E-házedlo MAJNA R8

Přesunuto ze stránek mezi příspěvky.

R8: 26.12.2009
R7: 25.12.2009
R6: 23.12.2009
R5: 14.12.2009
R4: 6.12.2009
R3: 29.11.2009
R2: 22.11.2009
R1: 15.11.2009
R0: 8.11.2009

Chtěl jsem malý model, se kterým bych mohl vytáčet termiku i nad „hromadou hnoje“ (bez ironie, jednu takovou tady máme a je to spolehlivý zdroj energie). Nejprve jsem uvažoval, že si z USA objednám stavebnici Chrysalis HLG (viz i na RCGroups), potom jsem však najednou měl volný víkend (což je u mě vzácnost) a začal stavět. Ideovým základem je Drelova Apogee, ale 12 mm lehkou balzu na křídlo jsem nesehnat, takže vlastní konstrukce.

Základ je jméno, bude to MAJNA .

Základní data jsem si stanovil následovně:
– rozpětí 1500 mm,
– hmotnost 360 g (když to bude těžší, budu mít model na RCEK :-)),
– tenký profil AG03 (6%) s rovnou spodní stranou,
– relativně velká hloubka a plocha 27 dm2 (tenký profil a velká hloubka se mi osvědčily na Havranovi)
– křídlo bez mechanizace s dost velkým vzepětím,
– rozklápěcí směrovka jako brzda (pokud si to ještě nerozmyslím),
– trup laminátová gondola (vlastnoruční! – ještě jsem to nedělal) a uhlíková trubka,
– pohon se ještě uvidí, přemýšlel jsem i o Mega 16/15/5 a 3čl. Lipol, to by ale byla vzletovka asi o dost vyšší, nejspíše to bude nějaký 2208 s 2čl.

Postup stavby křídla
(bohužel mi některé fotky „zmizely“ (možná je to i dobře při jejich kvalitě – předem se omlouvám všem fotografům), takže někde budou jen slova)

Obdobný postup stavby křídel používám už asi 10 let.



Profil AG03 má tloušťku 6%, prohnutí 2% a rovnou spodní stranu od 15% hloubky. Malá tloušťka má za následek malý vztlak, což je nutné kompenzovat nízkým plošným zatížením. Šablony jsou z hliníkového plechu. Žebra jsou vybroušená „rašplovou interpolací“ z balzy 2.

Žebra jsou hladká, bez zářezů pro nosníky. Smrkové nosníky jsou integrovány do potahu z balzy 1.5 pouze na středech. Dole 4×1.5, nahoře 7×1.5. V uších smrk není.

Nejprve si slepím „plachtu“ dolního potahu, k níž přilepím falešnou náběžnou lištu se zářezy pro žebra.



Žebra zalepím do náběžné lišty pod příslušným úhlem.



Poté přilepím žebra po celé délce k „plachtě“.



Mezi žebra zalepím stojinu. Poté shobluji falešnou náběžnou lištu a stojinu a obrousím celý horní povrch do hladka.



Lepení horní části odtokovky (vše na rovné ploše).



Lepení horního předního potahu pouze k falešné náběžce. Panel křídla je opět podložen tak, aby nosová část spočívala na pracovní desce.

Dále shobluji přední část panelu do roviny…



… a přilepím náběžnou lištu. Ta je vyšší než by odpovídalo profilu, její spodní strana spočívá na pracovní desce.



Uši by měly mít negativy. Na náběžku proto nalepím balzové podložky. U kořene ucha 2 mm, v polovině ucha 1 mm.



Takhle to vypadá před nejdůležitějším krokem – uzavření torzní skříně. Vše je lepeno naředěným kanagomem.



A fotka pro potěšení srdce. V odtokové části bude ještě odtoková lišta 3×25 mm.



Před nanesením lepidla…



… a po něm.

Další pokračování možná příští týden. V každém případě doporučuji při lepení torzní skříně nechat zatíženo přes noc.

JK, 8.11.09


Torzní skříň je hotová, zbývá:


„Znásilnit“ koncové oblouky, pomohl jsem si navlhčením balzy vodou, …



… opáskovat žebra …


… a přilepit předem připravené odtokové lišty. Tím je kostra panelů křídla hotová.

Zbývá to nejdůležitější – broušení. Léty se mi udělal názor, že mi vadí méně nesbroušený „kopeček“ než probroušená „prohlubeň“. Takže nespěchám a neustále kontroluji a kontroluji.



