Vojta se vrátil na Vánoce domů, tak jsme včera vyrazili létat. Pořídil jsem si ke Spektru GPS modul, tak jsem byl zvědavý, jak daleko a rychle ASW létá. A to byla chyba…

Nesoustředil jsem se totiž na model a dopadlo to tak, jak jsem se už dlouho obával 🙁 . Zpočátku jsem sice obviňoval „rušení“ od GPS, ale ještě nad troskami mi došlo, že jsem doma zapomněl respekt k modelu. Ach jo. Nastoupal jsem příliš nízko, potom letěl do sluníčka a ještě za stromy (prostě jako s Castorem 🙂 ), do toho tahal za výškovku…

Model je opravitelný, nosníky křídla jsou celé, i když je v křídlech hlína, kabina bude potřebovat pár vrstev skla zevnitř. Ale vůbec se mi do toho nechce. Model se spraví „snadno“, se sebevědomím to bude horší 😉 .

Fotky výše jsou z mobilu, omlouvám se za kvalitu.

A teď něco veselejšího – nechal u nás Ježíšek dáreček. Původně sice pro syna, aby měl něco konkurenceschopnějšího na RCEN než Easystara, ale včera mě napadlo, že mu ho buď zabavím nebo si pořídím ještě jednoho. To je totiž ta správná polomaketa pro piloty, jako jsem já 🙂 .

Dalším dárkem, tentokrát osobně pro mě, je kniha „Zahraniční větroně se značkou OK“. Doporučuji, moc se mi líbí. Kniha zahrnuje i popis soutěžních tříd větroňů a na závěr i obrázkovo-textový slovníček pojmů, moc hezké. Taky mě zaujal systém handicapů, které jsou jednotlivým typům větroňů přiřazeny, aby bylo možné výkony jednotlivých typů mezi sebou srovnávat. Například dle tabulky vydané německým aeroklubem pro rok 2015 má nejvyšší koeficient 125 větroň volné třídy Binder EB29, nejmenší potom „glajtr“ SG38 a to 22, dále Grunau Baby 54 a Blaník 78. Inspirace 🙂 .

Už rok dostávám americký časopis Flight Journal, který se věnuje historickému letectví. Obsahuje úžasný článek „My target is WHAT?!“ o nepodařených sestřelech. Jedna z příhod vstoupila do dějin pod názvem „Bitva u Palmdale“ (wikipedie a anglicky), kdy se „splašil“ rádiem řízený cílový Hellcat (mimochodem ve slušivém červeném zbarvení) a aby neohrožoval civilisty, poslali na něj dvojici záchytných F-89 Scorpion. Bylo to v době, kdy byly hlavňové zbraně považovány za překonané a Scorpiony byly vybaveny každý 104 „mocnými myšmi“ (Mighty Mouse), takto neřízenými raketami ráže 70 mm. Cíl ovšem pomalu kroužil a piloti ve vzduchu zjistili, že řídicí systém palby při zatáčení nefunguje – prý chyba v softwaru 🙂 . Klasický zaměřovač v letadlech taky nebyl, tak se rozhodli, že zkusí Hellcata sestřelit jen tak – od oka. Nesestřelili… přistál sám po spotřebování paliva. Rakety ale natropily škody na zemi, obětí na životech naštěstí nebylo, ale prý se 500 hasičů činilo 2 dny, než následky oné softwarové chyby zvládlo. Rakety měly mít deaktivační funkci, ale ta taky nějak nezafungovala, prý na zemi našli jen 15 nevybuchlých raket z 208 🙂 .

A nakonec ještě něco z termického elektrolétání. Na jihu Anglie létají výškoměry bez uvažování výšek pod 200 m. Jednoduše, když je výška ukázaná FAI výškoměrem pod 200 m, neodečítají se žádné body za výšku, nad 200 m se za každý metr odečtou 3 body. Zooming to řeší beze zbytku. Další zajímavostí je to, že mají tři třídy – neomezenou a dvě omezené rozpětím, do 2 m a do 2.6 m. Pokud by někdo chtěl zkusit soutěž s pevnou vypínací výškou, přijde mi toto jako velmi rozumné, výškoměr a jeho nastavení je stejné jako v F5J, nastoupání po vypnutí motoru je „zohledněno“ 🙂 .

A nakonec ještě pokračování RCEN vs RCEO. V žebříčku RCEN je celkem 55 pilotů. To přeci není vůbec špatné na kategorii, kterou nikdo nebere vážně 🙂 .

Hezký zbytek roku, stavte, létejte a mějte (se) rádi.

Honza
27.12.2015