Dnes naposledy o stavbě, kapitola „Závěsníky a bomby“ – jděte na kapitolu 8.

R2: 8.3.2020
R3: 22.3.2020
R4: 20.4.2020
R5: 3.5.2020
R6: 20.6.2020
R7: 24.8.2020
R8: 21.10.2020

Po dokončení Fury jsem okamžitě začal hledat další předlohu. Vzpomněl jsem si na letní návštěvu vyškovského muzea a tento velmi neradostný pohled 🙁 na chátrajícího Žabáka, čili SU-25. Modelů této předlohy moc není, což asi má svůj důvod, jak ukáži dále, na druhou stranu za pokus nic nedám. Stáhl jsem si z internetu třípohled a začal „konstruovat“. Vyšla mi z toho „čtvrtmaketa“ s rozpětím asi 760 mm a pouze jedním dmychadlem. Plánovaná hmotnost je asi 350 gramů.

Začal jsem pochybnostmi, zda dokáži přivést k dmychadlu dostatek vzduchu, aby model vůbec letěl, takže jsem stavbu zahájil vzduchovými kanály. Pokud by se ukázalo, že dmychadlo netáhne, s modelem bych nepokračoval. O měření a výsledcích jsem napsal samostatný článek, až vyjde v časopise, zveřejním ho i zde.

Popis bude podrobný, zjistil jsem, že co si zapíšu, už si nemusím (nebo už nemohu) pamatovat 🙂 .

Nejprve jsem asi 3 dny počítal a kreslil ideální tvary kanálů.

Kopyto pro kanál má páteř a položebra…

… páskování …

… i druhou polovinu.

Hotové kopyto jsem vybrousil a vytmelil…

… a polepil izolepou.

Následují dvě vrstvy skelné tkaniny 48 g/dm2. Hotový kanál se podélně rozřízne a stáhne z kopyta. Opraví se separátor z izolepy a je možné nalaminovat druhou polovinu.

Pro vstupní kanál jsem kopyto modifikoval – namísto páskování jsem pro rovinnou plochu použil jediný kus balzy.

Kanál je nutné z kopyta sundat ještě „vlhký“, řekněme po 8-10 hodinách. Jednou jsem nechal laminát na kopytu 24 hodin a při stahování ho zlomil.

Švy po řezech se bodově slepí vteřiňákem, přelaminují páskem tkaniny, poté se označí hrany a polotovary se zhruba ostříhnou.

Pro sestavování jsem si vyrobil kartonové šablony (z krabice od Slite – správný modelář zrecykluje vše 🙂 ). Chvíli jsem na sebe byl i hrdý, tvar se mi líbil.

O chvíli později ale bylo jasno – kopyto je křivé, zkroucené. Rovina, v níž se lepí oba kanály k sobě, není kolmá. Naštěstí to snad ničemu nevadí, dmychadlo rotuje a průřezy obou polovin jsou stejné.

Teprve teď se označí a obrousí vnitřní hrany. Vzhledem k nesymetrii bylo dobře, že jsem nebrousil dříve 😉 . Kanály jsem k sobě slepil pětiminutovým epoxidem, ale zdálo se mi, že na L285, kterou jsem použil k laminování, moc nedrží.

Na společný konec kanálů jsem nalepil překližkové „příruby“, aby se kanály daly nasunout na dmychadlo.

Dmychadlo je z Hobbykingu o průměru 53 mm, má pět lopatek, motor D20-40 s kv4800, regulátor XC22-L od Hořejšího. S tříčlánku pohon bere asi 15 A. Mimochodem, všimli jste si, jak rychle se dnes mění modelářský sortiment? Pokud bych model stavěl znovu za rok dva, určitě už stejné komponenty k sehnání nebudou.

Jak jsem zmínil, měření bylo uspokojivé, takže jsem mohl pokračovat s modelem.

Konstruoval jsem a konstruoval, až jsem zjistil, že nevím, jak dál. Takže jsem se trochu neuváženě rozhodl, že i když to nedokáži „namalovat“, z balzy to půjde snáz 🙂 . V sobotu 22.2.2020 jsem tedy nehotový plán vytiskl a začal stavět.

Přepážky jsou z tvrdé balzy 1.5 mm.

Bočnice motorových gondol.

Na této přepážce zůstala opěrka.

Do přepážek je třeba zjednat přístup pro dmychadlo a kanály.

