Pokud dobře počítám, třetí Manušická soutěžička byla nejméně třikrát odložena – původním termínem byla sobota před 14 dni, poprvé ji Vláďa přeložil na neděli stejného víkendu, podruhé na sobotu 4. července, potřetí na dnešní svátek Mistra Jana Husa. Důvodem byla má dovolená a děkuji moc.


Den jsme zahájili deštíčkem, či vlastně stavbou nepromokavého stanu. Byl jsem moc rád, že vidím staré dobré známé Jirku s Jardou …

… a hlavně letos poprvé i Rudu (nikdy jsem si nevšiml, jaké má krásné krytky serv – kde je bereš?).

Tradiční startér Marek měl „rodinné důvody“, tak ředitel soutěže povýšil mého časoměřiče na startéra 🙂 .

Mně měřit nesměla, ale místním jo 😀 .

Nástup. Létali jsme opět na 6 kol, s přeskupením do „lepší“ a „horší“ skupiny po 3. a 5. kole.

Počasí bylo jako „kopeček“. Nejprve se zlepšovalo, chvilinku bylo nádherně, potom to šlo zase z kopce. Deštíček a zataženo vystřídalo polojasno, polojasno poté jasno a silný vítr.

Tento pták (čáp černý) za všechno může…

… Jirka s Jardou měli odvahu sledovat ho daleko po větru a jak se ukázalo, byl to rozhodující okamžik.

Ale kluci jsou opravdu dobří – tady se společně vracejí z letu, přistál jsem dříve, abych si je mohl vyfotit 🙂 .

Foukalo opravdu hodně, takže se občas přistávalo „odvážně“ (v posledním kole i vítěz mezi ovce), plýtvalo se CA a aktivátorem 🙂 .

Roga nejprve zlomil hřídel motoru a musel použít náhradní model. Ale ani ten „nevydržel“ do konce. Poškození by prý spravila kapka lepidla, ale musela by přijít na jediné správné místo, jinak by mohla způsobit více škody než užitku, tak pilot ze soutěže po 4 kolech odstoupil. Zajímavostí je, že se při přeskupování před 5. kolem dostal i s nulou do lepší skupiny. Škoda, příště 🙂 .

Aleš zvedá model pro opakovaný start, ale motor se neroztočil 🙁 …

… ani když mu bylo vyhrožováno sekyrou 😀 .

Vláďa lepil směrovku za soutěž dvakrát, zde si však „jen“ přeprogramoval regulátor.

K ohni smí nejprve jen Django Factory Team 🙂 …

… teprve potom i ostatní (blbej vtip). Z devíti pilotů létalo s Djangem celých osm, vlastně sedm a půl.

Sílící vítr mě donutil vytáhnout Castora. Pro vytáčení bublinek není, ale pro rychlé přelety mezi stoupáky (nebo klesáky – ach jo 😉 ) se „kilový“ model hodí lépe než pomalejší Django.

Na konec soutěže plynule navázala záchrana stanu před větrem.

Vklady jsme neplatili, ale ceny byly – Jirka prý uklízí v dílně, takže věnoval starší stavebnice, Vláďa tradiční lahvinky vína, Hedvika potom pár drobností útěchy.

Takto to dopadlo.

Ještě jednou popíši ono zmíněné přeskupování. První tři kola se letí „normálně“, podle náhodného rozlosování. Po třetím kole se na základě dvou lepších letů piloti rozdělí na lepší a horší skupinu, které spolu letí čtvrté a páté kolo. Po pátém kole se na základě čtyř nejlepších výsledků startovní pole rozdělí ještě jednou. Do konečného pořadí se potom počítá pět nejlepších letů. V dnešní soutěži se složení skupin „přelévalo“ docela významně, až na Jirku neměl nikdo nic jisté až do posledního letu. Je to napínavé a je to krásné!

Vláďo a Aleši – vím, že se neustále opakuji, ale jste skvělí. Díky moc za hezký sváteční den.

A ještě něco jiného:

Foukalo tak moc, že se Aleš bál létat i s touto devítikilovou „potvorou„.

Andula vysazovala parašutisty hodně daleko od letiště, stejně je to krásný stroj.

Honza
6.7.2020