Kdysi kdesi jsem se Milanu Chalupníkovi zmínil, že bych jednou rád přijel do Týnce na Zimní ligu, a najednou jsem měl v poště pozvánku. Chvilka diskusí o „ekvivalentní“ vypínací výšce (nakonec stanovena na 168 m), instrukce „jak na letiště“ a mohlo se jet. Zimní liga je přímou konfrontací mezi F3J a F3B. Za větru vyhrávají F3B, za klidu zase F3J :-).


Na letišti se nás sešlo 21, z toho s elektrami 3 – Tomáš, Milan a já. Elektru měl i Honza Micka, ale soutěž létal s čistým větroněm.

Startuje Roman „Lomcovák“. Natáhnout a udržet „špagát“ je docela fyzicky náročné. Navijáky jsou ve srovnání s „elektrikou“ (lépe by bylo mluvit o „navijáku pozemním“ a „navijáku v čumáku“) dost pakárna. Než se natáhne a než se uklidí, to je hodina na letišti, kterou by jinak bylo možno věnovat létání. Ale na druhou stranu ke startu na navijáku je potřeba nemalého umění, s výškovým spínačem máme výšku, i když malou :-), vždy jistou.

Honzu Uhlíka bude nutné přejmenovat z „Carbona“ na „Usámu“ 🙂

Naviják dokáže být nebezpečný i vlastnímu modelu, stačí po vypnutí šrobrtnout výškovkou o silon. Naštěstí je F3J na zádech i bez VOP „řiditelné“.

Petr, s pomocí Milana a sledován Tomášem, vyměňuje křidélkové servo (taky důsledek kolize). Po odstranění závad nám nadělil dvě „1000“.

Z posledního letu se Castor vrátil bez kusu křidélka. Ránu jsem slyšel, ale nedošlo mi to. Nejprve jsem si myslel, že došlo ke srážce s jiným modelem, ale nejspíše je na vině také šňůra navijáku :-(.

Za panujícího počasí bylo mé počínání s malým modelem poněkud marné. Sice si trochu myslím, že kvůli „vůli na palcích“ bych lépe nepořídil ani s modelem větším, ale utěšuji se tím, že to bylo modelem. Až na první let byly všechny ostatní „padací“ a přeci jen má Castor větší opadání než F3J a menší vstupní výšku než F3B.

O vítězích i tak rozhodovala přistání, „píchalo“ se o stošest a přistání za 10:00 a 99 bodů nebyla výjimkou. Ale to je přesně to, co se mi na takových kategoriích nelíbí. Buďme rádi za F5J a výškoměry, nejenže si ušetříme práci s pozemními navijáky, ale rozdílů mezi soutěžícími se dosahuje v průběhu celého letu, ne jen v posledních 5 sekundách ;-). Třeba Tomáš přemluví i Romana ;-).

Současně jsem si odpověděl i na ALES, po kterém neustále pošilhávám. Ve srovnání s výškoměrem jsou výškové spínače prostě slepou či překonanou vývojovou uličkou.

V Zimní lize ale jde především o setkání lidí, kteří se normálně nepotkávají. A den strávený na letišti vždy stojí za to. Druhé kolo se létalo v sobotu 7.12., to jsem však v letadle seděl. Takže asi až v lednu, pokud spravím Castora :-).

Kluci, dík!

Dojmy, výsledky a výškoměrové záznamy na Lomcováku.

Honza
11.12.2013