V odezvě na psaní o Soliovi jsem dostal následující krásné povídání a nádherné fotky od Jirky Veselovského.

Zdravím tě, Honzo!

Sleduji tvůj web pravidelně, a tak mě vždy zaujmou články, kde popisuješ jakoukoli stavbu čehokoli. Asi ve mně dřímá zbytek „stavěče“, a i když jsem se v poslední době hodně zpronevěřil tomuto „povolání“ (kompozity – kupuji), tak to někde vespod stále cejtím.

Takže k věci. Vím, že skalní modeláři mě po prvních slovech ihned zatratí, protože plést „bublinky“ (kuličky) do modelařiny je hřích. Ale nedám se, protože doba pokročila a někde je určitě hrob neznámého vojína, který kuličky vymyslel a pak asi zahynul. Navíc bez diskuse je to materiál, který přežije snad všechny začátečnické pokusy.

A teď už opravdu k věci. Před několika roky jsem měl „na stole“ požadavek šváry (učitel a hudebník), abych ho naučil pilotovat a že na to chce krásný éro. Zatíženej svýma starostma (soutěže) jsem tedy šáhnul po Graupnerovo stavebnici Junior, která byla z materiálu podobného našemu EPP a byla skoro hotová včetně motoru.

Abych splnil požadavek na krásný eroplán, tak jsem na tu základní bílou nakydal asi dva spreje a radosti bylo na rozdávání.

Co se týká učení pilotování, tak se podívej na fotky, protože mě teď zrovna nenapadá, jak to slušně popsat. Ale bylo to efektivní, nic jsme nerozbili.

Letová obálka byla víc podobná pseudohotlineru, což bylo většinou nahoru a dolů, ale byly i světlé chvíle, kdy zapracovala termika a to jsme se dostávali do bonusové části učení. Na přistání se brzdilo jen zvednutými křidýlky a stačilo to, louka byla dlouhá.

V minulém čase píšu proto, že šváru úplně pohltila muzika a také škola, takže Junior je momentálně na skříni.

Ještě bych se zmínil o opravdu promyšlené konstrukci a vlastně nevím o ničem, kvůli čemu bych se vztekal. Trup jsme zespodu polepili kobercovou páskou a to bylo všechno.

Tuším, že jsem trochu vedle tvého povídání o Soliovi, ale jen jsem chtěl vzdát „hold“ kuličkám v podobě Juniora a dalších konstrukcí. Kdysi měl pan Bílý z Mělníka krásný motorový eroplán „Doruky“ a já mám éra zase „Poruce“. Vždy!

A ještě na závěr. Koukni prosím na fotky, všechno jsou „épépáci“.

Klasika, dělaná na vyzkoušení kamufláže.

Hodně upravený akrobatický Mikrobat od Davida Kyjovského.

Lazy Bee. To je povinnost, tu musí mít každý. Rozpětí cca 1400 mm.

Lazy Bee. I kolečka jsem dělal z EPP a jsou pro mne majstrštyk.

Spotřebované zbytky EPP, překližky, balsy a sprejů. Základ samozřejmě EPP.

Multiplex Twister. Jsou vidět úpravy před konečnou kamufláží.

Celkový pohled. Zvětšené rozpětí, zvětšená VOP a SOP, původní vřetena jsou na koncích křídel včetně uhlíkové ochrany proti utržení.

Všechna éra jsou komplet osvětlená 10 mm LEDkama.

Půl F3A. Z depronu.

Lojza. Cvičný koncept a vydařený. Umí i akrobacii.

Lojza. S těmahle klapkama umí lítat krokem.

Při tomhle pohledu je vidět, že čím víc křídel, tím hezčí. Ta vpředu je moje.

Jirko, moc hezké, děkuji.

11. března 2017
Honza