Slite dostala novou výškovku, měření konektoru JST-RCY a pár modelářských postřehů.
Modifikace E-Slite V2
Nějak mě „slajtka“ začala štvát. Nedokázal jsem ji seřídit tak, aby se mi její let zamlouval. Dostalo se mi ovšem dobrých rad, abych buď zvětšil výškovku nebo prodloužil trup, tak jsem po dokončení „Žabáka“ poslechl.
Nejprve jsem ovšem změřil rozměry modelu a zadal je do výpočtového programu (viz www.ecalc.ch). Tedy, v původním provedení má vodorovná ocasní plocha mohutnost asi 0.33 a neutrální bod modelu je 76 mm od náběžné hrany. Přepočítal jsem i Django a Castora – v obou případech je mohutnost VOP rovná 0.5. V literatuře jsem našel doporučení pro větroně 0.3 až 0.6. Inu, příště budu více prověřovat a méně důvěřovat, i když jde o model od renomovaného výrobce 🙂 . Ale je i klidně možné, že nepočítal s vrtulí v čumáku, která má destabilizační účinky, nebo jsem někde něco přehlédl já.
Nová výškovka má asi o 30% větší plochu (mohutnost 0.43) a je asi o 2 g těžší než původní. Těžiště se posunulo o asi 2 mm dozadu, ale protože neutrální bod poskočil až na 83 mm, má model větší zásobu statické stability. Až počasí dovolí, ještě si s těžištěm pohraji.
V každém případě model létá mnohem klidněji a už neuvažuji o tom, že jej někomu věnuji. Chodím létat pěšky 🙂 , abych měl jako „houmofisák“ alespoň nějaký pohyb. Krabice s modelem se krásně vejde do batohu, mám to na louku asi 2.5 km.
Konektory JST-RCY
Na malých modelech se používají konektory JST-RCY (katalogový list). Konektory jsou navržené na trvalý proud 3 A, ale výrobci modelářské elektroniky je používají třeba i na pětinásobek. No nevím, to už mi přijde přehnané, ale tyto konektory mají i výhody – (a) většina malých baterií i regulátorů je nimi osazena z výroby, takže není potřeba stříhat dráty a pájet, (b) jsou malé a lehké.
Domnívám se, že konektory nezabíjí proud, nýbrž teplota. Pokud bude proudové zatížení krátké, konektor se nezahřeje a mohl by vysoký proud přežít.
Kdysi jsem k vysílači Spektrum dostal telemetrický modul a snímač teploty. Původně je sice určený k měření teploty hlav spalovacích motorů, ale posloužil i zde. Termočlánek (v červené bužírce) jsem přiložil ke konektoru…
… a zabalil do pěnové izolace. Je zajímavé, že samotná manipulace (stisk mezi prsty) jej zahřála na asi 28 °C a musel jsem s měřením asi 5 minut počkat.
Změřil jsem dva různé pohony ve dvou různých modelech (v prvním měření běžel motor přesně 1 minutu, ve druhém měření 2 minuty) …
… a tady jsou grafy. Tedy, na tu malou baterku bylo i těch 8-9 A moc, hřála se dost. Měření pravděpodobně o několik (možná 10) sekund zaostává za teplotou, na začátku je malé zpoždění, po vypnutí motoru ještě teplota vystoupala o asi 5 °C výše. Podstatné je, že ani po 2 minutách chodu (tj. do téměř úplného vybití baterie) s proudem asi 7.5 A se konektor nezahřál na více než asi 50 °C. Stejného zahřátí se při dvojnásobném proudu dosáhne za čtvrtinový čas, tj. asi 30 sekund, takže například pro E-RES by konektor vyhovět měl. Navíc v modelu asi nebude zabalený v molitanu, takže se bude i lépe chladit.
250 gramů
Jak jsem zaznamenal na RCGroups, v Americe berou váhový limit 250 g vážně. Má to ale i kladnou stránku – tam, kde bylo dříve létání s jakýmikoliv RC modely zakázáno, se dnes s malými modely smí (odkaz anglicky).
Schleicher K-11
V posledním čísle FMT je článek o modelu Silvermöwe od robbe. Stavebnice je ze 60. let, takže jde o moderní retro (video). Model je volnou polomaketou motorového kluzáku K-11 a moc se mi líbí. Mám sice rozkreslené 3 malé polomakety (dmychadlové, jak jinak 🙂 ), ale nějak se mi zastesklo po normální stavbě, bez vymýšlení složitých mechanismů, šetření každého gramu a tak. Uvidíme, plánů je moc, času málo 😉 .
Honza
11.11.2020