V sobotu 24.8. se v nádherném modelářském parku u obce Suchá sešlo 13 expertů v „zírání nahoru“.


Letiště v Suché je centrem létání s „tryskáči“ pro celé Čechy i Sasko. Zatímco my vybalujeme a ladíme, jiný modelář ve svém obytném autobusu odjíždí. Vlek obsahuje 3.5 metrovou proudovou stíhačku.

Honza vybaluje (mimo jiné jde o nejzásobenějšího člověka na letišti – každou volnou chvilku tráví jídlem :-))…

… pokud tedy zrovna nejde na start …

… nebo pokud fotografovi nepředvádí první fázi – vzlet.

Z tohoto snímku usuzuji, že teď už je to dopravdy, protože rychlost je na soutěži fotografova první ctnost 🙂

Všude samý mistr ;-). I když tentokrát se mistři „utínali“. Honza měl volné táhlo k výškovce, takže model nechtěl létat rovně, a Standovi si vysypalo ložisko v motoru.

Ale na závody se jezdí hlavně pro zábavu a Honzu jsem bez dobré nálady ještě nikdy neviděl.

Tradiční účastník Jirka s netradičním modelem, křídla od Etalonu XXL od LSmodel. Rozpětí 2700 mm, moc hezky udělané. Na můj vkus je krátký trup, ale to se dá snadno napravit 😉

Startujeme …

… a přistáváme. Vítr se předtím, než začal foukat stabilní východní, točil, takže v několika kolech se sedalo z obou stran. Všimněte si, že Minicorado vzadu má jen spoilerony, zatímco Etalon XXL má čtyřservové křídlo. Já osobně považuji spoilerony pro přistávání na čáru za lepší řešení, ale Jarda si prý už objednává Minicorado i s klapkami. Uvidíme příští rok :-).

RCEN je soutěží v přistávání, záleží na vzdálenosti čumáku modelu od čáry. Aby nedocházelo k omylům, svěřili pořadatelé měřicí pásku jedinému člověku. Jarda se usmívá, je to dobré :-).

Pohled do útrob Minicorada. Nenávist k suchým zipům vedla k uložení baterie na držák, který se do trupu šroubuje.

Mimochodem, šroubek je magnetický, takže se šroubováku drží i při montáží ve vysoké trávě :-).

Roman s normálním Etalonem, tedy alespoň s křídlem z něho. Ocasní plochy vypadají na Siestu a trup na Q10 :?:. Nechal mě „očuchat“ vysílač od Futaby, asi rozbiju prasátko, Romane dík.

Na funkci ovšem nemá kombinace dílů z několika modelů žádný vliv.

O Standovi a ložisku již byla řeč. Radek sváděl vše na pomocníky, vystřídal ve čtyřech kolech čtyři a ani jeden nevyhověl. Bohužel jsme létali v jedné skupině, takže jsem mu já napovídat nemohl :-). Ale potěšili mě kluci, zkoušeli vypínat nízko a bavili se (skoro) jako já :-).

Sláva s Primerou, při jednom přistání z ní bohužel vyrobil velmi skladné letadlo. Ale opravit to půjde.

Mirek s Magicem. Před rokem, na své první soutěži, měl problém trefit letiště, v sobotu už to bylo mnohem lepší a pokud vytrvá, ještě nám zatopí. Příklad si může vzít z Rudy, který se neustále zlepšuje a v sobotu skončil třetí.

Nejlépe modely létají samy, bez řízení. Jirkovi neustále poskytovala morální podporu „lepší polovička“ („Angela“ – viz reportáž z Itálie) a na výkonu to bylo znát. Model sice létá sám, ale na přistání se řídit musí!

V „enkách“ je na šestiminutový let k dispozici desetiminutové okno, ale přesto se mockrát stane, že modely přistávají skoro najednou. Honza už si svůj model nese, Jardovo Minicorado čeká na změření, a Jirkové nalétávají na přistání…

… ještěže mám tak rychlý foťák.

Opět jsem létal nízko, sice mi to vyšlo pouze ve dvou kolech z pěti, 3x jsem si musel přimotorovat, ale mě prostě létat nízko baví :-). A taky se mi podařilo dvakrát přistát úplně přesně bez ztráty kytičky, takže jsem se vecpal před domácí borce a odvezl si hned dva salámy.

Vím, že „enka“ bývají podceňovanou kategorií, protože termika nehraje roli. Na druhou stranu jsou ideální kategorií pro vstup do světa elektrovětroňů a navíc, více legrace než v RCEN v žádné jiné kategorii na letišti nezažijete.

Více fotek a výsledky na chlumeckých stránkách (až budou, dám odkaz).

Honza
25.8.2013