RCEN vs. RCEO


Na Stoupáku se diskutuje o pravidlech a mne to zase inspirovalo 🙂 .

Národ je rozdělen mezi RCEN a RCEO. Překrytí je malé, pokud vůbec nějaké. Nezastírám, že mě RCEN baví a oproti RCEO mám výhrady, zde se však chci alespoň pokusit o objektivnější pohled, či alespoň výhrady zformulovat smysluplněji než výrazem „mám/nemám rád“.

Nejprve, co mají obě kategorie společného – dají se odlétat s čímkoliv, není potřeba speciálních modelů. Rovněž pro pořadatele je organizace soutěže jednoduchá. Obě kategorie jsou vnímány jako soutěž v přistávání a obvykle i takovými jsou.

Někde jsem četl (a odkaz je i kdesi na těchto stránkách), že správně nastavená pravidla vedou ke zvonovitému rozložení výsledků (odborně, normálnímu rozdělení). Znamená to, že výsledky budou mezi piloty rozloženy rovnoměrně, málo dobrých pilotů bude mít hodně bodů, většina pilotů bude mít bodů o dost méně a o těch špatných raději pomlčím 🙂 . Pokud jsou ve výsledkovce všichni namačkaní na horním konci stupnice s malými bodovými rozestupy, může být něco špatně. V extrémním případě mohlo být velmi příznivé počasí, ale většinou to znamená, že daná kategorie má problém – úlohu je příliš snadné (splnit), nebo už jsou všichni piloti tak dobří, že kategorie nemá prostředky, jak oddělit dobré od průměrných. Jako příklad bych jmenoval třeba RCEK a F3J. Mimochodem, jeden z důvodů raketového nárůstu popularity F5J vidím právě ve „vyčerpanosti“ F3J, s výškoměry rozhodně nehrozí, že by rozhodovalo přistání.

Prvním poučením z historie tedy může být to, že je-li letová úloha „snadno splnitelná“, potom přistáváním na bod nelze dosáhnout dostatečného rozlišení mezi soutěžícími.

No, a v RCEO se přistává na bod (jako ve většině elektrovětroňářských kategorií), v RCEN na čáru. Právě čára leží mnoha pilotům v žaludku, podle mě je však právě tento způsob přistávání tajemstvím jisté nesmrtelnosti RCEN.

Přistávání na bod je poměrně „jednoduché“, dá se nacvičit, a s lehkých termickým modelem nepředstavuje ani „zabodnutí“ žádný velký problém. Naproti tomu přistávání na čáru je hodně odlišné a obtížnější. Nepřesnost jeden metr, což lze při přistávání na bod hodnotit jako úspěch, však v RCEN znamená „pokažený“ let. Proto si myslím, že přistávání na čáru je obtížnější než na bod, ovšem to samo o sobě zaručuje větší rozprostření výkonů ve výsledkové listině a tím i zmenšení náhody.

Naproti tomu v RCEO již tvůrci pravidel přistoupili ke zjemnění hodnocení přistávání, aby bylo možné piloty nějak odlišit, i když asi jen v řádu jednotek bodů.

Na následujícím obrázku je ukázáno rozdělování bodů za přistání v RCEO:


Na tomto grafu jsou body za přistávání v RCEO. Jemné rozdělení bodů mezi 0 a 1 m je krásně vidět, zároveň je i zřejmé, že pokud se pilot do onoho metru trefí, bodová ztráta není velká. Tím větší je ovšem i tlak na vyhnutí se chybě, vždyť odstupy mezi piloty ve špičce jsou v jednotkách bodů. Možná kdyby někdo našel odvahu a změnil pravidla tak, aby za metr od bodu bylo třeba jen 60 bodů… ale to by kategorie byla ještě „více přistávací“ a obávám se, že by to většinu průměrných pilotů zcela znechutilo.


Obdobný graf pro RCEN, přistát metr od mety znamená opravdu výraznou ztrátu.

Tedy, i když se v RCEN rozděluje za přistání mnohem méně bodů a body padají se vzdáleností mnohem rychleji než v RCEO, přesto nedochází k hromadění pilotů na horním konci možného skóre. Podle mě je to tím, že přistát na čáru je pro průměrného pilota mnohem obtížnější, než se trefit do kruhu o průměru jeden metr.

