Tento víkend jsem strávil na klubové akci na letišti v Hořicích. K-jedenáctka má za sebou první 2 hodiny ve vzduchu, tak už snad mohu napsat pár dojmů.


Ještě v pátek jsem zjistil, že plánovaný dvoučlánek 2S2200 je nafouknutý jak leklý kapr, takže do modelu putoval motor MVVS 3.5/960 a tříčlánek Lipol 1500. MVVS je zapouzdřená oběžka o asi 30 g těžší než plánovaný Phasor, těžiště se tak posunulo ještě kousek dopředu a výkon pohonu s vrtulí 10×6 klesl na asi 170 W. Ani jedno ovšem nevadí.

Model létá krásně realisticky, vyklopené brzdy při přiblížení vypadají moc hezky. Termiku umí model parádně, dají se vytáčet i bublinky ve 20 m výšce.

Malou chybou je, že model se nedá pořádně uchopit při startu, při plném plynu se nedá v jedné ruce udržet. Při polovičním ale ano, takže je nutné házet s malým rozběhem.

Významnou chybou bylo, že jsem si model naprogramoval jako motoráka a ne jako větroň. Po nastoupání jsem tak vždy nejdřív otevřel brzdy, zavřel brzdy a poté vypnul motor. Rychle jsem se vrátil ke svému navyklému uspořádání brzd na kniplu a motoru na třípolohovém přepínači.

Jsem šťastný a spokojený.

Honza
27.6.2021

---

A dále už pokračují kapitoly ze stavby.

Kapitola 2: 7.2.2021
Kapitola 3: 14.2.2021
Kapitola 4: 28.2.2021
Kapitola 5: 21.3.2021
Kapitola 6: 8.4.2021
Kapitola 7: 14.5.2021
Kapitola 8: 24.6.2021

Jak jsem se již zmínil před 2 měsíci, zaujal mě motorový větroň Schleicher K-11. Pustil jsem se do něj.

Věděl jsem, že chci polomaketu větroně. Mimo to, že si užiji konstruování a stavbu, je mým úmyslem také „spotřebovat“ materiál a vybavení, které jsem za roky „nakřečkoval“, a po které mi při svém současném zaměření na lehké termické elektrovětroně a polomakety pouze zabírají místo. Model tak bude ze „standardní“ (tj. těžší) balzy, serva budou „šuplíková“, motor nejspíše letitý Phasor 15-4.

Model jsem si nakreslil v QCadu, v měřítku 1:6 vychází rozpětí 2.16 m, rozměry jsem si upravil pro lepší letové vlastnosti a snazší konstrukci, takže to bude, jak už je u mě tradicí, spíše „čtvrtmaketa“. Musím vymyslet i nějaké ptačí jméno, pracovní název je zatím K-jedenáct 🙂 . Plánovaná hmotnost je 1200 g, plošné zatížení by mělo být kousek přes 30 g/dm2.

Profil křídla je Selig S3021, první tři kořenová žebra jsou z překližky 1.5. Protože se kvůli vzepětí spojka nevejde mezi pásnice nosníku, posunul jsem spojku kupředu a doplnil zdvojení žeber z překližky 2.5 mm.

Pro ostatní žebra jsem si vyrobil šablonky z krabice od kolekce …

… a poté žebra jedno po druhém vyřezal.

Pásnice nosníku jsou ze smrku 8×3, ke konci se zužují na 3×3. Dodatečně jsem si spočítal, že horní pásnici musím u kořene zdvojit. Takových dodatečných změn a úprav ještě bude 🙂 .

Stavební desku mám dlouhou 1100 mm (i to byl jeden z důvodů, proč jsem si pro stavbu vybral K-11 a ne „čistokrevný“ větroň – křídlo by se mi nevešlo na stůl). Balzu na torzní skříň jsem ale musel na konci o asi 50 mm nastavit.

Spodní pásnice jsem nalepil na spodní potah…

… a na odtokovou lištu „opěrky“ pro žebra. Odtokovky už jsem měl doma také mnoho let – hotové klíny 6×35 mm z poměrně tvrdé a těžké balzy.

