F5J – Havlíčkův Brod 31.8.2013


Nádherná soutěž v nádherném prostředí a v nádherné kategorii létání daleko a nízko, to byla Havlíčkobrodská vrtule.


Ti, kdo na letiště dorazili ráno, museli vyrážet bez snídaně, tak tady to dohání :-). V ceně startovného byl ovšem jak teplý buřtík, tak studené pivo :-).


Hlavní stan hlavního hybatele F5J v Havlíčkově Brodě Vojty Valenty. Ray-X je pomalu nejrozšířenějším modelem ve startovním poli. Ale já pořád nevím, přezbrojit musím, ale na co??? Pike, Enjoy, Aspire, Ray-X, Electra, Xplorer nebo zase dřevák??? 😆


Hned vedle bylo depo Malčatýmu – největších favoritů soutěže.


Míra měl problém – při prvním startu neroztočil na startu vrtuli, na druhé kolo jsem mu půjčil vysílač a záložního Vira, což byl poněkud zoufalý pokus o zázrak, který nevyšel, …


… ale i čas přes 4 minuty byl za panujícího počasí lepší než „nula“.


Po vymontování motoru ze Supry se ukázal „vaklavý“ konektor mezi motorem a regulátorem, což nebylo obtížné opravit, takže …


… další kola už mohl Mirek odlétat se svým modelem.


Jarda s Aspirem jde na start. Před několika dny prý o model málem přišel po vybití zdrojů, naštěstí model létal přemety až do země a dopadl nepoškozen – klika!


Na F5J je hezké, jak se každý „bojí“ výšky. Taktika je jasná – v malé výšce obletět co možná největší plochu a až když stoupák není, vystřelit v posledních sekundách povolené motorové doby nahoru. Tedy, žádné kolmé starty a „stratosféry“ :-).


Jedna z neúžasnějších věcí byla vzájemná symbióza modelářů a velkých letadel (či spíše strpění modelářů piloty velkých letadel).


Pojížděcí dráha vedla hned vedle modelářského depa …


… ranvej zase vedle startovišť. Zakázaný prostor tvořil v podstatě polovinu oblohy, přesto k žádnému konfliktu nedošlo.


Trenér Tomáš na startu přes „Vosu“ VSO-10.


Montáž „altíka“ pod okénko v centroplánu – moc chytré řešení!


A ještě jedna skupinová …


… a ještě jedna s finalisty (6 nejlepších z 24 :-)). Finále bylo hodně zajímavé, nikdo neměl nic jistého. Foukal vítr a hrdý titul pěšák roku si vybojoval Tomáš, který přistál asi půl kilometru od startoviště :-). Vůbec, nul za přistání i celé lety bylo poměrně dost. Začínám chápat, že by někteří soutěžící možnost opakovaného spuštění motoru doslova potřebovali, ale stejně jsem proti tomu, podle mě je schopnost rozpoznat okamžik, kdy je potřeba začít myslet na návrat, nutnou podmínkou úspěšného létání. Tomáš se synem jedou již o nadcházejícím víkendu na mistrovství Německa, tak doufám, že se jim bude dařit, držím palce.

O mém létání ještě napíšu, až se dostanu ke stažení dat z výškoměru.

Organizace soutěže byla dokonalá, ne jen dobrá, opravdu dokonalá. Kdybych měl hledat nějaké mouchy, tak možná některá zbytečná čekání, ale to bylo dáno spíše aeroklubovým provozem (odstartuje aerovlek teď nebo až za chvilinku :-)). Děkuji moc za moc hezký den :-).

Fotek modelů a modelářů je tentokrát málo. Bohužel, když jsou okolo mě letadla, zapomínám na všechno ostatní, takže o to víc mám fotek skutečných strojů. Kochejte se 😉

Honza
3.9.2013

komentářů 15

  1. Ještě doporucuji ctene pozornosti Dynamic

    http://www.fvk.de/Neuheiten.html

    Jeden je tady, dokonale. Klon Supry, levnejsi, novejsi. Mohu mit v Plzni za stejnou cenu, za jakou se prodava v Nemecku, doprava naprosto bezpecna a zadarmo.

