozkem o spodní trubky branky a dva střety se svislými členy. Model to přežívá v pohodě, stačí narovnat dráty podvozky a případně posunout gumou upoutaná křídla. Mé sebevědomí je ale o hodně nižší než výška pásky.

    2) Přemety: asi 20 za minutu jsem napočítal, ale snaha udržet se v jedné rovině je dost marná.

    3) Oblety: neumím, po 4-5 kolech se mi zamotá hlava a vystřelím do výšky.

    4) Přistání: zdá se mi, že v 1/3 případů přistanu před páskou, ve 2/3 daleko za ní.

    5) Odhoz: nejlépe se odhazuje (alespoň ta má špulkobomba) půlvýkrutem a poté odtlačením nahoru. Byl jsem překvapený, že to jde poměrně snadno, i když o nějaké přesnosti se nedá mluvit, nejlepší pokusy byly tak 10 m daleko od cíle.

    6) Stoupavost: neměřil jsem, ale protože to nezáleží na pilotovi, problémy nečekám.

    7) Pylony: létat sem a tam na plný plyn mi docela jde, ale vzdálenosti jen odhaduji.

    Když to shrnu, chtělo by to pomalejší a stabilnější éro a hlavně o hodně lepšího pilota. Důležité je, že jsem si úlohy vyzkoušel, takže mohu sepsat pravidla a doufat, že se alespoň 2-3 piloti někde na plácku sejdeme 🙂 .

    H.

    1. Tak hlásím že Funtonov je po záletu a musím říct, že ta krabice je samé příjemné překvapení. Pěkně to létá, zbavil sem se odřezků Ursy a taky dalších nevyužitých součástek. Ještě udělat hrubou podobu s OK-GIC. Tu sem jako malej kluk obdivoval s otevřenou pusou při nízkých průletech nad naším domem (70. léta)
      Kromě úlohy 6 a 7 by neměla problém, na ty by to chtělo trošku silnější motor. No a teď se vrhnu na toho Čmeldu
      https://www.youtube.com/watch?v=koA2iAkLQGw

      1. Teda ten devítiválcový elektromotor je naprostá bomba! Pavle, hlubokosklon.
        H.

        1. Díky za pochvalu, blbinky to je moje 🙂
          Ještě mě pro inspiraci napadla možná zajímavá úloha, o které sem kdysi dávno někde četl. Vytyčí se přímá trať, pás dlouhý cca 50-100m a široký cca 5-10m. Proti větru se letí max rychlostí a změří se čas, následně se otočí zpět a po větru se po stejné trati letí minimálka. Spočítá se rozdíl časů a ten určí pořadí. Samozřejmě se nesmí vylétnout z prostoru včetně dodržení rozumné výšky. Taky se předpokládá, že čas té maximálky bude kratší než minimálky, i když, vítr je mocný živel 🙂

          1. Ahoj Pavle,

            díky za nápad, pamatuji se, psali o tom v Modeláři L.P. „dávno“ 🙂 . Podle mě je to obtížně hodnotitelná úloha, protože se může kličkovat nahoru a dolů i do stran; možná mám jen předsudky, chce to vyzkoušet. Jinak rozdíl mezi maximální a minimální rychlostí se u soutěží velkých letadel hodnotil vždy, takže zahrnout podobnou úlohu není od věci.

            Právě jsem sepsal a publikoval pravidla, kam jsem „propašoval“ větu, že pořadatel může všechno, tj. v rámci lokální úpravy i přidávat nové úlohy 😉 , představivosti se meze nekladou.
            H.

Komentáře nejsou povoleny.