Slite V2 – 3. 3. 2020


Pár provozních zkušeností se Slite. A několik provokativních názorů.

S modelem mám nalétány už asi dvě hodiny, tak se chci podělit o dojmy.

Doporučená poloha těžiště 75-78 mm je na mě moc vzadu. Při asi 76 mm (původní provedení) byl model podélně nestabilní, po dovážení 5 g olova se jevil neutrální, za slabého větru už se s ním létat dalo, za klidu byla citlivost i příjemná. Přesto jsem přidal dalších 5 g a posunul těžiště dopředu na asi 72 mm (vše odhadováno).

Létal jsem i na svahu při asi 8 m/s. Jde to, model má vynikající aerodynamiku, klouzavost i akcelerace je na tak malý a lehký model úžasná, ale tuhost mu chybí. V rozjezdu model i mě vždy „zastavil“ flutter (odhadem při rychlosti 15-20 m/s, což možná není tak málo).


Při „nepovedeném“ přistání (model chytil o zem nejprve křídlem a otočil se o 90°) praskl potah z fólie. Byla zima, tak byl asi zkřehlý, ale i tak mě škoda překvapila, žádná velká rána to nebyla. Na opravě bylo nejnáročnější najít žehličku 🙂 .

Nejsem (zatím) schopen seřídit brzdu, model se vždy vrhne střemhlav k zemi. S posunem těžiště dopředu se ovšem chování zlepšuje, budu ladit dál. Psal jsem o tom zde, i když Slite je opačný případ než Virus.

Až na tu brzdu je se Slite velmi příjemné polétání, létá krásně, není problém točit „na pětníku“, ani se vrátit zpět proti větru. Omezením je relativní křehkost konstrukce.

Ke koupi stavebnice mě nalákaly ušlechtilé tvary a snaha zkusit něco nového (či vlastně starého – ovládání směrovkou a výškovkou). V tomto směru jsem naprosto uspokojený.

Ale už několikrát jsem se při návratu z létání přistihl, že přemýšlím, k čemu je takový model kategorie RES dobrý, praktická použitelnost modelu mi přijde hodně malá. S lehoučkým modelem se nejlépe létá za bezvětří nebo slaboučkého větru. Horší podmínky model zvládne, ale pilot musí dbát konstrukčních omezení (jinak řečeno, nic z létání nemá, jen pocit ulehčení po přistání, že to nerozbil). „Véčko“ (model kategorie RCEV) je mnohem univerzálnější (většinou výkonnější, až na opravdu velmi slabé podmínky, ovladatelnější díky křidélkům a pevnější) model.

Zdá se mi, že kategorii si vymysleli a založili volňáskáři a vzorem jim byla A-dvojka s rádiem. Možná je to jen dojem, ale mně se to tak opravdu jeví.

Častý argument, že jde o „levnou“ kategorii, podle mě také neobstojí. Slite je drahá sama o sobě, existují mnohem levnější stavebnice, třeba náklady na pohon, potah a nakonec i práci budou stejné. Navíc je otázka, jak se jiné materiály projeví na té mnou kritizované tuhosti.

RES model je ve srovnání s křidélkovým modelem mnohem hůře řiditelný, zvláště v turbulentním povětří. Při létání je tak nutné přemýšlet ještě více dopředu, aby model náhodou neskončil třeba v lese 🙂 .

Tedy, RES modely (či alespoň popisovaná Slite V2) nejsou ani levné, ani nenáročné. Jsou to výkonné soutěžní brusy, které vyžadují značné pilotní zkušenosti.

Podle mě je pro první pokusy s termickým létáním nejlepší Easy Glider nebo rovnou Django (či podobný model pro RCEV), pro začátečníky RES opravdu není.

Letní podvečery se Slite budou ovšem báječné 😉 .

Honza
3.3.2020

První let

Konečně jsem se dneska odhodlal vzít „slajtku“ na louku.