Další skutečností je i to, že RCEN je přeci jen o chloupek náročnější. Létá se na šest minut, RCEO jen na pět, za přelétání se v RCEN platí 3x více než v RCEO. I tyto faktory mohou přispívat k diferenciaci bodů v pořadí.

Osobně hledám klady na RCEO jen obtížně. Snad jen, že je to „podobné“ jako F5J/RCEV/RCEK, ale tyto kategorie se nelétají kvůli přistávání. Pokud máme mít „nenáročnou“ či „obecnou“ kategorii, zdá se mi být RCEN mnohem zajímavější. Už jen proto, že se zdá více či méně úspěšně přežívat navzdory nástupu RCEJ, RCEK, RCEV, F5J.

Nicméně, ať si každý dělá to, co ho těší a baví, já chtěl jen poukázat na to, že na rozdíl od RCEO má RCEN velmi dobře sestavená pravidla a že úspěšnost kategorie pramení právě z přistávání na čáru.

Honza
24.11.2015

komentářů 14

  1. Ahoj Honzo,
    moc dobře napsaný článek, navíc podpořen argumenty (grafy). To jak je obtížné dobře přistávat na „čáru“ jsem si uvědomil až ve chvíli kdy jsem začal více létat RCEV. Tam s tím „praštím“ do jednoho metru od bodu všemi směry celkem často ale u RCEN to už tak snadné není. Tam jsou dobře jen dva směry – od sebe / k sobě (je jedno v jaké vzdálenosti od sebe na pásce přistaneš), cokoliv vpravo / vlevo od čáry už je zle a body padají. O tom jak ruce a hlava při přistávání na bod rychle zleniví jsem se přesvědčil letos, EnKa mi vůbec nešly a taková Roudnice byla úplná katastrofa.
    Ale zpět k EN/EO. Primární problém je možná v tom že vůbec bylo oficiálně umožněno vzniknout dvěma velmi podobným kategoriím, pro v podstatě stejnou cílovou skupinu pilotů, lišící se de facto jen tím kde v republice žijí. Postupem času si obě kategorie samozřejmě získali ty své příznivce a ti se teď budou jen velmi neradi (nebo vůbec) smiřovat s nějakým zásadním upravením pravidel, nebo dokonce sloučením/zrušením jedné z kategorií. Čímž ale zároveň netvrdím že by to nebylo potřeba. Naopak! Můj osobní názor je právě pro zrušení jedné této kategorie a je mi i vcelku jedno které (ale ENka jsou opravdu zajímavější a jedinečná :-)). Nikdo netvrdí že piloti z Čech budou houfně jezdit soutěžit na Moravu a obráceně, ale bude jednotný republikový žebříček pro všechny a mistrovství ČR jedné „celorepublikové“ národní kategorie na kterém by se mohlo sejít třeba 30 – 40 lidí by také nebylo k zahození (rozhodně lepší a prestižnější než 2 MČR po 15 lidech).
    Ale to by musel rozhodnout někdo „nahoře“ a rozhodně by to neměl lehké, vždyť by vlastně šel proti polovině soutěžáků z obou kategorií. Ale na iniciativu někoho zdola bohužel moc nevěřím.

  2. Ahoj Rudo, díky za komentář. Já chtěl jen poukázat na to, že RCEO (nebo obecně soutěž založená jen na přistávání na bod) má přirozený problém, který je už zakódován v genech kategorie, takže je z podstaty věci neodstranitelný. O „politiku“ (jakou kategorie zrušit/vytvořit/sloučit) mi vůbec nejde (asi stárnu 😉 ). H.

