Modrá obloha, spousta termiky prokládané rozsáhlými klesáky, větřík jen mírňoučký, kamarádi, dobrá nálada – co víc si může elektroletec za závěr sezóny přát 🙂 .


Začátek dne byl ale mnohem pochmurnější. Ačkoliv bylo celou cestu jasno, za Valíkem se krajina halila do mlhy. Předpověď byla ale příznivá, čekali jsme.

Jediný odvážlivec byl Karel …

… do 50 m létat šlo 🙂 .

Staňkovští začínají den kávou (mřížovaný koláč dodala Hedvika 🙂 ) …

… připravenou na tomto geniálním zařízení.

Okolo 11. hodiny se začalo naplno trénovat …

… a Robert otevřel prodej letenek. Soutěž měla být společným podnikem „Jižní sekce“ a Staňkova, ale nějak se pánové úplně nedohodli, nicméně na průběh dne to nemělo vliv. Pilotů bylo 18, to jest do krásných tří plných skupin po šesti, šest kol se škrtáním a bez finále.

„Medvědí“ depo pilotů z Heřmanova Městce…

… klenutý profil, velká plocha, přísně eliptické tvary, plovoucí výškovka. Miloš a kol. jdou při konstrukci modelů svou cestou, což se mi líbí a držím jim palce.

Martinův model se jmenuje stejně, ale vypadá jinak 🙂

Co se modelů týká, je Gejza naprostý individualista. Pořád si myslím, že v RESkách by mělo být vlastních konstrukcí víc než modelů ze stavebnic, vždyť stavební pravidla k tomu vybízí…

… i když postavit model ze stavebnice také přináší spoustu modelářských zážitků.

Budoucí vítěz programuje Eli …

… a pod dohledem tělesné stráže pilotuje 🙂 . „Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k dokonalému mladému muži patří cigareta jako k velbloudovi hrby.“ (Povídky Šimka a Grossmanna).

Pavel „bojoval s očima“ 🙁 i novým vysílačem, ale dobrou náladu si zkazit nedal, i když vyhrožoval, že elektru prodá …

… povšimněte si dutinek konektorů – nasazením kabinky se zapíná napájení. Při opakování se tím šetří cenné vteřiny 🙂 .

Konečně jsem přistihl Ivana H., jak na domácím letišti létá 🙂 . Vedle ERESky předvedl i Geronima (RCEV) s nadupaným pohonem – mám o čem přemýšlet.

Ivan M. už má prý doma Django a pochvaluje si Resika…

… odhodlání ale nestačí …

… pokud selže technika. Předchozí tvrdé přistání „načalo“ list vrtule, který při dalším startu odpadl. Vibrace urvaly směrovku a model skončil v poli. Ivan však stačil sestavit náhradní model (Wiki) a ačkoliv si po celou dobu letu stěžoval, že s ním neumí létat, skupinu časem 6:02 vyhrál!

Radek je nadějí RES, výborný pilot a …

… vděčný objekt pro fotografy 🙂 (i tatínka Pavla). Přistání je tzv. spirálovité, kdy model oblétává přistávací bod ve stále zužujících se kruzích 🙂 (ostatně, na tento styl doplatil i Ivanův Resik nalomenou vrtulí).

To jsme my 🙂 (klikněte na obrázek pro větší rozlišení). Výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku.

Roberte a ostatní – díky moc za pěkný konec sezóny a věřím, že se s „dřeváky“ na vašem letišti příští rok zase sejdeme.

Soutěž měla ještě dohru – v Rodinném pivovaru Radobyčice (asi 2 km od letitě). Sice jsme způsobili zmatek mezi cyklisty, kteří se podivovali, co může být špatné na pivu, když všichni popíjíme višňovou limonádu 🙂 , ale řídit pod vlivem je přeci trestné 🙂 . Zhodnotili jsme sezónu, podivovali se, kdo vlastně chce finále, a kuli pikle na příští měsíce. Domů jsme dorazili asi v půl deváté večer, utahaní, ale spokojení.

Mně se létalo tak nějak hezky, užíval jsem si to. A mám rád třetí místa. Když vyhraju, jsou na mě všichni naštvaní 😉 , na druhém místě jsem naštvaný já, třetí závodník bývá nejspokojenější 🙂 . Dal jsem vyprat čepici a kšíry od vysílače a odvolal svou přihlášku na nedělní soutěž v Havlíčkově Brodě, už se mi tam nějak nechce, třeba bych si svatováclavskou pohodu nabytou v Plzni mohl zkazit 🙂 .

Takže zase příští rok, pokud nebude nějaká ta mikrosoutěžička 🙂 .

Honza
29. 9. 2023