Letí! Foukalo, bylo hodně turbulence, takže to byl jen seznamovací let, asi 9 minut letu na minutu motoru. Budu se muset opět naučit létat bez křidélek 🙂 .

Ještě poznámku k vybavení, musel jsem si koupit malý přijímač Spektrum AR410, větší se mi pod křídlo nevešel, při vyměřování jsem zapomněl na kabely.


Těším se na letní podvečery se slabou termikou.

Honza
15.2.2020

Stavba
R2: 16.11.2019
R3: 12.1.2020
R4: 1.2.2020


Venku je ošklivě, létat se nedá 🙁 . Ale stavět jo 🙂 . Vytáhl jsem tedy z police stavebnici Slite V2, o jejímž pořízení a výběru pohonu jsem již psal. Tento příspěvek bude, předpokládám, opět seriálem s mnoha pokračováními.


Začal jsem směrovkou na rozcvičení.


První dojem – při stavbě se generuje neskutečné množství odpadu, asi je potřeba při vyřezávání dílů laserem nechávat mezi díly mezery. Mám pocit, že krabice obsahuje materiálu na dva modely 🙂 .


Nejde ale jen o mezery mezi díly, několik prkének obsahuje pouze přípravky pro stavbu. Žebra mají patky, které se zasunou do výřezů v přípravku, prostě se nedá nic postavit křivě 🙂 . Což je druhý dojem – nikde žádné přemýšlení o stavbě, napětí, zda to vyjde, nebo bude nutno předělávat; prostě se díly zasunou do sebe a zalepí. Tvůrčí to není, ale počítám, že si užiji, až budu elektrifikovat trup.


Návod je německý a příznačně důkladný. Dojmem třetím je tedy – postupuj podle návodu a nemůžeš udělat chybu.


Detailní plán, obrázkový návod, instrukce „krok za krokem“, promyšlená stavebnice, perfektně vyřezané díly se všemi potřebnými otvory – nevím, jestli mě taková stavba vůbec baví 🙂 .


Střed křídla, žebra také v přípravku. Slepit koncová žebra byla první modelařinou (žebra jsou kvůli vzepětí šikmá a bylo potřeba trochu brousit 🙂 ).


Hřeben pro ustavení žeber (i položeber). Čtvrtý dojem – nemám rád „prstolep“, spoje jsou takové „upatlané“, nelíbí se mi to. Co jde, lepím kanagomem, jsem beznadějně zaostalý. Dokonce přemýšlím, že si model nezkazím fólií a použiji vlies a lakování, ale to se ještě uvidí.

Honza
3.11.2019



Druhý díl, aneb první pokračování povídání o stavbě E-Slite V2.


Po sestavení středu pokračuji uchy…


… a oušky. Postup je pořád stejný, přípravek, žebra s patkami.


Nasadit, nastrčit, zalepit 🙂 .


Chvíli jsem se domníval, že stavbu už zvládám bez návodu 🙂 – uhlík náběžné lišty měl ovšem zasahovat až do okrajového oblouku, holt jsem musel prázdný prostor vyplnit balzou.


Největší opruz, zatím. Konce žeber jsou zesílené překližkovým zdvojením. Kdybych nebyl býval lepil prstolepem, mohla to být příjemná práce 🙁 , takto jsem byl upatlaný až za ušima a s výsledkem ne úplně spokojený.


Konstrukční řešení odtokovky z pásku překližky 0.6 mm a zesílení žeber z téhož materiálu se mi ale moc líbí.


Konečně! I soudruzi z NSR mohou někde udělat chybu (nebo jsem to nepochopil správně 😉 ), musel jsem zkracovat.


Další konstrukční prvek, který stojí za pozornost, je uložení spojky křídla v překližkovém domečku, …


… který se „obalí“ balzou a po obroušení vsune do uhlíkové trubky nosníku. Spojky jsou ocelové, jejich nahrazením uhlíkem by se dalo ušetřit možná 20 g, uvidíme.


