Slite V2, stavba – 16. 11. 2019


R2: 16.11.2019


Venku je ošklivě, létat se nedá 🙁 . Ale stavět jo 🙂 . Vytáhl jsem tedy z police stavebnici Slite V2, o jejímž pořízení a výběru pohonu jsem již psal. Tento příspěvek bude, předpokládám, opět seriálem s mnoha pokračováními.


Začal jsem směrovkou na rozcvičení.


První dojem – při stavbě se generuje neskutečné množství odpadu, asi je potřeba při vyřezávání dílů laserem nechávat mezi díly mezery. Mám pocit, že krabice obsahuje materiálu na dva modely 🙂 .


Nejde ale jen o mezery mezi díly, několik prkének obsahuje pouze přípravky pro stavbu. Žebra mají patky, které se zasunou do výřezů v přípravku, prostě se nedá nic postavit křivě 🙂 . Což je druhý dojem – nikde žádné přemýšlení o stavbě, napětí, zda to vyjde, nebo bude nutno předělávat; prostě se díly zasunou do sebe a zalepí. Tvůrčí to není, ale počítám, že si užiji, až budu elektrifikovat trup.


Návod je německý a příznačně důkladný. Dojmem třetím je tedy – postupuj podle návodu a nemůžeš udělat chybu.


Detailní plán, obrázkový návod, instrukce „krok za krokem“, promyšlená stavebnice, perfektně vyřezané díly se všemi potřebnými otvory – nevím, jestli mě taková stavba vůbec baví 🙂 .


Střed křídla, žebra také v přípravku. Slepit koncová žebra byla první modelařinou (žebra jsou kvůli vzepětí šikmá a bylo potřeba trochu brousit 🙂 ).


Hřeben pro ustavení žeber (i položeber). Čtvrtý dojem – nemám rád „prstolep“, spoje jsou takové „upatlané“, nelíbí se mi to. Co jde, lepím kanagomem, jsem beznadějně zaostalý. Dokonce přemýšlím, že si model nezkazím fólií a použiji vlies a lakování, ale to se ještě uvidí.

Honza
3.11.2019



Druhý díl, aneb první pokračování povídání o stavbě E-Slite V2.


Po sestavení středu pokračuji uchy…


… a oušky. Postup je pořád stejný, přípravek, žebra s patkami. Nasadit, nastrčit, zalepit 🙂 .


Chvíli jsem se domníval, že stavbu už zvládám bez návodu 🙂 – uhlík náběžné lišty měl ovšem zasahovat až do okrajového oblouku, holt jsem musel prázdný prostor vyplnit balzou.


Největší opruz, zatím. Konce žeber jsou zesílené překližkovým zdvojením. Kdybych nebyl býval lepil prstolepem, mohla to být příjemná práce 🙁 , takto jsem byl upatlaný až za ušima a s výsledkem ne úplně spokojený.


Konstrukční řešení odtokovky z pásku překližky 0.6 mm a zesílení žeber z téhož materiálu se mi ale moc líbí.


Konečně! I soudruzi z NSR mohou někde udělat chybu (nebo jsem to nepochopil správně 😉 ), musel jsem zkracovat.


Další konstrukční prvek, který stojí za pozornost, je uložení spojky křídla v překližkovém domečku, …


… který se „obalí“ balzou a po obroušení vsune do uhlíkové trubky nosníku. Spojky jsou ocelové, jejich nahrazením uhlíkem by se dalo ušetřit možná 20 g, uvidíme.


Lepení spojek do křídla je operací, která se nedá uspěchat, pokud nemá být mezi oběma částmi křídla mezera.


Ouška drží na sklolaminátových spojkách.


Kostra křídla váží 207 g.


Pro srovnání, kolik krásné balzy skončí v koši, brečím.

Lehounká fólie Oralight a modelářská žehlička (konečně, po tolika letech přísahání na papír 🙂 ) jsou už na cestě. Nejdříve se ale musím zamyslet nad trupem, abych využil co možná nejvíce již přichystaných dílů 😉 .

Honza
16.11.2019

komentáře 4

  1. Jendo nedávno když jsi se o modelu zmínil jsem ohrnoval nos. Nyní když vidím
    stavbu, tak musím říci, že už teď je to krásné!!

  2. Honzo lep to rychleschnoucí disperzí – fakt vím, co říkám 🙂
    Vteřiňák je horší při broušení, Kanagom je na houby z principu (on totiž podle současné EU normy lepí daleko hůř než za bolševika), ale naopak rychlesnoucí disperze jsou velký pokrok a jako jedněm z mála lepidel jim nové ekonormy nijak podstatně neuškodily a proti minulosti jsou lepší.
    Tedy s výjimkou lepení té uhlíkové trubky, tam samozřejmě vteřiňák, ale to je asi jasné.

    1. Tomáši, chtěl jsem odpovědět až v dalším pokračování, ale to bude až příští víkend.

      Prstolepu přicházím na chuť postupně, zdá se mi, že úplně nejpodstatnější je obal. Nejlépe se mi pracuje s Pattexem „Perfect Pen“ (to je na úplně prvním obrázku to černožluté). Z lahviček od Pelikána (zelený uzávěr tamtéž) „bryndám“, nejlepší se ukazuje namáčet špejli a dávkovat kapičky z jejího hrotu. Ale křídlo už mám skoro hotové, když už jsem konečně přišel, jak na to.

      Kanagom mi na balzu vyhovuje asi nejlépe. Ale možná je to jen zvyk 😉 .

      Disperzi jsem zkoušel jen jednou, tedy mimo Herkulesu, ale to snad ani modelářské lepidlo není, snad jen na potahování polystyrénu balicím papírem. To byly nějaké tubičky od nábytku, či čeho, a dřevo to lepilo rychle a čistě.

      Uvědomuji si ovšem, že jsem zpátečník a „konzerva“. Pro mě je prostě modelařina balza a aceton. Nějak mi ty nové materiály nepřinášejí to správné potěšení.


      Stavím dmychadlového dvoumotoráka Jetcommander/Westwind. Až sem to bylo potěšení, křídla a ocasky jsou balzové, na pylonech i kousek skla a uhlíku.


      Trup jsem chtěl udělat z VectorBoardu (takový ohebný depron, ale z polypropylénu, takže aceton ho neleptá ani nelepí). Udělal jsem „bedničku“ a naprosto znechucený model odložil. Prostě to není ono. Materiál je v pohodě, to mě to nebaví 🙁 . Trošku se stydím, jak jsem zastydlý.

      Jdu objednat fólii na Slajta, sice jsem se už před časem zařekl, že jedině papír, ale jak říkám, stydím se za svou zaostalost – trošku 🙂 . H.

      1. Právě že starý Herkules byl naprd, lepil celkem slušně, ale při broušení se doslova tlačil na povrch. Ale ty nové jednak daleko rychleji schnou a za druhé se právě daleko lépe brousí. Tohle je pro klasiku ideální.
        Prý jsou ještě lepší tzv. alifatické disperze – Titebond, ale k tomu jsem se zatím nedostal.
        Jak píšu – podle mne jde kvalita spousty věcí do víš kam, hlavně kvůli různým ekonormám, ale ty disperze jsou jedno z výjimek, kdy to šlo opravdu hodně nahoru…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)