Solius je v současné době můj nejlétanější model. Venčím ho (a vlastně i sebe) v průměru dvakrát týdně, ani ho nevyndávám z auta. Již jsem vychválil jeho vzhled i letové vlastnosti, teď ještě dál dalších postřehů.
- Odolnost „pěny“ je vynikající i nevalná, podle toho, zda drobné šrámy vadí či nikoliv. V zimě se mi podařilo model při nízkém a rychlém průletu „zaparkovat“ 😉 pod sníh. Při tom jsem ocenil geniální uložení (a zajištění) křídel, která se „odpojila“ od trupu bez dalších škod. Stačilo vyfoukat sníh z konektorů a létal jsem dále. Na druhé straně na trupu i křídlech už jsou patrné otlačeniny od manipulace a odřeniny od porostu při přistávání. Rozhodl jsem se, že mi to nevadí.
- Model viditelně mává křídly, při letu na motor tak krásně indikuje stoupáky 🙂 , je fakt, že na videích vyvádějí piloti s modelem psí kusy, já jsem k němu hodnější a po rozjezdu z velké výšky rozhodně razantně nepřitahuji. I když mám dojem, že by si to líbit nechal.
- Aerodynamika Soliuse je o dost horší než u speciálů, je třeba s tím počítat, třeba při přistávání proti větru.
- Na trénink je Solius výborný. Pokud se udržím v bublině s „bublinkoletem“, se soutěžním větroněm to bude „hračka“. Alespoň takto si to říkám, když se utěšuji, že mám ruce „volšový“ a s ostudou se plazím z bojiště 🙂 .
V Soliusovi vozím Orange přijímač s telemetrií. To jsem si dal 🙂 . Tedy, vedle napětí palubní sítě vrací přijímač ještě informace o příjmu. A je počet ztracených rámců na první anténě, B na druhé (L a R jsou potom pozice pro antény satelitního přijímače). F označuje počet ztracených rámců, to znamená rámců, které nepřijala ani anténa A ani B. V daném režimu se rámce přenáší s periodou 22 ms, to znamená asi 45 rámců za sekundu. H je potom počet ztrát signálu, kdy řízení vypadne na více než sekundu (tj. 45 ztracených rámců za sebou).
Tedy, za asi 40 minut letu (mám ve vysílači nastavený odpočítávací časovač na 10 minut, takže 29:49 vyjadřuje přelétání, mimochodem 1:42 je doba motorování) anténa A nepřijala 3543 rámců, anténa B 612, v nepřijetí signálu se obě antény sešly 257-krát. Výpadek signálu delší než 1 sekunda nebyl žádný (což se mi ještě, naštěstí, nestalo). Převedeno na sekundy, anténa A „neřídila“ skoro 80 sekund, B potom asi 14 sekund. Totální výpadek řízení je asi 6 sekund.
Otázkou je, kolik ztracených rámců je „normálních“. Těžko říci, hodně záleží na prostředí. V Liberci létám „okolo“ sídliště, kde mají v každém domě „wifinu“, v Děčíně zase u rozhledny/vysílače (což se zdá být, alespoň z pohledu čísel na vysílači, horší). Na RC Groups jsem viděl, že typické pro 10-minutový let je 50 ztracených rámců a žádná ztráta řízení. U ztrát rámců pro jednotlivé antény je to složitější. Pro DSMX s frekvenčním přeskokem prý nejsou hodnoty A a B významné, důležité je pouze F a H (opět na RC Groups). Prý okolo 500 na 10 minut letu je pro A, B pořád OK.
Velký poměr (6:1) ve ztracených rámcích mezi anténami A a B naznačuje, že antény jsou uložené špatně. Laboruji s tím, už jsem na poměru zhruba 3:1. Podívejte se v tom prvním odkazu na video, jak umístit antény optimálně, jenomže ve větroni to tak úplně nejde.
Jinak telemetrie u Orange přijímače vysílá zpátky do vysílače na poměrně malou vzdálenost, říkají, že 400 m, mně se to zdá méně. Takže o tom, že chvilku neřídil, se pilot dozví, až když přiletí blíže 🙂 . Jinak pro řízení je dosah rozhodně větší, než kam při létání se Soliusem a Etalonem dohlédnu. Tedy, telemetrie je dobrý nástroj, ale když jsem jí neměl, měl jsem klidnější spaní (vlastně létání). Tak na ní za letu už nekoukám 🙂 .
Furt se člověk učí (musí 🙂 ).
Silnou termiku,
Honza
8.3.2017