RCEV – Hořice 19.4.2014


První závody v nově zrozené kategorii malých výškoměrů, jako obvykle 🙂 , v Hořicích. Letiště i soutěž byly připraveny skvěle, taky jako obvykle!


Hlavního organizátora Petra se mi však nepodařilo zachytit v při létání, na snímku „pouze“ přepočítává úplatky, pardon, vklady 🙂 . Mimo to, že dokáže připravit perfektní soutěž, také nebo hlavně skvěle létá. K vítězství v novopackých káčkách minulý týden připojil i 3 tisícovky v sobotu a po zásluze vyhrál základní část. Blahopřeji!


Daidalos má mezi „malými“ modely stejné postavení, jako u nás kdysi měla Škodovka. Najdou se i jiné konstrukce, ale 2/3 „trhu“ patří Ypsi. Aby si soutěžící modely vůbec poznali, je nejlépe si jej nechat podepsat.


Vzácná návštěva až z Ostravy. Tedy až… Prý to mají do Hořic 2 hodiny autem, to je stejně jako z Děčína 🙂 . Pilotuje Aleš Krátký, našeptává Petr Koláska, administrátoři Stoupáku a tvůrci pravidel RCEV. Co jsem si stačil všimnout, Aleš létá velmi neučesaně (malinké vzepětí, krátký trup – model se pořád vrtí), ale model „upáčkuje“ a ve vzduchu udrží a to je to, oč tu běží 🙂 .


Ještě vzácnější návštěva – Bücker T-131 Jungmann s rakouskou registrací OE-CGH při téměř nožovém průletu nad hořickým letištěm.


Jarda Kuba s Etalonem. Osvěžující pohled na „něco jiného“.


Další „jiný“ model – Tilia 25, stavěl Ruda Vybíral, létá Jirka Váňa.


I novapačtí létají s modely vlastní konstrukce, i když tady se model dožaduje opravy či úpravy.


Hradecký Petr Nehera zjistil, že kormidla na pokyny reagují nevypočitatelně, jako příčinu odhalil uvolněné lože serv v trupu. Naštěstí to zpravilo pár kapek vteřiňáku.


Rodinný tým Horáků – opět syn úspěšnější otce! Jen tak dál kluci, držím palce.


Do posledního kola Martin nasadil „velrybu“.


Bude-li někdo tvrdit, že v Hořicích foukalo až moc, není to pravda 😉 . I s Easy Starem jsem si zalétal 😉 .


Mirek vykonal nejdelší pochod dne, když přistál asi kilometr od startu. Ono totiž opravdu foukalo 🙂 .


Pro potěchu duše. Vedle stála ještě moderní Honda, ale Jawa byla hezčí!

Vlákno s komentáři na Stoupáku.
Výsledky

A teď „subjektivnější“ část, nejprve tři poznámky k pravidlům.

  1. Možnost opakování letu je výborná věc, zejména při podmínkách, které v sobotu panovaly. U většiny pilotů to obnášelo přistát, rozpojit drát od baterky, znovu zapojit a odstartovat. Viděl jsem ale i jen nízký průlet ❓ .
  2. Zaslechl jsem názor, že by možná bylo bývalo lepší zavést pracovní čas třeba 11 minut a nechat měření času na časoměřičích. Současná úprava má dvě „nevýhody“. (a) klade nároky na pořadatele, který musí zajistit technické zázemí, RCEV tak v podstatě nejde uspořádat bez počítače a časomíry, což k rozvoji kategorie nepřispěje; a (b) pořád existuje možnost rozdílů mezi hlavní „houkačkou“ a stopkami časoměřiče (což pravidla mimochodem neřeší), ať již v rozdílu rychlosti jednotlivých hodin nebo i třeba vlivem větru, vzdálenosti startoviště apod.
  3. Finále bych zrušil (a nejsem sám).

A následuje „sebekritika“:
Létal jsem hanebně. Zaslechl jsem jednoho pilota, jak si stěžoval na nezalétané éro, ovšem s tím, že 90% jsou ruce a jen 10% model (viď Jirko 😉 ). Dovolím si nesouhlasit, ruce jsou jen 88% a na model spadá 12%! Nejsem schopen donutit Castora, aby létal tak jako před Poříčím, kde přišel o kus křidélka, a se starým rádiem. Sebekriticky ovšem uznávám, že jsem tomu ovšem moc úsilí nevěnoval.

Ale hlavně, mě to v sobotu nějak nebavilo. Na závody jsem se těšil, ale v podstatě jsem celé dopoledne myslel na jiné věci než létání. Dokonce jsem odjel předčasně, ještě před finálovými lety. Stydím se ještě teď, všem účastníkům i pořadatelům se omlouvám 😳 . Snad bude líp, už nadcházející sobotu v Suché 🙂 .

Honza
21.4.2014

komentářů 5

  1. Ahoj Honzo, dík za tradiční reportáž. Krátce se vyjádřím k těm třem poznámkám v závěru.
    1. Na opakování nemám jednoznačný názor, přestože počasí tomu jakoby nahrávalo. Zkusil jsem si to třikrát a z toho dvakrát jsem následně naletěl o něco lepší čas, ale to bylo jen tím, že jsem to v prvním pokusu v nějakých 50-ti metrech „zabalil“ a šel rychle na přistání, pokud by možnost opakování nebyla, patrně bych to i bez toho dotáhl na podobný čas… a naopak, kdybych si odpustil opakování ve druhém finále, bylo by to s náskokem první místo 🙁 .
    2. Delším pracovním časem bychom se vzdalovali od F5J a nepřijde mi to rozumné, navíc o nárocích na pořadatelskou techniku mám jiný názor. LED hodiny jsou příjemný bonus ale není to nutnost, přenosný počítač máme dnes skoro každý, rozlosování se dá vytisknout doma před soutěží a jednoduchý autozesilovač a malý tlakový reprák se dá koupit i za tisícovku. Nic jiného není potřeba.
    3. Na zrušení finále bych jako ředitel v tom větru měl asi nárok a zřejmě by moc lidí neprotestovalo, ale vzhledem k mámu umístění jsem nechtěl být zpětně obviňován… 😉 .
    Na druhou stranu, když počasí vydrží, finále je moc pěkná podívaná (viz mnohá loňská F5J finále) a myslím že to stojí za tu ztrátu času.

  2. Ahoj Petře, díky za vlídná slova a hezkou soutěž.

    (1) má podle mě tu výhodu, že si člověk zalétá, když už na to má 10 minut 🙂 .
    (2) a (3) jsme diskutovali v „zákulisí“ a já bych byl pro.

    Jinak můj názor je pořád stejný: RCEV = F5J s „malými“ bez dalších podmínek. Ale když už mají být (či jsou) RCEV jiné, měla by pravidla být co nejjednodušší na létání i organizaci (nejen na techniku). Ale že bych kvůli tomu nespal, to zase ne 🙂 H.

  3. Ahoj Aleši, díky za odkaz.

    Na vítr si nestěžuji, klobouček mi vítr shodil jen jednou, kšiltovku jsem vytahovat nemusel 🙂 . Joe Wurts někde na RCGroups napsal, že za 40 let soutěžení nepamatuje soutěž, která by byla přerušena nebo ukončena kvůli větru. Ostatně, pokud se soutěž koná na rovině a ne v horách, je podle mě limit našeho sportovního řádu v podstatě nedosažitelný. H

Komentáře nejsou povoleny.