První závody v nově zrozené kategorii malých výškoměrů, jako obvykle 🙂 , v Hořicích. Letiště i soutěž byly připraveny skvěle, taky jako obvykle!


Hlavního organizátora Petra se mi však nepodařilo zachytit v při létání, na snímku „pouze“ přepočítává úplatky, pardon, vklady 🙂 . Mimo to, že dokáže připravit perfektní soutěž, také nebo hlavně skvěle létá. K vítězství v novopackých káčkách minulý týden připojil i 3 tisícovky v sobotu a po zásluze vyhrál základní část. Blahopřeji!

Daidalos má mezi „malými“ modely stejné postavení, jako u nás kdysi měla Škodovka. Najdou se i jiné konstrukce, ale 2/3 „trhu“ patří Ypsi. Aby si soutěžící modely vůbec poznali, je nejlépe si jej nechat podepsat.

Vzácná návštěva až z Ostravy. Tedy až… Prý to mají do Hořic 2 hodiny autem, to je stejně jako z Děčína 🙂 . Pilotuje Aleš Krátký, našeptává Petr Koláska, administrátoři Stoupáku a tvůrci pravidel RCEV. Co jsem si stačil všimnout, Aleš létá velmi neučesaně (malinké vzepětí, krátký trup – model se pořád vrtí), ale model „upáčkuje“ a ve vzduchu udrží a to je to, oč tu běží 🙂 .

Ještě vzácnější návštěva – Bücker T-131 Jungmann s rakouskou registrací OE-CGH při téměř nožovém průletu nad hořickým letištěm.

Jarda Kuba s Etalonem. Osvěžující pohled na „něco jiného“.

Další „jiný“ model – Tilia 25, stavěl Ruda Vybíral, létá Jirka Váňa.

I novapačtí létají s modely vlastní konstrukce, i když tady se model dožaduje opravy či úpravy.

Hradecký Petr Nehera zjistil, že kormidla na pokyny reagují nevypočitatelně, jako příčinu odhalil uvolněné lože serv v trupu. Naštěstí to zpravilo pár kapek vteřiňáku.

Rodinný tým Horáků – opět syn úspěšnější otce! Jen tak dál kluci, držím palce.

Do posledního kola Martin nasadil „velrybu“.

Bude-li někdo tvrdit, že v Hořicích foukalo až moc, není to pravda 😉 . I s Easy Starem jsem si zalétal 😉 .

Mirek vykonal nejdelší pochod dne, když přistál asi kilometr od startu. Ono totiž opravdu foukalo 🙂 .

Pro potěchu duše. Vedle stála ještě moderní Honda, ale Jawa byla hezčí!

Vlákno s komentáři na Stoupáku.
Výsledky

A teď „subjektivnější“ část, nejprve tři poznámky k pravidlům.

1. Možnost opakování letu je výborná věc, zejména při podmínkách, které v sobotu panovaly. U většiny pilotů to obnášelo přistát, rozpojit drát od baterky, znovu zapojit a odstartovat. Viděl jsem ale i jen nízký průlet ❓ .
2. Zaslechl jsem názor, že by možná bylo bývalo lepší zavést pracovní čas třeba 11 minut a nechat měření času na časoměřičích. Současná úprava má dvě „nevýhody“. (a) klade nároky na pořadatele, který musí zajistit technické zázemí, RCEV tak v podstatě nejde uspořádat bez počítače a časomíry, což k rozvoji kategorie nepřispěje; a (b) pořád existuje možnost rozdílů mezi hlavní „houkačkou“ a stopkami časoměřiče (což pravidla mimochodem neřeší), ať již v rozdílu rychlosti jednotlivých hodin nebo i třeba vlivem větru, vzdálenosti startoviště apod.
3. Finále bych zrušil (a nejsem sám).

A následuje „sebekritika“:
Létal jsem hanebně. Zaslechl jsem jednoho pilota, jak si stěžoval na nezalétané éro, ovšem s tím, že 90% jsou ruce a jen 10% model (viď Jirko 😉 ). Dovolím si nesouhlasit, ruce jsou jen 88% a na model spadá 12%! Nejsem schopen donutit Castora, aby létal tak jako před Poříčím, kde přišel o kus křidélka, a se starým rádiem. Sebekriticky ovšem uznávám, že jsem tomu ovšem moc úsilí nevěnoval.

Ale hlavně, mě to v sobotu nějak nebavilo. Na závody jsem se těšil, ale v podstatě jsem celé dopoledne myslel na jiné věci než létání. Dokonce jsem odjel předčasně, ještě před finálovými lety. Stydím se ještě teď, všem účastníkům i pořadatelům se omlouvám 😳 . Snad bude líp, už nadcházející sobotu v Suché 🙂 .

Honza
21.4.2014