Lepení přepážek k jedné bočnici…

… a hotové „korýtko“.

S tímto detailem jsem se trápil při konstruování, nakonec to „v balze“ byla hračka. Hranoly jsou slepené (laminované)ze dvou pásků a budou přiléhat přímo k podélníkům trupu.

Ani jsem nemusel moc přiřezávat a přibrušovat.

Přepážky se opět uzavřou odříznutými částmi. Pokud se dmychadlo rozbije, už se k němu bez zásadní operace na modelu nedostanu. Přijal jsem toto riziko za cenu jednoduchosti stavby. Mimochodem, dmychadlo ani kanály nejsou (zatím) přilepené, vše drží jen díky doplňkovým tvarům (což je výhoda CADu).

Přední „krabici“ jsem odměřoval z výkresu a opět musím vyzdvihnout počítačové kreslení. Balza uříznutá podle čáry tužkou podle pravítka je minimálně o 0.5-1 mm nepřesná.

Dno trupu je z balzy 1.5 a dvou podélníků 3×3 z hodně tvrdé balzy.

Zadní „krabice“.

Divný pohled. Nerad při stavbě něco násilím ohýbám, ale zde jsem rozhodl, že rovný trup za trochu násilí stojí.

Teď už jsem patku mohl odříznout z přepážky …

… a přilepit ji ke dnu trupu.

Před okamžikem pravdy, bál jsem se, jestli jsem někde něco nepřehlédl.

Ne. Ano, pasuje! Dno je v místě gondol oříznuté podél podélníků (tj. je o tloušťku stěn trupu užší) a zapadá mezi hranolky středního dílu.

Horní podélníky jsem nejprve přilepil k zadní části trupu…

… a poté proti pnutí spodního dna v patřičném podložení a zatížení přilepil i ke střední a přední části. Ujelo mi to asi o milimetr, o který je zadní konec níže, než měl být, ale s tím se dá žít.

Baví mě to 🙂 , už se „těším“ na plaňkování gondol.

Jestli si nakonec troufnu na kamufláž č. 9013, ještě nevím. Ale stříkací pistoli jsem si už objednal.

Honza
24.2.2020

---

Pokračuji pomalu a jistě 🙂 .

Z překližky 1.5 mm jsem si vyrobil „kroužky“, které ohraničují vstupy a výstupy.

Kreslení modelu v počítači má tu výhodu, že si mohu vyrobit šablonku na cokoliv – i na ustavení kroužků.

Zadní kroužky jsou zapuštěné do trupu.

Následuje operace, ze které jsem měl největší obavy – potažení gondol. Vzadu u trupu je hranolek, ze kterého se vybrousí přechod mezi gondolou a trupem.

Dno gondol je křivé pouze v jednom směru, tzn. dá se ohnout z balzy.

Horní kryt výstupů se také dal „donutit“ kolíčky a špendlíky.

Vepředu je to horší, neboť skutečný letoun má odřezávače mezní vrstvy. Nakonec jsem vymyslel oblouček z balzy 5.

Potah gondoly se vmáčkne mezi laminátový kanál a odřezávač. Zde už bylo nutné balzu namočit, „znásilnit“, nechat vyschnout a až poté lepit.

Na dolní vnitřní straně jsem potah musel sestavit ze dvou kousků, aby navazoval na trup.

Vnější strany gondol už byly (relativně) jednoduché, mokrá balsa se ohýbá snadno i ve dvou rovinách.

Panely ve zbytku gondol už jsou zakřivené jen v jednom směru.

Broušení odřezávačů lištou s nalepeným brusným papírem.

Přepážky hřbetu trupu.

Poučil jsem se z Fury a vlepil i podélníky, na kterých spočine výškovka.

I zde jsem balzu nejprve namočil, je jí dlouhý kus.

Kochací fotka z boku…

… a shora.

Nakonec jsem trup obrousil.

Chvílemi mám pocit, že jsem si ukousl příliš velké sousto. Že jsem měl použít dvě dmychadla i za cenu horší účinnosti. Že jsem měl model stavět jinak, trup a gondoly zvlášť a spojit je až na konec. Že jsem měl raději postavit nějaký dvouplošník z 1. sv. války 🙂 . Nebojte se, přejde mě to, mám to tak vždycky. Po víkendovém stavění mám svůj výtvor chuť rozšlapat, ale už v pondělí se těším, až zase něco uříznu a přilepím. Musím jen zapomenout na všechny spáry mezi nedoléhajícími díly, podbroušená místa, křivé linie, které měly být přímé, apod. 😀 .

