Manušická soutěžička už je pojem 🙂 . Po třech týdnech jsme se v Manušicích sešli znovu – a v podstatě ve složení z poloviny obměněném. Soutěžičky se svolávají pouze s několikadenním předstihem, takže někteří tradiční piloti měli už jiný program.


Nejprve musel Aleš připravit „zázemí“, piloti své modely vždy začnou sestavovat až poté, co se ujistí, že neumřou hlady 🙂 .

Manušice = Django, zde 2x v základním provedení (Vláďa a Honza)…

… s uhlíkovým D-boxem (Jirka – konečně už také s Djangem, na čemž mám také zásluhu 😀 ) …

… a s maximální uhlíkovou stopou samotného „pana továrníka“ 🙂 .

Vždy před závody máme doma tichou domácnost, Hedvika trvá na tom, že bez štrúdlu se mnou jet nemůže, ještěže pilotům chutná.

Smíšek Honza. Přišel se s vážnou tváří Vládi zeptat, že mu při sestavování Djanga zbyla matice, jestli neví, odkud mohla vypadnout. A potom vytáhl tuto. Prý asi ze serva 😀 .

Speciální lůžková úprava křesílka pro dlouhé lety.

Nástup. Už před soutěží jsme se s Vláďou dohodli, že poletíme podle netradičního formátu. Tři kola se normálně nalosují. Po třech kolech rozdělíme piloty podle dvou nejlepších letů do dvou výkonnostních skupin A a B (jde o čistě rozlišovací označení 🙂 ). Další dva lety se tak poletí v pevném složení skupin. Před šestým kolem se provede ještě jedno rozdělení podle čtyř nejlepších letů.

Vláďa byl dnes k nezastavení, navzdory silnému větru, turbulenci, stoupákům i klesákům sekal jednu tisícovku za druhou a lhostejno, jestli z plného letu nebo opakovacího tříminutového – blahopřeji.

Nejrychlejší způsob, jak zopakovat start, je přistát do ruky. Pro Radka to byla první letošní soutěž s „malými“, navíc v opravdu obtížných podmínkách, tak ladil a ladil 🙂 . Bedna ale i tak byla, takže rovněž, byť o trochu méně 😉 , blahopřeji.

Aleš bojoval sám se sebou, ale ono to v té naší kategorii tak je – jednou dole, jednou nahoře, naštěstí se to pořád mění 🙂 .

Obávám se, že se opakuji, ale kvůli tomuto se na soutěžičky jezdí, mňam, mňam.

Pohodička na trávníku. Protože nás bylo celkem devět, dohodli jsme se na dělení 4 + 5. Do lepší skupiny postoupili: Vláďa, Radek, Míra a já. Dopředu prozradím, že při seskupování před posledním kolem tomu bylo stejně, takže čtvrté až šesté kolo jsme letěli ve stejném složení skupin.

Jednou z výhod rozdělení pilotů je i to, že „lepší“ piloti mohou radit. Pro Honzu Kuneše to byla první soutěž vůbec a nevedl si špatně.

Honza Kopecký létá divoce, ale pokud jsem si všiml správně, spravily by to menší výchylky 🙂 …

… a má hezké brýle, mohl jsem se v nich vyfotit 🙂 .

Vítr a nesprávný odhad způsobily jedinou škodu soutěže – bude to chtít novou gondolku 🙁 …

… poslední dvě kola tak Vláďa musel odlétat s E-RESem.

Mají ty konstrukční modely něco do sebe, esteticky, výkonnostně za „véčky“ zaostávají o „parník“. Prý bude příští neděli soutěž u Mělníka, zvažuji účast se Slite, i když se mi po sobotní Plzni (a nemyslím Urquell) možná už nebude chtít.

Hedvika nevěrná 🙂 , za odměnu za úspěšné navádění jsme se po soutěži mohli zastavit u Jirky na kafe 🙂 .

Vyhlášení. Protože vyhrál Vláďa „továrník“, zřekl se první ceny v můj prospěch, děkuji 🙂 . Aleše potěšila cena za nejlepšího pilota druhé skupiny 🙂 .

Konečné pořadí: Vladimír, já, Radek, Míra, Aleš, Jirka, Honza Kopecký, Honza Kuneš, Vladislav.

Rozdělování do výkonnostních skupin se zdá mít jedinou nevýhodu – více práce pro pořadatele, pro malý počet účastníků se dají piloti v Sorgu přesunout ručně, pro větší počet by to Sorg mohl umět „na tlačítko“ (Aleši K., co Ty na to?).

Výhody vidím minimálně tři.

1. Skupiny jsou napínavé a „koukatelné“. Všichni jsou si vědomi, že letí proti pilotům srovnatelné výkonnosti, takže se snaží. Ve čtvrtém letu jsem vypínal v 68 m v silném větru. Risk nevyšel, protože jsem se bál letět moc daleko po větru, ale 9:12 je také hezkých 😉 . Rozhodně si nikdo nedovolí povolit v soustředění.
2. Piloti, kterým se ten den zrovna nedaří, mají možnost „urvat“ 1000, což je motivace jako hrom.
3. O pomocnících už jsem napsal výše. Pilot a pomocník tvoří tým a od dobrého pomocníka se může pilot hodně naučit.

Jak jsem vypočítal a popsal v tomto článku (to už je to 6 roků?), na nalosování nezáleží a dnes se to potvrdilo. Změny v pořadí mezi 3. kolem (kdy se dělilo podle výkonu a konečným pořadím) byly vlastně jen dvě – Vláďa klesl, po rozbití Djanga a soutěžních letech se Starwoodem s výškoměrem nastaveným na vypnutí motoru ve 100 m, z 5. na poslední místo a Honzové si vyměnili pořadí.

V každém případě se takové uspořádání pilotům líbilo a další soutěžičky budou pořádány podle stejného mustru.

Díky moc, Vláďo a Aleši, za hezký den na čerstvém povětří.

Honza
30.5.2020