Celkem to křídlo (neslepené do vzepětí) vypadá zajímavě, až si říkám, zda jsem to s tou štíhlostí (asi 7.5) nepřehnal. Jo, v tomto stavu má křídlo 80 g (což je dost, to už se asi na 100 g hotového křídla nedostanu 🙁 ).

Teď to nechám zase „uležet“, abych zapomněl nebo mi přestaly vadit všechny nedokonalosti, jichž jsem se při stavbě dopustil.

JK, 15.9.2009


Další na řadě jsou ocasní plochy.


Nic složitého, „rámečky“ z balzy, odtoková část pevných ploch je ze smrkové lišty.



Prvek, od kterého mě většina přátel zrazuje – rozklápěcí směrovka. Listy jsou z celkem lehké balzy 1.5, proto jsem je zesílil uhlíkem a olaminováním tkaninou.



Spodní část směrovky (či svislé ocasní plochy) je zesílená dvěma pásky překližky 0.8 přilepenými epoxidem.



Olaminované směrovky nakonec letěly – do koše, tuhé to nebylo, jen těžké. Vyhrabal jsem odřezek tvrdé „zrcadélkové“ balzy 1.5 a při stejné hmotnosti jsou podstatně tužší.



Ocasní plochy v celé své nádheře.



Obrousil jsem i dosedací plochy panelů křídla, takže takto nějak to bude vypadat. Nosník ocasních ploch je uhlíková (válcová) trubka 8/7 od Ivana Hořejšího.



Příští víkend budu buď potahovat nebo laminovat gondolu (tedy budu, chci).

JK
22.11.2009


Tento víkend jsem se „flákal“, alespoň co se modelařiny týká. Takže jen pár drobností:



Přepážky, které přijdou zalaminovat do trupu (včetně desky serv). Při té příležitosti jsem vyřezal i spojky panelů křídel.



Rozhodl jsem o potahu – bude z vliesu, takže závěsy tradiční – z monofilových pásků (vím, že je to hrozně zastaralé, ale mně se osvědčily a také nic jiného neumím).



„Kochací“ fotka.



A takto vypadá ta rozklápěcí směrovka (zatrčená mezi prkna podlahy).



Asi ztrácím soudnost – další kochací fotka, vzepětí křídla je značné, dle doporučení M. Drely.



A takto laminuji: na „igelit“ (obal od RC Revue) si namaluji obdélník a ten „napatlám“ epoxidem. Kartou potom setřu vše, co se nechá. Do epoxidu vložím tkaninu (40 g/m2, je o něco užší než to namalované a natřené) a nechám prosytit. I když to vypadá, že na igelitu nic nezbude, není to pravda, bývá to akorát. A pokud by přeci jen bylo někde místo bez pryskyřice (je to vidět pod šikmým světlem), je třeba opatrně a jen místně „dopatlat“.



Proužek přenesu na křídlo a kartou přihladím. Jedna kratší strana tkaniny není natřená, lépe se za ní drží (je to vidět i na předchozí fotce).

Jan Kubica
29.11.2009




Dlouho jsem váhal, zda se do toho laminátového trupu vůbec pustit. Nejprve jsem model potáhl (Vliesem), potom si začal kreslit gondolu balzovou a nakonec vytáhl poly-pilu a polystyrén a pustil se do toho. Nejprve jsem si z polystyrénu tl. 70 odřízl pruh o šířce 34 mm, ten orýsoval …



… a dle přišpendlených lišt ořízl. Pilu jsem měl „srovnanou“ do kolmice ve svěráku.



K polotovaru jsem přilepil překližkové „kousky“.



A takto to vypadá dnes večer. Brousit a laminovat chci až příští týden (pokud si to ještě nerozmyslím a gondolu buď nekoupím nebo neudělám ze dřeva – ve mě ty plasty žádné velké nadšení nevyvolávají 🙂 ).

Potažené a 5x lakované to váží: křídlo 110g, ocasní plochy 17g.

Jan Kubica
6.12.2009


Dneska o laminování:


Na polystyrénový polotovar jsem nejprve doplnil zadní přechod z balzy (s již vyrobenou dírou pro nosník a bowden) a také jsem si vyznačil dosedací plochy křídla pásky balzy asi 3×1.5 mm. A poté broušení – je to dost piplačka, v podstatě je třeba si dát časový limit, jinak to „zarovnávání“ neskončí nikdy.