Prvním krokem je sestavení křídla „nasucho“. Na balzu si nakreslím čáru, kam má přijít pomocná náběžná lišta, a tu přilepím.

Následuje přilepení žeber do pomocné náběžné lišty a v délce několika milimetrů k potahu.

Poté jedno žebro po druhé přilepím k potahu, nosníku i odtokovce. Je vidět, že odtoková lišta končí koncem křidélka, zbytek do konce křídla doplním balzou.

Dnešní stav. Se stavbou nespěchám 🙂 .

Honza
17.1.2021

---

Poslední větou předchozí kapitoly bylo, že nespěchám. V rámci „houmofisového“ režimu a s tím související snahy o zachování duševního zdraví se ale snažím každý den udělat alespoň kousek. Pravým křídlem projel vrták hladce a snadno, u levého bylo prostřední žebro trochu mimo. Při stavbě mě neodbytně doprovází myšlenka, že příště budu stavět křídla tři – na prvním se vše naučím a ta „létací“ už budou perfektní 🙂 .

Protože je spojka mimo nosník, přidal jsem zesílení (viz výše).

Vlepení stojiny.

Zabroušení stojiny „brousicími udělátky“ (lišta se skelným papírem – mám jich plný šuplík různých rozměrů i tvarů).

Po zalepení horní pásnice ještě zkouším lícování. Na obrázku je zbytek trubky o průměru 8, trubka bude z uhlíkové kulatiny, která má asi o 0.05 mm menší průměr, takže jde nasunout volněji.

Spojka drží v žebrech, pro její vedení jsem vyrobil papírové trubky. Pásek kancelářského papíru prosytím kanagomem a navinu na trn.

Trubky připravené k vlepení do křídla.

Váhal jsem, zda mám pohyb spojky do křídla nějak omezit. Nakonec jsem se rozhodl, že nemám rád slepé díry.

Zesílení nosníku. První dvě žebra zesiluje spojka, takže největší ohybový moment je právě na konci spojky.

Dále jsem zhobloval falešnou náběžnou lištu a nalepil horní potah k liště. Tento postup už je na těchto stránkách popsaný několikrát, ale opakování není nikdy dost.

Následuje nalepení náběžné lišty, na které jsou v pravidelných rozestupech „špalíčky“…

… které se „zkrátí“ tak, aby se zbytkem křídla definovaly rovinu.

Nakonec jsem na špalíčky nalepil plátky překližky 0.6 mm. U kořene 4 plátky (tj. 2.4 mm) a postupně 3, 2, 1 a na konci nic. Křídlo by tak mělo být plynule překroucené do negativu 2.4 mm.

Poté se nanese lepidlo na žebra a nosník a dokončí se přilepení horního potahu. Až do okamžiku přilepení potahu bylo křídlo rovné, ale potom zvítězila hmota nad duchem. Použitá balza byla natolik „mizerná“ (tvrdá, těžká, neohebná), že se i pod závažím zbytek křídla přizpůsobil jí, a nikoliv naopak 🙂 . Není to žádná tragédie, to ne, jen mě to mrzelo (ale i to už je za mnou, mám jiné problémy 🙂 ).

Výplň pro křidélko.

„Střih“ pro otvor pro brzdu. Brzda bude mít velikost 160 x 30 mm a mám pocit, že bude malá. Na RC Groups jsem četl, bohužel pozdě, že brzdy by měly mít délku asi 20% rozpětí. Na druhou stranu polomaketě stačí brzdy menší než modelu soutěžnímu, a také mé zkušenosti z jiných modelů napovídají, že jsem velikost brzd přeháněl.

Koncový oblouk je „splácaný“ ze zbytků lehké balzy. Následuje hoblování a broušení až do úplného vítězství 🙂 . Už před lety jsem přijal zásadu, že je lepší boule než prohlubeň, tj. s broušením je třeba přestat včas. V případě potřeby se lze k brusnému papíru později, po vychladnutí brusiče, vrátit, zatímco probroušená místa se opravují těžko.