  2. Tomáši, já na rozdíl od většiny lidí nadšení pro super lehká letadla nesdílím. Mám na půdě F3J od Jardy Imiolka, zkusím to v prvním kole s tím :-). Ale až v zimě. Stejně vím, že kdybych nedělal hloupé chyby a uměl přistávat, stačí mi na finále i Castor, zatím… H.

    1. Honzo, tu mou reakci chápej trochu jinak… Já bych tu minimální hmotnost až tak nehrotil v případě, že kupuješ nějakou ekonomickou variantu. Pokud někde z druhé ruky potkáš ua dobrou cenu třeba Pike Perfect či Aspire ve variantě, která celkově vyjde na 2200-2400g, tak to klidně kup. Naučíš se s tím strašně moc a občas budeš proti lehkým i ve výhodě. Ale něco jiného je situace, když bys kupoval letadlo úplně nové za ne až tak málo peněz, což by byla ta Ivanova poznámka o Dynamicu. A tady už je to trochu jiná situace – dát 900EUR za model s 300g handicapem, když už někde u 1000EUR začínají modely „bez omezení“ mi opravdu nepřipadá jako nejlepší volba…

      1. Tomáši, dík, já to taky tak chápu. Jsou tu ale dvě ale: (1) pořád nejsem přesvědčen o tom, že jsem ten správně soutěživý typ, abych dal takové peníze za letadlo, (b) rozborem svých výsledků v F5J jsem zjistil, že na finále by to až na jednu výjimku stačilo i s Castorem vždycky, kdybych jen uměl přistávat :-), a to za mě asi ani kompozit nevyřeší.

        Jinak hodně štěstí v Německu, koukal jsem, že to vypadá spíše na spojené mistrovství Bavorska a Česka – budu vám držet palce! H.

        1. Bohužel asi platí všeho do času… Proč si myslíš, že jsem v Bořeticích a Holíči byl docela hodně vzadu? Protože prostě na podobné akci už „let na jistotu“ s vypnutím někde mezi 170-190m na finále obvykle nestačí, tak se musí létat níže a to mi už holt občas nevyšlo. Neco byla i trocha smůly, ale otevřeně přiznávám, že jsem některé lety riskoval „nad své schopnosti“. Ale nelituji toho, prostě se člověk musí učit létat víc na hraně.
          Mimochodem tohle sedí i na to moje finále v HB – nevyšlo to, ale sedal jsem do pole za skoro 11 minut což by ostatní pobilo docela drasticky, téměř dvojnásobek nejdelšího času ve finále 2. Při případném opakování podobné situace bych do rizika šel zase…

  3. Honzo, či už nadšenie zdielas alebo nie, tak si myslim, že lahky model bude pre seriozne lietanie F5J na medzinarodnej urovni jednoducho nevyhnutnosťou. Avšak iba pre istý rozsah podmienok. Ako hovoris, lahky model nie je vsetko. Ked zacne fukat a je termika, nie je na škodu mať pripravený 100-1000 gramový variant balastu.

  4. Až na kiks konektoru u mého motoru, to byl opravdu vydařený den a pořadateli výtečně zvládnutá soutěž. A Honzo, tvé postřehy a zpracování podkladů ze soutěže, to je profi, mohl by ses tím i živit.
    M.K.

  5. Hledal jsem, kde a kam můj klon Supry dovážit a podařilo se mě do gondoly nacpat 450g olova a letovka vyšla na 2045g. Vítr pofukoval asi tak 2-3m/s a i přes tuto váhu éro neopadalo. Takto, jsem zatím letěl jen dva starty, éro mělo větší podélnou stabilitu a příčně na křidýlka reakce velmi dobrá. To jsou zatím první postřehy. Uvidíme……. Chová se úplně jinak.

  6. Obavam se, ze fakta o lehkych eroplanech jsou pravdiva.

    Není to ovšem tak jednoduche.
    – udelat „jen“ lehky eroplan je snadne, staci pouzit méně materialu
    – udelat „spravne“ lehky eroplan snadne neni, musí se vychytat poddimenzovane uzly a to chvili (par let) trva. Něco o tom vim. Poddimenzovane uzly ovšem mohou mit i tezke eroplany…
    – v kazdem pripade jsou lehke eroplany strasne drahe. Disser, spread tow. Maxa stoji skoro EUR 1900, ma 4 vrstvy spread tow. Před lety jsem to delal rucne pro D-boxy. Jedna radost.
    – letani na mezinarodni urovni: moc krasna věc, ale: spousta penez, casu, stresu, atd. Jeden eroplan je jako zadny eroplan.