  3. Pěkný článek, v mnoha ohledech s ním souhlasím, myslím si ale, že v něm jeden úhel pohledu naprosto chybí.
    Jistě se shodneme v tom, že RCEN i RCEO mají společnou možnost létání s jakýmkoli modelem a zároveň určitou „vhodnost jako první soutěžní kategorie“, v tom asi prostor pro spor není. Problém v RCEN ale vidím v tom, že pokud by někdo chtěl brát soutěžení vážněji, tak se musí pustit do tréningu a „drilu“ ve stylu, který je mu ale při přechodu jinam naprosto nanic a možná dokonce až na škodu. Dokonale provedené přistání na čáru totiž není proti bodu ani tak těžší, ono je v první řadě dost výrazně jiné, provedení manévru se liší víc, než by se zdálo. V tomhle je zase „zakódován“ problém RCEN – ta kategorie zkrátka a dobře nedává lidem se širším soutěžním záběrem vlastně vůbec nic. RCEO má v tomto velkou výhodu – protože na jedné straně je vhodné pro začínající, ale zároveň se může hodit pro kteréhokoli pilota RCEV, F5J i „čistých“ větroňů jako dobrý tréning přistání, spojený přitom s pokecem s přáteli. V tomhle vidím jednu z příčin toho, proč na akcích RCEO na Moravě je v poslední době jasně víc pilotů než na RCEN v Čechách. U eNek je typická sestava „pár skalních plus pár zvědavců“, u Óček jsou ale piloti, létající hodně i jiné kategorie, vidět o poznání častěji.
    Tohle je zkrátka něco, co by se nemělo opomíjet.

    Na „politiku“ také nemám až tak jednoznačný názor, myslím si, že přístupů je více.

    1. Tome, díky za názor, i když s ním z hloubi duše nesouhlasím. Podle mě má význam mít jednotlivé kategorie co nejrozdílnější, nevidím smyslu v jedné koncepci, která se jen mírně upravuje a ze které vychází více kategorií. (Třeba mě hodně mrzí, že nemáme žádnou opravdovou elektrokategorii s opakovaným zapínáním motoru – protože to jiný způsob pohonu neumožňuje 😉 .) Ale třeba to tak připadá správné jenom mně … H.

    1. V RCEV z mého pohledu spíš nesmysl, ale když se vrátíme k debatě RCEN/RCEO, tak jsme zase někde v roce 2007 u návrhu „dvojboje“, se kterým asi přišel jak první M. Kučera z Bechyně 🙂 Nemohu si pomoci, ale tohle byl nápad dobrý a je asi velká škoda, že to tehdy naprosto vyšumělo. Kdybych hledal cestu „sjednocení“ RCEN a RCEO, tak by mě tohle lákalo asi nejvíc. Bohužel ale z řady důvodů vlastně nikdy seriózní diskuse o možných změnách RCEN neproběhla, na Moravě si místo toho vydupali RCEO a jsme tam, kde jsme 🙁

  4. Ahoj kluci tak jsem přečetl všechny vaše nápady a proto že jsem pamětník tak jsem si náhodou vzpoměl na pana Vydru dlouholetého modeláře který nám jednou zpestřil závody RCV2 tím že jsme museli místo bouchání a píchání na cíl, letovou úlohu ukončit PRŮLETEM BÁZÍ, která byla 2m vysoká 10 m široká. Přiznám se že je velmi složité přesně proletět bází a ještě přesně na čas. Přistát se mohlo v klidu kdekoliv. Proto si myslím aby se ENka a O’čka více lišily, použít u O’ček tu bázi a už by to nebyla soutěž o přistávání a bouchání s érama .Promyslete to přes zimu a někdy to zkuste je to zajímavé . Ahoj a ať se vám daří Micák

  5. Honzo a Honzo,
    Gratuluju ke skvělému umisteni v zebri EN.
    Uz vim, pro se vam lajna tak libi.

    1. Ahoj Ivane, o umístění nic nevím, zapátrám 🙂 . Ale lajna se líbí, dík. H.

  6. 1. Honza M., 2. Honza K.
    Zvolna se zlepšujete, brzo budete moci postoupit z dimenze 1 do dimenze 0. Na ten bod. Pak by mohl byt třeba bezici bod, kličkující bod …

    1. Jako že 10 sekund před koncem let vypustí pořadatel zajíce 🙂 . To by mohlo být opravdu zajímavé 😀 . H.

Komentáře nejsou povoleny.