Lepení spojek do křídla je operací, která se nedá uspěchat, pokud nemá být mezi oběma částmi křídla mezera.


Ouška drží na sklolaminátových spojkách.


Kostra křídla váží 207 g.


Pro srovnání, kolik krásné balzy skončí v koši, brečím.


Lehounká fólie Oralight a modelářská žehlička (konečně, po tolika letech přísahání na papír 🙂 ) jsou už na cestě. Nejdříve se ale musím zamyslet nad trupem, abych využil co možná nejvíce již přichystaných dílů 😉 .

Honza
16.11.2019



Po Vánoční přestávce strávené tvůrčí modelařinou zpátky k návodu a německé důkladnosti 😉 .


Chvíli jsem přemýšlel, že trup si vymyslím na míru, ale nakonec lenost zvítězila a bočnice trupu jsem sestavil přesně podle návodu.


Otázkou bylo, kde „fiknout“ špičku. Vyžádalo si to trochu počítání a uvažování s rozmístěním komponent, aby vyšlo těžiště, snad jsem neudělal chybu.


Serva jsou posunuta dozadu, přijímač bude pod křídlem.


Chyba – uříznutí špičky není v návodu, tak jsem na to zapomněl 😀 , musel jsem řezat na již spojených bočnicích.


Kužel má průměr 30 mm, šířka trupu je 26, takže jsem vepředu bočnice trochu roztáhl, aby navazoval.


Pro vybroušení prostoru pro motor jsem si pomohl překližkovou šablonou, průměr otvoru je 24 mm.


Vybroušení balzy je se správným přípravkem (trubka omotaná brusným papírem) hračkou.


Motorová přepážka je překližková.


Vzpoura skončila, vracím se k návodu 🙂 . Díru pro vlečný háček jsem zalepil a trochu posunul kabinu dozadu, abych se dostal k servům; dost materiálu zbylo.


Vypadá ten amputovaný čumák trochu divně, ale nechtělo se mi stavět gondolu úplně od začátku. S vrtulí je vzhled o hodně lepší 🙂 .

Honza
12.1.2020



Konečně hotovo 🙂 .


Lepení nosníku ocasních ploch pomocí balzových kolébek. Už mi ta připravenost a promyšlenost stavebnice lezla na nervy 🙂 .


Všechny otvory jsou už v trubce připravené, kus balzy v otvoru pro směrovku slouží k ustavení kolmice.


Potahování. Nekoupil jsem si jen potahovací fólii, nýbrž i žehličku a horkovzdušnou pistoli. Napadlo mě, že mě tento model přišel hodně draho, ale počítat to raději nebudu 😉 .


S Oralightem se pracuje příjemně – na fólii 🙂 , praxe mi ale chybí, těch „imperfekcí“ mám na modelu hrozně moc.


Do připravených výřezů pod desku brzdy se vlepí magnety.


Druhý pár magnetů je v klapce, velmi příjemný detail.


Konečně smrad 😀 , gondolu jsem potáhl papírem.


Bowdeny jsou vedené podél stěn trupu, pod křídlem bude přijímač.


Hýbe se to, pro mě vždy svátek. S DX-devítkou jsem se ale vyvztekal, nemohl jsem přijít na to, jak ovládat brzdu. Když selhaly všechny pokusy, podíval jsem se do návodu (na RCGroups 🙂 ). Při zadávání konfigurace modelu se musí vybrat křídlo se dvěma křidélky a dvěma klapkami 🙂 . Tím se aktivují příslušná menu, potom lze dvě křidélka a jednu klapku zrušit.


Servo brzdy je BlueArrow 4.3 g, větší se nevejde. Přilepené je oboustrannou lepicí páskou. Mimochodem, toto konkrétní servo už létalo v Balsettě.


Překvapení, tentokrát příjemné 🙂 . Očekával jsem hmotnost těsně pod 500 g. Mám také připravené uhlíkové spojky namísto ocelových, čímž by se dalo ušetřit asi 15 g. Ale zatím nechám ocel ze stavebnice. Mimochodem, model má plochu 37.4 dm2, takže plošné zatížení je 12.5 g/dm2.


