Novopacké letiště nemám rád, ale lidi okolo něho jo 🙂 . V sobotu s (možná) magickým (všude svatby 🙂 ) datem 18.8.2018 se nás s „malými výškoměry“ sešlo 22.


I když se mi zdá, že na soutěže přijíždíme čím dál dřív, stejně býváme nejlépe předposlední. Asi jen díky tomu, že jsme jeli pouze z Hořic, zatímco Ruda z Ústí, jsme zase „vyhráli“ předposlední místo 🙂 . Možná předpředposlední, protože jsem si nevšiml, kdy dorazil Petr Dušek 🙂 .

Nástup doprovázený vzrušenou diskusí. Pořadatel (nebo program) nalosoval lety tak, že bratři proti sobě letěli ve 4 kolech z pěti. Měl jsem dojem, že to ale nikomu jinému nevadilo 😉 . Diskutovalo se i o počtu kol, ale protože při 5 startech se dá stihnout i sobotní oběd, i toto zůstalo beze změny.

Mimochodem, kdysi jsem to počítal – nalosování skupin má na konečný výsledek jen velmi malý vliv, který se dále stírá s rostoucím počtem kol. Prostě ti nejlepší vyplavou vzhůru pořadím jako korkové špunty.

Mírné nepohodlí způsobilo nalosování i ústecké partě – všichni tři si na toto kolo museli shánět pomocníka/časoměřiče 🙂 .

Počasí bylo „extrémní“, v Pace je vždycky takové 🙂 . Jen slabounký vánek, zpočátku zatažená obloha, když se to konečně rozpustilo a vykouklo sluníčko, nasunula se další oblačnost, která zmizela až po poledni. Jediné, co fungovalo, bylo traverzování nad lesíkem a čekání na bublinky vznikající na ploše letiště a trhané lesíkem. Nebavilo mě to, stejně jako Jirku. Popravdě však musím uznat, že po marných pokusech jinde jsme se většinou s posledním zbytkem výšky vraceli nad lesík, abychom zachránili, co se ještě dá 🙂 .

Nejdelší cestu vážil Pavel Hloušek, propagátor „pevné vypínací výšky“.

Ruda moc neexperimentoval a byla z toho „bedna“, blahopřeji.

Ještě lepší před Rudou byl ředitel soutěže Petr.

Smolařem soutěže se stal Radek. Nejprve přišel při srážce s Jirkou Mihulkou (tedy jeho modelem) o směrovku. Neovladatelný model naštěstí přistál na louce za lesíkem nepoškozený. U náhradního modelu nefungovalo servo pravé klapky 🙁 . Srážky ve vzduchu byly ještě dvě, v obou piloti pokračovali v letu. V porostu skončily dva modely – Martinův po poruše serva výškovky (jen na lísce na kraji lesa) a Luďkův, v zápalu bojovnosti. Luděk měl nejmenší výšku dokončeného letu 38 m, nad lesem to prostě šlo 🙂 , ale není to pro každého pilota.

Jirka Tůma o modelech i létání přemýšlí, a vyplácí se mu to.

Další Jirka (Muhl) a jeho věrný modelářský psík. Vyrážel vždy společně s modelem, aby po dvou metrech zjistil, že se jejich trajektorie neprotnou 🙂 .

Rovnání na focení – kde kdo stojí, kam má mít ocas, jak se má tvářit 🙂 . Ne že bych vítězům oněch pár minut slávy nepřál (blahopřeji 😉 ), ale dožadovat se, aby se jim poražení soupeři klaněli, mi přijde už trochu moc 🙂 .

Přípravu na soutěž jsem zahájil výměnou přijímače, což u Djanga není jednoduchá operace, chtělo by to buď delší kabinku nebo přijímač až za servy v trupu, nebo dělám něco blbě.

V pátek večer jsme šli se ženou na pivo a narazili na „tréninkový kemp“ hořických modelářů. Ještě nemám statisticky vypozorovánu korelaci mezi výkonem a počty zkonzumovaných půllitrů, ale protože kolegové v pátek pravidelně trénují, aby v sobotu stáli na bedně, mám se asi co zlepšovat.

Ve vlastní soutěži jsem (jako již tradičně) zahájil škrtacím letem, ve třetím připojil druhý, když jsem měl sice nejvíc z těch, co opakovali, ale Petr se „utrhl“ 🙂 . Jen neochotně jsem se smiřoval s lesíkem 🙂 .

Zajímalo by mě, jestli se někdy dopracuji k čistému závodnickému postoji, že jde o závody a je potřeba je vyhrát. Jezdím si létání užít a když se zadaří, je to něco navíc – den je potom možné namísto vydařený nazvat adjektivem skvělý 🙂 . Nevím, možná jsou to kyselé hrozny 😀 .

Po soutěži jsme si „zablbli“ s házedly. Říkali mi kluci v Liberci, že přes zimu létají házedla a vystřelovadla, takže „mám plán“. Našel jsem dva kousky, asi tak 12 let staré, technika se na nich trénovat dá, i ženu to baví 🙂 . Zjistil jsem také, že mám svaly, o kterých jsem už roky nevěděl 🙂 . Dokonce i na strom jsem se musel pokusit vyšplhat – nakonec pomohl klacek vržený do větví, který modelem otřásl tak, že se pustil 🙂 .

Takže konec konců – prima den, Petře a kolektive – děkuji.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Honza
19.8.2018