Mimochodem, dmychadlo s regulátorem i kanály mělo 121 g. Teď jsem na 180, tj. na kostru trupu jsem (zatím) spotřeboval asi 60 g. Při celkové váze 350 g jsem na vlastní drak počítal s asi 100 g, což by mohlo vyjít, křídlo bude „žbrdlinkové“ a ocasní plochy také. Dokonce si pohrávám s myšlenkou, že udělám funkční odhoz pum, což by přidalo tak 20 g. Uvidíme.

Honza
8.3.2020

---

Nějak jsem ztratil „tah na Žabáka“, nastříkal jsem Fury, bojuji s rýmičkou a nebaví mě karanténa 🙁 .

Napadlo mě udělat funkční odhoz pum/nádrží/padáčků, prostě nákladu. Nejprve jsem zkoumal varianty, kdy by křídlem procházel drát, na kterém by byly připevněné háčky, které by v zajištěné poloze procházely očky na nákladu a když by se posunuly, náklad by spadl. O stavbě Žabáka píšu i na RCGroups, kde mě odkázali na tento článek o odhozu z velkého Sabre (jsou tam výmluvné obrázky, nemusíte umět anglicky). Takto nějak jsem si představoval i odhoz ze Žabáka, ale potom jsem se lekl – pájet na hotovém křídle se mi nechtělo a bál jsem se i tolerancí, i když mám vše rozmyšlené v CADu, milimetr pořád žádná míra.

Takže jsem musel začít odjinud. Nakonec mě napadlo, že závěsné oko může být otevřené. Když jím bude procházet tlustá část, bude očko přidržováno v křídle, když jen tenký drát, náklad díky řezu v oku vypadne.

Vyštrachal jsem zbytky od Slite. Rozteče žeber jsem zvolil 30 mm a rozteč závěsných bodů je 45 mm, proto ty nerovnoměrné rozestupy. Nejprve jsem do balzy vyřízl štěrbiny pro závěsná oka…

… potom nahoru nalepil „žebra“. Ta nad zářezy mají výřezy, do kterého oko zapadne.

Výřezy se z obou stran zakryjí bočnicemi a celek se protáhne kulatým jehlovým pilníkem. Tím je „dřevěná“ část v křídle hotová.

„Hejble“ tvoří drát, na které jsou nalepené tlusté části (zámky) z vnitřní (bílá) i vnější (červená) trubky lanovodu. Zámky mají odstupňované délky (asi 5, 8, 11 a 14 mm) a na drát jsou nalepené tak, aby se posunutím o určitou vzdálenost (3 mm) uvolnil vždy jeden náklad (viz další obrázek s plánkem), tj. zámek se odsune ze šterbiny, kterou tak prochází pouze holý drát. Mezi zámky jsou ještě vodítka ze stejného materiálu.

Celý drát se poté vsune do otvorů v žebrech a vodítka se přilepí ke kostře. Zdvih je asi 15 mm, takže vpravo musí mít přilepené zámky 15 mm místa, z levé strany mohou vodítka přiléhat (v uzavřené poloze) k zámkům. Závěsná oka mají otvor asi 3.5 mm, v horní části je oko proříznuté v šířce asi 1.2 mm.

Servo HS-55 je asi zbytečně velké, ještě si rozmyslím, jestli ho použiji v reálném modelu. Na závěsná oka jsem přivázal šroubky M3, abych si mohl hrát. Funguje to nádherně, jsem hračička 🙂

Súčko mělo 5 závěsných bodů na každém křídle, přičemž ten vnější, pátý, sloužil jen pro AA raketu. Zbývající 4 závěsníky jedním servem snadno obsloužím.

Díky mírné šípovitost křídla stačí pro odhoz jedno servo (je to trochu vidět na předchozím obrázku). Když se servo umístí asymetricky, může spodní páka serva ovládat bližší křídlo a horní rameno vzdálené křídlo. Akorát by páka neměla být přímá, ale s tím si poradím.