Už se těším, až Slite vyzkouším ve vzduchu 😉 .

Honza
1.2.2020

komentářů 14

  1. Jendo nedávno když jsi se o modelu zmínil jsem ohrnoval nos. Nyní když vidím
    stavbu, tak musím říci, že už teď je to krásné!!

  2. Honzo lep to rychleschnoucí disperzí – fakt vím, co říkám 🙂
    Vteřiňák je horší při broušení, Kanagom je na houby z principu (on totiž podle současné EU normy lepí daleko hůř než za bolševika), ale naopak rychlesnoucí disperze jsou velký pokrok a jako jedněm z mála lepidel jim nové ekonormy nijak podstatně neuškodily a proti minulosti jsou lepší.
    Tedy s výjimkou lepení té uhlíkové trubky, tam samozřejmě vteřiňák, ale to je asi jasné.

    1. Tomáši, chtěl jsem odpovědět až v dalším pokračování, ale to bude až příští víkend.

      Prstolepu přicházím na chuť postupně, zdá se mi, že úplně nejpodstatnější je obal. Nejlépe se mi pracuje s Pattexem „Perfect Pen“ (to je na úplně prvním obrázku to černožluté). Z lahviček od Pelikána (zelený uzávěr tamtéž) „bryndám“, nejlepší se ukazuje namáčet špejli a dávkovat kapičky z jejího hrotu. Ale křídlo už mám skoro hotové, když už jsem konečně přišel, jak na to.

      Kanagom mi na balzu vyhovuje asi nejlépe. Ale možná je to jen zvyk 😉 .

      Disperzi jsem zkoušel jen jednou, tedy mimo Herkulesu, ale to snad ani modelářské lepidlo není, snad jen na potahování polystyrénu balicím papírem. To byly nějaké tubičky od nábytku, či čeho, a dřevo to lepilo rychle a čistě.

      Uvědomuji si ovšem, že jsem zpátečník a „konzerva“. Pro mě je prostě modelařina balza a aceton. Nějak mi ty nové materiály nepřinášejí to správné potěšení.


      Stavím dmychadlového dvoumotoráka Jetcommander/Westwind. Až sem to bylo potěšení, křídla a ocasky jsou balzové, na pylonech i kousek skla a uhlíku.


      Trup jsem chtěl udělat z VectorBoardu (takový ohebný depron, ale z polypropylénu, takže aceton ho neleptá ani nelepí). Udělal jsem „bedničku“ a naprosto znechucený model odložil. Prostě to není ono. Materiál je v pohodě, to mě to nebaví 🙁 . Trošku se stydím, jak jsem zastydlý.

      Jdu objednat fólii na Slajta, sice jsem se už před časem zařekl, že jedině papír, ale jak říkám, stydím se za svou zaostalost – trošku 🙂 . H.

      1. Právě že starý Herkules byl naprd, lepil celkem slušně, ale při broušení se doslova tlačil na povrch. Ale ty nové jednak daleko rychleji schnou a za druhé se právě daleko lépe brousí. Tohle je pro klasiku ideální.
        Prý jsou ještě lepší tzv. alifatické disperze – Titebond, ale k tomu jsem se zatím nedostal.
        Jak píšu – podle mne jde kvalita spousty věcí do víš kam, hlavně kvůli různým ekonormám, ale ty disperze jsou jedno z výjimek, kdy to šlo opravdu hodně nahoru…

  3. Ahoj Honzo. Velice pěkné éro a skvělý výběr barevné kombinace. Minulý rok jsem Slite bez motoru viděl několikrát na soutěži rcvs a létají parádně. Tak ať to tak lítá i tobě…

