Dnes přišla RC Revue 6/2009. Hned při prvním prolistování mne zaujal článek o sletu historických modelů – už jsem ho četl v RCM! Je to fér posílat stejné příspěvky do dvou časopisů?
Těšil jsem se na pokračování „Létáme s elektrovětroni pro radost“ od pana Walka. Moc pěkné, doporučuji. Ale mám k tomu 3 „doplňky“.
Pan Walek „nemá rád“ brzdicí štíty, zato dává přednost hodně vyklopeným vztlakovým klapkám. Já mám názor opačný, třeba i při úniku z termiky mi vadila malá rychlost klesání s otevřenými „vztlaky“. Ale je to věc názoru.
Pokud model nemá nějaké brzdy, doporučuje se pustit motor na malé otáčky. Ano velká letadla takto brzdila, povšimněte si, že žádné vrtulové stíhačky neměly brzdicí štíty, zato na proudových je najdete vždy (třeba i u Saaba 21). Třeba při zteči stíhačky na bombardér nebo při přistávání se dalo vrtulí „zabrzdit“ mnohem snáze než podvozkem nebo klapkami. Ale „písťák“ na vlastní otáčení se spotřebuje hodně energie, motoristé brzdění motorem znají. Ale elektromotor? Mechanické ztráty jsou minimální a elektrické malé. Pokud budu roztáčet vrtuli mechanicky, motor začne pracovat jako generátor a bude vyrábět elektrickou energii. Kam se poděje? Tedy, nejsem elektrikář, ale ptal jsem se na to. Prý to může vést až k „vyhoření“ regulátoru (do podrobností se raději nebudu pouštět, protože si nejsem jist, že jsem ty děje pochopil 🙂 ). Už jsem viděl, že po ztrátě orientace ve výšce došlo i na kouř z regulátoru, domnívám se, že právě v důsledku roztočení motoru do mlýnkového režimu. Pokud to někdo umíte srozumitelně vysvětlit, napište mi prosím nebo připojte komentář.
A poslední má poznámka se týká ptáků. Prý lehké modely stoupají rychleji, protože mají menší plošné zatížení než ptáci. Na RCGroups zase jeden zkouší postavit „pronikavější“ model se siluetou dravce na přeletu. Myslím si, že ptáci nad námi „modeláři a konstruktéry“ mají jednu podstatnou výhodu – jsou živými tvory, kteří si prošli zátočinami evoluce. Technicky řečeno dokáží měnit geometrii křídla i geometrii profilu, dokáží řídit mezní vrstvu a udržet laminární obtékání křídla, létat s nulovou zásobou statické stability a vedle „svalů“ mají „na palubě“ také mozek (i když jen „ptačí“ 🙂 ), který dokáže optimalizovat v reálném čase. Podívejte se na káně, jaké množství letových konfigurací zvládne. Zejména tato se mi líbí – „hotliner“ hadr! Takže se obávám, že jsme v kategorii „let“ proti ptákům bez šance. Ostatně člověk dosáhl úspěchu vždy až tehdy, když se dokázal oprostit od velkého vzoru – přírody (například vlaky nemají nohy a v přírodě se také nikdo nepohybuje kutálením, a Boeing se kachně také příliš nepodobá).
Zítra se chystáme na RCEN na Kladno, doufám, že vyjde počasí, dnes propršelo celý den.
Jan Kubica
29.5.2009