Zatím mám plán, že náklad se bude odhazovat i se závěsníkem, že náklad musí být aerodynamicky vyladěný tak, aby jej nápor vzduchu odtlačoval od křídla, hmotnost každé pumy předpokládám tak 2-3 gramy, a že u odtokovky bude kapsa pro ještě jedno očko. Při odjištění se tak náklad bude točit okolo tohoto zadního bodu. Alespoň teoreticky 🙂 .

Kreslím a mám chuť Žabáka odložit a postavit si raději nějaký klasický dvouplošník 😀 .

Honza
22.3.2020

---

Výzkum a vývoj není žádná legrace. Než jsem vymyslel a zkonstruoval odhoz bomb, mohl jsem mít nějaký jednodušší model postavený 😉 . Mám připravenou krabici, kam jsem už několikrát chtěl rozestavěný model odložit, asi navěky, ale zatím vždy zvítězila zvědavost (zvídavost?), jestli to nakonec poletí podle plánu. Naštěstí už jsem se dostal do fáze, kdy se domnívám, že mám to nejhorší (= vymýšlení) za sebou.

Jakmile jsem se trochu naučil kreslení v počítači, tužku a pravítko už skoro nepoužívám. Karton na žebra jsem zachraňoval z odpadu, proto je takový nerovný.

Vyřezané šablony. Žebra se závěsníky mají výřez pro oko.

Kapsu pro oko tvoří žebro z balzy 2 mm a bočnice z překližky 0.6 mm. Ostatní žebra jsou z balzy 1.5.

Lepím na plánku.

Otvory v žebrech jsou zhotovené vrtákem 2 mm, o velkou přesnost v této fázi nejde.

Slepá ulička. Žebra jsem sestavil do bloku, upnul do svěráku a díru provrtal „trojkou“. Samozřejmě mi to ujelo a dělal jsem nová.

Jako lepší se ukázalo sestavit žebra s lištami…

… a otvory propilovat jehlovým pilníkem. Díry jsou tak krásně souosé a přesné.

Následovalo doplnění stojin a horní pásnice nosníku. Ta je smrková, nějak mi nechtěl vycházet pevnostní výpočet 🙂 , jinak je model z balzy.

Stavba centroplánu, všimněte si děr pro táhlo v žebrech.

Možná chyba, možná ne, pořád nevím… až tady mi totiž došlo, že do křídla nedostanu drát odhozu bomb.

Chvíli jsem zkoušel „operovat“ v žebrech, nakonec jsem vytrhl horní pásnici centroplánu (kanagom zvlhčený ředidlem) a křídlo uprostřed přeřízl. Když o tom přemýšlím zpětně, asi to byl nejlepší způsob – sestavit, slepit, přeříznout, zabudovat mechanismus a sestavit znovu, ale neuspokojuje mě to.

Ovládání táhel mi také dalo intelektuálně zabrat. Původně jsem chtěl táhla ovládat přímo pákou serva, jenomže výpočet rychle ukázal, že kvůli šípovému křídlu by měla každá strana jiný zdvih, takže jsem „vymyslel“ tříramennou páku (ta kolečka jsou „ložiska“). Ještě předtím jsem ale zamítl možnost použít serva dvě (což ovšem doporučuji všem případným následovníkům 🙂 ).

Servo jsem posunul dozadu, vešlo se jen tak tak.

Zkušební přípravek jsem použil jako vzor. Ještě jednou vysvětlím, že křídlem prochází drát, na kterém jsou nalepené „bambulky“, které budou držet bombu v závěsníku. Když se bambulka odsune stranou, bomba vypadne, protože v závěsném oku bude drážka, kterou drát projde.

Následovalo zkoušení, na drát si fixem udělám značky, mezi než zalepím bambulky. A znovu vyzkoušet a případně přiříznout 🙂 .

Nakonec se celé táhlo do křídla zalepí.

Na druhé straně je to složitější o to, že křídlo není se servem pevně spojené.

S trochou trpělivosti se to ale povedlo i zde.

Po vyzkoušení funkce jsem křídla znovu slepil.

Uložení páky – příčka z balzy 3, kolečko z překližky 1.5, páka, dvě kolečka a další příčka. Osa je z hliníkové elektrody 3.2 mm.

Takto jsem zatím skončil, doufám, že už to teď půjde vpřed i bez přemýšlení 🙂 (i když to by mě asi nebavilo).

