Meteorologové předpovídali na sobotu od rána občasný déšť, který měl zhruba od druhé odpolední přejít v déšť trvalý. Předpověď jim bohužel vyšla, přesto se v nádherném areálu Modelparku Suché sešlo 7 statečných a v přestávkách mezi přeháňkami se podařilo odlétat 5 kol.



Modelpark je základnou se vším všudy – nechybí ani „strážce brány“.


Další výhodou letiště v Suché je „suché“ zázemí, bohužel piloti i „pozemní personál“ obraceli zraky k nebi často z jiných důvodů, než je sledování modelů.



Hlavní pořadatel jde na to. Cestou na startoviště zjistil, že se mu asi vysílač „sám“ přeprogramoval.


Naštěstí Primera létá sama…


… nejlépe úplně sama – zajímavé je, že pomocník navigoval, Primera poslušně zatáčela a pilot se evidentně bavil. Že by „telepatický“ přenos dat?


Na přistání ale už bylo nutné řídit. Ale i zde našel Honza po několika pokusech překvapivě jednoduché řešení …


… cigaretka nervy uklidní – všimněte si pravé schránky pultu vysílače, nejde zavřít, proč asi? (Nápověda o dvě fotky výše 🙂 ) Jinak fotografie již mnohokrát posloužily jako usvědčující důkaz – komu asi pomocník volá? Že by nahoru, k modelu??? 😆


Doping pomáhá (někdy a někomu) 🙂

Hora „Fudži“ nad nataženými čarami. Nízké mraky byly důvodem, proč jsem použil pro soutěž Castora namísto Optimy. Asi zbytečně, létalo se jako vždy do 500 m a někteří i výše :-).


Když je štěstí unavený, sedne si i na … mě :-). Přestože vím, že na 6 minut mi s rezervou stačí asi 30 s motoru, držel jsem ho vždy tak 3x déle – tzv. létání na jistotu. Stydím se a musím říci, že po Autonomy už mě RCEN nebaví jako dřív (jako v tom vtipu, kdy povídá jeden netopýr druhému: „Co jsem četl Drákulu, už mi ti komáři nechutnají“).


Pozdější vítěz Jarda se Scoutem. Tři modely ze 7 byly tyto kompozitové skvosty z dílny a forem Jirky Šimka.


Scout s klasickým „ocasem“ je evolucí původního prototypu. S druhým modelem létal na své první soutěži Jakub Vlk. A vůbec ne špatně.


Start modelu je sice lépe svěřit pomocníkovi …


… ale přistával už sám a perfektně. Mimochodem, přistání se soutěžní elektrou nemusí upomínat na atletiku 🙂


S „káčky“ (modely RCEK) létali Jirka V. a Roman.


Romanův model je „zkrácený Etalon“ od LS model s pohonem oběžkou Turnigy.


Jirka proháněl svou vlastní konstrukci a vůbec ne špatně, skončil jen 2 body za vítězem. Létal se mnou ve skupině, tak bohužel lepší fotku nemám 🙁


Se zbývajícím Scoutem startoval Pavel …


… tedy až po nalezení správné paměti a správné polohy všech těch čudlíků na vysílači a zresetování splašeného regulátoru. Znám to, pro nás starší pány by měli dělat věci jednodušší 😆 (a stejně je to „Téčko“ hezčí).


V poslední rundě posledního kola už pršelo bez naděje na zlepšení. Honza to vyřešil igelitkou na vysílači, Pavel povolal celý realizační tým …


… – i tak jich bylo málo, deštník musel držet fotograf 🙂

Počasí bylo pro „padací“ soutěž příznivé, vyhrál Jarda s 1536 body (z 1560 možných), o dva body za ním skončil Jirka a o další 4 body já na třetím místě.

Jen ta účast kdyby byla větší. Nemohu se ubránit otázce, čím to asi je. Že by na „severu“ nebyli piloti nebo už jsou ENka tak neatraktivní? Bojím se, že obojí. Nedělní soutěž v Roudnici je zrušena, zítra má pršet celý den. V Rakovníku prý létali 4. Celkem jsem se tedy letos zúčastnil 4 soutěží RCEN a maximální počet účastníků byl 10. Co s tím, je vůbec nějaké řešení?

Byli jsme domluveni, že po soutěži si odlétáme „non-stop“, ale kvůli počasí z toho sešlo. Nicméně jsem se domluvil s Pavlem, že přes zimu si můžeme Modelpark „půjčit“, takže vypíši zimní seriál v „non-stop“ létání.

Začal jsem migem, skončím migem. Zatímco slabší povahy už déšť vyhnal nebo právě vyháněl domů, Honza si přesně dle hesla „když už jsem na letišti, tak lítám“ skočil s kuličkovou devětadvacítkou.

Výsledkovka a mnohem hezčí fotky jsou na stránkách Modelparku/MK Chlumec.

Honza
25. 9. 2010