ERES se od RES liší jen způsobem dopravení modelu do startovní výšky. I když se může zdát, že je tento rozdíl zanedbatelný, opak je pravdou.

Kdesi a kdysi, pravděpodobně na RCGroups, jsem si přečetl větu, kterou si od té doby pamatuji – kategorii definuje způsob startu. Opravdu to tak vypadá 🙂 .

RES čisté větroně
Energie vs. výška
Nejprve rozeberu klasické větroně startované gumicukem, tj. RES. Omlouvám se všem, kteří neholdují číslům a vzorcům, závěry snad budou i tak srozumitelné.

Dopravu modelu do výše zajišťuje energie v natažené gumě. (Vím, zanedbávám vítr, ale ten pro tuto úvahu není podstatný.) Energie je síla krát dráha (E=F*s), nenatažená guma má 15 m, natažená 45 m, v nataženém stavu má síla být 40 N. Pokud síla roste lineárně s natažením, potom energie v gumě je jedna polovina součinu prodloužení a maximální síly (E=1/2*Fmax*ds), tj. v našem případě E = 1/2*40*30 = 600 J (joule). Tato energie se spotřebuje na: (a) překonání aerodynamického odporu modelu, (b) překonání aerodynamického odporu vlečného zařízení, (c) dopravu modelu do výšky.

Teď si budu čísla cucat z prstu, ale pokud má půlkilový model klouzavost 15 (z výšky 1 m uletí vzdálenost 15 m), má odpor velikost asi 0.33 N. Od vypuštění z ruky k vypnutí ze šňůry model urazí vzdálenost asi 200 m, takže energie na překonání aerodynamického odporu draku je asi 0.33*200 = 66 J. Odpor šňůry se mi nechce počítat, takže ho odhadnu ve stejné výši. Na dopravu modelu do výšky tedy zbývá 600 – 66 – 66 = 468 J.

Potenciální energie je W = m*g*h, takže pro náš půlkilový model bude výška 468/10/0.5 = 94 m. Když bude mít model jen 0.4 kg, dostane se do výšky 468/10/0.4 = 117 m.

Je zřejmé, že čím lehčí model, tím se na gumicuku dostane výše.

Akční radius
V okamžiku vypínání z gumicuku nemůže být při pohledu shora model příliš vzdálen od kotvícího kolíku. Za každou odchylku od svislice procházejí kotvou se platí ztrátou výšky.

Důsledky

1. Větroň RES by tedy měl být co nejlehčí (opět připomínám, že neuvažuji vítr) a významná část jeho návrhu a optimalizace se zabývá startem.
2. Kvůli poměrně omezeným možnostem hledání termiky je správné mít pro let více pokusů, tj. pracovní čas by měl být delší než letové maximum.

RES elektro
Čtenáři je již určitě jasné, kam mířím, takže jen stručně:

Energie vs. výška
Elektra žádné omezení energie nemá. Daná je pouze výška, která tak není závislá na hmotnosti modelu.

Akční radius
Ani dolet na motor není prakticky omezený. Za 30 sekund může model urazit vzdálenost 300-500 m. Model tak již při stoupání prozkoumá mnohem větší oblast, takže i pravděpodobnost nalezení termiky je mnohem větší.

Důsledky

1. Model může být optimalizovaný pro klouzavý let, fáze motorového letu návrh ani konstrukci neovlivňuje.
2. Pokud je pracovní čas významně delší než letové maximum (aktuálně je pracovní čas 9 minut a letové maximum 6.5 minuty), má pilot elektry dvě možnosti. První je odstartovat na signál začátku pracovního času a ukázat termiku ostatním, kteří se startem vyčkávají. Nebo může pilot počkat, až vzduch „očuchají“ ostatní, pokud se někdo takový najde. Je to taktický prvek, ale obtížně hledám důvod, proč se startem nepočkat. Pokud to udělají všichni, stejně se reálně pracovní čas zkrátí na nějakých 7 minut, když už i čekající odstartovat budou muset.

   Pro elektry by tak pracovní čas neměl být výrazně delší než letové maximum. Zkrácení pracovního času je více než kompenzováno možností doletět dál. Podle mě by měl být pro ERES pracovní čas maximálně o minutu delší než letové maximum.

Rozdíl mezi čistým větroněm a elektrou je hluboký, měl by se projevit na konstrukci modelů, taktice létání, pravidlech i organizaci soutěže. Naštěstí se zdá, že jedinou změnou v pravidlech by mohl být pracovní čas.

Pravidla – ostatní
Když už jsem se ale pustil do studia a přemýšlení o pravidlech, sepíši i další kritiku pravidel.

Provedení modelů
V našich pravidlech se ve sportovní řádu píše:
9.6.9.2.1. Model je zhotoven převážně z dřevěných materiálů.
Následující provedení jsou povolena:
a) Otevřené plochy mezi žebry, plochy mezi žebry v části před hlavním nosníkem překryté balzou, plné dřevěné plochy, kombinace celodřevěných (plných) ploch a žeber.

V německém originálu se píše:
2.1. Das Modell ist in „überwiegender“ Holzbauweise erstellt. Folgende Bauweisen sind erlaubt:
a) Offene Rippenfläche, beplankte Rippenfläche, „D-Box“, Vollholzfläche, eine Kombination aus Vollholz und Rippen.

Z porovnání obou textů:
Offene Rippenfläche = Otevřené plochy mezi žebry
beplankte Rippenfläche = ???
„D-Box“ = plochy mezi žebry v části před hlavním nosníkem překryté balzou
Vollholzfläche = plné dřevěné plochy
Kombination aus Vollholz und Rippen = kombinace celodřevěných (plných) ploch a žeber

Z našich pravidel tedy vypadla možnost mít celé křídlo potažené tuhým potahem. Předpokládám, že jde o opomenutí překladatele.

Vypínací výška
Teď je v pravidlech napsáno, že vypínací výška má být 90 m a diskvalifikace přijde při 110 m. Správně by tedy časoměřič měl kontrolovat nastavení výškoměru před letem a tzv. FAI výšku po letu. To se mi jeví jako velmi nepraktické.

Podle mě by bylo lepší létat na kontrolu výškoměrů po každém letu. Časoměřič by číslo ukázané výškoměrem po letu zapsal společně s letovým časem a body za přistání na „letenku“. Výšky nad 90 m (nebo jinou hodnotu) by byly penalizovány. Například pro výšku nad 90 m by se mohly odečítat 3 body za metr. Tedy, když by výškoměr ukázal 90 m nebo méně, žádné body za výšku by se neodečítaly, za 91 m by byly 3 body dolů, za výšku 110 m by se ale skóre snižovalo o 60 bodů. Bylo by na pilotovi, jakou vypínací výšku si nastaví, případně nenastaví.

Finále
Jsem proti finále, ale připouštím, že to může být „kulturní rozdíl“ mezi tím, na co jsem zvyklý já, a tím, na co jsou zvyklí ostatní. Na druhou stranu neškrtání nejhoršího letu společně s finále je celkem rozumná kombinace, i když polovina startovního pole by do finále postupovat neměla 🙂 . Má nejpodstatnější námitka proti finále je logická – proč ti, kteří by potřebovali více soutěžních startů, aby získali zkušenosti, jich letí méně 🙂 .

Startoviště
Gumicuky vyžadují hodně místa, přistávat mezi startující nelze. Proto je nutné mít startovní body oddělené od přistávacích. U elekter je možné mít uspořádání plochy významně jednodušší, startovací a přistávací bod může být týž.

To je zatím všechno. Prosím diskutujme, ERES za to stojí. Dík!

Honza
8.6.2021