Honza
20.4.2020

---

Výplň mezi kořenovými žebry. Jedno dmychadlo ve dvoumotoráku znamená značné zeslabení konstrukce, křídlo bude muset přenášet i síly od trupu. Pod výřezem bude servo odhozu, zakryji ho jen páskou, balzový odnímací kryt se mi dělat nechtělo. V knížce hledám inspiraci pro další model 😉 .

Základem balzové konstrukce je výkližek 🙂 .

Následovalo odříznutí hřbetu trupu a zhotovení výřezu pro křídlo (když je ještě hřbet přilepený, obkreslí se šablonka kořenového žebra a je to přesně 🙂 ).

Pasuje 🙂 .

Ocasní plochy jsou „balzové rámečkové“. Jsem trochu zaskočen tím, jak „jednoúčelově“ ten eroplán vypadá, elegancí rozhodně neoplývá, i když teď už budu jen zjemňovat 🙂 . Jo, zatím jsem asi na 240 gramech, tj. drak má už 120.

Honza
3.5.2020

---

Ptal jsem se na závodech Mirka K., jak pokračuje s Gothou (v komentářích) – prý mu „spadl řemen“. Naprosto výstižné 🙂 . Nevím, možná je to tím, že začala létací sezóna, mám v práci hodně práce a jezdím na koloběžce. Ale spíše jsem se se súčkem dostal do dokončovací fáze, kdy už nějak „nepřibývá“, ale konec je stejně v nedohlednu – což mě moc nebaví 🙂 .

Ovládání výškovky – fáze jeden krok kupředu …

… závěsy z monofilu …

… a úkrok stranou. Nějak jsem zapomněl na vrstvu lepidla mezi k sobě lepenými plátky překližky a páky měly v pouzdrech vůli. I když se s tím asi týden pokoušel smířit, nakonec jsem udělal pouzdra nová.

I křidélka se točí ná páscích monofilu, i když je osa otáčení na horním obrysu profilu.

Vlastní páka z překližky je zasunutá do U ohybu z drátu, omotaná nití a „zapatlaná“ epoxidem. Primitivní, leč účelné 🙂 .

Kochací „obroušený“ půdorys.

S umístěním serva výškovky jsem si také dlouho lámal hlavu. Kdyby byl býval použit dva motory, byl by prostředek trupu volný, teď je tam ovšem místa málo. Servo je staré E-flite (už ani nevím, kde jsem ho vzal – možná někde nějaká výhra), ale má vůle, asi ho dám na odhoz bomb.

Lícování odnímacího krytu s překližkovým lemováním.

Dodělal jsem ještě jednu balzovou přepážku, tu nalepil 1.5 mm od první a do mezery dal lemy.

Táhlo je balza 3×3 s drátěnými koncovkami, přepážky v hřbetu jsou vybroušené brusným papírem na kulatině.

Funguje to bezchybně 🙂 . Tady už vidět servo HS-55.

Další a vlastně poslední kochací fotka, protože sestavit model půjde až po potažení.

Toto vysvětluje předchozí poznámku. Odříznutou část nalícuji až po přilepení VOP a SOP.

„Čumák“ z 5 vrstev balzy 7 mm. Na zadní zakončení stačily vrstvy 3.

Vpředu je příď „useknutá“ rovně – bylo tam IR čidlo.

Další prozkoumaná slepá ulička – nasávací prstence jsem nejprve vyrobil ze dvou pásků balzy a jednoho z tenké překližky, což se ukázalo jako naprostý „overkill“…

… nakonec to spravila natupo přilepená balza 2.

Přechod gondol do křídla. Vyrobil jsem si dvě překližkové šablonky horního profilu křídla, nalepil na balzu a ořízl. Až tady jsem si uvědomil, že léta dřeva musí jít po délce…

… tady už je to dobře 🙂 .

Po hrubém ohoblování a obroušení jsem přechody přilepil ke křídlu. Před závěrečným broušením jsem raději okolní plochy ochránil maskovací páskou.

Není to dokonalé, ale uspokojivé ano.

Když přemýšlím, co ještě chybí, tak asi jen kabina. Potom potah, sestavení, zalétání. Když poletí, dostane „žabák“ závěsníky, bomby, koncové oblouky křídla, barvy – a budu ho mít z krku 😀 .

Honza
20.6.2020

---

Uplynuly dva měsíce od poslední stavební zprávy. Je to dlouho, ale stavěl jsem opravdu jen po chvilkách.

