Víkend na kanálu, aneb Tři muži ve člunu (děda, Vojta, já), o Hedvice nemluvě.
„Spolužák má jachtu a pozval nás, abychom na ní strávili víkend.“ To zní dobře ne? Realita byla ovšem prostší – Hedvičin spolustudující z vysoké školy opravdu tento člun vlastní, ale na léto jej pronajímá „firmě“ Yachtclub Petrov, u které jsme si museli lodičku pronajmout 🙂 . Jmenuje se Plucnarka, což jsme nakonec určili jako přesmyčku PRažský KAjutový CLUN. Člun je určený pro 6 lidí, z nichž 4 mohou přespat na palubě.
Baťův kanál má délku asi 60 km a je turistickou atrakcí, obce okolo investovaly (a stále ještě investují) do přístavišť a vybavenosti. Maximální rychlost lodí je 8 km/h a maximální výkon motoru je 20 kW. K plavbě je potřeba vedle plavidla už jen plnoletost.
Prvním zážitkem byla plavební komora (nebo se říká zdymadlo?). V dalších dnech jsme se pozorováním posádek v komorách dobře bavili 🙂 .
Plucnarka má motor o výkonu 10 koňských sil. Maximální rychlost podle GPS byla tak 7 km/h, na půl plynu tak 5.5, ale hluk byl nesrovnatelně menší. Řízení není nic těžkého, ale protože člun nedrží směr, je nutné neustále „řídit“ a korigovat směr. Popravdě mě to po prvním dni přestalo bavit a nechali jsme na další dva dny člun kapitánovi a plavčíkovi.
Vodní cesta, alespoň v dolní části kanálu mezi Skalicí a Strážnicí, je lemovaná porostem a plná ptactva, mohl jsem se „ufotit“, občas se mi do záběru připletl i člověk 🙂 . Viděli jsme ledňáčky, rákosníky, datly a spoustu dalších druhů.
Ještě v pátek večer jsme vyrazili do Strážnice na zmrzlinu…
… a cestou potkali paní roháčovou…
… a taky partu cyklistů, na které jsme poté narazili ještě jednou už v Petrově, ve (slavných) sklípcích zvaných Plže. Šli jsme procházkou kolem sklípků, když jsem zaslechl něco o koloběhu, tak jsem se hned zeptal, jestli mají koloběžky. A oni, že nás potkali ve Strážnici a že si o nás právě povídali, dokonce si všimli, že Hedvika dává přednost fialové barvě. Ochutnali jsme Pálavu a znovu jsem si uvědomil, že jsem prostě pivař 🙂 .
Na dobrou noc nás pozdravil Vivat. Spaní v lodi jsme přenechali klukům a s Hedvikou si ustlali v Krajtě.
Sobotu jsme zahájili ranní procházkou podél kanálu.
Při snídani jsme se dohodli, že se sejdeme ve Veselí na oběd. Kluci vyrazili před námi, ale koloběžka je minimálně 2x rychlejší 🙂 .
Prvním úkolem bylo ve Strážnici sehnat pumpičku, protože mi ji přes noc z koloběžky někdo štípnul (ať slouží, já jsem byl skoro rád, že jsem se jí konečně zbavil 😉 ), dalším bylo najít morový sloup (v každém městě přeci musí mít kostel, radnici a morový sloup). V informačním středisku ve Veselí nám ale řekli, že jsou marjánský kraj bez morových sloupů 🙁 …
… zato mají Masaryka, ale ten je všude.
Cesta do Veselí po zemi byla nečekaně dobrodružná, zahrnovala překonávání vodních toků po vratech plavebních komor i jezu přes Moravu. Akorát kopec nikde žádný, podle čeho se má člověk z hor orientovat – podle rákosí a kukuřice 🙂 ?
Nakonec jsme se v přístavišti ve Veselí sešli, loď vyhrála nad koloběžkami o asi půl hodiny, ale jen díky tomu, že jsme najeli asi 2x více kilometrů (navigátor spolehlivě selhával 🙂 ) a taky vlastně měli dřívější start 😀 . Nevěděl jsem, že jsou na kanále i piráti 🙂 .
Při obědě jsem šmíroval, co jedí jinde 🙂 .
Veselí musí být bohaté – mají kostel se dvěma věžemi a pomník Cyrila a Metoděje, ostatně bylo den před jejich svátkem.
Po návratu do Petrova (celkem ujeto asi 40 km) jsme si šli ještě protáhnout nohy v Petrově. Kostel mají pěkný, moderní, prý jim starý zbořili Turci v 17. století. Atrakcí Petrova byly také slavné lázně, které ale nepřežily privatizaci v 90. letech. Zbyl akorát sirný pramen, plácek, kde lázně stály, a naděje, že se někdo pokusí lázně obnovit.
Od pramene jsme pozorovali čápy – každý měl svůj komín 🙂 .
Večerní přístavní idyla.
V neděli ráno jsme se už jen projeli na koloběžkách na Slovensko a poté si krátili dlouhou chvíli při čekání, než se vrátí kluci z plavby, krmením oslíka Violky a pozorováním lodí v plavební komoře. Po poledni dovolená skončila, musel jsem stihnout soutěžičku 😉 .
Honza
9.7.2020