K-jedenáct – 14. 2. 2021


Mírný pokrok na ocasních plochách – jděte na kapitolu 3.

R2: 7.2.2021
R3: 14.2.2021

Jak jsem se již zmínil před 2 měsíci, zaujal mě motorový větroň Schleicher K-11. Pustil jsem se do něj.

Věděl jsem, že chci polomaketu větroně. Mimo to, že si užiji konstruování a stavbu, je mým úmyslem také „spotřebovat“ materiál a vybavení, které jsem za roky „nakřečkoval“, a po které mi při svém současném zaměření na lehké termické elektrovětroně a polomakety pouze zabírají místo. Model tak bude ze „standardní“ (tj. těžší) balzy, serva budou „šuplíková“, motor nejspíše letitý Phasor 15-4.

Model jsem si nakreslil v QCadu, v měřítku 1:6 vychází rozpětí 2.16 m, rozměry jsem si upravil pro lepší letové vlastnosti a snazší konstrukci, takže to bude, jak už je u mě tradicí, spíše „čtvrtmaketa“. Musím vymyslet i nějaké ptačí jméno, pracovní název je zatím K-jedenáct 🙂 . Plánovaná hmotnost je 1200 g, plošné zatížení by mělo být kousek přes 30 g/dm2.


Profil křídla je Selig S3021, první tři kořenová žebra jsou z překližky 1.5. Protože se kvůli vzepětí spojka nevejde mezi pásnice nosníku, posunul jsem spojku kupředu a doplnil zdvojení žeber z překližky 2.5 mm.


Pro ostatní žebra jsem si vyrobil šablonky z krabice od kolekce …


… a poté žebra jedno po druhém vyřezal.


Pásnice nosníku jsou ze smrku 8×3, ke konci se zužují na 3×3. Dodatečně jsem si spočítal, že horní pásnici musím u kořene zdvojit. Takových dodatečných změn a úprav ještě bude 🙂 .


Stavební desku mám dlouhou 1100 mm (i to byl jeden z důvodů, proč jsem si pro stavbu vybral K-11 a ne „čistokrevný“ větroň – křídlo by se mi nevešlo na stůl). Balzu na torzní skříň jsem ale musel na konci o asi 50 mm nastavit.


Spodní pásnice jsem nalepil na spodní potah…


… a na odtokovou lištu „opěrky“ pro žebra. Odtokovky už jsem měl doma také mnoho let – hotové klíny 6×35 mm z poměrně tvrdé a těžké balzy.


Prvním krokem je sestavení křídla „nasucho“. Na balzu si nakreslím čáru, kam má přijít pomocná náběžná lišta, a tu přilepím.


Následuje přilepení žeber do pomocné náběžné lišty a v délce několika milimetrů k potahu.


Poté jedno žebro po druhé přilepím k potahu, nosníku i odtokovce. Je vidět, že odtoková lišta končí koncem křidélka, zbytek do konce křídla doplním balzou.


Dnešní stav. Se stavbou nespěchám 🙂 .

Honza
17.1.2021



Poslední větou předchozí kapitoly bylo, že nespěchám. V rámci „houmofisového“ režimu a s tím související snahy o zachování duševního zdraví se ale snažím každý den udělat alespoň kousek. Pravým křídlem projel vrták hladce a snadno, u levého bylo prostřední žebro trochu mimo. Při stavbě mě neodbytně doprovází myšlenka, že příště budu stavět křídla tři – na prvním se vše naučím a ta „létací“ už budou perfektní 🙂 .


Protože je spojka mimo nosník, přidal jsem zesílení (viz výše).


Vlepení stojiny.


Zabroušení stojiny „brousicími udělátky“ (lišta se skelným papírem – mám jich plný šuplík různých rozměrů i tvarů).


Po zalepení horní pásnice ještě zkouším lícování. Na obrázku je zbytek trubky o průměru 8, trubka bude z uhlíkové kulatiny, která má asi o 0.05 mm menší průměr, takže jde nasunout volněji.


Spojka drží v žebrech, pro její vedení jsem vyrobil papírové trubky. Pásek kancelářského papíru prosytím kanagomem a navinu na trn.


Trubky připravené k vlepení do křídla.


Váhal jsem, zda mám pohyb spojky do křídla nějak omezit. Nakonec jsem se rozhodl, že nemám rád slepé díry.


Zesílení nosníku. První dvě žebra zesiluje spojka, takže největší ohybový moment je právě na konci spojky.