Kabinu jsem zase ošidil (příště už určitě/možná budu lisovat „petku“ 🙂 ). Tvoří ji rámeček z balzových destiček…

… sestavených dohromady …

… a polepených balzou.

Zadní díl je přilepený k hřbetu, přední přímo k trupu. Přechod mezi dvěma rovnými plochami je vybroušený v tloušťce balzy. Alespoň takový byl plán, nakonec jsem tu díru ucpával balzou zevnitř 🙂 .

Připraveno k potahování. Na trup jsem si musel udělat „střihy“, tvary jsou příliš komplikované na „obyčejné“ pruhy.

Křídlo je potažené „tlustým“ japikem, zbytek „tenkým“.

Serva křidélek jsou 4.4 g – Turnigy TG-1440A, zalepená v jednoduchých rámečcích.

Jen „kochací“ obrázek. Jen zde uvedu seznam prohřešků proti maketovosti v půdorysu: křídlo má zvětšenou hloubku o asi 30 mm, křídlo by na konci mělo hloubku jen asi 50 mm, což mi přišlo málo. Křídlo tak končí více vzadu a také nemá v náběžce „psí zub“. Výškovka je zvětšená lineárně o 10%, tj. plocha je o asi 20% větší. Také se mi povedlo vzadu zkrátit trup – měl dozadu přečuhovat víc. Ale nijak mě to netrápí, stavím model, ne maketu 😉 .

S „rovností“ jsem se hodně vyvztekal, výškovku jsem lepil třikrát, než jsem byl spokojený. Naštěstí se kanagom dá do několika minut „utrhnout“ bez poškození.

Zadní část hřbetu s výřezem pro směrovku. I zde jsem několikrát upravoval.

Nakonec směrovka, napoprvé 🙂 . Křídlo je pořád jen nasazené.

Na přilepení křídla jsem také potřeboval as týden přemítání 🙂 , nakonec mi stejně vždycky dojde, že to za mě nikdo nerozhodne, ani neudělá. Spodní pásnice z pásku balzy asi není nutná, křídlo „drží“ hlavně na bočnicích motorů, ostatně proto jsem ani nevylepoval pole mezi „kořenovými“ žebry balzou.

Pásnice přilepená k podélníkům trupu. Jinak tady jsem zapomněl přilepit dmychadlo a kanály k přepážkám 🙁 , při letu na plný plyn se to celé klepe a hlučí, snad to půjde ještě zachránit.

Se zatajeným dechem jsem nanesl lepidlo, usadil, zatížil…

… a ráno našel první chybu 🙂 . Konektor od regulátoru jsem osvobodil řezem do krajního žebra.

A vzápětí na mě vyskočila i druhá chyba – neměl jsem usazené křídlo na odtokové hraně. Odtokovka je prohnutá, přední část odtokovky sedí, kde má, zadní hrana ne 🙁 . Křídlo je ale jinak naprosto rovné, při zalétávání jsem na trim křidélek nemusel sáhnout. Ještě si rozmyslím, zda to budu opravovat a jak.

Naskládal jsem vše do trupu a – těžiště bylo moc vepředu. Takže jsem regulátor přesunul nad dmychadlo a baterii postavil nastojato. Těžiště je pořád asi 10 mm před vypočtenou hodnotou, ale s tím už se letět dalo. Povšimněte si, jak je model „našlapaný elektronikou“, i to je daň za koncepci. Kdybych model stavěl příště, tak bych udělal křídlo dělené a nasouvané na trup s gondolami. Potom bych měl spoustu místa na vybavení (vlastně v těžišti) a také dmychadlo by mohlo být demontovatelné, ne zalepené „na furt“. Příště, pokud bude nějaké příště 🙂 .

Bez baterky…

… s baterií 3S1050. Protože 2S1000 má asi 55 g, počítal jsem, že 3S1000 bude mít tak 80 g. Použitá má tedy asi 114 g, což je možná důvod trablů s těžištěm.

Poslední fotka před prvním startem…

… prosvítající „stíhačka“ je divná 🙂 .

Ještě před startem jsem natáhl trimem výškovku asi o 1 mm a chtělo to ještě dva „pípy“, křidélka byla v pohodě. Výchylky budu muset zmenšit nebo alespoň naprogramovat exponenciály, zejména křidélka jsou hodně jedovatá (a to jsou výchylky asi 4 mm dolů a 6 mm nahoru). Hluk na plný plyn už jsem zmínil, budu muset dmychadlo a kanály do přepážek nějak zalepit. Model létá v pohodě na 1/3 plynu a hezky klouže, mám z něho pocit spíše jako z rychlejšího větroně než bitevníku, asi je moc lehký 🙂 .

