Když jsem v Modeláři před mnoha a mnoha lety, v rubrice Poznáváme leteckou techniky, poprvé spatřil výkres polského práškovacího letadla PZL-106 Kruk, otřásl jsem se odporem – něco tak ošklivého jsem do té doby nespatřil (ale bylo mi teprve 12 🙂 ). Nicméně, od té doby jsem se na zemědělská letadla díval trochu spatra. Prozření mi trvalo dlouho, ale lépe pozdě než nikdy, ne? Při procházení plánků na Outerzone a hledání vhodné předlohy pro Fun Challenge mne zaujaly modely práškovacích letadel, ostatně nic vhodnějšího pro průlety brankou a krátké starty a přistání asi není. Na internetu jsem si rychle „doplnil vzdělání“ a žasnu. A protože se s úžasu člověk nejlépe vypíše, předkládám ctěnému čtenářstvu následující článek věnovaný zemědělským letadlům.
Většinu poznatků jsem načerpat z tohoto článku v časopisu Airspace (anglicky, březen 2007, pokud vládnete, opravdu stojí za přečtení). Fotky jsou převzaté z Wikipedie.
Připsat vynález práškování jedné osobě či společnosti asi nejde, myšlenka se ale zrodila v hlavách úředníků ministerstva zemědělství. Poprvé popráškoval pole v Ohiu 3. srpna 1921 John McReady z Curtissu Jenny. Prý za 54 sekund udělal týdenní práci dvou lidí a mulího spřežení. Následně ředitel laboratoře Delta U.S. ministerstva zemědělství, entomolog Bert Coad již v roce 1922 najal bývalé válečné piloty a začali práškovat systematicky, přitom zároveň vyvíjeli i metodiku. Coadův asistent C.E. Woolman později založil práškovací společnost Delta Flying Services, která se později přetvořila na Delta Air Lines. Zároveň se pomalu začal profilovat práškovací pilot. Zde se chci věnovat především letadlům, takže snad jen poklonu pilotům – kam se na něho hrabou akrobaté, co se přesnosti létání týká 🙂 .
Přeskočím do 50. let. To už bylo jasné, co se po práškovacím letadle chce – musí být ovladatelné, protože létá a hlavně prudce manévruje nízko nad zemí, musí být robustní, protože pořád startuje a přistává, musí hodně uvézt, protože za to je placené, musí z něho být dobře vidět, protože prostor u země je plný překážek a v neposlední řadě musí chránit pilota, pokud se mu něco nepovede.
Následuje přehled vybraných letadel, o kterých přemýšlím jako o předloze pro Fun Challenge. Čmelák mi přijde pro daný účel moc složitý (a také ho má každý 🙂 ).
Grumman Ag-Cat
(Odkaz na původní foto.)
Jediný práškovací stroj vyrobený firmou, která se jinak zabývala vojenskými letadly (například F4F Wildcat, F6F Hellcat, F7F Tigercat, F8F Bearcat, ale také F-14 Tomcat – ostatně proto Ag-Cat). První vzlet v roce 1957, sériově se vyráběl u Schweizera v počtu asi 2600 ks. Prvním motorem byl Continental s 220 HP, většina dodnes létajících strojů má hvězdicový P&W o výkonu 600 HP, ale pár kousků má i turbovrtulový pohon s výkonem až 850 HP.
Nevím proč, ale mě se toto letadlo hrozně líbí, má charakter.
Thrush
(Odkaz na původní foto.)
Toto letadlo poprvé vzlétlo v roce 1956 a vyrábí se dodnes ve firmě Thrushaircraft. Navrhl ho pan Leland Snow a vyrábělo se pod mnoha názvy, jak vznikaly, zanikaly, slučovaly se a rozdělovaly firmy. Mimochodem, thrush je pták drozd. Jak se s ním létá, je popsáno v tomto článku z Flying. Z Thrushe je odvozený i polský M-18 Dromader.
Air Tractor
(Odkaz na původní foto.)
Když pan Snow odešel z Rockwellu, kterému v té době patřila práva k Thrushi, založil si novou firmu a zkonstruoval Air Tractor. I firma Air Tractor existuje dodnes a konkuruje Thrushi. Na webu lze nalézt zajímavé diskuse, které letadlo je lepší 🙂 . Zajímavostí je, že firmu vlastní zaměstnanci – nehrozí už tedy, že by je přímo někdo převzal a přejmenoval, na tom by se museli dohodnou všichni; pan Snow byl chytrý pán. Jeho příběh si můžete přečíst tady (anglicky).
Cessna 188
(Odkaz na původní foto.)
Počátkem 60. let došlo i Cessně, že zemědělský sektor nemohou nechat bez povšimnutí. Vzali křídlo a ocasní plochy ze „180“ a postavili nový trup. Dolnoplošné uspořádání znamená, že vzpěry má křídlo nahoře. Nápad o byl dobrý, prodalo se téměř 4000 letadel. Na rozdíl od výše uvedených „plnotučných“ letadel je Cessna „lehký“ stroj, nikdy neměl motor o větším výkonu než 310 HP.
Piper Pawnee
(Odkaz na původní foto.)
Podobně jako Cessna postupoval i Piper. Za základ posloužil již v roce 1954 PA-18. I Pawnee je lehká váha, vyrobilo se jich asi 5200. Z modelu PA-25 vycházel vylepšený PA-36. Dnes se Pawnee vyrábí jako Puelche v Argentině.
S Pawnee je spojená i jedna smutná událost, když se v roce 1974 ve výšce asi 90 m srazil s Phantomem na nízkém navigačním letu. Na wikipedii je i odkaz na vyšetřovací zprávu. Jako vždy, chyb se nakupilo mnoho, zejména na straně organizace letového provozu. Nejpodstatnější bylo to, že nad Anglií byly koridory, v nichž vojáci trénovali nízké lety, ale tyto mapy byly tajné. A vojáci s civily nemluvili. Formálně za srážku mohl pilot Piperu, protože Phantom přilétal zprava (tj. měl přednost), ale vyšetřovatel uznává, že spatřit maskovanou stíhačku letící rychlostí 800 km/h bylo téměř nemožné.
Zemědělských letadel je samozřejmě více, ale tyto mě zaujaly nejvíce. Nejvíce se mi pořád líbí Grumman (když on je tak krásně ošklivý), ale mým favoritem pro „soutěžní“ model je Piper. Uvidíme 🙂 .
Honza
16.3.2021