    Myslim, ze temto kategoriim by slušela minimalni hmotnost, ale to je jen muj osobní názor.

    1. Tohle právě Ivane zatím asi nejlépe zvládl Patrik Heinrich – Stork F5J je na tom hmotnostně velmi slušně (já jsem teď na 1730g a ještě by se dal odlehčit pohon), přitom to ale dokázal i při celkem levné „skleněné“ konstrukci.
      Osobně si myslím, že Stork v tuto chvíli v poměru výkon/cena moc konkurence nemá, blíží se mu snad ta slovinská Elektra. Ve zcela absolutním měřítku podle výkonu se lepší modely asi najdou, ale ten nárůst výkonu je mnohem menší, než nárůst ceny. Viz tebou zmíněná Maxa 🙂

  7. Tomáši, souhlasím, že všeho dočasu. Jenomže když se podívám na své výsledky, tak mi vždy na finále chybí pár bodů, které ztrácím přistáním nebo nějakou jinou nedůvtipností ;-).

    Ale hlavním bodem je ten, že s těžko kdy zúčastním nějakých velkých mezinárodních závodů (jak píše Marko), klidně se přiznám, že neberu F5J dostatečně vážně (jako ostatně celou modelařinu). Ale víc než 30 lidí na soutěži už znamená málo létání a moc čekání, nic pro mě. Prostě mi chybí ambice nebo jsem už lenivý… Tím spíše obdivuji lidi, co do modelů jdou naplno. Obdivuji a trochu i závidím.

    S tímto mým přístupem si tedy mohu i dovolit mít názor, že pro létání nízko a daleko je více potřeba rychlosti a pronikavosti a případně i stability na úkor malého opadání a případně poloměru zatáčky. Mohu se mýlit a nevadí mi to :-).

    Jinak podle mě jsi mohl v HB uletět i 15 minut, kdyby si se nezačal vracet tak brzy :-). Můj názor na to je v textu výše.


    Přikládám záznam z výškoměru, 1 let bezproblémový, 1 let jsem si hodně užíval (propotil jsem triko), ve zbývajících by mi asi větší model pomohl, ale možná taky ne :-). A 10. místo z 24 je pro mě (a Castora) tak jako tak úspěch.

    Ještě jednu poznámku ke škrtacím kolům. Říkal mi Mirek Číp, že jsem byl před 5. kolem na 6. místě, což jsem mu vůbec nevěřil, ale asi jo. Jenomže to je podle té logiky, že když má někdo po 4 kolech 4×800 = 3200 bodů, tak je to víc než 3×1000+0 = 3000. Kdysi jsem si zakázal se k výsledkové tabuli i jen přibližovat v průběhu závodů, ale jsou lidé, co své postavení sledují. Podle mě by škrtací kolo mělo být nějakým způsobem v průběžných výsledcích zohledněno, zvlášť když je to podle hesla, že čím míň škrtnu, tím výše poskočím :-). Ale to je spíše námět pro Aleše, já bych škrtací starty zrušil (a nebo škrtal až po 8 kolech, jako to mají v F3J ;-)).

    Honza

    1. K tomu finále – já udělal Honzo jinou chybu… Já se začal vracet hodně na hraně. Při návratu jsem ale nalétl další stoupák a mě to nedalo a zkusil jsem zakroužit znovu. Stoupák tam byl, je to vidět i na záznamu, ale bylo evidentní, že mě to odnáší mnohem více, než je přírůstek výšky… Kdybych pokračoval rovně a jen něco málo nabral v přímém letu, tak jsem se možná vrátil (aspoň do 75m), takhle to ale šlo dopryč úplně. Zrovna tohle jako chybu beru a zapamatoval jsem si to propříště 🙂 Až do tohoto zakroužení si naopak za letem stojím. Jinak to finále jsem začal z 92m…

    1. Akorát je to trochu zastaralé – všechny tři popsané modely už dnes vypadají trochu jinak (anebo jsou přímo nové typy, viz Pike Perfection) . Jinak článek zajímavý, ten překlad jsem četl, ale ber to malinko s rezervou 🙂

Komentáře nejsou povoleny.