Po 14 dnech opět v Krkonoších – polovina června, kulich povinností 🙂 . Na soutěž se ale navzdory počasí sjelo 21 pilotů stopalcovek. I když jsme jeli „jen“ z Hořic, parkovali jsme téměř u závory, takovou účast na Brabenci nepamatuji.


Soutěž i tato reportáž patřila Alešovi (neustále mi lezl do záběru 😉 ).

Modelářskou smůlu měl Jirka S., přivezl si 3 modely, než soutěž začala, zbyl mu jediný 🙁 . U tohoto modelu mu prasklo křídlo za letu. Nebyla to jediná nehoda způsobená silným větrem a turbulencí za lesem.

„Vyplatí se nám taková soutěž?“ se ptá Jarda Martina a počítá tisícikoruny 🙂 .

Nástup – 5 kol, 3 skupiny po 7 pilotech, rozlosování tradiční „hornobranské“ – skupiny stejného složení narušovaném jen sem a tam nějakou náhodou 🙂 . Ale nezdálo se, že by to někomu vadilo.

Opakovalo se o „sto šest“, lety pod 3 minuty nebyly žádnou mimořádnou výjimkou. Zajímavé bylo, že na rozdíl od soutěže před dvěma týdny se nechodilo do pole, piloti modely spolehlivě dotahovali na vysekanou plochu letiště.

Jirka M. (ten od Máši 🙂 ) nikdy neztrácí náladu…

… i když v posledním kole přistál již po krátkém motorovém letu kvůli uvolněnému ložisku motoru.

Jirka M. se snažil létat aktivně, ale počasí nespolupracovalo.

Nejspolehlivější taktikou byla výška 200 m a Mickovské „stůj tam jako hydrant“.

Jirka T. se rozhodl neničit nový kompozitový model a létal s Djangem. A dobře, společně s Martinem H. byl jediným, kdo si troufl jít se stoupákem i po větru.

Veselí piloti při návratu ze soutěžního letu.

Martinovi nálada nevydržela. Má ovšem zásadu, že na letiště i domů vždy s celými modely. Praský trup nestačí slepit, spoj je třeba i obrousit 🙂 .

Vláďa létal vysoko, až moc vysoko…

… při přistávání rozehnal soupeře na sousedním bodu ale jen jednou 🙂 .

Nikdy jsem si nevšiml, jak krásně „kulaté pruhy“ má Martin na spodku křídla. Marek si na model od Radka J. stále ještě zvyká a posunuje se žebříčkem vzhůru.

I Leoš létá čím dál tím lépe.

Brďasy mají malé vzepětí, ve vzduchu je lze snadno poznat.

Karlovi nosím smůlu, vždycky, když si mě vybere k napovídání, je z toho škrtačka. Tentokrát to bylo ještě horší – srážka za letu.

Karlovu Djangu s 320 W motorem se do cesty připletlo Alešovo Django a po zásahu významně změnilo geometrii 🙁 . Zajímavostí bylo, že Aleš nezapsal nulu, model se ve větru zřítil zpátky k bodu – přistání za 5 🙂 .

Aleš byl pochopitelně naštvaný, ale …

… vyhlašování výsledků mu náladu zase spravilo – 1. místo před Petrem S. a domácím Martinem P. – obrovská gratulace!

Škody malé (motor vytržený z trupu a na kuželu zbyla polovina jednoho listu), ale být zapletený do srážky je vždy nepříjemné. I to ale k našemu koníčku patří, Karle nesmutni.

Výsledky na Stoupáku. A kdyby někdy zmizely, tak na fotkách – 1. list a 2. list.

Já zahájil přípravu na soutěž už v týdnu – výrobou dovážení pro Django. Zátěž je jednoduchá, papírová trubička naplněná zbytky diabolek po střelbě ze vzduchovky zalitými epoxidem. Celkem asi 70 g. Více jsem se bál, model už by nestoupal. Hmmm, model nestoupal ani tak – největší zapsaná výška byla 170 m, a to bylo v panujícím povětří málo, těch 20-30 m výšky mi chybělo, chce to silnější motor 🙂 . Ve čtvrtém letu jsem vyrobil škrtací let – při průletu turbulencí na motor začala plandat polovina motýla. Naštěstí neupadla a oprava spočívala v napatlání trochy „pětiminuťáku“ a vytvoření „formy“ z batohů a láhve. Diplomek a vteřiňák na mě vyšly, takže i tak spokojenost.

Jardo, Martine, Karle – díky moc za hezkou neděli. Krkonoše jsou kouzelné, příště přijedeme zas.

Honza
13. 6. 2021