Pro tkaninu jsem si vyrobil šablonu z krabice od vloček. Použil jsem 2 vrstvy 80 g/m2, jdou řezat obě vrstvy najednou. Měl jsem připravenou i 3. vrstvu z tenčí tkaniny, ale při vážení jsem se zhrozil, tak jsem dal jen 2. Samotná tkanina vážila asi 14 g.



Pryskyřici jsem poctivě odvážil, sice se mi ruka zatřásla, tak jsem namíchal asi 25 g namísto 15, ale lepší než kdyby v půlce došla :-). Tkaninu jsem opět sytil na igelitu.



Položil jsem na každou stranu 2 vrstvy (nahoře a dole se překrývají), v místě náběžky křídla je ještě jeden příčný proužek a mezi vrstvami uhlíková pásnice. Celek jsem omotal potravinářskou fólií a přes fólii ještě páskou (ta hnědá byla po celé délce, modrá elektrikářská jen na koncích a uprostřed). Vypadalo to hrozně, celou noc se mi zdálo o balzových trupech :lol:, případně nové gondole.



Tato fotka je z brzkého pondělního rána po strhání igelitu. Hmm, musím se pochválit, není to tak špatné, jak se mi zdálo v neděli večer. I když o tom, zda to rozšlapu a budu pokoušet osud ještě jednou nebo se uchýlím k balzové klasice, rozhodnu zase až o víkendu.

Poznatky pro případné následovatele:

  1. S „L285“ se pracuje mnohem příjemněji než s „1200“ (toto byl můj první pokus s L285).
  2. Pro příští pokusy budu dávat vždy jen jednu vrstvu, další až po vytvrzení té předchozí. Sice se to asi nemá, ale výsledný výrobek bude vzhledově určitě hezčí. Tou páskou jsem toho asi dost dohnal, ale jednu bublinu (dost velkou) tam mám a taky se ta páska „zařízne“ do podkladu a udělá „schod“.
  3. Nosník zastrčený (nejprve obalený páskou, aby se nepřilepil) do gondoly udělá dobrou službu – je to za co držet. A jako stojánek poslouží láhev, do které se nosník zastrčí.

Jan Kubica
14.12.2009


Můj optimismus byl nemístný. Když jsem do trupu nalil ředidlo, že odleptám polystyrénové kopyto, PS se sice rozpustil, ale zůstal v trupu, dokonce ani motor se nedostal až k přepážce! Po zvážení několika možností a důrazné domluvě od Honzy Kadlece jsem se rozhodl pro ještě jeden pokus.



Už jsem neměl PS, nová gondola je asi o 3 m kratší.



Kopyto jsem oblepil izolepou, tedy mimo míst, kde se dřevěné výztuhy měly přilepit. Izolepa jde i opatrně zažehlit.

Položil jsem dvě vrstvy tkaniny 80 g/m2 a jeden proužek přes „náběžku“. Mezi vrstvami jsem počkal asi 6 hodin, než to přestalo „lepit“.



Izolepa pomohla hodně, bez ní už pozitivní kopyto nikdy.



„Výsledek“.



A „zešilování“. Ty dvě vrstvy je asi málo, i když se nahoře a dole překrývají, chtělo by to min 3. Uvidíme, jak se bude laminát chovat za provozu. V každém případě jsou ty dvě vrstvy „děravé“, dají se profouknout. Mimo uložení křídla jsem olaminoval i desku serv.



Upevnění křídla gumou je „primitivní, leč účinné“.



Nosník OP (zatím jen nastrčený, zalepím ho, až na něm budou OP) bude přilepený k desce serv. Rovnost trupu lze skrz dutou trubku krásně kontrolovat, při pohledu zezadu je vidět právě horní větrací otvor motorové přepážky.

Další gondolu na Majnu už dělat nebudu, i když tento Mk.2 má k dokonalosti hodně daleko. Ale kdybych další dělal:

  1. Izolepa a lepení vrstev postupně – ano.
  2. Zalaminování všech přepážek a výztuh také ano, nicméně je potřeba je poté „vyztužit“ kouty z epoxidu.
  3. „Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest“. Protože jsem spěchal (jak jsem byl rozčilený po tom prvním pokusu), nezabudoval jsem všechny přepážky a výztuhy. Dodělávat je dodatečně je určitě víc práce.
  4. Trup je moc „plochý“, jakoby byl z prkýnek. Příště ho vybrousím pěkně dokulata, bude tak i pevnější.

Tmelení ani další povrchové úpravy se gondole zatím nedostane, až když po pár „soutěžních“ přistáních uvidím, zda je dost pevná. Nějak jsem smířený s tím, že případně ještě tu jednu vrstvu přidám, teď má asi 26 g.