Odříznutí křidélek. U křidélek mám opačnou obavu než u brzd – nejsou moc velká? V každém případě jsou těžká, asi 15 g jedno, takže je možná buď celá předělám, nebo alespoň odlehčím vyřezanými otvory. Celé křídlo teď váží těsně pod 270 g. Zdálo se mi to hodně, ale na druhé zamyšlení to vzhledem k použití standardní balzy úplně špatné není.

Kořenovou část zarovnám a upravím až podle připojení křídla k trupu. Oproti plánu má křídlo asi o 4 mm větší hloubku, tu ale už měnit nebudu.

Pokračovat budu ocasními plochami. Nakreslil jsem si je žebrové, s profilem HT13, ale obávám se, že rovná deska zase zvítězí 😉 .

Honza
7.2.2021

---

Rovná deska nezvítězila; zvítězila zvědavost, zda dokáži postavit plochu se symetrickým profilem symetrickou. Profil HT13 navrhl Mark Drela speciálně pro ocasní plochy, od poloviny hloubky dozadu už tvoří profil prakticky trojúhelník. Proto stačí šablony jen pro pevné části ocasních ploch.

„Vymyslel“ jsem (pro mě) novou konstrukci. Hlavní „kýl“ je z tvrdé balzy 5×13, náběžná lišta má průřez 5×10. Uprostřed lišt jsou drážky pro pásky překližky 0.6, které se do balzy zalepí (žebra jsou jen nasunutá, aby byl pásek překližky kolmý).

Drážku jsem vyrýpl jehlovým pilníkem – fungovalo spíše jako dláto. Šlo to mnohem snadněji, než jsem předpokládal.

Náběžku jsem podložil balzou 1.5, vše ustavil na plánku a poté spoje zvenku zakápl lepidlem. Po zaschnutí se spoje pojistí i z druhé strany.

Tuhý potah kořenových částí.

Kormidlo je opravdu jednoduché, má profil trojúhelníku.

Díly na vodorovnou ocasní plochu.

Tuhý potah potřeboval trochu „znásilnit“, protože se uprostřed „láme“, ale špendlíky jej udržely.

Díly po hrubém ohoblování připravené k broušení.

Hezky mi to přibývá 🙂 . Obě ocasní plochy váží dohromady 26 g.

Trup nemám ještě ani rozkreslený, pořád zvažuji několik konstrukčních variant; jsem sám zvědav, jak to nakonec dopadne 😉 .

Honza
14.2.2021

---

Psychicky jsem nevydržel a „vyhlodal“ díry do křidélek – ušetřil jsem asi 5 g na každém křidélku, pevnostně jsem moc velký rozdíl nepozoroval, balza byla opravdu „smrková“ 🙂

A dokonce to i lépe vypadá.

Dlouho (no dobře, několik dní) jsem si lámal hlavu s trupem, zda mám udělal funkční podvozek a jak. Nakonec jsem „vymyslel“ takovouto krabičku, kterou prochází spojka křídla a ke které chci zespodu připevnit rám podvozku.

Bočnice trupu jsou z balzy 2 mm zesílené překližkou 0.6.

Okraje bočnic jsou zesílené smrkovými lištami, vše lepeno epoxidem.

Vzadu jsem bočnice zesílil balzovými diagonálami.

Bočnice se přilepí ke krabičce.

Půdorys jsem si namaloval na papír ručně, nakrájel příčky…

… a trup ve „špendlíkové“ šabloně slepil. Další na řadě bude hřbet trupu.

První kochací fotka, do panelákového pokojíčku se model opravdu vejde jen tak tak.

Honza
28.2.2021

---

Stavba mi jde pomalu. Za (a) vymýšlím konstrukci za pochodu, za (b) se věnuji vymýšlení úloh pro Fun Challenge a za (c) při každé příležitosti létám. Ale neberte to jako omluvu, spíše výmluvu 🙂 .

Dlouho jsem přemýšlel, jak šikovně ohnout obě bočnice v přední části. Nakonec jsem vymyslel „překližkovou svorku“, do které se konce bočnic zasunou.