    1. Ahoj Ivo, děkuji. Čekám na bezvětří, abych ho zalétal, ale zatím to nevychází, snažím se být trpělivý 🙂 H.

  4. Ahoj Honzo, jak sleduju diskusi na RC Manii, tak docela souhlasím s Tvým názorem, že RES (potažmo ERES) až tak úplně začátečnická kategorie není. Částečně paradoxně kvůli té klasické stavbě-ty stavebnice jsou propracované, takže se staví jako lego, ale ty žbrdlinky se po pilotní chybě budou dost těžko opravovat. No a když tak čtu, jak všichni honí váhu, tak myslím, že nějaký žáček nebo začátečník nemá šanci to tak postavit. Ale pozitivum je, že díky propracovaným stavebnicím může oživit zájem o klasickou stavbu. Pokud to dopadne, tak mi na stole taky přistane jedna ERES stavebnice, tak pak můžem někde na závodech udělat vložené ERES kolo 🙂

    1. Ahoj Mirku,

      já bych byl pro to udělat E-RES kolo podle F5J pravidel. Pevná výška mě vůbec, ale vůbec neláká. Ale F5J třeba jen na 5 min s dřevěnou dvoumetrovkou by mohlo být to pravé. Nebo zkusit multitasking F5K, ale to už bych raději létal s RCEV modely.

      Když já pořád nevím, co si mám o RES/ERES myslet. Čím víc o nich přemýšlím, tím menší smysl mi dávají. Možná je to tím, že jsem zaslepený RCEV 😀 .

      V aktuálním FMT jsou inzeráty hned na 4 nové F3 RES modely – K 2000, Kiwi, Liptov a Eli, soudím, že všechny jsou Made in CZ nebo SK, takže možná jde jen o peníze 🙂 , nevím.

      Ale nakonec model mám, do Mnichova Hradiště na závody také zajet mohu, třeba se mi to zalíbí. Ale teď se mi zdá, že optimální podmínky pro vypuštění RES modelu je „idyla“, tj. skoro klid se slaboučkou termikou. H.

  5. Honzo, jak rychle to asi tak stoupa? Staci ten motor?
    Jaky prumer ma trubka kridla? Mam zato ze 8, vesla by se 10?

    Mam za sebou par startu s X-lite. Lice to fakt hezky, nemam ale srovnani. Na EV to jiste nema.

    X-lite ma torzni skrin, takze ani pri ostrem zoomovani kridlo nefletrovalo. Docela to ficelo.

    1. Ahoj Ivane,

      motor stačí, na samokřídlu s přibližně stejnou hmotností jsem naměřil (http://www.rcex.cz/?p=5858) necelých 6 m/s. Výškoměr jsem v modelu ještě nevezl, ale podle mě je stoupavost spolehlivě větší než 5 m/s. Trubka je podle mě ve středu 10 (možná 12) mm a v uších 8 (možná 10), ale protože jsem teď na stavbě, tak to neověřím. Zkontroluji o víkendu a dám vědět. H.

  6. K té brzdě – já tedy nevím, ale mám RESy tři různé a všude naprosto stačí mix s výškovkou, jen jaksi opačný, než jsme zvyklí u F5J, tedy při vyklopení brzdy natažení. To je celé, brždění se chová pak naprosto mravně a v jistém směru je sladění daleko jednodušší než u butterfly.
    Buď se Slite chová nějak atypicky (výraznější úplav?) anebo děláš něco blbě, možná jen problém s oproštěním od návyků z jiných modelů?
    Zbytek tvých názorů by byl na dlouhou debatu (sám píšeš, že jsou provokativní), ale uznávám zajímavost a zkrátka názory mohou být různé, tohle jako jediné se mi ale nezdá řekněme „fakticky“.

    1. Ahoj Tomáši, Slite už se chová skoro „mravně“, využil jsem vícebodovou křivku mixu a ještě zvažuji zpomalení rychlosti serva. Nejvíce ale pomohlo to dovážení, což opravdu ukazuje, že „vztlak přecházel přes nulu“. Ještě pořád zalétávám a asi dlouho budu 🙂

      H.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)