Dále jsem zhobloval falešnou náběžnou lištu a nalepil horní potah k liště. Tento postup už je na těchto stránkách popsaný několikrát, ale opakování není nikdy dost.


Následuje nalepení náběžné lišty, na které jsou v pravidelných rozestupech „špalíčky“…


… které se „zkrátí“ tak, aby se zbytkem křídla definovaly rovinu.


Nakonec jsem na špalíčky nalepil plátky překližky 0.6 mm. U kořene 4 plátky (tj. 2.4 mm) a postupně 3, 2, 1 a na konci nic. Křídlo by tak mělo být plynule překroucené do negativu 2.4 mm.


Poté se nanese lepidlo na žebra a nosník a dokončí se přilepení horního potahu. Až do okamžiku přilepení potahu bylo křídlo rovné, ale potom zvítězila hmota nad duchem. Použitá balza byla natolik „mizerná“ (tvrdá, těžká, neohebná), že se i pod závažím zbytek křídla přizpůsobil jí, a nikoliv naopak 🙂 . Není to žádná tragédie, to ne, jen mě to mrzelo (ale i to už je za mnou, mám jiné problémy 🙂 ).


Výplň pro křidélko.


„Střih“ pro otvor pro brzdu. Brzda bude mít velikost 160 x 30 mm a mám pocit, že bude malá. Na RC Groups jsem četl, bohužel pozdě, že brzdy by měly mít délku asi 20% rozpětí. Na druhou stranu polomaketě stačí brzdy menší než modelu soutěžnímu, a také mé zkušenosti z jiných modelů napovídají, že jsem velikost brzd přeháněl.


Koncový oblouk je „splácaný“ ze zbytků lehké balzy. Následuje hoblování a broušení až do úplného vítězství 🙂 . Už před lety jsem přijal zásadu, že je lepší boule než prohlubeň, tj. s broušením je třeba přestat včas. V případě potřeby se lze k brusnému papíru později, po vychladnutí brusiče, vrátit, zatímco probroušená místa se opravují těžko.


Odříznutí křidélek. U křidélek mám opačnou obavu než u brzd – nejsou moc velká? V každém případě jsou těžká, asi 15 g jedno, takže je možná buď celá předělám, nebo alespoň odlehčím vyřezanými otvory. Celé křídlo teď váží těsně pod 270 g. Zdálo se mi to hodně, ale na druhé zamyšlení to vzhledem k použití standardní balzy úplně špatné není.


Kořenovou část zarovnám a upravím až podle připojení křídla k trupu. Oproti plánu má křídlo asi o 4 mm větší hloubku, tu ale už měnit nebudu.

Pokračovat budu ocasními plochami. Nakreslil jsem si je žebrové, s profilem HT13, ale obávám se, že rovná deska zase zvítězí 😉 .

Honza
7.2.2021



Rovná deska nezvítězila; zvítězila zvědavost, zda dokáži postavit plochu se symetrickým profilem symetrickou. Profil HT13 navrhl Mark Drela speciálně pro ocasní plochy, od poloviny hloubky dozadu už tvoří profil prakticky trojúhelník. Proto stačí šablony jen pro pevné části ocasních ploch.


„Vymyslel“ jsem (pro mě) novou konstrukci. Hlavní „kýl“ je z tvrdé balzy 5×13, náběžná lišta má průřez 5×10. Uprostřed lišt jsou drážky pro pásky překližky 0.6, které se do balzy zalepí (žebra jsou jen nasunutá, aby byl pásek překližky kolmý).


Drážku jsem vyrýpl jehlovým pilníkem – fungovalo spíše jako dláto. Šlo to mnohem snadněji, než jsem předpokládal.


Náběžku jsem podložil balzou 1.5, vše ustavil na plánku a poté spoje zvenku zakápl lepidlem. Po zaschnutí se spoje pojistí i z druhé strany.


Tuhý potah kořenových částí.


Kormidlo je opravdu jednoduché, má profil trojúhelníku.


Díly na vodorovnou ocasní plochu.


Tuhý potah potřeboval trochu „znásilnit“, protože se uprostřed „láme“, ale špendlíky jej udržely.


Díly po hrubém ohoblování připravené k broušení.


Hezky mi to přibývá 🙂 . Obě ocasní plochy váží dohromady 26 g.

Trup nemám ještě ani rozkreslený, pořád zvažuji několik konstrukčních variant; jsem sám zvědav, jak to nakonec dopadne 😉 .

Honza
14.2.2021

Komentáře: 3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)