V polovině srpna vždycky Nová Paka. Ve městě pouť, na letišti piloti RCEV. Zleva – Django New, kšiltovka, doping, brejle, letenka a pilot Vláďa „Clouseau“ 🙂 .


Rozpis, letenky, kasička a tradiční novopacké (vlastně tuzemské) přivítání.

Hořičtí piloti chodí trénovat už v pátek. Za úspěch bylo možné považovat již to, že jsme přijeli včas 😉 . Petr si ráno pohrával s dráty, ale do ostrého startu vše celkem v pohodě zapojil.

Nástup. To, že jsem vytvořil losovací matici má alespoň jeden pozitivní důsledek – pořadatelé (Petr) se omlouvají, že ji nepoužili 🙂 . Za mě je to v pohodě i bez omluvy, kluci. Jsem rád, že pořádáte a že mohu přijet, a na nalosování stejně nezáleží!

Mirek skládá Tilii…

… startuje …

… bojuje s návratem do kopce a proti větru …

… ale připletl se mu do cesty strom. Inu pták má hnízdit 🙂 . Dopadlo to dobře. Nejprve přijela plošina, ale nedosáhla. Místní piloti (ultralajtů) měli v hangáru žebřík a jeden odvážlivec pro model vylezl, navzdory nesouhlasnému křiku jednoho pilota, že je to topol a na topoly a osiky se neleze 🙂 . Po soutěži jsme ještě jeli k Mirkovi domů, pomáhal jsem mu nastavovat vysílač JR XG14E – trvalo mi, než jsem pochopil logiku softwaru, a za svou tupost jsem byl nezaslouženě odměněn medem a vínem – děkuji.

Když přijede Radek, létá se o druhé místo. Ale měl namále – jednou přistál 71 dlouhých kroků od bodu 🙂 .

O vítězství se Radek s Aničkou do poslední chvíle přetahoval s Jirkou a Mášou …

… někteří psi by měli mít křídla. Mimochodem, vypadá to, že k dobrému výsledku je potřeba mít s sebou na letišti pejska 🙂 .

Vláďa se spřáhnul s Karlem. Pilot a pomocník musí být naladění na stejnou notu, jinak nefungují jako tým, což je velká nevýhoda.

I modely mají stejné.

Podmínky byly obtížné, piloti i pomocníci museli být soustředění po celou dobu letu. Maximum bylo potřeba si odpracovat.

Klobásky, pivo, káva, limonáda – zajišťovaly Ondrovy babičky.

Hedvika považuje za svou povinnost přivézt na závody buchtu. Piloti už si zvykli a dožadují se 🙂 .

Náš neformální tým tvořil Petr…

… Jirka a já.

Petr létal 4 kola skvěle, ale potom buď vystřízlivěl, nebo mě začal jako pomocníka poslouchat 🙂 a vyrobil dvě škrtačky 🙁 .

Obdobně se bohužel vedlo i Jirkovi, nepomohla ani výměna pomocníka 🙁 . Mrzelo mě to. Ale fungovali jsme jako tým dobře, dokonce jsme vymysleli „štafetu“. Pilot přistává daleko po větru, pomocník odkládá stopky, obouvá body a běží pro model. Z depa vybíhá i třetí člen a protože to má k modelu blíž, je u něho první. Probíhá výměna názorů: „Nech to bejt“. „Já ho viděl první“. „Dobře, ty křídla, já trup.“ 🙂 .

Petr N. už má taky Django…

… ale také potřeboval běžce …

… Petr už by házel, ale ještě je potřeba nastavit přepínače 🙂 .

Zdendu jsem ještě neviděl bez úsměvu. A nejlepší pomocník je manželka (tedy, ehm, když pilota nedoprovází … viz výše, Hedvika se mnou chvíli nemluvila, když jsem tuto myšlenku vyslovil celou 🙂 ).

A stejně je to naše hraní kolektivní sport 🙂 .

Počasí bylo termické, toto je dospělý Duo Discus, přelétali nad námi i paraglidy, ale nás zajímá především termika přízemní.

Konec, poháry mají originální misky z uhlíkového kompozitu 🙂 . Tradiční cenu paní Gagarinové získal Renda za celkem průměrných 244 m 🙂 . Výsledky jako foto a na Stoupáku.
Diskuse na Stoupáku.

Já šel do soutěže s tím, že chci vyhrát soutěž v přistávání – nepovedlo se 😉 , ale i tak jsem byl spokojený. Největší nervy jsem měl ve 4. kole, kdy byl model ve třetí minutě 500 m vysoko, navzdory úsilí dostat ho do viditelnější letové hladiny vystoupal ještě do 582 m, což je asi můj soutěžní rekord. Poprvé jsem s Djangem sestupoval na brzdách a když jsem křídlo se záporným vzepětím konečně uviděl (nemám klapky, jen nahoru vyklopená křidélka), zděsil jsem se. Ale model vydržel, uf 🙂 .

Kluci novopačtí, díky moc za vydařenou soutěž, a ostatním připomínám, že za 3 týdny je na stejném letišti MČR v kategorii RCEV. A nashledanou příští sobotu v Manušicích 😉 .

Honza
15.8.2021