Po zalepení trupových přepážek jsem odstranil „svorku“ a nalepil kroužek, podle kterého budu brousit konečný tvar. Nejsem se sebou spokojený, je to takový styl „vlaštovčí hnízdo“, ale nic lepšího jsem nevymyslel. Motor uchycený za zadní čelo by umožnil se těmto komplikacím vyhnout, na druhou stranu nemám motory upevněné vzadu rád.

Přepážky vzadu jsou z balzy..

… v přední částí jsou překližkové, protože budou držet tvar odnímacího krytu. Dodatečně jsem si uvědomil, že alespoň jedno čelo krytu by mělo být šikmé, kvůli snadnému snímání a nasazování. Mezi čely krytu je mezera, po odříznutí kryt olemuji tenkou překližkou.

Připravený potah hřbetu trupu z balzy 2.

Nejprve balzu namočím, přichytím k trupu a nechám vyschnout. Poté potah načisto oříznu a přilepím.

Připravený potah přední části trupu.

Zbývá „motorový kryt. Původně jsem chtěl použít opět pouze balzu, ale nakonec jsem zvolil sendvič z tenké překližky 0.6 mm a balzy.

Překližku jsem lepil „pětiminuťákem“, šlo to snadněji, než jsem myslel. Na překližku přišla ještě zarovnávací vrstva balzy.

Trup ještě není obroušený. Nejprve musím vyřešit uložení křídla a VOP a podvozek, než budu moci uzavřít spodní část a poté trup obrousit. Práce ještě jako na kostele 🙂 . I když zatím neobtížnějším úkolem, s jakým jsme se při stavbě tohoto modelu setkal, by uříznutí uhlíkové tyčky – spojky křídla. Jinak už má jméno – „přejetý kapr“, on trup opravdu tak trochu vypadá 🙂 .

Můj vnitřní limit pro drak je 700 g, uvidíme 😉 .

Začal jsem pracovat na uložení křídla k trupu, ale to si nechám až na příště.

Honza
21.3.2021

---

Na modelu potřebuji centroplán, byť maličký. Křídla chci totiž zajišťovat lepicí páskou. Zevnitř jsem ještě na bočnice v místě kolíku křídla nalepil kousky překližky (nejsou vidět, ale podle mě jsou tam důležité).

Překližkové žebro je podlepené balzou, která je vytvarovaná tak, aby lícovala k trupu.

Další na řadě bylo lože výškovky. To je překližkové, se zalepenou maticí a dvěma bloky pro středicí kolíky.

Protikus na stabilizátoru je z překližky 0.6.

Tady jsem litoval, že jsem jako profil nepoužil rovnou desku…

… spravily to balzové klínky.

Upevnění VOP zakončuje překližková „podložka“ pod hlavou šroubu (samozřejmě, že jsem při zkoušení nejprve hlavu šroubu do balzy „utopil“ 🙂 ).

„Lože“ pro ostruhu na konci trupu.

Uzavření trupu spodním potahem.

Vybroušení prostoru pro motor. Dále jsem zabrousil dosedací plochu pro motorovou přepážku.

Pro motor jsem udělal nejprve přepážku „hranatou“, motor je omotaný lepicí páskou, aby šel do trupu těsně vsunout. Na přepážku jsem poté obkreslil obrys trupu…

… a po oříznutí přepážku přilepil.

Odříznutí krytu (při sestavování se mezi přepážky obou čel vloží odřezek balzy 1.5 – viz výše, čela se poté po obroušení olemují překližkou 0.6).

Tenkou překližkou jsem olemoval i spodek krytu.

Model je obroušený a připravený k potahování. Sice jsem si koupil fólii, ale použiji vlies na nosné plochy a papír na trup (nezkazím si model „igelitem“ 🙂 ). Vlastně musím ještě před potažením křídla „dořešit“ brzdy – váhám, jestli vůbec budou potřeba, ale určitě modelu dodají charakter. No a potom podvozek a kabinu, ale to už budou takové třešinky na dortu 😉 .

Honza
8.4.2021

---

Je to déle než měsíc od poslední zprávy, ale mám pocit, že není o čem psát. Přesto, že se modelu pořád, byť s přestávkami, věnuji, už nijak zvlášť rychle nepřibývá 🙂 .