Takže ještě konečnou montáž a povrchovku. Snad to konce roku stihnu ;).

Jan Kubica
23.12.2009




Montáž jsem zahájil směrovkou – výřez má šířku 7 mm, kulatým pilníkem jsem potom vybrousil do balzy podélné drážky tak, aby směrovka šla bez vůle nasunout na trubku.



Lože výškovky je sestává ze 3 vrstv balzy 2 a bočnic z balzy 2. Celek je přelaminovaný tenkou tkaninou. Na dalším obrázku je vidět, že prostřední vrstva z balzy 2 má náběh pro bowden výškovky.




Celek ocasních ploch s nosníkem před přilepením ke gondole – v tomto okamžiku jsem se definitivně rozhodl, že další gondolu dělat nebudu, a asi to bylo špatně – viz dále. Mimochodem, přilepit nosník ke gondole je pěkná „pakárna“, nosník je v gondole samozřejmě otočný, ale zdálo se mi, že v diskrétních krocích. Vyladit rovnoběžnost výškovky s rovinou křídla bylo poměrně obtížné (zvláště když jsme lepil „pětiminuťákem“).



Serva jsou HS-55, na „směrovkách“ jsou blimpy, výškovka je „natvrdo“ – drát je ohnutý jak u serva, tak u kormidla. „Nulu“ řeším zalepením páky do kormidla až nakonec.



Rozklápěcí směrovka v akci. Výchylky a programování budu řešit později, toto byl jen pokus – uspokojující, mechanicky to funguje bez problémů.



A dva obrázku celku.


No, a teď k tomu průšvihu. Drak s RC (serva, přijímač) má 240 g. Ale čumák je moc krátký, těch 30 mm, co chybí oproti gondole Mk.1 je znát. Zdá se mi, že k vyvážení bude potřeba pohon alespoň 150-200 g. Takže sbohem „lehoušku“, bude to spíše taková přetížená půlkilová „majna“. Zkusím Megu RC400/15/7, vrtuli 9.5×5 a 3S1500.

Dodatek večer:
Nevydržel jsem to a Megu vyndal z jiného modelu. S regulátorem Advance 18+, kuželem a sklopkou váží 110 g, baterka 120, celkem 230, celková hmotnost 470 g :-(. A ta 9.5×5 je málo, motor žere jen asi 110 W, s pevnou vrtulí APC 9×6 šel až na 180 W. Jsem zvědav, jak si ten tenký profil s takovou váhou poradí, na druhou stranu budu mít alespoň model pro RCEK (po výměně pohonu).

Jan Kubica
25.12.2009


Celou noc se mi zdálo o dřevěné gondole, ale nakonec jsem se rozhodl to zkusit. Dopoledne jsem ještě vyztužoval trup, dolepoval suchý zip pro baterku a seřízoval výchylky a po obědě vyrazil. Bylo jasno, ale vítr tak do 5 m/s.



Před prvním letem.


Důkaz, že to letí!!!


Takhle krásně tady u nás máme – ten dominantní kopec je Růžák.

První dojmy:

  • je to neskutečná stíhačka, ten 6% profil je pěkně rychlý, akceleraci to má jak TDI :-), pronikavost i klouzavost výtečná
  • na druhou stranu profil moc nenese, model nejde moc zpomalit, těch 100g navíc oproti plánu je znát (plošné zatížení 18 g/dm2), do vývrtky ale nepadá
  • těžiště jsem dal asi 5 mm za vypočtené a po prvním letu posouval baterku na správné místo, model nebyl jankovitý, ale „dive test“ nevybíral, možná je v tom nějaký ohyb toho nosníku ocasních ploch
  • rozklápěcí směrovka jako brzda moc nefunguje, spíše „vůbec“ než „moc ne“; ještě to budu zkoušet, ale mám pocit, že jsem jen prozkoumal další slepou uličku 🙂

Znovu upozorňuji, že jsou to první dojmy.

Přemýšlím o odlehčovací kůře (menší motor (Mega RC400/7), menší baterka (3S800), jednodušší směrovka, balzová gondola (?)) s cílem dostat se pod 400g, kdy by to křídlo mělo ukázat co v něm je. Ale ani teď to není špatné polétání, zvláště když trochu fouká. Určitě si budu v první fázi „hrát“ s úhlem seřízení a polohou těžiště, možná „zruším“ i tu rozklápěcí směrovku.

