„Blázne, blázne, co tě to zase napadlo?“ Tuto větu jsem marně zaháněl z hlavy, když jsme se hustým mlékem o teplotě kolísající mezi 1 a 3 °C prodírali z Liberce do Chomutova. Na kopcích nad Mostem bylo ale krásně a po příjezdu na letiště se nesměle ukázalo i sluníčko.


Přijeli jsme poslední, všichni pilně trénovali lety z malých výšek.

Kovid řádí, desinfekce byla pohotově (vlevo „povinný“ koláč mé časoměřičky 🙂 ). Startovní pole se v důsledku nákazy smrsklo na 11 pilotů 🙁 . Pánové, přeji nekomplikované stonání a brzké uzdravení.

Mlha se jakoby zázrakem rozptýlila a nastoupili jsme k prvnímu letu z celkem sedmi vypsaných. Vítr se točil a předepsaný směr startu v RCEV není.

Zemědělci pálili zbytky, stoupák z toho však nebyl. Náběžky očazené, ale nahoru se modelům nechtělo. Povšimněte si mlhy, podobná vlna se přes nás převalila dvakrát. Byla to pára důlní, páchla po síře 🙂 .

Přestávky jsme využili k diskusi i pokusnému létání na rozhraní ne- a viditelnosti. V mlze to totiž vždycky nosí 🙂 .

Ostrý, soutěžní start. Jarda podmínky zvládl s bravurou, celou dobu létal kroužky mezi „vidím a nevidím“…

… Jirka to přehnal a musel naslepo sklesat. Trochu znechucený přistál po 3 minutách a už neopakoval. Ale vlastně to ani neměl zapotřebí, viz dále.

Pořádání soutěže, koučování syna, létání … všechno Radek zvládal levou zadní, jen…

… spouštění MP3 stopy obstarával ten, kdo byl právě nejblíž – zde Míra Kučera.

Ruda prý má na příští rok už nový model. Trochu závidím a zraju 🙂 .

Termika byla, dravci také.

Ústecké trio lepí – Jirka motýla ztraceného při hodně rychlém přistání …

… Ruda klapkové servo …

… Jarda klapková serva vytrhal úplně a klapky zalepil napevno. Inu, bojový zápal velí chovat se k modelům značně neohleduplně 🙂 .

Ruda s Jirkou usoudili, že v mlze se létalo líp, naštěstí měli málo dřeva a kávy 🙂

O letiště jsme se dělili s velkým provozem. Zakázaný prostor se neustále zvětšoval, v posledním kole už jsme se museli držet v podstatě jen nad vysekaným pláckem 🙂 . Nebylo to tak zlé, ale plácek je v rohu mezi dvěma kolmými dráhami, museli jsme dávat velký pozor a Radkovi z toho moc dobře nebylo. Ale piloti modelů jsou disciplinovaní a nejednou jsem zaslechl dotaz pilota, zda ještě může kroužit, nebo už se má klidit.

Tady se mi sešli vítězové na ploše …

… a tady na stupních. Blahopřeji.

Nazvat podnik „baboletní“ bylo hodně odvážné, až neuvážené 🙂 . Pro příště bych se přimlouval neustupovat F5J, vždyť od toho máme plánovací kalendáře. Ale i tak Radku děkuji za hezkou, byť zmrzlou neděli 🙂 .

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky (až budou).

Byla to asi letošní poslední soutěž, počasí a „vládní opatření“ už nám asi létání nedovolí. Navíc jsem dlouho abstinoval, takže jsem se docela těšil. Marně 🙂 , holt bez tréninku se termika létat nedá a na lepší než 8. místo nestačím. No a co, letošní sezónu prostě škrtnu a na příští rok omezím dmychadla 🙂 .

A nakonec ještě dvě fotky velkých strojů.

Honza
12.10.2020