První fotka po prvním startu – tvářím se jako Klaus, takže veliká úleva a spokojenost.

Je to asi stavebně nejméně konvenční model, jaký jsem kdy postavil, vyvztekal jsem se, ale větší odměna, než když vlastnoručně zkonstruovaný a postavený model úspěšně létá, asi není. Ještě zbývá dořešit „bomby“ a jejich odhoz a taky doplnit koncové oblouky a různé výmetnice, které jsou pro předlohu tak typické. Určitě to bude mít vliv na letové výkony i vlastnosti, ale model se zdá mít v obojím rezervu. Mám i připravenou novou, lehčí baterii, takže ještě bude co ladit 🙂 .

Následující dvě fotky jsem měl v úvodu, nechci je mazat, tak je sem „nekonzistentně“ lepím.

Honza
20.8.2020

Honza
24.8.2020

---

Přemýšlel jsem dlouho (na sedmitýdenní služební cestě jsem měl spoustu času 🙂 ), jak na závěsníky a bomby.

Náčrtek.

Závěsník je slepený ze tří vrstev balzy – bočnice jsou 1.5 mm, prostředek, s výřezem pro závěsné oko, je z balzy 2.

Závěsníků je 8 a každý je jiný (vlastně jsou 4 různé druhy), neboť vzdálenost od spodní části závěsníku k ose drátu v křídle musí být vždy stejná. Dopředu se přiznám, že jsem je vyrobil přesně, ale poté v záchvatu nějaké pořádkumilovnosti zarovnal hoblíkem, takže ke spodní straně křídla „trošičku nepřiléhají“ 🙁 .

Koncové oblouky jsou nemaketové, lepší jsem nevymyslel. Dvě vrstvy balzy 7.

Vše obroušeno a 3x nalakováno zaponem. Štětec je stařeček, ale nové vždy ztratím, tak jsem rád, že se mě tento drží 🙂 .

Z modelu se stává polomaketa. „Prsty“ mají na výsledný vzhled fantastický vliv.

Výrobou bomb (zatím dvou) jsem strávil hezkou dvouhodinku. Jsou ze tří vrstev 1.5 mm Vector boardu…

… závěsné oko je z překližky 1.5, opěrky z balzy 1.5.

Špička je dovážená diabolkou do vzduchovky. Hmotnost je asi 1.5 g.

Na závěsníku.

Model létá moc příjemně, nezáludně, stabilně a docela i rychle. Závěsníky ani bomby nemají pozorovatelný vliv.

Model má na každé straně 4 závěsníky, vysílač mám naprogramovaný na odhoz nejprve dvou vnějších párů a poté dvou vnitřních, protože víc než jeden třípolohový přepínač nezvládnu. Navíc se mi zdá, že jsem byl příliš optimistický, servo odhozu i mechanismus mají vůle a 3-4 mm na jeden pár bomb je dost málo. Zkoušel jsem tak mít jednu bombu na druhém závěsníku jednoho křídla a druhou na třetím závěsníku druhého křídla.

Mechanismus by si také zasloužil „domyslet“. Závěsné oko má tloušťku 1.5 mm, štěrbina pro něj jen 2 mm. Rozdíl je malý, musel jsem brousit. Příště to chce alespoň 1 mm rozdílu. Navíc je drát v křídle šikmo, takže i díry v okách musí být oválné. Výhodou šípovitosti je ale možnost ovládat obě strany jedním servem (viz výše).

Odhoz je takový divný. Prostě sotva zaregistruji, že z modelu něco upadlo. Ostatně podívejte se na video. Dvouvteřinové video z odhozu .

Už přemýšlím o „cruise missiles“ (malém kluzáčku), případně kazetových pumách, ze kterých vypadnou bonbóny na krepových páskách.

Nejdřív ale barvičky – už jsem na 80% rozhodnutý, že model dostane nějaké „high visibility“ schéma, maketové totiž na svém letišti a svýma očima asi moc dlouho neuvidím 🙂 .

Děkuji všem za sledování článku i přízeň a pokud máte nějaký nápad na výzbroj a kamufláž, napište mi prosím.

Honza
21.10.2020