Před potahováním jsem si připravil serva do křídla. Jak jsem přišel k HX900 už si vůbec nepamatuji, v krabici se musely válet už mnoho let.

Na první dobrou se serva brzd do křídla nevešla, musel jsem ukrojit patky a serva zasadit do rámečků. Také jsem zjistil, že krabičky HX900 jsou asi z „pravítkového“ celuloidu, kanagom je rozpouští.

Štíty jsou ze dvou vrstev balzy s vlákny napříč. Jsou ploché, profil jsem na nich nevybrušoval.

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli mám brzdy udělat funkční, na takto malém modelu asi nebudou úplně nezbytné, ale když už tam jsou, musel jsem si pro ně pod výřezem udělat místo. Samozřejmě, že by bylo mnohem výhodnější části žeber odříznout ještě před lepením kostry. Na druhou stranu, toto je můj charakteristický rys, nechávám si otevřených více cest, rozhoduji se vždy až na křižovatce.

Jo, to půjde 🙂 .

Zapomněl jsem slepit poloviny výškovky, spravil to pásek překližky.

Rozhodnuto, použiji papír, fólii „až někdy příště“. Celou kostru jsem nejprve nalakoval…

… potom zavěsil všechny pohyblivé plochy na pásky monofilu. Osa otáčení je vždy na povrchu profilu, takže spára bude ještě utěsněná potahem.

Stejně je balzová, nepotažená kostra nejhezčí fáze stavby.

Křídlo a ocasní plochy jsou potažené vliesem.

Papír (nebo bych měl psát „netkanou textilii“?) přilakuji jen po obvodu …

… a poté opatrně vypnu žehličkou.

Trup jsem potáhl japikem. Model zatím dostal 4 nátěry napínacím nitrolakem, v plánu jsou další dva zaponem – ty chci stříkat až na hotový model.

Trápení s brzdami, přední hrana klapky měla mít úkos, takto jsem si musel vypomoci skalpelem a „brousítkem“. Ještěže to není zvenku vidět.

Klapky „klapají“ 🙂 .

Servo křidélka

I křidélka „křidélkují“. Je vždycky radost, když se na modelu něco začne hýbat. Zjistil jsem, že do modelu potřebuji „větší“ přijímač, sice mám jeden „devítikanál“, ale jinak jen šestikanálové (přijímač Orange má kanálů dost, ale bál bych se ho použít v modelu jiném než pěnovém). Tak jsem si objednal u Lemona tento přijímač i s výškoměrem. Jsem zvědavý, kdy dorazí, když tak vykuchám ASW. Táhla používám bez stavitelných koncovek, stejně musím vždy sladit chod obou ploch ve vysílači.

Ještě před potahováním jsem si ve slabé chvíli vyřízl díly podvozku (vrtačka Pico od soudruhů z NDR mě provází už dlouho – píšu Ježíškovi o Dremela už možná 10 let, ale asi neslyší 🙂 ).

Podvozek bude přišroubovaný k desce v trupu a kapotovaný laminátovým krytem. Kolečko by mělo mít průměr 70 mm, ale vyštrachal jsem jen 50 mm, snad to bude stačit.

Zdá se mi, že už vidím cíl – osadit trup, podvozek, kabinu, nějakou barvu – snad to do začátku prázdnin zvládnu. A když ne, tak se také nic nestane 🙂 .

Honza
14.5.2021

---

Jde mi to jak psovi pastva, ale když je venku hezky, raději létám nebo se potím na koloběžce. Ale i mírný pokrok se počítá. Hrubá stavba jde rychle, dokončování znamená „tisíc“ drobností 🙂 .

Našel jsem stařičká serva Hitec HS-101, přivezl jsem si je ze služební cesty z Anglie někdy v roce 1993. Vypadají ale, že jim nic není a tento model je přeci „retro“ 😉 .

Uhlíkové kolíčky pro vystředění VOP.

Chvilku jsem měl obavy, zda bude výškovka „sundávací, zas tam dací“. Táhla ke kormidlům tvoří balzové lišty 6×6, s koncovkami z nerezového svářecího drátu 1.2.

