Velmi neobvyklé Hořice – větru málo, voda žádná. Nádherné počasí přilákalo v sobotu na letiště 21 pilotů „malých výškoměrů“ kategorie RCEV.


Začal jsem chybou – nechal jsem foťák na chatě, něž mi pro něj Hedvika dojela, měli už všichni vybaleno a zalétáno, naštěstí ještě ne všichni zaplaceno 🙂 . Pořadatelský tým vytvořil létající ředitel Petr, startér a pokladník Pavel…

… a „kantýnský“ Filip. V depu se rozpoutala diskuse, zda to, co je v pytlíku, je opravdu buchta 🙂 , natahujícím se rukám byl filologický problém ukradený 🙂 .

Soutěž byla vypsána na sedm kol po třech skupinách na sedmi startovištích. Nejhorší let se škrtal, mnoha pilotům to bylo málo 🙂 …

… opakovalo se dost často. Počasí bylo velmi termické, ale občas se pilot rozhodl pro špatnou stranu.

Karla má každý rád…

… zvlášť když člověk potřebuje šroubovák nebo lepidlo 🙂 , inu je to profesionální letecký mechanik!

Karel a Vláďa si jako pilot a pomocník (i jako pomocník a pilot) vzácně sedli, tým je silnější než jednotlivec.

V polovině soutěže se tak na dvě kola trošku rozfoukalo, Vláďa vytahuje Limita. Později ale zase vítr utichl…

… takže přišlo ke slovu opět Django New. Ale nedolétalo – kvůli klapkovému servu. Já to říkám furt – buď je třeba éro bez klapek, nebo dva modely 🙂 .

Obdobný problém potkal Martina v předposledním kole – vyhořelé servo klapky „způsobilo“ nulu za přistání, a to ho stálo bednu 🙁 .

Tady byl Martin ještě veselý 🙂 .

Jirka dal minulý týden přednosti F3G v Belgii…

… v Hořicích mu trénink z Nové Paky trochu chyběl 🙂 . Stejně je to pilot, od kterého se mám pořád co učit.

Jak to ten Petr dělá, že tak skvěle létá? Jediná naděje nás ostatních je, že si konečně pořídí nový model. Vždyť Arniku má už přes 10 let! Přesto jednu nulu ve výsledku má. Zrádná termika ve spolupráci se zesílivším větrem odlákala několik pilotů daleko od plochy. Petr přistál asi 120 m od bodu, Vláďa Č. si pro model půl kilometru došel …

… a Radek se vrátil na motor. Bohužel další nulu zapsal vinou „brnknutí“ do plynu po přistání na zemi. Výškoměr to vyhodnotil jako zapnutí za letu. Ach jo 🙁 .

Ivan „peče“ s Jardou…

… a pěkně ho prohání 🙂 .

Ivanova skladovací a nabíjecí stanice.

Po dlouhé době jsem se zase viděl s Rudou (Tiliamodel.cz) a Mirkem…

… když se létá nad hlavou, je nejlépe vidět z lehu.

Oběd 🙂 .

Radek dělá Rudovi tu nejlepší reklamu 🙂 .

Ale ne každý má Tilii – Leoš má posledního Daidala ve startovním poli…

… minulou soutěž vyhrál Martin s Tilií, po poruše regulátoru se vrátil k Faetonovi…

… a Brďas už je také pojem. I když se modely jednotlivých pilotů hodně liší, jmenují se všechny stejně 🙂 .

Sedm kol uplynulo jako voda, opravdu záleží asi hlavně na startérovi 🙂 . První kontrola modelů, co jsem kdy na soutěži RCEV viděl.

Čtení poražených…

… focení vítězů…

… blahopřeji. Výsledky jako obrázek.

Všichni mají vyklápěcí „prdelky“, jenom my křídlové 🙂 . Měl jsem s sebou jak bílého Djanga, tak černého Calvina. První dvě a poslední dvě kola jsem odlétal s Calvinem, prostřední tři, kdy trochu zesílil vítr, s Djangem. V panujícím počasí bylo asi střídání modelů zbytečné, termiky bylo dost i pro těžší model.

Za své výsledky se trochu stydím. Po vybojovaném (a patřičně provibrovaném) prvním letu jsem v důsledku nadměrného optimismu ve druhém kole vyrobil škrtačku. Takže jsem se přepnul do módu „better safe than sorry“ a začal létat zbytečně vysoko. V podstatě je to jistota pěti malých chyb za cenu vyhnutí se jedné velké. Tedy, ona tato taktika do jisté míry funguje, ale moc mě neuspokojuje. Mimo výšek mě mrzí jedno rychlé přistání za 9.51, ale bylo to po větru 🙂 .

I když byla soutěž krátká, byl to náš první letošní pobyt na slunci – únava a vypadáme jako červené pandy 🙂 . Petře a kolektive – díky moc za hezkou sobotu.

A nakonec ještě pár fotek z „velkého“ provozu:

Honza
8.5.2022