Nicméně, zalétávacím letem skončila první etapa tohoto projektu a tím i toto povídání. Děkuji všem čtenářům za přízeň a podporu.

Jan Kubica
26.12.2009

komentářů 8

  1. Gratuluji, vidím to dobře. A až se pustíš do Mk.3, půjde to samo a výsledek bude naprosto sqělý 😀 Jen to nevzdávej, vždyť chybami se člověk učí. 😉

  2. Tohle by se prostě mělo klapkovat – i mnohem lehčím soutěžním F3K to velmi pomáhá. Při této hmotnosti to bez klapek chce jiný, patrně tlustší profil..

    1. Tomáši, to v žádném případě:
      1. Elektra létá v podstatě jednou rychlostí, u F3K je rozpětí rychlostí obrovské. U takto malé elektry je klapka jen komplikace navíc (nebo kompenzace chyb při návrhu).
      2. Nešlo by mít dvojité lomení a/nebo by musela být v křídle 4 serva – to je další podstatný nárůst váhy.
      3. Ten profil klapku ani nesnese (teoreticky, výpočtem).

      Jo s tou hmotností jsem ulétl, budu tam muset dát pohon o poloviční hmotnosti a k tomu bude patřit delší trup. Ale ani teď to polétání není špatné, jen je to rychlejší, než jsem čekal; ale i úzký komín se vytočit dá, do vývrtky model nepadá. Jdu lítat 🙂 H.

      1. No, ještě že třeba MiniCorado neumí číst, jinak by upadlo do depky… Na klapky reaguje až neskutečně, rozdíl rychlostí veliký.
        Jinak já neříkám, že máš dát klapku konkrétně na profil, který tam máš teď, myslím to obecně tak, že pokud chceš nějaký hodně rychlý a tenký profil, tak je na místě využít klapek a tomu přizpůsobit návrh. Na okraj – dvojté lomení není nic nezbytného…
        Naopak u varianty bez klapek a křidélek bych zejména u elektry šel spíš do něčeho tlustšího „vztlakovějšího“.

  3. Právě jsem se vrátil „z podhradí“, kam chodím létat. Bylo v podstatě bezvětří. Je to dobrý, trochu jsem si pohrál s těžištěm, zvětšil úhel seřízení a létá to pěkně. Včera byl model moc potlačený. Sice je Majna pořád trochu rychlejší než bych si představoval, ale jsem spokojený :-).

    Pro Tomáše – a na jaké rozpětí hmotností a rychlostí je to MC navržené? Asi tak na 400-1000 g a 8-40 m/s, ne? Majna je počítaná na 400 g a to že má o 20% více není její vina :-). A pozor, ten AG03 není rychlý profil, naopak je optimalizovaný pro pomalý let při malých Re číslech, dobré obtékání má ale za následek malý vztlak, který je nutné kompenzovat nízkým plošným zatížením. H.

  4. No, MiniCorado je původem F3K – tohle myslím vážně, křídlo bylo nejdřív děláno na házedlo, až později se udělaly „normální“ trupy. V tom prvotním nasazení vycházelo na cca 350g, to, že ji někteří šílenci naloží na 900g už je až „následné využití“ 🙂 Rozdíl je právě v tom, co teď vlastně píšeš – profil MH32 je poměrně „továrna na vztlak“… Pravdou taky je, že jako F3K to bylo vesměs osazeno jen servy křidélek a klapky ani moc nechyběly, naproti tomu už v RCEK verzi se jeví kvůli nárůstu váhy jako hodně přínosné.

  5. „MiniCorado je původem F3K – tohle myslím vážně“

    To je spíš vtip Tomáši, pokud to někdo vážně myslel, tak ho to muselo hned po prvním pokusu o let pustit. MH32 je výborný profil, to jo, ale ne pro 15 g/dm2.

    Vztlakové klapky jsou přínosné tak od 30 g/dm2 výše (dle vlastních zkušeností i teorie), u lehčích modelů je to jenom komplikace navíc. H.

  6. Honzo jak říkám – je obrovská klika, že modely neumí číst a tak jim unikají tvé geniální myšlenky…
    Těch MiniCorado křídel u nás svého šasu v F3K létala řada a vyhrály nejeden závod, byly postupně překonány vývojem, ale z hlediska kluzu byly velmi slušné, zaostávaly spíš při hodu.
    A to, že klapky nefungují pod 30g/dm2 – fakt se už prober, na to nelze napsat nic jiného :-(((

Komentáře nejsou povoleny.