Mezitím mi přišel přijímač. Tedy „přišel“: volala mi paní z pošty, že už se jim tam dlouho válí balíček a jestli ho jako nechci, že ho pošlou zpátky. Spolkl jsem kletbu a na poštu si došel. Přijímač má vestavěný výškoměr, vyzkoušel jsem ho v Etalonovi. Vario nesnáším, naštěstí jsou jednotlivé telemetrické funkce vypínatelné. Zajímavější mi přijde hlášení výšky každých 10 sekund, úbytek výšky vydělený 10 je totiž klesavostí. Je zajímavé, že Etalon se v ranním klidu dá „vydojit“ až na asi 0.3 m/s, ale v takovém režimu už bez podstatné ztráty výšky nezatočí. Telemetrie má dosah tak 300 m, řídit se ale dá i dále. Uvidíme.

Ostruha…

… a hlavní podvozek držící na 4 vrutech. Mám trochu pochybnosti, že vydrží nějaké tvrdší přistání, ale stejně budu létat většinou nad loukami, bez možnosti přistát na zpevněnou plochu.

Osu kola tvoří ocelový drát o průměru 3 mm, proti pohybu je zajištěný „víčky“, navíc jsou u kola vymezovací podložky z překližky 1.5.

Vyštrachal jsem kus velmi měkkého (pro příště – nevhodného!) polystyrénu a „vyhlodal“ kopyto pro kabinu.

Dvě vrstvy kancelářského papíru nalepené Herkulesem …

… a tmelení směsí pudru a nitrolaku a broušení, a tmelení a broušení, atd. 🙂

Nalícování kabiny na trup, nastříkání …

… a přilepení. Pomohl jsem si přítlačnými lištami z pěny a lepicí páskou. Není to dokonalé (ostatně, tak stavět ani neumím), uspokojivé ale ano.

Model má jen jedno kolo, takže také jen jednu „kalhotu“. Balzovou kostru jsem…

… vyplnil polystyrénem (tentokrát z mnohem tvrdšího obalu od nějaké elektroniky „zachráněného“ z popelnice)…

… a poté obrousil.

Kopyto jsem polepil separační izolepou a olaminoval asi 3 vrstvami tkaniny.

Hotový kryt by si také zasloužil vytmelit a nastříkat, ale to až po zkouškách. Při přistávání bude první na ráně, proto ho upevním jen oboustrannou lepicí páskou.

Hmmm, průsvitné opravdu není hezké.

Předběhl jsem stříkání pruhů. Po zamaskování jsem okraje pásky přetřel lakem a teprve poté stříkal – okraje jsou naprosto ostré, zase jsem se něco naučil.

I u pájení bych potřeboval více tréninku, když už mám pocit, že vím, jak na to, mám hotovo 🙂 .

Polička pro přijímač, polička pro baterku (není vidět). To jest téměř hotovo.

Jenže při sestavení modelu jsem zjistil, že se dotýká země ovládacími pákami křidélek. Musel jsem tudíž udělat ještě krytky, po kterých bude moci model „pojíždět“. Technologie je stejná jako u „kalhoty“, v tuto chvíli ještě schnou.

Plánovaná hmotnost byla 1200 g, postavit něco s takovou přesností se mi ještě nikdy nepovedlo 🙂 .

Phasor 15-4 s vrtulí 10×6 bere z nenabitého dvojčlánku 2200 asi 32 A, kužel je turbo, také ze šuplíkových zásob. Těžiště vyjde do spočítaného bodu (mírný dopředný šíp znamená, že těžiště je dost vpředu) s baterií posunutou až úplně dozadu, takže také dobré. Trochu jsem se zasekl při programování vysílače – je to větroň nebo motorák? Nakonec jsem se rozhodl, že motorák, plyn mám na kniplu, brzdy na třípolohovém přepínači, klouzavost soutěžního modelu mít K-11 opravdu nebude 😉 . Imatrikulace chybí, tu už před zalétáním nestihnu.

Držte mi v sobotu dopoledne palce 🙂 .

Honza
24. 6. 2021